Cesta do Japonska na vlastní pěst

Japonsko je fascinující rovnováha mezi tradicí a modernitou, kde staleté chrámy existují vedle ultramoderních metropolí, dechberoucí přírody a gastronomické kultury, která patří k nejproslulejším na světě. Ať už se chceš procházet mezi chrámy v Kjótu, ponořit se do shonu Tokia, vyrazit na trek v Japonských Alpách, nebo obdivovat divokou přírodu Hokkaidó, Japonsko je země, která nemá obdoby a dokáže nabídnout něco každému typu cestovatele.

Strávil jsem tři měsíce cestováním s batohem od Kjúšú na dalekém jihu až po Hokkaidó na severu země a v tomhle průvodci najdeš spoustu praktických informací a užitečných rad, jak si co nejlépe naplánovat cestu do Japonska.

Rychlé menu

↑ Menu

Svatyně Fushimi Inari-Taisha, Kjóto.

Nejlepší doba k návštěvě Japonska

Nejlepší doba k návštěvě Japonska hodně závisí na tom, co chceš dělat a které regiony chceš prozkoumat. I tak ale obecně platí, že pro většinu cestovatelů jsou ideálním obdobím jaro (březen, duben a květen) během slavného kvetení třešní „Sakura“ a podzim (září, říjen a listopad). V obou obdobích je ve skoro celé zemi obvykle mírné počasí, a proto jsou ideální pro cestu, při které se hodně přesouváš.

Pokud plánuješ delší cestu, je z logistického hlediska na jaře dobré začít na jihu a postupovat na sever, „za“ kvetením, zatímco na podzim se vyplatí udělat to obráceně, tedy začít na severu a postupně sjíždět na jih.

Léto může být skvělým obdobím pro milovníky pěší turistiky: japonská síť stezek je na naprosto špičkové úrovni a stejně jako v Alpách začíná pravá turistická sezóna mezi červnem a červencem, ale s výjimkou dalekého severu počítej ve zbytku země s velmi horkými a vlhkými dny, což není zrovna příjemné počasí.

A nakonec zima je skvělá volba pro milovníky lyžování díky výjimečným podmínkám, které země nabízí, zejména v severních regionech, jako je Hokkaidó a Nagano.

Údolí Kiso.

Doklady a očkování pro vstup do Japonska

Držitelé italského pasu (s platností delší než 6 měsíců) dostanou bezplatné turistické vízum na 90 dní od okamžiku vstupu do země (pravidla se liší podle občanství, takže si ověř, jaká platí pro tebe). Pokud vím, turistické vízum není možné prodloužit, leda z důvodu vyšší moci, jako je nemoc, nehoda atd. atd.

Tohle je oficiální web imigračního úřadu.

Oficiálně Japonsko vyžaduje doklad o odjezdu v rámci platnosti tvého víza. Pro ty, kdo mají zpáteční let nebo let do jiné země, to problém není, ale může být pro ty, kdo mají jednosměrnou letenku.

Kontroly jsou na uvážení hraničního úředníka a leteckých společností při odbavení před odletem. Možná jsem měl smůlu, ale než jsem nastoupil do letadla z Tchaj-wanu, opravdu se mě zeptali na letenku ze země. Pokud ji nemáš, radím ti pronajmout si letenku (skutečnou, je to placená služba) přes web jako Onward Ticket.

Japonsko nevyžaduje žádné povinné očkování, ale jako na každou cestu se doporučuje očkování proti hepatitidě A a B. V každém případě to prober se svým lékařem.

Pro aktuální informace o vízech a všem dalším doporučuju zkontrolovat cestovní informace ministerstva zahraničí své země (například v Česku – „Cestujeme“ na webu MZV).

Tokio.

Co dělat a vidět v Japonsku

V tomhle průvodci jsou ceny často uvedené v místní měně. Oficiální měnou Japonska je „japonský jen“ nebo jednoduše „jen“, zkráceně „JPY“ nebo „¥“. Kurz je zhruba 1€ = 177 JPY. Aktuální kurz ti doporučuju zkontrolovat na této stránce.

A nakonec: popsané destinace jsou seřazené od Fukuoky směrem na sever, takže vlastně kopírují moji cestu. Toto pořadí je pravděpodobně nejlepší způsob, jak si optimalizovat přesuny během jara, ale samozřejmě hodně záleží na tom, kam přiletíš a jaké máš plány.

Poznámka: V průvodci najdeš mnohokrát odkazy na https://www.alltrails.com/. Pokud chceš používat offline navigaci přímo v aplikaci AllTrails, musíš přejít na verzi Pro. Problém ale můžeš obejít tak, že si stáhneš souřadnice z desktopové verze webu ve formátu „Google Earth KML“ a pak je nahraješ do Organic Maps, což je vůbec jedna z mých nejoblíbenějších cestovatelských aplikací.

KJÚŠÚ

Kjúšú je třetí největší ostrov japonského souostroví. Protože leží poměrně daleko od klasických turistických okruhů, je skvělým kompromisem pro ty, kdo hledají méně přeplněné destinace než velké klasiky země.

Tenhle ostrov je koncentrátem historie, přírody a kultury: byl jednou z kolébek feudálního Japonska a sehrál klíčovou roli v době samurajů a během staletí obchodního otevírání se Západu. Zejména Nagasaki je město s velkou historickou hodnotou, symbol jak kontaktů s Evropou, tak tragédií druhé světové války.

Kjúšú je také zemí úchvatné krajiny s aktivními sopkami, přírodními termálními prameny (jako jsou ty slavné v Beppu a Jufuinu) a bujnou, divokou přírodou, ideální pro ty, kdo mají rádi túry, onseny a autentická místa.

Sopka Sakuradžima, Kagošima.

Fukuoka

Fukuoka je největší město na ostrově Kjúšú a jedno z deseti nejlidnatějších měst Japonska. Díky své zeměpisné poloze, blíž k Soulu než k Tokiu, je už po staletí jednou z hlavních vstupních bran země směrem k asijskému kontinentu. V minulosti byla důležitým obchodním a kulturním centrem a také místem, kde se mongolská vojska během invazí ve 13. století pokusila vylodit.

Dnes je Fukuoka moderní a živé město, kde je masový turismus na rozdíl od jiných velkých měst stále omezený, a právě proto si uchovává autentické kouzlo.

Co dělat a vidět ve Fukuoce

Jak jsem už zmínil, Fukuoka není zrovna turistická destinace, ve městě nejsou bůhvíjaké atrakce, ale určitě tu můžeš strávit aspoň půl dne prozkoumáváním zřícenin hradu a parku, který je obklopuje (Google Maps), dál ti doporučuju zaskočit do chrámu Shofukuji (Google Maps), který byl dokončen v roce 1195 a je nejstarším zenovým chrámem v Japonsku. A nakonec se večer můžeš projít po nábřeží, kde jsou stánky s jídlem (Yatai) (Google Maps). Oblast je hezká, ale opravdu turistická a jídlo je tu drahé.

Zříceniny hradu.

Dazaifu

Dazaifu, asi půl hodiny vlakem od Fukuoky, je opravdu oblíbený jednodenní výlet, který doporučuju. Stanice, na kterou se potřebuješ dostat, je tahle (Google Maps) a časy odjezdů si můžeš jednoduše najít v Google Maps.

Dazaifu Tenmangu Shrine (Google Maps), hlavní svatyně, byla během mé návštěvy v rekonstrukci, ale zahrady a různé okolní chrámy jsou i tak moc hezké a rozhodně stojí za návštěvu, hlavně pokud už jsi ve Fukuoce. Doporučuju tam jet ve všední den, protože i ve čtvrtek tam bylo strašně moc místních turistů; neodvažuju se představit si, jaké to je o víkendu.

Vyplatí se dojít až k Tenkai Inari Shrine (Google Maps): procházka je příjemná. Pokud chceš, můžeš pokračovat až ke Kamado Jinja Shrine (Google Maps): jezdí tam kyvadlový autobus, ale já jsem šel pěšky.

Kromě toho můžeš navštívit Kyushu National Museum (Google Maps), vstup na stálou expozici stojí 700 JPY. Budova je nová a moc hezká, se spoustou exponátů od 4000 let starých terakotových nádob až po novější předměty. Mně osobně přišlo trochu nudné, ale to je samozřejmě subjektivní názor.

Když vyrazíš brzy ráno, můžeš za jeden den vidět prakticky všechno, včetně atrakcí ve městě, které jsem zmínil dřív.

Dazaifu.

Janagawa

V Janagawě jsem nebyl, ale je to další oblíbený jednodenní výlet z Fukuoky, i v tomhle případě je to asi půl hodiny vlakem. Hlavní atrakcí je tu obří socha Buddhy v chrámu Nanzō-in (Google Maps).

Ubytování ve Fukuoce

Já jsem spal v UNPLAN Fukuoka a celkově vzato ho doporučuju: je levný, má strategickou polohu kousek od zastávky metra, čisté a prostorné společné prostory a snídani v ceně.

Doprava do Fukuoky

Fukuoka má autobusové spoje oběma směry se všemi hlavními turistickými destinacemi na ostrově Kjúšú (Nagasaki, Kumamoto, Beppu a Kagošima), ale také s Hirošimou na východě; rezervovat můžeš online na webech jako global.atbus-de a Willer. Jsou tu dva autobusové terminály, Nishitetsu Tenjin Expressway Bus Terminal (Google Maps) a Hakata Bus Terminal (Google Maps), spousta autobusů zastavuje na obou, takže si můžeš vybrat ten, který je pro tebe výhodnější podle toho, kde bydlíš.

Hlavní vlakové nádraží, kde můžeš, pokud chceš, nastoupit i do šinkansenu, je Hakata Station (Google Maps). A nakonec, pokud přiletíš na letiště, z terminálu vnitrostátních letů (který je s terminálem mezinárodních letů spojený bezplatným shuttle busem) můžeš nastoupit přímo do metra a dojet do centra.

V sekci „Doprava po Japonsku“ najdeš spoustu dalších užitečných informací.

Chrám Shofukuji.

Nagasaki

Nagasaki, ležící na západním pobřeží Kjúšú, je město s velkou historickou a kulturní hodnotou. V období Edo bylo jedním z mála japonských přístavů otevřených obchodu se Západem a stalo se místem setkávání různých kultur. O staletí později město v roce 1945 tragicky zasáhla druhá atomová bomba a zanechala vzpomínku, která jeho identitu poznamenává dodnes.

Co dělat a vidět v Nagasaki

Muzeum atomové bomby a Park míru

Doporučuju začít prohlídku Nagasaki v Muzeu atomové bomby (Google Maps). Vstup stojí 200 jenů a mně osobně přišlo velmi zajímavé a plné významu pro budoucí generace. Potom můžeš zamířit do nedalekého Parku epicentra (Google Maps) a skončit v Parku míru (Google Maps).

Pokud chceš, kousek odsud je i katedrála Urakami (Google Maps), která je z Parku míru dobře vidět; nebyl jsem tam, ale prý to kdysi byl největší kostel v Asii.

Park míru.

Čínská čtvrť a okolí

Nagasaki Shinchi Chinatown (Google Maps) je nejstarší čínská čtvrť v Japonsku. Jak jsem už zmínil, Nagasaki bylo během období izolace Japonska jediným velkým přístavem otevřeným zahraničnímu obchodu a Číňané byli spolu s Nizozemci jedinými obchodníky, kteří měli do města přístup. Čínská čtvrť byla původně vysušený ostrov (odtud název Shinchi, doslova „nová země“). Díky dalšímu vysoušení už dnes čtvrť ostrovem není. Upřímně mi nepřišla ničím výjimečná, ale hlavní ulice je určitě hezká.

Čínská čtvrť.

Pokud se rozhodneš zajít do těchhle končin, doporučuju zaskočit i k mostu Megane (Google Maps), postavenému kolem roku 1634; je to nejstarší kamenný obloukový most v Japonsku. Kousek odsud je i chrám Sofuku-ji (Google Maps). Chrám byl původně postaven v roce 1629 pro čínské obyvatele Nagasaki v čínském architektonickém stylu, a proto je trochu jiný než ostatní chrámy. Je tu cedule, která žádá o dar 300 jenů za vstup. Hezké, ale nic výjimečného. A nakonec můžeš sejít dolů do Gloverových zahrad (Google Maps), kde stojí některé z nejstarších rezidencí v západním stylu v Japonsku.

Most Megane.

Hora Inasa

Z vrcholu hory Inasa (Google Maps), kde je vyhlídková plošina, jsou fantastické výhledy na celé město a záliv. Důrazně doporučuju vyjít nahoru na západ slunce a zůstat i na noční výhled. Na parkoviště (Google Maps) jezdí víc autobusových linek a odtud stačí ujít zhruba kilometr, což jsem osobně udělal, ale pokud chceš, je tu i takový vláček (Google Maps), který by měl stát 500 jenů za zpáteční jízdenku nebo 300 jenů jen tam.

Hora Inasa.

Gunkanjima

Gunkanjima (Hashima), asi 20 km od Nagasaki (Google Maps), je známá tím, že díky uhelným dolům byla jedním z nejhustěji osídlených ostrovů na světě. Dnes se dá navštívit jen zčásti; výlet lodí je prý oblíbený, ale zřejmě probíhá jen v japonštině, a jak jsem právě řekl, přístupná oblast je opravdu omezená. Osobně jsem tam nejel, protože mi přišlo, že to nestojí za to, ale posouzení nechám na tobě. Alternativou by mohla být návštěva Gunkanjima Digital Museum (Google Maps), které rekonstruuje život na ostrově pomocí digitálních instalací a rozšířené reality.

Ubytování v Nagasaki

Mezame Hostel, výborný hostel kousek od Muzea atomové bomby a autobusového nádraží.

Doprava do Nagasaki

Nagasaki má autobusové spoje oběma směry s Fukuokou a Kumamotem; rezervovat můžeš online na webech jako global.atbus-de a Willer. Hlavní autobusový terminál je Nagasaki Ekimae (Google Maps). Hlavní vlakové nádraží, kde můžeš, pokud chceš, nastoupit i do šinkansenu, je Nagasaki Station (Google Maps).

V sekci „Doprava po Japonsku“ najdeš spoustu dalších užitečných informací.

Chrám Sofuku-ji.

Kumamoto

Kumamoto je město s velkým historickým i přírodním kouzlem. Proslulo svým nádherným feudálním hradem, jedním z nejmohutnějších a nejpůsobivějších v Japonsku, a je symbolem doby samurajů a moci místních klanů. Kolem města se rozkládá úchvatná příroda, které vévodí hora Aso, jedna z největších a nejaktivnějších sopek v zemi.

Co dělat a vidět v Kumamotu

Hrad Kumamoto a okolí

Hrad Kumamoto (Google Maps) je jedním z nejkrásnějších hradů v Japonsku a třetím největším. Bohužel jako většina hradů v Japonsku je to nedávná replika, protože originál vyhořel během povstání v roce 1877, a jako by to nestačilo, mnoho budov v parku utrpělo vážné škody při zemětřesení v roce 2016; hlavní věž byla znovu otevřena veřejnosti, ale rekonstrukce ostatních okolních budov potrvá roky. Já návštěvu v každém případě doporučuju. Vstup stojí 800 jenů a s oficiální aplikací je k dispozici bezplatný audioprůvodce, vezmi si sluchátka, je tu Wi-Fi zdarma. Pro skvělý výhled na hrad úplně zdarma vyjeď do čtrnáctého patra radnice Kumamoto City Hall (Google Maps).

Hrad Kumamoto.

Také v parku hradu je Hosokawa Gyōbutei (Google Maps), tedy dávné sídlo rodu Hosokawa, významného samurajského klanu, který vládl lénu Kumamoto. Je to tradiční sídlo v japonském stylu obklopené elegantní zahradou, které nabízí autentický pohled na život a architekturu samurajské aristokracie období Edo. Bohužel během mé návštěvy byl vstup úplně zakázaný kvůli škodám způsobeným zemětřesením. Hned vedle můžeš zvážit Kumamoto City Museum (Google Maps).

Výhled z Kumamoto City Hall.

Různé chrámy

Chrám Honmyo-ji (Google Maps) je jedním z nejznámějších v Kumamotu. Samotný chrám není nic moc, ale stojí na vrcholu kopce, odkud jsou skvělé výhledy na město a, pokud to počasí dovolí, i na horu Aso v dálce. Je tu také alej s třešněmi po obou stranách, která je v plném květu podle mě velmi působivá. Prý se tu dokonce koná festival kvetoucích třešní. Pokud se rozhodneš vyjít nahoru, doporučuju pak pokračovat až do parku Honmyoji (Google Maps), kde je výhled ještě hezčí a stojí tu socha Katō Kiyomasy, slavného samuraje, který nechal postavit hrad Kumamoto.

Pokud se ti nechce namáhat, ve městě je hezký chrám, ke kterému nemusíš vystoupat po žádném schodišti, Fujisaki Hachimangu (Google Maps). Pokud naopak hledáš další vyhlídku, doporučuju vyjít k pagodě Hanaokayama (Google Maps), i tady je kromě skvělého výhledu na město pěkná třešňová alej, která podle mě není vůbec špatná v období kvetení.

Fujisaki Hachimangu.

Hora Aso

Hora Aso je jednou z největších a nejaktivnějších sopek v Japonsku. Její obrovská kaldera nabízí dechberoucí krajinu; osobně si myslím, že návštěva rozhodně stojí za to. Doporučuju jet prvním vlakem na stanici Aso (Google Maps), abys stihl první autobus, který jede nahoru k sopce. Zastávka je naproti východu ze stanice, tohle je oficiální web autobusu. Jízdenka stojí 1500 jenů a během celého dne s ní můžeš nastupovat a vystupovat z různých autobusů, kolikrát chceš (pokud chceš, můžeš autobusem sjet z Asosanjo Terminal do návštěvnického centra nebo obráceně). První autobus byl ve středu skoro plný, takže si představuju, že o víkendu na někoho skoro jistě nezbyde místo. Vystup na konečné, Asosanjo Terminal (Google Maps).

Kráter sopky.

Odsud máš několik možností: já jsem šel stezkou popsanou na této stránce (All Trails); chtěl jsem jít tenhle okruh (All Trails), ale doslova jsem umíral zimou. Trefil jsem na konci března opravdu studený den, s nárazy větru kolem 60 km za hodinu a pocitovou teplotou -5 stupňů. Stezka nebyla nijak zvlášť náročná, ale ani to nebyla procházka parkem. V každém případě možností není málo: jsou tu i snazší stezky, třeba tahle (All Trails), a přestože byl přístup ke kráteru během mé návštěvy kvůli příliš velké aktivitě uzavřený, pokud chceš, můžeš jednoduše vyjet ke kráteru.

Po troše trekování doporučuju zaskočit do návštěvnického centra (Google Maps), kde je malá výstava věnovaná parku. Pokud chceš navštívit skutečné muzeum ve druhém patře budovy (Google Maps), musíš zaplatit 1100 jenů. Podle komentářů v Google Maps je většina informací jen v japonštině, takže jsem dovnitř nešel. Na druhé straně silnice je snadno dostupná vyhlídka (Google Maps). I tak, pokud už je pozdě nebo se ti prostě nechce, můžeš klidně sjet dolů do údolí a návštěvnické centrum vynechat.

Soutěska Takačiho

Osobně jsem tam nebyl, protože je poměrně složité se tam dostat veřejnou dopravou, ale soutěska Takačiho (Google Maps) je velmi oblíbený cíl. Leží necelé dvě hodiny autem od Kumamota, takže se dá navštívit i za jeden den, pokud si půjčíš auto. Soutěska je známá svými svislými skalními stěnami, křišťálově čistou vodou řeky a působivými vodopády, které vytvářejí úchvatnou přírodní scenérii. Na této stránce najdeš pár dalších informací (v angličtině).

Ubytování v Kumamotu

Já jsem spal v HOTEL CARNA A a doporučuju ho. Ubytování je dost zastaralé, až tak, že v kapslích jsou staré televize s katodovou obrazovkou, ale cena je opravdu férová a hlavně je tu výborná Daiyokujō (velká veřejná lázeň) a k tomu sauna.

Doprava do Kumamota

Kumamoto má autobusové spoje oběma směry s Fukuokou, Nagasaki a Kagošimou. Rezervovat můžeš online na webech jako global.atbus-de a Willer. Hlavní autobusový terminál je Sakuramachi Bus Terminal (Google Maps). Hlavní vlakové nádraží, kde můžeš, pokud chceš, nastoupit i do šinkansenu, je Kumamoto Station (Google Maps).

V sekci „Doprava po Japonsku“ najdeš spoustu dalších užitečných informací.

Pagoda Hanaokayama.

Beppu

Na východním pobřeží Kjúšú leží Beppu, jedno z nejznámějších lázeňských míst v Japonsku. Město je proslulé svými onseny (tradičními japonskými přírodními termálními prameny) a úchvatnými „hells“, tedy přírodními termálními prameny s překvapivými barvami a tvary.

Osobně jsem tam nebyl: síť veřejné dopravy na Kjúšú dělá z Fukuoky nejpohodlnější výchozí bod pro cestu do Beppu, jenže to znamená, že se pak musíš vrátit do Fukuoky, abys mohl pokračovat v cestě. Vzhledem k tomu, že v mém itineráři nechyběly další příležitosti zažít klasický onsen, raději jsem čas věnoval jiným zastávkám. I tak je to velmi oblíbená destinace, kterou podle mě stojí za to aspoň zmínit.

Navíc pokud plánuješ navštívit Šikoku, ze Saganoseki, městečka kousek od Beppu, jezdí trajekt, který oba ostrovy spojuje přímo. Zkrátka podle tvých cestovních plánů může být Beppu zajímavou zastávkou.

Na této stránce (v angličtině) najdeš další informace o různých onsenech v okolí.

Sopka Sakuradžima.

Kagošima

Kagošima, která leží u nádherného zálivu, nad nímž se tyčí majestátní dodnes aktivní sopka Sakuradžima, byla jednou z kolébek samurajské kultury a vlastí Saigōa Takamoriho, symbolické postavy reforem Meidži. Dnes spojuje svou minulost s uvolněnou atmosférou a přírodními scenériemi, které patří k nejpůsobivějším v Japonsku.

Co dělat a vidět v Kagošimě

Město Kagošima

Doporučuju začít prohlídku města v Muzeu reforem Meidži (Google Maps). Vstup stojí 300 jenů a v ceně je bezplatný audioprůvodce v angličtině. V pravidelných intervalech se tu promítají také dva zajímavé filmy, rovněž v angličtině. Asi to není nejlepší muzeum, jaké jsem kdy viděl, ale není ani špatné, celkově vzato ho doporučuju. Potom zamiř k tomu, co zbylo z hradu Tsurumaru (Google Maps); jediná opravdu zajímavá část je vzhledem k nedávné rekonstrukci stará brána (Google Maps). Po téhle krátké prohlídce doporučuju vyjít na vyhlídkovou plošinu v parku Shiroyama (Google Maps), odkud jsou fantastické výhledy na město se sopkou Sakuradžima v pozadí. A nakonec: nebyl jsem tam, ale zahrady Sengan-en (Google Maps) se často doporučují. Vstupné je v porovnání s mnoha jinými tradičními zahradami relativně drahé, ale podle mnoha komentářů to rozhodně stojí za to.

Vyhlídková plošina v parku Shiroyama.

Sakuradžima

Sakuradžima je jednou z nejaktivnějších sopek v Japonsku a symbolem Kagošimy. Sopka neustále kouří a často dochází k menším erupcím i několikrát denně. Trajekt (Google Maps) na ostrov v zálivu, kde sopka stojí, jezdí opravdu často, doslova 24 hodin denně, a stojí jen 200 jenů. Až dorazíš na ostrov, doporučuju dojít z přístavu (Google Maps) pěšky do návštěvnického centra (Google Maps), kde si můžeš pustit film a je tu i malá výstava, takové malé muzeum, které vypráví historii ostrova a jeho vzniku. Po prohlídce sejdi dolů k místu, kde jsou termální lázně na nohy (Google Maps). V tu chvíli, pokud budeš mít víc štěstí než já, můžeš nastoupit do autobusu (jezdí každou půlhodinu a celodenní jízdenka by měla stát 500 jenů), který jede na veřejně přístupnou vyhlídku nejblíž ke kráteru (Google Maps). Bohužel byl během mé návštěvy vrchol sopky úplně zahalený v mracích, takže jsem raději nahoru nejel, protože by tam nebyl žádný výhled. Pro informaci: nahoru můžeš vyjít i pěšky, jak je popsáno na této stránce (All Trails). Jen abych si ukrátil čas před návratem do Kagošimy, nakonec jsem šel krátkou pobřežní stezkou (Google Maps) až k observatoři Karasujima (Google Maps), nic moc.

Termální lázně na nohy.

Hora Kaimondake

Kvůli svému téměř dokonalému kuželovitému tvaru, který připomíná horu Fudži, se hoře Kaimondake často říká „Fudži z Kagošimy“. Je to moc hezká túra s trochou lehkého lezení u vrcholu, stezka je dobře udržovaná a relativně frekventovaná i ve všední dny, zdá se, že je to mezi místními opravdu oblíbená túra. Z vrcholu je fantastický výhled na jezero Ikeda a záliv Kagošima. Stezku najdeš popsanou na této stránce (All Trails).

Pokud se stejně jako já přesouváš veřejnou dopravou a zbožňuješ cestování vlakem, dá se stihnout vlak v 10:00 z Kagošimy, vystoupit na stanici Kaimon (Google Maps), vyjít na vrchol a pak se vrátit do města vlakem v 16:37, ale musíš jít svižným tempem. Já jsem s tím neměl problém, ale pokud to chceš vzít víc v klidu, prý se dá jet autobusem do Ibusuki nebo z něj, odkud jsou vlaková spojení do Kagošimy častější.

Kromě toho se můžeš v Ibusuki v každém případě zastavit a navštívit slavné „písečné lázně“ v Sunamushi Onsen (Google Maps), kde se místo namáčení v horké vodě necháš „namočit“ do písku zahřátého sopečnou činností. Já jsem tam nebyl, ale podle počtu turistů, které jsem viděl nastupovat do vlaku a vystupovat z něj, to vypadá na opravdu oblíbenou věc.

Hora Kaimondake.

Jakušima

Jakušima je nejdeštivější ostrov v Japonsku. Neustálý déšť živí bujnou vegetaci a tisícileté cedrové lesy, které vypadají jako z filmu Mijazakiho; ne náhodou se Princezna Mononoke inspirovala právě touhle krajinou.

Ostrov a jeho národní park vypadají jako opravdu výjimečné místo, které bych na základě svého pátrání a zkušeností jiných cestovatelů doporučil. Bohužel nemůžu mluvit z vlastní zkušenosti, protože předpověď počasí byla několik dní hrozná a nechtělo se mi zůstat moc dlouho na jednom místě a čekat na lepší okno v počasí, takže jsem s trochou lítosti odjel z Kagošimy, aniž bych Jakušimu navštívil.

I tak: na ostrov se můžeš dostat třemi způsoby – dvěma trajekty a rychlou lodí. Na oficiálním webu Green Guesthouse najdeš velmi užitečnou souhrnnou tabulku se všemi časy a cenami. Na této stránce (v angličtině) najdeš pár zajímavých tipů pro plánování itineráře.

Národní park Kirišima-Kinkówan

A na závěr, pokud tě zajímají další výlety s Kagošimou jako základnou, národní park Kirišima-Kinkówan na sever od města není moc daleko, ale přinejmenším během mé návštěvy byla veřejná doprava tak nedostatečná, že jsem se návštěvy vzdal; pokud bys byl ochotný si půjčit auto, podle mě to ale může být zajímavá destinace. Já jsem si vyhlédl tuhle túru, ale na této stránce najdeš spoustu dalších zajímavých tipů.

Brána hradu Tsurumaru.

Ubytování v Kagošimě

Já jsem spal v Green Guesthouse, nic výjimečného, ale výborná poloha kousek jak od Kosokusen Terminal, tak od přístavu, odkud jezdí trajekty na Sakuradžimu a Jakušimu. Celkově vzato ho doporučuju.

Doprava do Kagošimy

Kagošima má autobusové spoje oběma směry s Kumamotem, ale také s Fukuokou. Rezervovat můžeš online na webech jako global.atbus-de a Willer. Hlavní autobusový terminál je Kagoshima Chūō (Google Maps), ale spousta autobusů zastavuje i na Kosokusen Terminal (Google Maps) kousek od Green Guesthouse. Hlavní vlakové nádraží, kde můžeš, pokud chceš, nastoupit i do šinkansenu, je Kagoshimachuo Station (Google Maps). A nakonec, vzhledem k tomu, jak daleko na jihu Kagošima leží, rozhodně stojí za to zvážit pár vnitrostátních letů, zejména pokud chceš opustit ostrov Kjúšú. Když si je rezervuješ předem, mají lety velmi příznivé ceny. V sekci „Doprava po Japonsku“ najdeš spoustu dalších užitečných informací.

Nagasaki.

ŠIKOKU

Šikoku je nejmenší ze čtyř hlavních japonských ostrovů a jeden z nejméně navštěvovaných zahraničními turisty. Je známý hlavně poutí po 88 chrámech, duchovní trasou, která vede přes celý ostrov a přitahuje jak věřící, tak cestovatele, kteří hledají spíš kontemplativní zážitky.

Daleko od zběsilého tempa velkých metropolí nabízí Šikoku malebné přírodní scenérie, tradiční vesnice a termální prameny. Jeho členité pobřeží, visuté mosty, které ho spojují s Honšú, a vřelá místní pohostinnost z něj dělají ideální cíl pro ty, kdo chtějí poznat intimnější a opravdovější Japonsko.

Na Šikoku jsem doslova nevkročil, takže o něm nemám bůhvíjaké informace, ale jak jsem už zmínil, můžeš jet trajektem ze Saganoseki, pokud jsi na Kjúšú, nebo využít některý z mostů, které ho spojují s Honšú. Zkrátka není tak těžké zařadit Šikoku do itineráře. Na této stránce (v angličtině) najdeš tipy, co dělat a vidět.

HONŠÚ

Honšú je největší a nejlidnatější z ostrovů japonského souostroví a zároveň kulturním, ekonomickým a politickým srdcem země. Najdeš tu hlavní japonské metropole (Tokio, Kjóto, Ósaku a Hirošimu) spolu s některými z nejikoničtějších a nejtypičtějších japonských destinací, jako je hora Fudži. Právě tady, na ose od Tokia po Hirošimu, se soustřeďuje většina zahraničního turismu.

Iwakuni.

Hirošima

Hirošima, která leží v regionu Čúgoku na ostrově Honšú, je město s hlubokým historickým a symbolickým významem. Smutně proslula jako cíl první atomové bomby 6. srpna 1945; dnes je Hirošima moderní a živé město, které spojuje vzpomínku a naději.

Co dělat a vidět v Hirošimě

Hirošima má hezké centrum, jehož hlavní tepnou je Hondori Street (Google Maps), dlouhá krytá pěší pasáž plná obchodů a restaurací. Je to klasická obchodní ulice, jakou najdeš v mnoha japonských městech: příjemná na procházku, ale nic zvlášť výjimečného.

Park míru v Hirošimě.

Park míru v Hirošimě

Doporučuju začít prohlídku v Památníku a muzeu míru v Hirošimě (Google Maps); v hlavní sezóně už v 9:00 stála fronta na vstup a uvnitř bylo opravdu hodně plno, takže si opravdu myslím, že se vyplatí jít co nejdřív. Muzeum mapuje historii Hirošimy a příchod jaderné bomby. Hlavní pozornost je ale věnována událostem 6. srpna: svržení bomby a jeho následkům v podobě lidského utrpení. Vstup stojí 200 jenů; já jsem si audioprůvodce nevzal, ale pokud chceš, je k dispozici za 400 jenů.

Pak se projdi Pamětním parkem míru (Google Maps), který byl politickým a obchodním srdcem města, a právě proto byl vybrán jako cíl. A nakonec navštiv slavný Atomový dóm (Google Maps). Původně sídlo Výstavní síně pro podporu průmyslu, byl jednou z mála budov, které zůstaly stát po výbuchu 6. srpna 1945. Dnes je zachovaný ve stejném stavu jako tehdy jako památník a univerzální varování před jadernou válkou.

Hirošimský hrad.

Hirošimský hrad

Hirošimský hrad (Google Maps), známý také jako Kapří hrad, postavil v roce 1589 mocný feudál Mōri Terumoto a po staletí byl důležitým centrem moci v západním Japonsku. Demolicím v období Meidži unikl, ale atomová bomba ho v roce 1945 spolu se zbytkem města úplně zničila. To, co můžeš vidět dnes, je proto rekonstrukce. Vstup stojí 370 jenů a zahrnuje bezplatného audioprůvodce (doporučuju vzít si sluchátka). Expozice uvnitř, věnovaná historii hradu a města, není nijak zvlášť nezapomenutelná, ale výhled z posledního patra stojí za to. V neděli odpoledne ve 13:00 a 15:00 by tu mělo být úplně zdarma samurajské představení.

Zahrada Shukkeien

Zahrada Shukkeien (Google Maps) je vytříbená japonská zahrada z roku 1620, založená hned po stavbě hirošimského hradu. Kopce, údolí a lesy v miniatuře napodobují přírodní krajinu v malém měřítku a stezky se vinou kolem centrálního jezírka. Je to velmi upravené a klidné místo, ideální na odpočinkovou pauzu během prohlídky města po návštěvě muzea atomové bomby. Vstup stojí jen 260 jenů a návštěva bez pochyby stojí za to.

Zahrady Shukkeien.

Muzeum Mazdy

Muzeum Mazdy se nachází v hlavním závodě firmy v Hirošimě (Google Maps). Prohlídka, která je zdarma a k dispozici i v angličtině, mapuje historii automobilky prostřednictvím modelů z různých období a části výrobní linky. Je nutné si ji rezervovat předem, protože je velmi žádaná. Osobně jsem tam nebyl, takže nemůžu mluvit z vlastní zkušenosti, ale pro milovníky motorů to vypadá jako zajímavý zážitek.

Brána torii.

Ostrov Icukušima

Icukušima je malý ostrov asi půl hodiny na jih od Hirošimy. Proslavila ho hlavně obří brána torii, která při přílivu vypadá, jako by se vznášela na vodě. Je to velmi oblíbený výlet pro ty, kdo navštíví Hirošimu. Nečekej ale klidnou atmosféru: ostrov je skoro vždycky přeplněný, i tak je to ale cíl, který bych doporučil.

Z Hirošimy se na Icukušimu dostaneš dvěma způsoby: můžeš jet vlakem na stanici Miyajimaguchi (Google Maps) nebo tramvají linky 2 až na konečnou Hiroden-Miyajimaguchi (Google Maps); vlak je o něco rychlejší, ale stojí doslova dvojnásobek, výběr je na tobě. Až dorazíš na místo, trajekty na ostrov jezdí neustále; pokud máš JR Pass, tento trajekt je v něm zahrnutý, jinak je to 200 jenů jedním směrem, které můžeš zaplatit přímo svou IC kartou, takže nemusíš stát frontu na jízdenku.

Až dorazíš na ostrov, doporučuju zamířit ke svatyni Hokoku-jinja (Google Maps); dovnitř klidně chodit nemusíš a upřímně totéž platí pro slavnější Itsukushima Jinja (Google Maps): vstup stojí jen 300 jenů, ale kromě stání ve frontě je tam opravdu málo k vidění, podle mě většina lidí jde dovnitř jen kvůli fotce s bránou torii v pozadí. Za muzeum chtějí dalších 200 jenů, které jsem nezaplatil, takže nevím, co je uvnitř. Rozhodni se sám.

Park Omoto.

Potom doporučuju dojít do parku Omoto (Google Maps), kde je obvykle spousta jelenů a ve správném období i kvetoucí třešně. Pokud se chceš trochu zapotit, odsud vede stezka, zakreslená i v Google Maps, až na horu Komagabayashi (Google Maps), odkud jsou skvělé výhledy na záliv, a pak můžeš pokračovat na horu Misen (Google Maps), která nabízí podobný výhled, ale je mnohem přeplněnější, protože stanice lanovky je kousek odtud. Odsud doporučuju sejít dolů po hlavní stezce (All Trails), která je nejméně strmá a nejlépe udržovaná, se zastávkou v chrámu Daisho-in (Google Maps). Pokud se ti z jakéhokoli důvodu nechce jít nahoru pěšky, jak jsem už zmínil, z tohoto místa (Google Maps) jezdí lanovka až na stanici Shishiiwa (Google Maps). Můžeš se taky rozhodnout vyjet nahoru lanovkou a pak sejít pěšky, jak to zřejmě dělá spousta lidí; já doporučuju okruh pěšky, ale moc se to neliší. Výběr je na tobě.

Výhled z vrcholu.

Iwakuni

Iwakuni je malé město asi hodinu na jih od Hirošimy (a půl hodiny od Icukušimy), známé hlavně ikonickým mostem Kintai-kyo, dřevěnou stavbou s pěti oblouky, která je považovaná za mistrovské dílo tradičního japonského stavitelství a byla postavena úplně bez kovových hřebíků. Z Hirošimy jezdí častá spojení na stanici Iwakuni (Google Maps); až dorazíš na stanici, jeď autobusem na tuto zastávku (Google Maps). Odsud se můžeš rozhodnout přejít slavný most pěšky (Google Maps), chtějí za to 300 jenů; já jsem to upřímně ani nevěděl a zamířil jsem rovnou k mostu, který je víc na sever, protože jsem prostě chtěl vidět Kintai-kyo z jiného úhlu. Potom jsem prozkoumal park kolem svatyně Kikko (Google Maps) a vydal se po stezce zakreslené v Organic Maps, která vede k hradu Iwakuni (Google Maps); rozhodně to není ten nejpůsobivější hrad v Japonsku, ale i tak mi návštěva přišla příjemná, za vstup chtějí 270 jenů a uvnitř je takové malé muzeum s katanami, různými zbraněmi a historií hradu.

Výhled z hradu.

Kromě toho, pokud máš omezený rozpočet, můžeš prostě vyjít nahoru pěšky a projít se kolem hradu, vstupovat dovnitř absolutně není nutné. Pokud naopak peníze nejsou problém, nechce se ti chodit nebo prostě chceš místo zmíněné stezky jet lanovkou, která vede k hradu (Google Maps), určitě se vyplatí koupit si kombinovanou vstupenku u vstupu na most (Google Maps): stojí 970 jenů a můžeš s ní přejít most Kintai-kyo, jet lanovkou a vstoupit do hradu. A na závěr, v období kvetení třešní, které tady obvykle připadá na začátek dubna, je alej s třešněmi a lucernami v parku Ukai (Google Maps) u řeky opravdu velmi působivá. Pro informaci: pokud vyrazíš brzy ráno, určitě můžeš za jeden den stihnout ostrov i Iwakuni.

Most Kintai-kyo.

Ubytování v Hirošimě

Pár nocí jsem strávil v Guesthouse Akicafe Inn, opravdu moc hezkém ubytování s milým personálem a prakticky dokonalou polohou kousek od nádraží. Jeden z nejlepších hostelů, ve kterých jsem během své cesty po Japonsku byl. Mají i soukromé pokoje. Pár nocí jsem strávil také v Hiroshima Guesthouse HARU; ubytování není tak pěkně udržované a poloha je o něco méně praktická, ale i tak je to dobrý hostel s výborným poměrem ceny a kvality.

Doprava do Hirošimy

Hirošima má autobusové spoje oběma směry s Fukuokou na západě a Ósakou na východě. Rezervovat můžeš online na webech jako Willer. Hlavní autobusový terminál je Bus Station Hiroshima Station North Gate (Google Maps), ale spousta autobusů zastavuje i v Hiroshima Bus Center (Google Maps). Hlavní vlakové nádraží, kde můžeš, pokud chceš, nastoupit i do šinkansenu, je Hiroshima Station (Google Maps). A nakonec, podle tvého itineráře můžeš zvážit lety z Hirošimy a do ní. Když si je rezervuješ předem, ceny můžou být velmi příznivé a ušetříš spoustu času. V sekci „Doprava po Japonsku“ najdeš spoustu dalších užitečných informací.

Atomový dóm.

Onomiči

Onomiči je malé městečko na půl cesty mezi Hirošimou a Himedži, ideální pro každého, kdo si chce rozdělit cestu a trochu vybočit z klasického turistického itineráře.

Co dělat a vidět v Onomiči

Atrakcí číslo jedna v Onomiči je bez pochyby takzvaná „Temple Walk“, která na necelé 3 km spojuje celých 25 chrámů. Je to nesmírně příjemný způsob, jak strávit půl dne. Trasa je dobře značená, začíná v tomto bodě (Google Maps) a vede i slavnou „kočičí uličkou“ (Google Maps). Doporučuju k tomu přidat i „literární stezku“, která vede k vyhlídce na vrcholu hory Senkoji (Google Maps). Pokud chceš, můžeš jet i lanovkou (Google Maps).

Temple Walk.

Zkrátka to všechno můžeš spojit podle GPS trasy, kterou najdeš na této stránce a která zahrnuje i chrám Saikoku (Google Maps), oficiálně mimo „Temple Walk“, a proto mnohem méně přeplněný, ale hezký a se skvělými výhledy. Pokud by ti chození a chrámů ještě nebylo dost, já jsem byl ještě v chrámu Jodoji Okunoin Manpuku (Google Maps), který má vzadu pěknou vyhlídkovou plošinu (Google Maps).

Temple Walk.

Ubytování v Onomiči

Já jsem strávil pár nocí v Onomichi Guest House, nic moc – ani dobré, ani špatné. Pokud hledáš levnou možnost, není zas tak špatný.

Doprava do Onomiči

Ať už přijedeš z Hirošimy na jihu, nebo z Himedži/Ósaky na severu, doporučuju ti jet vlakem po trati San-yo Line až na stanici Onomichi (Google Maps). Pokud spěcháš a nevadí ti utratit mnohem víc, můžeš jet šinkansenem do Fukujamy, odkud ale stejně budeš muset pokračovat po trati San-yo Line. V sekci „Doprava po Japonsku“ najdeš spoustu dalších užitečných informací.

Onomiči.

Okajama, Naošima a Tešima

Z Onomiči jsem jel rovnou do Himedži, ale pokud chceš, je cestou několik zajímavých destinací, které podle mě stojí za zmínku. V první řadě hrad Okajama (Google Maps), přezdívaný Černý hrad kvůli tmavé barvě vnějších stěn, a nedaleká zahrada Kōraku-en (Google Maps), považovaná za jednu z nejkrásnějších v Japonsku.

Okajama je navíc skvělou základnou pro výlety na ostrovy Naošima a Tešima, které jsou obzvlášť oblíbené mezi milovníky současného umění. Na odkazech najdeš pár informací (v angličtině).

Chrám Saikoku.

Himedži

Himedži je město proslulé svým nádherným hradem, který je považovaný za nejkrásnější v Japonsku. Hrad Himedži, známý také jako „Hrad bílé volavky“, pochází z roku 1609 a je jedním z mála příkladů japonské feudální architektury, které přežily války, zemětřesení a bombardování v neporušeném stavu. Dnes je jedním z nejikoničtějších symbolů Japonska a památkou světového dědictví UNESCO.

Hrad Himedži.

Co dělat a vidět v Himedži

Hrad Himedži

Hrad Himedži (Google Maps) je bez pochyby atrakcí číslo jedna ve městě. Měl jsem to potěšení navštívit ho během kvetení třešní a i přes davy to byl bez pochyby jeden z vrcholů mé cesty po Japonsku. Zejména v hlavní sezóně doporučuju jít dovnitř co nejdřív, aby ses vyhnul dlouhým frontám. Otevírají v 9:00 a když jsem v 10:30 odcházel, už tam stála hrozně dlouhá fronta. Vstup stojí 1000 jenů. Hlavní bašta je bohužel v podstatě prázdná, prohlídka se skládá hlavně ze schodů a zase schodů. Upřímně, pokud máš opravdu omezený rozpočet, můžeš se bez vstupu do samotného hradu klidně obejít. I tak, pokud se rozhodneš jít dovnitř, doporučuju připlatit si 50 jenů navíc za vnitřní zahrady. Jinak si můžeš hrad prostě vychutnat z vnějšího parku.

Ani nedaleké zahrady Koko-en (Google Maps) nejsou vůbec špatné, ale i tady počítej s tím, že tam bude docela plno. A na závěr: z tohoto místa (Google Maps) je pěkný výhled na hrad, jehož fotku vidíš níže, a pokud hledáš klidné místo s pěkným výhledem nejen na hrad, ale i na celé město, doporučuju vyjít do parku Otokoyama Haisui’ike (Google Maps).

Chrám Shoshazan Engyoji

Chrámový komplex Shoshazan Engyoji, který leží na hoře Shosha severozápadně od Himedži, je starobylé buddhistické místo uctívání založené v 10. století. Uprostřed malebného lesa uchovává dřevěné budovy velké historické a duchovní hodnoty. Jeho atmosféra a architektonické kouzlo posloužily jako kulisa mnoha filmů, mimo jiné Posledního samuraje.

Aby ses tam dostal, jeď jakýmkoli autobusem na zastávku Shosha Bus Stop (Google Maps) a potom doporučuju vyjít nahoru pěšky, je to asi 20 minut; stezka začíná v tomto bodě (Google Maps), je snadno sledovatelná a zakreslená i v Google Maps. Samozřejmě, jak už to v Japonsku často bývá, je tu i lanovka, stanice je v tomto bodě (Google Maps) a zpáteční jízdenka by měla stát 900 jenů. Stezka vyúsťuje přímo u horní stanice lanovky (Google Maps). Ať už se rozhodneš jít nahoru pěšky, nebo jet lanovkou, odsud musíš k samotnému komplexu jít ještě zhruba dvacet minut. Případně tu jezdí i placené kyvadlové autobusy, které spojují horní stanici s oblastí chrámu. Znovu doporučuju jít pěšky, tenhle úsek je navíc mnohem méně strmý. Kousek za horní stanicí se platí vstupné, které stojí 500 jenů. Dvě budovy, které musíš rozhodně vidět, jsou Engyoji – Maniden (Google Maps) a Engyoji Three Halls (Google Maps), ale je tu spousta dalších svatyní, chrámů a dalších věcí; doporučuju prozkoumat celou oblast, která je podle mě moc hezká a přinejmenším během mé návštěvy nebyla vůbec přeplněná.

Engyoji Three Halls.

Ubytování v Himedži

Já jsem spal v Himeji 588 Guest House, výborná poloha na půl cesty mezi vlakovým nádražím a hradem. Jsou hodně přísní, co se týče času check-inu a úschovy zavazadel, ale jinak to není vůbec špatné.

Doprava do Himedži

Z Himeji Station (Google Maps) jezdí nesmírně častá spojení jak do Onomiči/Hirošimy na západě, tak do Kóbe/Ósaky na východě. V sekci „Doprava po Japonsku“ najdeš spoustu dalších užitečných informací.

Himeji Gokoku.

Kóbe

Kóbe, ležící mezi horami a mořem a proslulé svým vyhlášeným hovězím, je starobylý obchodní přístav, který v elegantní městské krajině spojuje západní vlivy s japonskou tradicí.

Co dělat a vidět v Kóbe

Pro místní turisty je jednou z hlavních atrakcí Kóbe čtvrť Kitano (Google Maps), kde kdysi žili evropští diplomati a obchodníci. Najdeš tu spoustu domů v západním stylu, z nichž v mnoha dnes sídlí malá muzea a kavárny. Nejznámější je dům Moegi (Google Maps); já jsem do něj ani nešel, takže nevím, jestli za to stojí, nebo ne. Pro toho, kdo přijíždí z Evropy, ale návštěva nemusí být nijak zvlášť zajímavá. I tak je to příjemná procházka, ideální, pokud máš trochu volného času nebo si chceš udělat půldenní zastávku cestou do jiné destinace. Kromě toho se vyplatí navštívit čínskou čtvrť v Kóbe (Google Maps), podle mě nejpůsobivější z těch, které jsem v Japonsku viděl, živou a plnou stánků a restaurací. A nakonec ochutnat slavné kóbeské hovězí je skoro povinnost.

Čtvrť Kitano.

Hora Rokko

Já jsem v Kóbe strávil jen půl dne, když jsem ho navštívil z Ósaky, a nechtěl jsem zůstávat dlouho, takže jsem odjel v pozdním dopoledni; pokud se ale rozhodneš zůstat déle nebo tu třeba přespat, můžeš vyjet na vyhlídku Tenran (Google Maps); výhled je považovaný za jeden z nejkrásnějších v Japonsku a často se uvádí jako jeden ze „tří velkých nočních výhledů“ země (Nihon Sandai Yakei), spolu s Hakodate a Nagasaki. Lanovku můžeš chytit v tomto bodě (Google Maps), který je s městem spojený autobusem.

Doprava do Kóbe

Kóbe má nesmírně častá vlaková spojení na sever i na jih do všech hlavních turistických destinací v okolí. V sekci „Doprava po Japonsku“ najdeš spoustu dalších užitečných informací.

Čínská čtvrť.

Ósaka

Ósaka je po Tokiu druhou největší metropolitní oblastí Japonska a už po staletí je ekonomickým srdcem regionu Kansai. V minulosti známá jako Naniwa, byla prvním hlavním městem Japonska před obdobím Nara, kdy se sídlo císaře měnilo s každým novým panovníkem. Dnes je Ósaka moderní a živá metropole proslulá svou obchodní duší a mohutným hradem.

Hrad Ósaka.

Co dělat a vidět v Ósace

Hrad Ósaka

Hrad Ósaka (Google Maps) se svým rozlehlým parkem (Google Maps) je bez pochyby jedním z nejikoničtějších míst ve městě. Já jsem upřímně do samotného hradu ani nešel. Ósaku jsem navštívil v plném kvetení třešní a na vstup byla absurdní fronta. Podle toho, co jsem četl, není interiér stejně jako u jiných japonských hradů nijak zvlášť zajímavý, takže jsem si ušetřil nekonečné čekání i 1200 jenů za vstupenku. Z vlastní zkušenosti ale mluvit nemůžu. Pokud se rozhodneš jít dovnitř, koupit si vstupenku online by ti prý mělo v hlavní sezóně ušetřit trochu času. Naopak jsem byl v zahradách Nishinomaru (Google Maps); nejsou to ani tak zahrady jako spíš park plný třešní, který podle mě nabízí nejlepší výhledy na hrad; vstup stojí 200 jenů a v období kvetení je tu i speciální osvětlení.

A na závěr: já jsem tam nebyl, ale nedaleko hradu je i Muzeum historie Ósaky (Google Maps), které by mohlo být zajímavou návštěvou.

Hrad Ósaka ze zahrad Nishinomaru.

Namba a Dotonbori

Namba (Google Maps) je čtvrť známá nakupováním a zábavou, jedna z nejoblíbenějších v Ósace. Dotonbori (Google Maps) je nejživější oblast podél kanálu, proslulá podniky, svítícími reklamami a restauracemi. Doporučuju se tu projít večer a zaskočit i do chrámu Hozen-ji (Google Maps), který leží v srdci čtvrti. Je tu také trh Kuromon Ichiba (Google Maps).

Shinsekai

Pokud hledáš méně turistickou, ale i tak okouzlující čtvrť na večerní procházku, doporučuju zaskočit do Shinsekai (Google Maps), které je velmi barevné a rušné. Spojuje moderní prvky, s živými a křiklavými reklamami, s tradičními prvky. Já jsem to neudělal, ale pokud chceš, můžeš vyjet na vrchol věže Tsutenkaku (Google Maps), kde je vyhlídková plošina, která by měla nabízet skvělé výhledy na město.

Věž Tsutenkaku.

Sumiyoshi Taisha

Sumiyoshi Taisha (Google Maps) je pěkná svatyně uprostřed zeleně, díky které skoro zapomeneš, že jsi v Ósace. Je tu slavný červený most, se kterým se dá udělat pěkná fotka s jeho odrazem na vodě.

Park Minoh

Park Minoh (Google Maps) na okraji Ósaky je jedním z nejlepších míst v regionu Kansai, kde se dají vidět podzimní barvy listí. Protože jsem Ósaku navštívil na jaře, nebyl jsem tam, ale na podzim to podle mě může být zajímavý cíl. Je tu několik chrámů, například Ryuan-ji (Google Maps), vodopád (Google Maps) a řada stezek.

A na závěr: další dvě místa, která podle mě stojí za zmínku, jsou Universal Studios Japan (Google Maps) a akvárium Kaiyukan (Google Maps).

Sumiyoshi Taisha.

Ubytování v Ósace

Já jsem spal v IMANO OSAKA SHINSAIBASHI HOSTEL, dobrý hostel s dobrou polohou, ale musím říct, že vícelůžkové pokoje byly trochu stísněné. Celkově vzato ne špatné.

Doprava do Ósaky

Ósaka má nesmírně častá vlaková spojení na sever i na jih do všech hlavních turistických destinací v okolí. Kromě toho město obsluhuje mezinárodní letiště Kansai (Google Maps). V sekci „Doprava po Japonsku“ najdeš spoustu dalších užitečných informací.

Dotonbori.

Kjóto

Kjóto, ležící v srdci regionu Kansai, bylo více než tisíc let, od roku 794 do roku 1868, hlavním městem Japonska a císařským sídlem. Navzdory konfliktům a požárům, které ho v průběhu staletí opakovaně zkoušely, se městu podařilo uchovat jedinečné historické dědictví a uniklo dokonce i bombardování za druhé světové války.

Dnes je Kjóto velké moderní město, které hrdě střeží svou minulost: chrámy, svatyně a tradiční zahrady z něj dělají jedno z nejpůsobivějších a nejtypičtějších míst japonské kultury.

Svatyně Yasaka.

Co dělat a vidět v Kjótu

V Kjótu je ohromující množství věcí k vidění, až hrozí, že se budeš cítit zahlcený. I když jsem tu zůstal skoro týden, odjížděl jsem, aniž bych navštívil několik chrámů, které podle mnohých nesmíš vynechat. Platí to všude, ale v Kjótu víc než kdekoli jinde: snažit se vidět „všechno“ je nemožné. Lepší je to přijmout a bez stresu si užít to, co se ti podaří zařadit.

Navíc, i když je město okouzlující, možná za to mohlo období kvetení třešní, ale často mi přišlo nesmírně přeplněné, někdy až za hranicí snesitelnosti. Ačkoli je Kjóto nezbytnou zastávkou každé cesty po Japonsku, podle mě dává smysl nelpět zarputile na každém jednotlivém chrámu a raději zvážit, jestli část svého času nevěnovat méně navštěvovaným destinacím.

Různé chrámy

Ve městě je přes 1600 chrámů. V souladu s tím, co jsem právě řekl, je navštívit je všechny opravdu málo realistické, stejně jako je jmenovat jeden po druhém. Proto se pokusím doporučit ty, které jsou z toho či onoho důvodu nejoblíbenější: ohodnotím ty, které jsem navštívil, a navrhnu možný itinerář. Jak jsem ale už zmínil, seznam rozhodně není úplný: vím, že někdo se mnou nemusí souhlasit, ale myslím si, že to, co následuje, je dobrý výchozí bod, jak strávit pár dní v Kjótu.

Filozofická stezka.

Doporučuju začít v Ginkaku-ji (Google Maps), zenovém chrámu z 15. století, který je známý svou jednoduchou estetikou a elegantními zahradami z písku a mechu. Vstup stojí 1000 jenů. Pokud máš omezený rozpočet, určitě jsou k vidění i působivější chrámy. I tak se chrám dobře kombinuje s nedalekou Filozofickou stezkou neboli Tetsugaku no Michi (Google Maps), která je úplně zdarma a začíná jen kousek od chrámu. Obzvlášť působivá je během kvetení třešní, protože jimi je lemovaná celá trasa, ale určitě je to příjemná procházka po celý rok. Také nedaleko chrámu začíná stezka, která vede na vrchol hory Daimonjiyama (All Trails); nebyl jsem tam, ale vypadá to na docela oblíbenou a nijak zvlášť náročnou túru, která nabízí skvělé výhledy na město.

Abych se vrátil k Filozofické stezce: trasa je dost jasná a v podstatě jen sleduje kanál, ale doporučuju malou odbočku k chrámu Hōnenin (Google Maps), vstup je zdarma. Odsud pokračuj k jižnímu konci trasy (Google Maps). Kousek odtud je chrám Eikandō Zenrinji (Google Maps), který je přinejmenším co do velikosti možná jedním z největších, které jsem navštívil, a na rozdíl od mnoha jiných máš pocit, že je tu co vidět. Kromě toho je zahrada plná javorů, díky kterým je podzimní zbarvení listí obzvlášť působivé. Vstup stojí 1000 jenů. Kousek odtud je další z řady chrámů, Nanzen-ji (Google Maps); ten jsem vynechal, protože jsem jich už ten den viděl dost, takže ho nebudu hodnotit. Vstup stojí 600 jenů. Byl jsem ale na nedalekém Keage Inkurain (Google Maps), bývalé železniční trati lemované třešněmi, které z ní během kvetení dělají obzvlášť působivé místo.

Chrám Ginkaku-ji.

Dál na jih najdeme čtvrť Higashiyama (Google Maps), která je jednou z nejlépe zachovaných historických čtvrtí města. Nebyl jsem tam, ale můžeš začít chrámem Chionin (Google Maps), známým svou mohutnou dřevěnou bránou a obřím bronzovým zvonem o hmotnosti 70 tun. Během každoročního novoročního obřadu (Joya no Kane) se na zvon udeří 108krát, aby se před novým rokem zahnaly pozemské touhy. Kousek odtud je chrám Kodaiji (Google Maps); ani tady jsem nebyl, takže ho nebudu hodnotit, ale je proslulý svými do nejmenších detailů upravenými zahradami (obzvlášť působivými na podzim díky četným javorům), laky zdobenými zlatým práškem a malebným bambusovým hájem.

Shōgunzuka Mound.

Odtud můžeš pokračovat do parku Maruyama (Google Maps), který přímo splývá se svatyní Yasaka (Google Maps); vstup do obou je zdarma. V oblasti je spousta stánků se street foodem a obzvlášť příjemná je během kvetení třešní, kdy se celý park zaplní kvetoucími stromy. Pokud se chceš trochu projít, z parku můžeš vyjít pěšky k Shōgunzuka Mound (Google Maps), starobylému pohřebišti na vrcholu hory vedle chrámu, který nabízí dvě nádherné vyhlídkové plošiny s 360stupňovým výhledem na město a okolí. Technicky je vstup placený, ale když jsem tam byl já, pokladna byla zavřená a brána otevřená a uvnitř už byla spousta lidí. Stezka začíná v tomto bodě (Google Maps) a v každém případě je zakreslená v Organic Maps. Kousek odtud je i ikonická pagoda (Google Maps), která slouží jako pozadí slavné fotky, kterou jsi určitě už nejednou viděl. Fotí se z tohoto místa (Google Maps). Důrazně doporučuju přijít za svítání, pokud chceš „čistou“ fotku bez davů.

Ikonický záběr.

Chrám Kiyomizu Dera (Google Maps) je jedním z nejslavnějších chrámů ve městě i v celém Japonsku. Známý je hlavně svým dřevěným pódiem, které vyčnívá z hlavní síně a nabízí pěkný výhled na spoustu třešní a javorů pod ním, které na jaře a na podzim explodují v moři barev, a také na město Kjóto v dálce. Doporučuju přijít pozdě odpoledne a zůstat až do zavírací doby, abys viděl západ slunce; bude tam milion dalších lidí, ale podle mě to stojí za to. Vstup stojí 600 jenů.

Chrám Kiyomizu Dera.

Na závěr této části věnované čtvrti Higashiyama: nebyl jsem tam, ale můžeš zvážit návštěvu chrámu Kenninji (Google Maps); byl založen v roce 1202 a je to nejstarší zenový chrám v Kjótu, známý hlavně „dvěma draky“, obrovskou tuší na papíře malovanou nástěnnou malbou, která pokrývá celý strop a která, i když vypadá staře, byla namalována v roce 2002 k oslavě 800. výročí chrámu. A nakonec na úplném jihu Higashiyamy jsou Tōfuku-ji (Google Maps) a Komyo-in (Google Maps). Oba se doporučují zejména na podzim.

Všechny dosud zmíněné chrámy jsou relativně blízko sebe nebo aspoň ne moc daleko od centra, ale samozřejmě je tu spousta dalších možností. Já jsem byl v To-ji (Google Maps), který je během kvetení třešní otevřený i večer a celý osvětlený, takže nabízí jedinečnou podívanou, ale samozřejmě nečekej, že tam budeš sám; vstup stojí při té příležitosti 1000 jenů.

Chrám To-ji.

Chrám Bishamondō (Google Maps) je obzvlášť působivý na podzim díky zbarveným javorům. Vstup stojí 500 jenů a zahrnuje přístup do několika místností, kde jsou uložené předměty spojené s historií kláštera; upřímně si ale nemyslím, že to stojí za to. Zahrady se naopak dají navštívit úplně zdarma, včetně slavného schodiště, které se na podzim zaplní listím.

Daigo-ji (Google Maps), kde stojí nejstarší pětipatrová pagoda v Kjótu (Google Maps). Vstup stojí celých 1500 jenů a zaručuje přístup do tří oddělených částí: k pagodě, do zahrad a do chrámu. Všechno hezké, ale na můj vkus trochu moc drahé.

Pagoda chrámu Daigo-ji.

Kinkakuji (Zlatý pavilon) (Google Maps) je zenový chrám na severu Kjóta, celý pokrytý plátky zlata. Bez pochyby jeden z nejslavnějších, nejikoničtějších a nejpřeplněnějších v Japonsku. Já jsem se rozhodl ho nenavštívit a raději dělat něco jiného, ale pokud se rozhodneš jít tam brzy ráno, situace pravděpodobně není zas tak špatná. V okolí můžeš navštívit i Hojo Teien (Google Maps), známé svou „skalní zahradou“, a Ninna-ji (Google Maps). Pokud navštívíš město na podzim, můžeš přidat i nepříliš vzdálený Kitano Tenmangu Momiji-en (Google Maps), ikonický červený most obklopený javory.

Na závěr této části věnované chrámům ve městě: pokud hledáš jiný zážitek, Saihōji (Kokedera) (Google Maps), známý také jako mechový chrám, je jedním z nejexkluzivnějších a nejduchovnějších míst v Kjótu. Proslul svou pohádkovou zahradou pokrytou více než 120 druhy mechu. Přístup je velmi omezený: rezervace je povinná a návštěvníci jsou před vstupem do zahrad vyzváni, aby se zúčastnili krátkého buddhistického rituálu (třeba opisování súter), což zaručuje intimní zážitek daleko od davů. Pokud tě to zajímá, tohle je oficiální web, kde se dá rezervovat. Vstup stojí 4000 jenů.

Chrám Bishamondō.

Svatyně Fushimi Inari-Taisha

Svatyně Fushimi Inari-taisha (Google Maps) je pravděpodobně moje nejoblíbenější místo ve městě. Proslavily ji stovky rumělkově červených bran torii, které po síti stezek vedou až na vrchol hory Inari (Google Maps).

I tady doporučuju jít co nejdřív, ideálně za svítání, pokud se chceš vyhnout davům. Už kolem sedmé ráno, když jsem scházel dolů, proudili lidé nahoru v houfech. V každém případě většina lidí ujde jen první úsek (Google Maps), pak se otočí a vrátí se. Proto vřele doporučuju vyjít až na vrchol: je tam spousta krásných zákoutí a hlavně mnohem méně lidí.

Svatyně Fushimi Inari-Taisha.

Bambusový les Arashiyama

Ikonický bambusový les (Google Maps) může být okouzlující a zároveň zklamáním, všechno záleží na tom, v kolik hodin ho navštívíš a co čekáš. Mně osobně nepřišel nijak výjimečný: pokud nejsi nadšený fotograf a nechceš za každou cenu ten ikonický záběr, můžeš klidně zvážit, že ho úplně vynecháš.

I tak, zejména v hlavní sezóně, pokud si ho chceš užít v klidu bez davů, i tady důrazně doporučuju přijít za svítání. Konkrétně doporučuju jet prvním vlakem na tuto stanici (Google Maps); je o něco dál než tahle stanice (Google Maps), ale první ranní vlak sem přijíždí asi o 20 minut dřív; není to moc, ale stačí to na 10–15 minut klidu. Já jsem se pak vrátil do postele, ale pokud se rozhodneš oblast navštívit přes den, můžeš návštěvu spojit se zahradami Sogenchi Teien (Google Maps), projížďkou lodí soutěskou (Google Maps), nedalekým chrámem Daikaku-ji (Google Maps), chrámem Adashino Nenbutsuji (Google Maps), který má bambusový les velmi podobný tomu v Arashiyamě, a proto se často doporučuje těm, kdo se chtějí vyhnout davům, a nakonec s chrámem Otagi Nenbutsuji (Google Maps), známým svými více než 1200 kamennými hlavami.

Bambusový les Arashiyama.

Císařský palác

V Kjótu stojí jeden ze dvou japonských císařských paláců (druhý je v Tokiu). I když je přístupná oblast omezená, podle mě to i tak stojí za to. Vstup je úplně zdarma. Vchod pro veřejnost je v tomto bodě (Google Maps). Doporučuju si taky stáhnout oficiální aplikaci, která obsahuje audioprůvodce. Vezmi si sluchátka! Pokud ti chrámů ještě nebylo dost, Shokoku-ji (Google Maps) je kousek odtud a pokud chceš, můžeš navštívit i hrad Nijō-jō (Google Maps). Já jsem nenavštívil ani jedno, takže to nebudu hodnotit.

Císařský palác.

Kjótský hrad

Samotný hrad (Google Maps) je pro veřejnost zavřený, ale do parku je vstup povolený a úplně zdarma; když jsem tam byl, bylo tam jen pár dalších lidí, takže si myslím, že je to skvělá volba pro každého, kdo chce utéct před davy v centru Kjóta a užít si trochu klidu. Pokud se rozhodneš tam jet, doporučuju jet vlakem na stanici Momoyama-Minamiguchi (Google Maps), abys mohl vystoupat po tomhle impozantním schodišti (Google Maps).

Kjótský hrad.

Kjótské železniční muzeum

Kjótské železniční muzeum (Google Maps) je jedním ze tří velkých železničních muzeí v Japonsku, spolu s muzeem v Saitamě (kousek za Tokiem) a v Nagoji. Já jsem navštívil to poslední a v Kjótu jsem raději dělal něco jiného, ale podle tvého itineráře a zájmů to může být určitě velmi zajímavá návštěva.

Ubytování v Kjótu

Sauna & Capsule Hostel Rumor Plaza: vřele doporučuju. Opravdu luxusní zážitek za skromnou cenu, pokud ti nevadí spát v kapsli. Ubytování má i oddělenou wellness zónu se saunou, masážemi a veřejnou lázní v japonském stylu: opravdu velmi pěkně udržovanou, čistou a příjemnou. Personál je milý a snídaně formou bufetu je bohatá a výborná: opravdu nic mi nebrání ho doporučit, bohužel je ale jen pro muže. Poloha v centru.

Doprava do Kjóta

Kjóto má nesmírně častá vlaková spojení na sever i na jih do všech hlavních turistických destinací v okolí. V sekci „Doprava po Japonsku“ najdeš spoustu dalších užitečných informací.

Kjóto.

Nara

Nara byla prvním stálým hlavním městem Japonska (710–794), s císařským dvorem sídlícím v Heijō-kyō (prý tam toho moc k vidění není), a ukončila tak tradici stěhování sídla moci s každým novým panovníkem. Dnes je proslulá svými historickými chrámy, velkými parky a ikonickými volně žijícími jeleny, kteří jsou považovaní za božské posly.

Co dělat a vidět v Naře

Nara je docela kompaktní a přinejmenším hlavní atrakce se dají navštívit za jeden den, aniž bys tu musel nutně přespat, a jako základnu můžeš využít Kjóto nebo Ósaku; pokud ale máš čas, podle mě se vyplatí strávit tu pár dní a naopak použít Naru jako základnu pro výlety do dalších míst v okolí města.

Park Nara.

Centrum Nary

Doporučuju začít prohlídku v zahradách Yoshikien (Google Maps). Vstup je úplně zdarma. Nebyl jsem tam, ale alternativou jsou nedaleké zahrady Isuien (Google Maps), které jsou ale placené, a podle nejednoho komentáře se zdá, že stojí za to navštívit jen ty bezplatné.

Od zahrad zamiř k Todaiji (Google Maps), jednomu z nejslavnějších a historicky nejvýznamnějších chrámů v Japonsku. Chrám byl postaven v roce 752 jako hlavní chrám všech provinčních buddhistických chrámů v Japonsku a stal se tak mocným, že hlavní město bylo v roce 784 přesunuto z Nary, aby se omezil vliv chrámu na vládní záležitosti. Vstup stojí 800 jenů; samotný chrám je moc hezký a socha Buddhy uvnitř je nepochybně působivá, ale jinak tu toho zas tak moc k vidění není. Pokud se rozhodneš v Naře přespat a chceš se vyhnout davům, doporučuju přijít hned ráno, jakmile otevřou.

Chrám Todaiji.

Odsud můžeš vejít do samotného parku Nara (Google Maps) s jeho nespočtem jelenů a kvetoucími třešněmi (pokud to roční období dovolí). Pavilon Ukimido (Google Maps) obklopený třešněmi může být obzvlášť působivý. Dalším místem, které můžeš navštívit, je Mezinárodní fórum (Google Maps); i když není nijak výjimečné, zahrada za ním (Google Maps) je velmi klidné místo na procházku a vstup je zdarma.

A nakonec navštiv svatyni Kasugataisha (Google Maps), která leží na konci parku, takže je to pěkný způsob, jak zakončit návštěvu Nary. Je tu spousta luceren, díky kterým je opravdu zvláštní a moc hezká; vstup do „speciální“ oblasti stojí 500 jenů. Upřímně se můžeš omezit na to, že se podíváš zvenku.

Svatyně Kasugataisha.

Chrámy za městem

Kousek za hlavní turistickou oblastí jsou nejméně dva další pozoruhodné chrámy. První je Yakushiji (Google Maps), vstup stojí 1000 jenů; možná to není moc, ale pokud máš omezený rozpočet, uděláš líp, když své peníze utratíš jinde. I tak je komplex hezký a mnohem méně přeplněný než centrum Nary.

Kousek odtud je chrám Toshodai-ji (Google Maps); tady jsem nebyl, takže ho nebudu hodnotit, ale můžeš klidně dojít pěšky od jednoho chrámu k druhému, a spojit tak jejich návštěvu. Vstup stojí 1000 jenů.

Hōryū-ji (Google Maps) je jedním z nejstarších chrámů v zemi a zároveň nejstarší dosud existující dřevěnou budovou na světě, postavenou ze spojů bez hřebíků. Ani tady jsem nebyl, ale představuju si, že to může být zajímavá návštěva. Vstup stojí 2000 jenů.

Byl jsem ale v chrámu Hase-dera (Google Maps), pěkném komplexu, kam se snadno dostaneš díky nedalekému vlakovému nádraží (Google Maps). Vstup stojí 500 jenů. Návštěvu můžeš spojit se stezkou Yamanobe-no-michi, o které píšu níže.

Chrám Hase-dera.

Chrám Murō-ji (Google Maps) leží asi hodinu od Hase-dery; já jsem tam kvůli nedostatku času nebyl, ale je známý svým klidným lesním prostředím a starobylými dřevěnými budovami. Byl založen v 8. století a často se mu říká „Kōyasan žen“, protože historicky umožňoval vstup věřícím ženám v době, kdy jiná posvátná místa to nedovolovala.

Zejména pokud máš půjčené auto, můžeš zvážit Tanzan Jinja (Google Maps) a chrám Tsubosaka Dera (Google Maps); ten druhý je chrám, kde stojí obří socha Buddhy obklopená třešněmi. Nebyl jsem ani v jednom, ale kamarád mi doporučil oba.

A nakonec je tu Okunoin (Google Maps), jeden z největších hřbitovů v Japonsku, s více než 200 000 hroby a lucernami, které lemují stezku dlouhou asi 2 km. Bohužel jsem nebyl ani tady, ale vypadá to na opravdu fascinující místo.

Stezka Yamanobe-no-michi.

Stezka Yamanobe-no-michi

Stezka Yamanobe-no-michi je považovaná za nejstarší cestu v Japonsku a dnes je to okouzlující túra venkovskou krajinou v okolí Nary. Mezi chrámy, kvetoucími třešněmi, rýžovými poli a bez jediného dalšího turisty to byl jeden z nejkrásnějších zážitků mé cesty po Japonsku. Ze stanice (Google Maps) na stanici (Google Maps) je to asi 15 km bez velkých převýšení, takže je dostupná pro mnoho lidí. GPS trasu najdeš na této stránce (All Trails). Mně to ze stanice na stanici trvalo necelých pět hodin s mnoha pauzami a vlastním obědem s sebou, ale pokud chceš, je po cestě několik míst, kde se dá něco sníst, třeba Cafe WaWa Tenri (Google Maps), Cafe & Culture Tea House (Google Maps), Yamanobenomichi hana mori (Google Maps) a tak dále. Na konci trasy je památník (Google Maps), který označuje symbolické místo příchodu buddhismu do Japonska v 6. století, události, která hluboce proměnila kulturu a náboženství země. Je tu pěkná alej plná třešní, kterou večer osvětlují lucerny, takže můžeš zařídit, abys sem dorazil pozdě odpoledne, nebo navštívit chrám Hase-dera (Google Maps) jako já a zastavit se tu cestou zpátky.

Stezka Yamanobe-no-michi.

Jošino

Jošino v prefektuře Nara je horské městečko proslulé více než 30 000 třešněmi, které na jaře promění krajinu v jedinečnou podívanou. Je samozřejmé, že nejlepší, a zároveň nejrušnější, doba k návštěvě Jošina je období kvetení třešní. Byl jsem tam o víkendu a byla tam obrovská spousta lidí, ale podle mě to i tak stojí za to. Doporučuju přijet odpoledne a zůstat až do západu slunce, kdy třešně v údolí ozářené zlatým světlem vytvářejí neskutečnou krajinu.

Jošino.

Ze stanice Yoshino (Google Maps) doporučuju vyjít nahoru pěšky, ale pokud chceš, jezdí tu autobus, který tě, pokud jsem to správně pochopil, doveze až sem (Google Maps), a také velmi krátká lanovka (Google Maps), která pokrývá první úsek stoupání (prý je nejstarší v zemi). Pozor, během kvetení třešní se na autobus stojí nekonečná fronta. Ať už se rozhodneš jakkoli, doporučuju vystoupat až k vyhlídce Hanayagura (Google Maps). Stoupání je docela dost, ale i když půjdeš hodně pomalu, nemělo by ti to ze stanice trvat víc než dvě hodiny. Po cestě se můžeš zastavit v chrámu Kinpusen-ji (Google Maps). Pokud se ti nechce jít až k samotné vyhlídce, po cestě jsou i další krásná zákoutí.

Jošino.

Ubytování v Naře

Já jsem spal v Nara Deer Hostel, výborná poloha kousek od vlakového nádraží a hlavní turistické oblasti. Celkově vzato ho doporučuju.

Doprava do Nary

Nara má nesmírně častá vlaková spojení jak do Kjóta na severu, tak do Ósaky na západě. V obou případech je to asi hodina. V sekci „Doprava po Japonsku“ najdeš spoustu dalších užitečných informací.

Alej plná třešní na konci stezky Yamanobe-no-michi.

Kumano Kodo

Kumano Kodo je síť starobylých poutních stezek na poloostrově Kii (Google Maps), které se už přes tisíc let používají k cestě ke třem velkým posvátným svatyním Kumano. Trasy vedou cedrovými lesy, horskými průsmyky a malými venkovskými vesnicemi. Historicky to byly duchovní cesty císařů, mnichů a poutníků; dnes jsou spolu se Svatojakubskou cestou jedním z mála míst na světě, která jsou zapsaná na seznamu UNESCO kvůli živé poutní tradici.

Je to příjemná pouť, pokud máš správná očekávání. Pokud čekáš stezku s dechberoucí alpskou krajinou, hrozí, že budeš hodně zklamaný. Pokud naopak chceš hlavně kulturní zážitek spojený s pořádnou dávkou pohybu, pak se Kumano Kodo stává zajímavou možností.

Kumano Kodo.

Jak jsem už zmínil, existuje několik stezek (mapa), ale i v rámci hlavních tras jsou možné varianty, zkratky a tak dále. Tolik na úvod: nejoblíbenější variantou je Nakahechi, dlouhá asi 70–100 km, kterou lidé podle výchozího bodu obvykle zvládnou za 4–6 dní.

Dalším důležitým aspektem, který je třeba vzít v úvahu, je ubytování: i když je po trase několik guesthousů, stezka je dnes relativně oblíbená a v hlavní sezóně (na jaře a na podzim) jsou těch pár lůžek zarezervovaných měsíce dopředu. Zkoušel jsem něco zarezervovat koncem března a mnoho guesthousů nemělo volno až do května! Nakonec jsem zvolil hybridní strategii: vynechal jsem první úsek, spal jsem na trase tam, kde je nabídka o něco větší, a na konci dne jsem jel veřejnou dopravou přespat jinam, abych se pak další ráno vrátil na stezku. Technicky by se dalo i kempovat.

Pro rezervaci guesthousů na trase je tohle hlavní web; většina ubytování se na jiných rezervačních webech neobjevuje. Na stejném webu se nabízejí i kompletní balíčky s ubytováním, jídlem, autobusy, převozem zavazadel a tak dále. Pokud nemáš problém s rozpočtem, jsou určitě zajímavou možností; všem ostatním doporučuju „hybridní“ systém. Pokud tě zajímá jen převoz zavazadel, tady je odkaz. Já jsem ale celou trasu ušel s celým svým batohem (v italštině, ale můžeš si zapnout titulky); pokud cestuješ dostatečně nalehko, neměl bys mít problém.

Kumano Kodo.

Itinerář Kumano Kodo Nakahechi

Výchozím bodem pro každého, kdo chce jít variantu Nakahechi stezky Kumano Kodo, je město Tanabe, které je se zbytkem země pohodlně spojené vlakem (Google Maps). Z Nary je to asi 3–4 hodiny. Tady jsem spal v Buddha Guest House, velmi tradičním guesthousu s pohostinným majitelem a polohou v centru. Doporučuju.

Na této stránce najdeš „oficiální trasu“ rozdělenou do pěti úseků s cílem u Kumano Nachi Taisha (kde je vodopád Nachi) o celkové délce 70,7 km se startem v Takijiri, kam se z Tanabe dostaneš autobusem; je tu oficiální návštěvnické centrum Kumano Kodo (Google Maps) a pokud tě to zajímá, můžeš si tu vzít knížečku, do které se sbírají razítka z jednotlivých chrámů/svatyní a která potvrzují dokončení pouti. Tohle je oficiální web autobusové společnosti, která v regionu jezdí, ale můžeš klidně použít Google Maps.

Kumano Kodo.

Pokud začneš v Takijiri, první noc musíš strávit v Takahaře nebo v Nakahechicho Chikatsuyu; protože jsem nenašel žádný guesthouse s volným místem, rozhodl jsem se první úsek vynechat a vystoupil jsem na této autobusové zastávce (Google Maps), odkud jsem asi za pět hodin došel do J-Hoppers Kumano Yunomine Guesthouse, který si můžeš pohodlně zarezervovat online a který je jedním z mých nejoblíbenějších ubytování z celé cesty po Japonsku. I když oficiálně neleží na oficiální stezce, je to krátká varianta, kterou doporučuju. Další možností by ale mohlo být jít rovnou až do Hongu a spát v Kumano Backpackers. Já jsem tu strávil jednu noc taky a další den jsem došel do Koguchi (Google Maps), kde jsem odpoledne nasedl na autobus do Shingu, kde jsem spal v Hanare, protože všechny guesthousy v okolí stezky byly plné. Pokud se rozhodneš udělat totéž, zvaž, jestli si nezarezervovat dvě noci, aby ses další den mohl vrátit do Koguchi prvním ranním autobusem (většinu zavazadel necháš v Shingu), dokončit stezku u Kumano Nachi Taisha (Google Maps), udělat pár obligátních fotek ikonické pagody (Google Maps), sejít dolů k vodopádu Nachi (Google Maps) a pak nasednout na autobus do Shingu v tomto bodě (Google Maps).

Vodopád Nachi.

Ise

Ise není nijak zvlášť oblíbená zastávka, ale pokud máš stejně jako já čas, chceš vybočit z klasických turistických okruhů a rozdělit si cestu do Nagoji, pak dává naprostý smysl tu strávit jednu noc.

Co dělat a vidět v Ise

V Ise stojí jedna z nejdůležitějších svatyní v Japonsku, zasvěcená Amaterasu, mýtické pramáti císařské rodiny; její ústřední význam vychází i ze silného spojení s císařem a z tradice, že se každých 20 let staví znovu. Svatyně se dělí na dva hlavní komplexy, Naikū (Google Maps) a Gekū (Google Maps); první, a zároveň důležitější z obou, leží kousek za městem, ale spojuje je pohodlný kyvadlový autobus.

Svatyně Futami Okitama.

Dalším zajímavým místem k návštěvě je svatyně Futami Okitama (Google Maps), známá skalami Meoto Iwa, dvěma posvátnými skalisky spojenými lanem, symbolem spojení a harmonie v šintoistické tradici. Leží u moře a je jedním z nejikoničtějších míst v oblasti Ise. Můžeš prostě jet vlakem na Futamino-Ura Station (Google Maps); nábřeží je hezké a příjemné, byl jsem tam při západu slunce a nebyl tam prakticky nikdo.

Ubytování v Ise

Já jsem spal ve FOLK FOLK Hostel, Cafe & Bar, nic moc – ani dobré, ani špatné. Pokud hledáš levnou možnost, není vůbec špatný.

Doprava do Ise

Ze stanice Ise (Google Maps) jezdí častá spojení jak do Shingu na jihu, tak do Nagoji na severu.

V sekci „Doprava po Japonsku“ najdeš spoustu dalších užitečných informací.

Hrad Nagoja.

Nagoja

S více než dvěma miliony obyvatel je Nagoja po Tokiu, Jokohamě a Ósace čtvrtým nejlidnatějším městem Japonska. Bohužel velkou část města, včetně většiny historických budov, zničilo letecké bombardování v roce 1945.

Co dělat a vidět v Nagoji

Nagoja není nijak zvlášť turistická destinace, a jak jsem právě naznačil, z historie toho tu k vidění moc nezbylo, ale i tak nabízí nejednu zajímavou atrakci podle toho, co tě zajímá.

Hrad Nagoja

Hrad Nagoja (Google Maps) rozhodně nepatří k nejpůsobivějším v zemi, a jako by to nestačilo, hlavní věž je kvůli rekonstrukci pro veřejnost zavřená nejméně do roku 2028. Navštívit se ale dá zbytek komplexu včetně paláce Honmaru (Google Maps), který byl nedávno renovován a je věrnou rekonstrukcí obřadního komplexu z japonského feudálního období, proslulého interiéry bohatě zdobenými malbami na posuvných panelech a hojným použitím plátkového zlata. Vstup stojí 500 jenů.

Malby na posuvných panelech.

SCMAGLEV and Railway Park

SCMAGLEV and Railway Park (Google Maps), otevřený v roce 2011, je jedním z hlavních železničních muzeí v Japonsku. Expozice mapuje vývoj vysokorychlostní železnice v zemi s bohatou sbírkou skutečných vlaků: od historických parních lokomotiv přes rekordní experimentální šinkanseny až po nejnovější soupravy na magnetickém polštáři (maglev). Vstupenka stojí 1000 jenů a zahrnuje bezplatného audioprůvodce (lepší je vzít si vlastní sluchátka). K dispozici je i Wi-Fi. Muzeum nabízí simulátory řízení šinkansenu, spoustu interaktivních zón pro děti a malé kino, kde se promítají krátké dokumenty. Návštěva mi přišla zajímavá, zvlášť vzhledem k tomu, jak deštivý den jsem si na ni vybral.

SCMAGLEV and Railway Park.

Toyota Commemorative Museum of Industry and Technology

Toyota Commemorative Museum of Industry and Technology (Google Maps) je zajímavé muzeum rozdělené do dvou pavilonů: jeden je věnovaný textilnímu průmyslu, který vypráví o počátcích Toyoty, a druhý automobilům. K dispozici jsou bezplatné prohlídky s průvodcem v angličtině ve 14:00 v pavilonu věnovaném textilnímu průmyslu a v 15:15 v automobilovém pavilonu (časy si ověř na oficiálním webu), nanejvýš pro 20 účastníků a bez možnosti rezervace. Návštěva mi přišla příjemná; zejména prohlídka s průvodcem ti pomůže lépe ocenit vystavené exponáty. Vstup stojí 1000 jenů.

Toyota Auto Museum

Toyota Automobile Museum (Google Maps) je další zajímavé muzeum pod značkou Toyota, tentokrát věnované výhradně automobilům. Vstup stojí 1200 jenů, a když předem pošleš e-mail, můžeš si zarezervovat bezplatnou prohlídku s průvodcem. Sbírka je opravdu působivá a sahá od úplně prvních vyrobených modelů až po moderní auta. Muzeum mapuje celosvětovou historii automobilu a automobilové kultury s asi 140 vozy z Japonska, Spojených států a Evropy, které ukazují vývoj a šíření motorizace v různých zemích. Návštěva je příjemná i pro ty, kdo stejně jako já nejsou zrovna velcí fanoušci motorů.

A na závěr: Toyota má i třetí muzeum, Kaikan Museum (Google Maps), kde veřejnosti představuje nejnovější modely a nové technologie. Osobně jsem ho nenavštívil, takže ho nemůžu hodnotit, ale pravděpodobně je to zajímavá možnost ke zvážení.

Toyota Automobile Museum.

Soutěska Korankei

Pokud se náhodou do Nagoji dostaneš na podzim, můžeš zvážit výlet do soutěsky Korankei (Google Maps). Celé údolí je pokryté javory, které během podzimního zbarvení nabízejí obzvlášť působivou podívanou. Protože jsem byl v Nagoji na jaře, nenavštívil jsem ji, ale určitě je to skvělá sezónní možnost.

Inujama

V Inujamě jsem taky nebyl, ale doporučil mi ji jeden Američan, kterého jsem potkal při návštěvě hradu Nagoja a který žije v Japonsku už mnoho let. Podle něj je to ideální cíl pro jednodenní výlet s Nagojou jako základnou. Mezi hlavní atrakce patří hrad Inujama (Google Maps). Tady najdeš zajímavý článek.

Údolí Kiso

A na závěr: podle tvého itineráře může dávat smysl navštívit údolí Kiso z Nagoji. Z různých důvodů jsem ho raději zařadil jako další zastávku se základnou v Macumotu, takže o něm budu psát dál v průvodci, ale i tak je to naprosto dobrá možnost ke zvážení, pokud jsi v Nagoji.

Údolí Kiso.

Ubytování v Nagoji

Já jsem spal v 9h nine hours Nagoya station, pěkném, čistém a moderním ubytování. Doporučuju.

Doprava do Nagoji

Nagoja má velmi častá spojení do Ósaky, Kjóta, Nary, Ise a Shingu na jihu. Pokud přijíždíš z Ósaky, Kjóta nebo Nary a chceš ušetřit oproti ceně vlaku, jezdí sem autobusy, které si můžeš zarezervovat na Willer. Na sever samozřejmě jezdí častá spojení do Tokia; i v tomhle případě platí, že pokud chceš ušetřit, dálkové autobusy (highway bus) jsou levnější než vlak. Nagoja má i mezinárodní letiště s řadou spojení do zbytku země i jinam (Google Maps). V sekci „Doprava po Japonsku“ najdeš spoustu dalších užitečných informací.

Chrám Sensō-ji, Tokio.

Plánuješ cestu? Pokud ještě nemáš pojištění, tady najdeš můj průvodce nejlepšími cestovními pojištěními. Když si pojištění sjednáš přes odkazy v průvodci, podpoříš tenhle web a tebe to nebude stát nic navíc.

Tokio

Tokio, hlavní město Japonska a nejlidnatější metropolitní oblast na světě s více než 37 miliony obyvatel, je doslova destinace v destinaci. Klidně tu můžeš strávit i pár týdnů, zvlášť když přidáš oblíbené výlety jako Nikkó, Hakone a Kamakura.

Já jsem tu strávil deset nocí a odjížděl jsem, aniž bych stihl vidět všechno, co jsem měl v plánu. Moje rada je tedy stejná jako u Kjóta: snažit se vidět „všechno“ je nemožné. Je lepší to přijmout a užít si to, co stihneš, bez stresu.

Co dělat a vidět v Tokiu

Pro větší přehlednost rozdělím tuhle část podle oblastí v rámci Tokia, aby se daly přesuny co nejlépe naplánovat a aby to, co následuje, mělo logičtější pořadí. Je to samozřejmě čistě moje osobní rozdělení.

Chrám Sensō-ji z informačního centra.

Severní Tokio

Zhruba řečeno jde o oblast kolem stanic Ueno a Asakusa. Doporučuju začít v parku Ueno (Google Maps), kde je několik muzeí, která by měla uspokojit tak trochu všechny vkusy. Já jsem byl jen v Tokijském národním muzeu (Google Maps), které je nejstarším a nejvýznamnějším muzeem v Japonsku a má obrovskou sbírku umění a předmětů, které vyprávějí o historii a kultuře země. Vstup stojí 1000 jenů, ale klidně tu můžeš strávit aspoň 2–3 hodiny. Mně osobně nepřišlo nijak zvlášť zajímavé, ale to už jsem byl v Japonsku přes měsíc, takže artefaktů, kousků porcelánu, mečů a podobných věcí jsem už viděl pořádnou spoustu. V parku je navíc malá svatyně (Google Maps).

Po návštěvě parku Ueno doporučuju zaskočit na trh Ameyoko (Google Maps) a třeba se tu i naobědvat. Odtud se můžeš přesunout do Asakusy. Já jsem tam nebyl, ale kdybych se do Tokia vrátil, určitě bych zaskočil do Muzea samurajů a nindžů (Google Maps), případně jdi rovnou k ikonickému chrámu Sensō-ji (Google Maps), vstup je zdarma. Vřele doporučuju zajít i do nedalekého turistického a kulturního informačního centra Asakusa (Google Maps), i tady je vstup zdarma a z posledního patra jsou nádherné výhledy jak na chrám, který je obzvlášť působivý večer, když je nasvícený, tak i na Tokyo Skytree (Google Maps).

Ta může být určitě jednou z možností, jak si večer užít panoramatický výhled na Tokio, ale existují nejméně dvě úplně bezplatné alternativy, o kterých píšu dál v průvodci. Den doporučuju zakončit v Akihabaře (Google Maps), čtvrti, která je v Tokiu symbolem otaku kultury a elektroniky, známé svými obchody s technikou, anime, mangou, videohrami a typickými maid kavárnami. Během dne, podle toho, co se rozhodneš navštívit a co ne (třeba tě muzea vůbec nezajímají), by ses mohl projít zahradami Koishikawa Korakuen (Google Maps), jednou z mnoha typických tokijských zahrad, vstup stojí jen 300 jenů. Kousek od zahrad je také radnice Bunkyo City Office (Google Maps), která nabízí úplně bezplatnou vyhlídkovou plošinu ve 25. patře. O víkendu je zavřeno.

Akihabara.

Centrum Tokia

Jde o oblast kolem hlavního nádraží Tokio. Tady by ti hodně lidí doporučilo začít den návštěvou proslulého rybího trhu Tsukiji (Google Maps), kde má spousta restaurací otevřeno od 5:00 ráno a podává úplně čerstvé ryby. Doporučuju ti tam zaskočit, ale mně osobně přišel extrémně přeplněný, turistický a drahý. Naopak se mi moc líbily nedaleké zahrady Hamarikyu (Google Maps), hlavně kontrast se sousedními mrakodrapy, vstup stojí 300 jenů. Odtud můžeš projít třídu Chuo-dori (Google Maps), která je o víkendu dokonce uzavřená pro dopravu, a jít směrem k Tokyo International Forum (Google Maps). I když pomineš jeho funkci prostoru pro výstavy, koncerty a konference, budovu rozhodně musíš vidět. Vstup je zdarma, architektura je moderní, ze skla, oceli a velkých prostor, které vytvářejí světlé a futuristické prostředí.

Rybí trh Tsukiji.

Další možnou krátkou zastávkou je Sukiyabashi Crossing (Google Maps), přechod pro chodce, který je skoro stejně přeplněný jako ten v Šibuji, ale méně známý. Nejlepší výhledy jsou z obchodního centra GinzaNovo (Google Maps), v šestém patře je lounge, odkud jsou docela slušné výhledy, případně můžeš vyjet na střešní terasu, kde ale pochopitelně chtějí, abys něco konzumoval. Odtud pokračuj k Císařskému paláci (Google Maps), kde můžeš navštívit hlavně Vnější zahrady (Google Maps), které jsou hlavní částí přístupnou veřejnosti. Já jsem to nedělal, takže nemluvím z vlastní zkušenosti, ale když si to rezervuješ předem, můžeš se zúčastnit i prohlídky s průvodcem, která vede do některých vnitřních částí areálu, ale ne do samotné budovy paláce, která zůstává vždycky zavřená. Tady najdeš oficiální web. Po návštěvě Císařského paláce doporučuju zaskočit do svatyně Hie (Google Maps), kde je pěkné schodiště plné bran torii ve stylu Fushimi Inari Taisha, i když v mnohem menším měřítku.

Sukiyabashi Crossing.

Západní Tokio

Jde o oblast kolem stanic Šindžuku a Šibuja. Doporučuju začít v Šibuji, ale pokud ji radši navštívíš večer, klidně můžeš projít trasu obráceně. Šibuja je jednou z nejikoničtějších čtvrtí Tokia, proslulá svým přeplněným přechodem pro chodce, mladistvou energií, neonovými světly a živým nočním životem. Pokud chceš vidět slavný přechod (Google Maps) shora, dvě úplně bezplatné možnosti jsou chodba, která spojuje stanici Shibuya (Google Maps) se Shibuya Mark City (Google Maps), a obchodní centrum Shibuya Hikarie (Google Maps), které má v jedenáctém patře bezplatnou vyhlídkovou plošinu (Google Maps). Pokud by tam bylo hodně narváno, sjeď o patro níž, výhled je prakticky stejný, ale s mnohem méně lidmi. Pokud ti nevadí utratit 1800 jenů, je tu střešní bar doslova nad přechodem, kde je ve vstupném zahrnutý i drink (Google Maps) (oficiální web), další možností je Starbucks na druhé straně ulice (Google Maps).

Přechod v Šibuji.

Až si chvíli užiješ atmosféru Šibuji, doporučuju jít pěšky směrem ke svatyni Meiji Jingu (Google Maps). Jestli chceš, můžeš se po cestě zastavit v obchodním centru Tokyu Plaza Omotesando (Google Maps): najdeš tu slavné eskalátory obložené zrcadly a příjemnou střešní zahradu. Zpátky ke svatyni: vstup je zdarma, ale pokud chceš navštívit přilehlý park, musíš zaplatit 500 jenů. Já jsem do parku nešel, ale myslím, že je to klasická zahrada v japonském stylu. Byl jsem ale v nedaleké národní zahradě Shinjuku Gyoen (Google Maps), i tady stojí vstup 500 jenů, je tu klasická japonská zahrada a skleník s tropickými rostlinami, podle mě nic moc – ani dobré, ani špatné.

Tokyo Metropolitan Government Building.

Pak pokračuj k Tokyo Metropolitan Government Building (Google Maps), otevřené jen od pondělí do pátku do 18:45, takže se podle toho zařiď. Je tu úplně bezplatná vyhlídková plošina ve čtyřicátém pátém patře, která nabízí nádherné výhledy na město a, pokud to počasí dovolí, i na horu Fudži v dálce. Po návštěvě se zastav na prostranství před budovou a podívej se na promítání krátkého filmu na fasádu budovy. Představení s názvem Tokyo Night & Light je úplně zdarma a doslova světový rekord (proto doporučuju jet do Šibuji ráno a do Šindžuku večer). Tohle je oficiální web s programem představení. Na závěr dne doporučuju projít se uličkami Omoide Yokocho (Google Maps), známými svými malými izakayami a stánky s yakitori, které nabízejí retro a autentickou atmosféru poválečného Tokia.

Výhled z Tokyo Metropolitan Government Building.

Jižní Tokio

Den doporučuju začít v ikonickém teamLab Planets (Google Maps), imerzivním muzeu digitálního umění, kde se chodí naboso mezi interaktivními instalacemi ze světla, vody a zrcadel. Vstupné není zrovna levné, ale osobně si myslím, že stojí za to. Doporučuju zarezervovat si první ranní časový slot, aby ses co nejvíc vyhnul davům. Po návštěvě můžeš zaskočit do sídla společnosti Fuji (Google Maps), samotná budova je velmi zajímavá a za 800 jenů se dá dostat na vyhlídkovou plošinu uvnitř obří koule, odkud jsou fantastické výhledy na město na druhé straně zálivu. Případně se můžeš prostě projít po nábřeží, kde je úplně bezplatná vyhlídková plošina (Google Maps).

TeamLab Planets.

Odtud, pokud tě to zajímá, můžeš navštívit chrám Sengakuji (Google Maps), kde jsou hroby legendárních 47 róninů (Google Maps) a malé muzeum. Pokud ten příběh neznáš, mrkni na tohle video. 300 jenů za hroby a dalších 500 jenů za muzeum. Případně jdi rovnou do chrámu Zojo-ji (Google Maps), vstup je úplně zdarma, vzadu je navíc zajímavé mauzoleum (Google Maps). Hezký chrám a pěkný kontrast s Tokyo Tower (Google Maps) v pozadí. Ta je se svými 333 metry výšky o 3 metry vyšší než její předloha, Eiffelova věž. Tokyo Tower, symbol poválečného znovuzrození Japonska jako velké ekonomické mocnosti, byla nejvyšší stavbou v zemi od svého dokončení v roce 1958 až do roku 2012, kdy ji překonala Tokyo Skytree. Já jsem na vrchol nejel, ale samozřejmě je to možnost, stojí to 1500 jenů. Ikonickou fotku se schodištěm můžeš udělat na tomhle místě (Google Maps), v podstatě je to vjezd do podzemního parkoviště.

Chrám Zojo-ji.

Další místa v Tokiu

Tady uvádím několik míst, kam se dostaneš o něco hůř, kombinovaných s dalšími atrakcemi ve městě, nebo prostě okrajových a pro většinu cestovatelů nepodstatných.

Ghibli Museum (Google Maps) je povinná zastávka pro fanoušky filmů Studia Ghibli, zatímco pro ty, kdo jeho díla neznají, může být méně zajímavé. Muzeum nabízí imerzivní zážitek s výstavami a kulisami inspirovanými filmy studia. Vstupenky jdou do prodeje 10. dne měsíce před měsícem návštěvy (například ty na květen vycházejí 10. dubna) a vyprodají se během pár minut. Já jsem to vzdal, ale mojí sestře a jejímu manželovi se je podařilo zarezervovat, když se uprostřed noci připojili ze tří různých zařízení. Zkrátka, pokud tě to zajímá, je nezbytné začít se tím zabývat včas.

Zahrady Kiyosumi.

Zahrady Kiyosumi (Google Maps) jsou blízko centra, ale „daleko“ od ostatních hlavních turistických lákadel. Nechápej mě špatně, nic, co bys nesměl vynechat, klasické zahrady v japonském stylu, ale pokud jsi v okolí, doporučuju je. Já jsem tam byl, abych si ukrátil čas, než se setmí, protože kousek odtud je most Eitai (Google Maps), odkud se dá udělat ikonická fotka se světelnými stopami lodí a mrakodrapy v pozadí, kterou vidíš níže.

Ashikaga Flower Park (Google Maps) leží pár hodin za městem. Nebyl jsem tam, ale jde o květinový park známý hlavně svými úchvatnými vistáriemi s tunely a osvětlenými stromy, které vytvářejí velmi efektní scenérie, hlavně na jaře a během nočního osvětlení.

Poznámka: následující místa jsou všechno výlety za město: pokud můžeš, naplánuj si je na všední den, aby ses vyhnul víkendovému exodu z Tokia.

Tokyo International Forum.

Nikkó

Nikkó je nepochybně jedním z nejoblíbenějších výletů. Je to historické horské město severně od Tokia, známé svými svatyněmi a chrámy, které jsou na seznamu UNESCO, a obklopené spoustou přírody včetně vodopádů, lesů a jezera Čúzendži. Pokud se rozhodneš navštívit ho za jeden den, doporučuju vzít Limited Express, který tě asi za dvě hodiny doveze na stanici Tōbu-nikkō (Google Maps), já jsem nastoupil v Asakuse (Google Maps). Ze stanice můžeš klidně pokračovat pěšky k jednotlivým chrámům. Já jsem zašel i do zahrady Shōyō-en (Google Maps), klasické zahrady v japonském stylu, na podzim pravděpodobně hezčí. Podle toho, co se rozhodneš navštívit, stojí za to zvážit kombinovanou vstupenku, která zahrnuje i chrám Rinnōji (Google Maps), chrám Taiyuin (Google Maps) a muzeum (Google Maps) za 1000 jenů.

Nikko Futarasan.

Svatyně Nikkō Tōshōgū (Google Maps) je obecně nejslavnější atrakcí oblasti. Je to pravděpodobně nejbohatší a nejzdobnější šintoistický komplex v Japonsku, postavený jako mauzoleum Tokugawy Iejasua, šóguna, který zemi sjednotil. Já jsem dovnitř ani nešel, protože byl golden week a u vstupu byla nekonečná fronta a trávil jsem den s kamarádem, který hlídal rozpočet (vstup stojí 1600 jenů), takže jsme se rozhodli navštívit nedalekou svatyni Nikko Futarasan (Google Maps), vstup stojí 300 jenů, upřímně nic výjimečného. Potom jsme sešli ke Kanmangafuchi (Google Maps), kde jsou podél řeky mechem porostlé sochy, opravdu malebné.

Kanmangafuchi.

Odtud jsme měli v plánu vzít autobus k vodopádu Kegon (Google Maps), ale na autobus byla nekonečná fronta a auta se po hlavní silnici sunula krokem (golden week!!), takže jsme se tomu radši vyhnuli a šli jsme pěšky k vodopádu Choji (Google Maps) a vodopádu Kirifuri (Google Maps). Nejsou to zrovna nejpůsobivější vodopády, jaké jsem kdy viděl, ale aspoň tam prakticky nikdo nebyl. V normální den si myslím, že stojí za to jet k hlavnímu vodopádu, a kdybys tu zůstal pár dní, můžeš zvážit výstup na horu Nantai (Google Maps) (All Trails) kvůli úchvatným výhledům na jezero Čúzendži.

Kamakura

Jen hodinu vlakem od Tokia leží Kamakura, která byla krátce hlavním městem Japonska v letech 1185 až 1333, než se moc vrátila do Kjóta. Během staletí se z ní stalo jedno z nejvýznamnějších duchovních center Japonska a cíl poutí. Pokud přijíždíš z Tokia, doporučuju vystoupit na stanici Kita-Kamakura (Google Maps) a projít pěšky tuhle krátkou a moc příjemnou „stezku“, kterou najdeš na AllTrails. Po cestě je řada chrámů a svatyní: Jōchi-ji (Google Maps), Kuzuharaoka (Google Maps), Zeniarai Benten (Google Maps), Sasuke Inari (Google Maps) a nakonec Velký Buddha z Kamakury (Google Maps) v chrámu Kotoku-in. Tady za vstup chtějí 300 jenů.

Velký Buddha z Kamakury.

Pokud ještě nemáš chrámů a svatyní dost, kousek odtud je Hase-dera (Google Maps), moc hezký, se spoustou budov na několika úrovních. Nakonec je tu svatyně Tsurugaoka Hachiman-gu (Google Maps). Pokud nemáš chuť jít krátkou stezku, o které jsem psal výše, doporučuju začít návštěvu Kamakury právě tady, vystoupit na hlavní stanici (Google Maps) a pak se třeba jít podívat na Velkého Buddhu. V každém případě je tady vstup úplně zdarma, uvnitř areálu je malé placené muzeum umění (Google Maps). Dovnitř jsem nešel, takže nebudu soudit. Na závěr: na pláži v Kamakuře (Google Maps) se dá i surfovat, nebo se tu můžeš prostě zastavit a vykoupat se, podle ročního období.

Pláž v Kamakuře.

Hakone

Hakone, necelých sto kilometrů od Tokia, je další oblíbený cíl výletu za město. Je známé hlavně termálními prameny a výhledem na nedalekou horu Fudži přes jezero Ašinoko. Hakone jsem navštívil během golden weeku poté, co jsem dopoledne strávil v Kamakuře. Mezi pozdním odjezdem, zpožděnými autobusy a zácpami na silnici jsem v Hakone strávil tak dvě hodiny, takže jsem nestihl nic moc udělat. Tolik na úvod: pokud přijíždíš z Tokia, vezmi první vlak na stanici Odawara (Google Maps), odkud jezdí všechny autobusy do Hakone. Pokud chceš jen prozkoumat okolí jezera, vezmi autobus na tuhle zastávku (Google Maps). Na druhé straně silnice je Muzeum umění Narukawa (Google Maps), ne zrovna můj typ muzea, takže jsem dovnitř nešel, ale hodně lidí ho doporučuje, hlavně kvůli výhledu na jezero z kavárny uvnitř muzea.

Fudži z Hakone.

Pokud chceš, kousek odtud je úplně bezplatný park, který nabízí pěkné výhledy na jezero a, pokud to počasí dovolí, i na Fudži (Google Maps). Já jsem prostě došel k ikonické bráně torii na druhé straně jezera (Google Maps) a k nedaleké svatyni (Google Maps), vrátil jsem se zpátky, podíval se na západ slunce a pak nastoupil do autobusu na stanici Odawara. Pokud do Hakone dorazíš dopoledne nebo se třeba rozhodneš tu i přespat, zvaž návštěvu Muzea pod širým nebem v Hakone (Google Maps), zajdi do termálních lázní (tady najdeš seznam jednotlivých zařízení) nebo třeba vyjeď na vrchol hory Komagatake (Google Maps) malebnou lanovkou (Google Maps). Pokud chceš, dá se tam vyjít i pěšky (All Trails). Pokud se chystáš jet lanovkou nebo v Hakone strávit aspoň pár dní, mrkni na Hakone Freepass, který mimo jiné zahrnuje i slevu na vlak ze Šindžuku do Hakone.

Jokohama

Na závěr téhle dlouhé části věnované Tokiu a okolí můžeš zvážit návštěvu Jokohamy. Kdysi to byla poklidná rybářská vesnice, která se v roce 1859, po skončení izolace Japonska, otevřela zahraničnímu obchodu a rychle se stala jednou z hlavních bran mezinárodní výměny, hlavně v období Meidži. Osobně jsem ji nenavštívil, ale tahle historie po sobě zanechala zajímavou architekturu z té doby vedle moderních budov, které dnes charakterizují nábřeží, a navíc největší a nejslavnější čínskou čtvrť v Japonsku (Google Maps).

Tokyo Tower.

Ubytování v Tokiu

Skoro týden jsem strávil v Hotel Plus Hostel TOKYO ASAKUSA 1, výborný poměr ceny a kvality a výborná poloha kousek od stanice Asakusa, sauna a tradiční lázně jsou třešničkou na dortu. Pár nocí jsem strávil i v Hotel Tomariya Ueno, nic moc – ani dobré, ani špatné, kousek od stanice Ueno.

Doprava do Tokia

Tokio má spoustu přímých spojení do zbytku země, šinkansenem se za pouhých 5 hodin dostaneš do Fukuoky na jihu a do Hakodate na severu! Samozřejmě je tu i spousta autobusových spojení a dvě nejrušnější letiště v zemi, Narita (Google Maps), které leží asi hodinu za městem, a Haneda (Google Maps), mnohem blíž centru, které ale odbavuje hlavně vnitrostátní provoz. Pokud z jakéhokoli důvodu potřebuješ přespat poblíž letiště, Toyoko Inn Narita Airport Shinkan je hezký a ne moc drahý, s častými kyvadlovými autobusy na letiště a zpět. V části „Doprava po Japonsku“ najdeš spoustu dalších užitečných informací.

Svatyně Hie.

Oblast pěti jezer (hora Fudži)

Oblast pěti jezer je oblast na úpatí hory Fudži tvořená pěti jezery, známá úchvatnými výhledy na sopku a aktivitami pod širým nebem.

Co dělat a vidět v oblasti pěti jezer

Začnu tím, že jsem v okolí strávil šest nocí a Fudži jsem viděl jen zřídka, takže pokud tu plánuješ strávit jednu noc, musíš počítat s tím, že počasí nemusí spolupracovat. Tolik k téhle malé odbočce: podle tvých zájmů je v okolí pěti jezer spousta aktivit a možných cílů. Podle toho, co se rozhodneš dělat, může dávat smysl koupit si jedno- nebo dvoudenní jízdenku, která zaručuje neomezené jízdy místními autobusy, všechny potřebné informace najdeš na této stránce.

Hora Fudži.

Hora Ashiwada a vyhlídka Sankodai

Tenhle výlet zvládneš pohodlně tak, že vyrazíš z Kawaguchika a pokračuješ pěšky. Po cestě je spousta vyhlídek, jako vrchol hory Ashiwada (Google Maps) a vyhlídka Sankodai (Google Maps), s nádhernými výhledy na horu Fudži, jezero Kawaguchi a jezero Saiko. Jde o trasu kratší než 10 km s převýšením asi 500 metrů, takže je zvládnutelná pro hodně lidí. Stezka je dobře udržovaná a snadno sledovatelná. GPS stopu najdeš na této stránce (All Trails). Pro mě to bylo opravdu příjemné dopoledne: potkal jsem jen jednu skupinu studentů. Pokud hledáš klid a pěkné výhledy na horu Fudži, je to výborná volba, pokud to počasí dovolí.

Narusawa Ice Cave.

Narusawa Ice Cave, Fugaku Wind Cave, les Aokigahara a Fuji Yurari Hot Spring

Na konci právě popsané stezky, v podstatě na druhé straně silnice, je Narusawa Ice Cave (Google Maps). Vstup stojí jen 300 jenů, ale podle mě je to totální kravina: přístupná část je opravdu malá, je tam pár kusů ledu a nic víc, velké zklamání, až do té míry, že místo abych navštívil i nedalekou Fugaku Wind Cave (Google Maps) s podobnými recenzemi, jsem vzal první autobus zpátky do Kawaguchika. I tak by zajímavější možností mohla být návštěva lesa Aokigahara (Google Maps), známého i jako les sebevrahů, proslulého svou působivou krajinou plnou kořenů, mechu a ticha. Nebyl jsem tam, ale kamarád mi říkal, že to není vůbec špatné. Další možností by mohly být Fuji Yurari Hot Spring (Google Maps). V den, kdy jsem tuhle oblast navštívil, bylo teplo, takže mi to nepřišlo vhodné, ale za chladného dne nebo třeba jen večer by ses tu mohl zastavit, než se vrátíš do Kawaguchika.

Pagoda Chureito.

Pagoda Chureito

Pagoda Chureito (Google Maps) je možná jedním z vůbec nejikoničtějších míst Japonska, přinejmenším mezi fanoušky fotografie. Pro mě osobně jeden z nejpamátnějších výhledů ze všech mých cest. Vřele doporučuju přijít sem za úsvitu, aby ses vyhnul davům. Pokud bohužel nebydlíš dost blízko na to, abys došel pěšky, jedinou možností je vzít si taxi, protože veřejná doprava začíná jezdit příliš pozdě. Přesto to, že sem nepřijdeš za úsvitu, není vůbec žádná tragédie, a i když je tu víc lidí, západ slunce zůstává výbornou možností. Nejbližší stanice je Shimoyoshida Station (Google Maps), odkud se k pagodě vyjde asi za 10 minut.

Fujiyoshida Street

Fujiyoshida Street (Google Maps) je slavná ulice, která je dokonale v zákrytu s horou Fudži v pozadí. Je to velmi oblíbené místo na focení, hlavně se zoomovým objektivem, se kterým se dá dosáhnout klasického efektu perspektivní komprese. I tak je to pořád rušná silnice: nedělej kvůli jedné fotce nic neuváženého. Nestůj uprostřed vozovky a respektuj místní pokyny; ne náhodou jsou tu cedule, které turisty žádají, aby se na silnici nezastavovali. Pokud se rozhodneš navštívit pagodu Chureito za úsvitu, doporučuju zastavit se tady hned potom, dokud je světlo ještě příznivé a provoz omezený.

Fujiyoshida Street.

Hora Mitsutoge

Hora Mitsutoge (Google Maps) nabízí jednu z nejlepších vyhlídek na horu Fudži. S převýšením asi 1200 metrů jde o náročnější túru než ta, kterou jsem popsal výše, ale pořád zvládnutelnou pro hodně lidí. Doporučuju jít po téhle trase (All Trails) ze stanice Mitsutōge (Google Maps). Kousek pod vrcholem je dokonce chata (Google Maps), kde bys v případě zájmu mohl i přespat, ale určitě si tu můžeš po výstupu dát něco k jídlu nebo k pití. Zajímavou variantou oproti stezce popsané na All Trails by mohlo být sejít dolů směrem k pagodě Chureito na západ slunce a změnit stezku na tomhle místě (Google Maps). Pro ty, kdo se nechtějí moc nadřít, by další možností mohlo být jít trasu obráceně a ušetřit si část převýšení lanovkou Mt. Fuji Panorama Ropeway (Google Maps), u horní stanice je dokonce ikonická houpačka (Google Maps). Odtud bys mohl pokračovat až ke stezce, která vede k pagodě Chureito, nebo se třeba zastavit i dřív a vrátit se po stejné stezce. Zkrátka si podle toho, kolik chceš chodit, můžeš poskládat trasu na míru.

Jezero Kawaguchiko, jezero Saiko a vesnice Saiko Iyashi-no-Sato Nemba

Park Oishi (Google Maps) na břehu jezera Kawaguchiko je oblíbené místo hlavně na jaře, kdy je tu spousta květin. Kromě toho celý severní břeh jezera nabízí výborné výhledy na horu Fudži, hlavně při západu slunce. Já jsem tam jel autobusem, ale pokud chceš, můžeš si půjčit kolo a objet celé jezero. V tom případě by se ti nejodhodlanější mohli vypravit až k jezeru Saiko, kde je vesnice Saiko Iyashi-no-Sato Nemba (Google Maps), což je rekonstrukce tradiční japonské vesnice. Nebyl jsem tam, ale měla by být podobná Oshino Hakkai, o které píšu níže.

Severní břeh jezera Kawaguchiko.

Hora Fudži

Samozřejmě je možné vystoupit i na vrchol hory Fudži, nejvyšší hory Japonska. Já jsem bohužel neměl možnost to udělat, protože v květnu je ještě příliš brzo na to, aby se to dalo brát jako obyčejný trek: sníh a led pořád představují velké riziko. Oficiální sezóna totiž trvá zhruba od července do poloviny září. Nejoblíbenější stezkou je Yoshida, na kterou je dnes kvůli vysokému počtu návštěvníků omezený počet povolení, takže je potřeba ji zarezervovat včas. Existují ale i jiné, méně přeplněné stezky bez skutečného limitu vstupů, které ale stejně vyžadují registraci a zaplacení vstupního poplatku. Víc informací najdeš na oficiálním webu.

Fuji Motosuko Resort

Pokud jsi někdy viděl fotky rozkvetlých polí s horou Fudži v pozadí, je to s velkou pravděpodobností Fuji Motosuko Resort (Google Maps). Koná se tu Fuji Shibazakura Festival, jarní akce na úpatí hory Fudži, během které obrovské plochy květin vytvářejí barevný koberec od růžové po fialovou, obvykle mezi dubnem a květnem. Nebyl jsem tam, jednak proto, že vrchol kvetení už byl pryč, a jednak proto, že bez auta se tam dostává trochu nepohodlně. Z Kawaguchika sice jezdí kyvadlový autobus, ale jízdenka stojí asi 2400 jenů. Pokud tě to zajímá, na oficiálním webu si můžeš zarezervovat autobus i vstup.

Oshino Hakkai

Oshino Hakkai (Google Maps) je oblíbený turistický cíl tvořený 8 jezírky s pramenitou vodou z hory Fudži, mezi jezerem Kawaguchiko a jezerem Yamanakako. Je tu rekonstrukce tradiční japonské vesnice s horou Fudži za zády. I když je to rozhodně fotogenické, mně to přišlo hodně turistické a poměrně přeplněné, přestože jsem tam byl brzo ráno, neodvažuju se ani představit, jak to tam vypadá přes den. Za mě si myslím, že se dá dělat něco lepšího. Pokud se tam rozhodneš jet, doporučuju spojit návštěvu se svatyní Kitaguchi Hongu Fuji Sengen (Google Maps), která je po cestě.

Oshino Hakkai.

Jezero Motosu a jezero Shōji

Z pěti jezer jsou tahle dvě rozhodně nejhůř dostupná veřejnou dopravou. Já osobně jsem to vzdal, ale pokud jsi odhodlanější než já, u jezera Motosu je opravdu zvláštní vyhlídka, a to úhel, ze kterého je pořízena fotka vytištěná na starých tisícijenových bankovkách (Google Maps), zatímco u jezera Shōji je tahle vyhlídková plošina (Google Maps), na kterou se dostaneš na konci téhle stezky (All Trails).

Ubytování v oblasti pěti jezer

I když je oblast pěti jezer hodně rozlehlá, většina cestovatelů si jako základnu vybírá buď Fujiyoshidu, nebo Kawaguchiko. Hlavně pokud se chceš přesouvat veřejnou dopravou, jsou tohle dvě možnosti, které „dávají největší smysl“. Pár nocí jsem strávil v Mt Fuji Hostel Michael’s, dobrý hostel, prostory trochu stísněné, ale celkově výborný poměr ceny a kvality a nepřekonatelná poloha pro každého, kdo se chce jít podívat na východ slunce od pagody Chureito. Pak jsem strávil pár nocí v K’s House MtFuji, centrálnější poloha kousek od jezera, pěkné a prostorné společné prostory, objektivně pohodlnější ubytování.

Doprava do oblasti pěti jezer

I když se sem z Tokia technicky dá dojet vlakem, autobus je nejen levnější, ale i rychlejší. Dálkový autobus (highway bus) si můžeš zarezervovat na tomhle webu. Jde o linku Tokio – Jamanaši. Podle toho, kde se rozhodneš bydlet, by pro většinu lidí měly být cílovými stanicemi Kawaguchiko Station (Google Maps) nebo Fujisan Station (Google Maps), ale jsou tu i další zastávky, kompletní seznam najdeš na odkazu. Hlavně v hlavní sezóně doporučuju zarezervovat si autobus aspoň pár dní předem. Případně můžeš jet vlakem z Tokyo Station nebo Shinjuku Station směrem na Otsuki Station (Google Maps). Odtud pak jezdí spoje na Mt.Fuji Station (Google Maps) a Kawaguchiko Station (Google Maps). Na závěr: podle tvého itineráře můžeš zvážit noční autobus, který spojuje oblast pěti jezer s Ósakou a Kjótem. Jezdí jen jeden spoj denně, takže je lepší rezervovat předem, tohle je oficiální web. V části „Doprava po Japonsku“ najdeš spoustu dalších užitečných informací.

Tokio.

Pohoří Jacugatake

Pohoří Jacugatake je horský hřeben mezi prefekturami Nagano a Jamanaši, oblíbený kvůli vyhlídkovým trekům, poměrně dostupným vrcholům a vysokohorské krajině, která připomíná evropské Alpy. Během mé návštěvy ale bylo vysoko v horách ještě hodně sněhu, takže jsem radši pokračoval do Macumota. Konkrétně mi byl doporučen výstup na horu Akadake (Google Maps), a to jak kamarádem, tak jedním místním klukem, se kterým jsem se seznámil na Kumano Kodo. Poslední úsek je ale dost technický, s řetězy a exponovanými pasážemi: začátkem května, kdy tam byl ještě sníh a led, jsem se tomu radši vyhnul. Nejoblíbenější trasa je zřejmě ta, která vede i přes vrchol hory Yokodake a horu Iodake, jak je popsáno na této stránce (All Trails). Můžeš také přespat v Yatsugatake Honzawa Hot Spring (Google Maps), což jsou ve 2150 metrech nejvýše položené přírodní termální lázně v Japonsku.

Doprava do pohoří Jacugatake

Veřejnou dopravou je dopravním uzlem stanice Chino (Google Maps), odkud jezdí autobusy na parkoviště, kde začíná stezka popsaná výše (Google Maps).

Stezka Nakasendō.

Macumoto

Macumoto je historické město, známé svým nádherným černým hradem, jedním z nejzachovalejších v Japonsku, a klidnou atmosférou s výhledem na Japonské Alpy.

Co dělat a vidět v Macumotu

Jak jsem už zmínil, atrakcí číslo jedna v samotném Macumotu je jeho hrad (Google Maps), od 10:00 do 15:00 jsou tu bezplatné prohlídky hradu. Absolutně nechtějí žádné peníze, výslovně se tam píše, že spropitné nepřijímají. Já jsem se omezil na obejití hradu zvenku, protože jsem měl doslova minuty spočítané, ale určitě to může být pěkný způsob, jak strávit pár hodin. Další často doporučovanou atrakcí kousek odtud je svatyně Yōhashira-jinja (Google Maps). Kromě toho je město i výbornou základnou pro objevování Japonských Alp (Kamikóči) i údolí Kiso.

Hrad Macumoto.

Údolí Kiso

Údolí Kiso bylo jedním z mých nejoblíbenějších míst v Japonsku. Je to historické údolí, kterým vede starobylá cesta Nakasendō, známé dokonale zachovalými poštovními vesnicemi, které vracejí atmosféru Japonska z období Edo. Já jsem ho navštívil za jeden den z Macumota, ale pokud chceš, můžeš tu i přespat. Jak jsem už zmínil dřív v průvodci, do údolí Kiso se dá dostat i z Nagoji a podle itineráře to může být logisticky nejpohodlnější možnost, hlavně pokud se pak musíš vracet do Tokia na zpáteční let.

Magome.

Co dělat a vidět v údolí Kiso

Pokud vyrážíš z Macumota a údolí Kiso navštívíš za jeden den, doporučuju to zorganizovat takhle: vzít první dostupný vlak na stanici Nagiso (Google Maps). V době psaní je to vlak v 7:42 s příjezdem v 10:02. Autobusové nádraží (Google Maps) je doslova hned vedle vlakového a odtud jede v 10:10 minibus do Magome (Google Maps). Poznámka: na stanici Nagiso ani v minibusu se nedá platit IC kartou, takže si dej pozor, abys měl u sebe dost hotovosti.

Dobře, až dorazíš do Magome, doporučuju dojít pěšky do Tsumaga po trase popsané na této stránce (All Trails), úseku starobylé cesty Nakasendō. Já jsem obědval v téhle restauraci, která je asi v polovině cesty (Google Maps), odtud stezka klesá do vesnice Tsumago Juku (Google Maps), kterou mnozí považují za nejzachovalejší v údolí. Odtud jsem pokračoval pěšky až na stanici Nagiso (případně můžeš jet autobusem) a pak jsem vzal první vlak do Narai (Google Maps), další poštovní vesnice v údolí Kiso.

Dorazil jsem pozdě odpoledne, kdy byly ulice prakticky prázdné: atmosféra byla nesmírně působivá a návštěva rozhodně stojí za to. Pokud chceš, můžeš se tu navečeřet, ale je nezbytné si předem ověřit časy vlaků zpátky do Macumota. Obecně si můžeš itinerář velmi flexibilně přizpůsobit: například vynechat Narai a jet z Magome do Tsumaga autobusem, místo abys šel stezku pěšky. Další možností je přespat v údolí a vrátit se do Macumota další den. Zkrátka si v údolí Kiso můžeš poskládat itinerář, jaký chceš: ten, který jsem absolvoval já, je prostě dobrý kompromis mezi časem a rozmanitostí.

Narai.

Kamikóči

Kamikóči je úchvatné údolí v Japonských Alpách, jeden z nejlepších cílů v zemi pro milovníky treků uprostřed hor a nedotčené přírody. Jak jsem už zmínil, popíšu Kamikóči jako místo, které navštívíš se základnou v Macumotu. Existují ale i jiné možnosti: můžeš spát přímo v Kamikóči, nebo se zastavit v nedaleké vesnici Okuhida Onsengo Hirayu, známé svými termálními lázněmi. Logisticky může tahle druhá možnost dávat obzvlášť smysl, pokud chceš pokračovat v cestě do Takajamy.

Podle toho, co jsem zjistil, jsou v Kamikóči nejlevnějšími možnostmi Nishi-Itoya Mountain Lodge (oficiální web) a Konashidaira Campground (oficiální web), kde se dá v případě zájmu i kempovat a místa stojí jen 1500 JPY. Většina ubytování není na webech jako booking.com, takže ti doporučuju podívat se na oficiální web Kamikóči. V Okuhida Onsengo Hirayu mi zase kamarád doporučil Hirayu no Mori (Google Maps) (oficiální web).

Kamikóči.

Co dělat a vidět v Kamikóči

Začnu tím, že kvůli sněhu je přístup do údolí normálně zakázaný od 15. listopadu do 16. dubna a některé stezky zůstávají oficiálně zavřené i déle. Já jsem tam byl 10. května a nad 2300 metry byla ještě spousta sněhu. Tolik na úvod: možných túr je tu tolik, že místo abych je všechny vyjmenovával, odkazuju tě na klasické All Trails, na oficiální web nebo na tenhle web, kde najdeš spoustu tipů od krátkých túr bez velkého převýšení na dně údolí přes hory na jeden den až po vícedenní treky s přespáním na chatách.

Já osobně jsem za jeden den zvládl vystoupit až na vrchol hory Chogatake (Google Maps) po tomhle okruhu (All Trails), plus přístupový úsek od autobusového parkoviště. Vrchol je považovaný za jedno z nejlepších vyhlídkových míst na Severní Japonské Alpy. Sníh mě určitě zpomalil, ale prakticky jsem se nezastavil: od chvíle, kdy jsem vystoupil z autobusu, až k chatě na vrcholu mi to trvalo asi čtyři hodiny. Cestou zpátky jsem musel prakticky běžet, abych stihl poslední autobus v 17:30. Obecně je to za jeden den zjevně možné, ale pro hodně lidí by to mohl být příliš ambiciózní plán. Dostupnější možností je rozložit si to na dva dny a přespat na chatě (Google Maps). Pokud hledáš něco hodně nenáročného na dně údolí, můžeš jít tenhle okruh (All Trails). Jinak tě odkazuju na weby, které jsem zmínil výše.

Hora Chogatake.

Doprava do Kamikóči

Obecně vzato máš z Macumota dvě možnosti: vlak z Macumota na Shinshimashima Station (Google Maps), na téhle trati se nedá používat IC karta, jízdenku je potřeba koupit v automatech na stanici Matsumoto. Ze Shinshimashima Station pak jezdí autobusy do Kamikóči. Alternativou je autobus Macumoto – Kamikóči, který je potřeba zarezervovat online na oficiálním webu. Jak jsem už zmínil dřív, pokud pokračuješ v cestě do Takajamy, chceš si optimalizovat přesuny a ušetřit i nějaké peníze, můžeš jet do Kamikóči s celými zavazadly, nechat, co potřebuješ, ve skříňkách v návštěvnickém centru, udělat si svůj trek a na konci dne pak vzít autobus do Takajamy nebo třeba do Okuhida Onsengo. V každém případě najdeš všechny potřebné informace na oficiálním webu Kamikóči.

Ubytování v Macumotu

Já jsem spal v Minka House, nic moc – ani dobré, ani špatné, výborná poloha kousek od vlakového nádraží i od hradu.

Doprava do Macumota

Pokud přijíždíš z oblasti pěti jezer, můžeš vzít autobus ze stanice Kawaguchiko (Google Maps) na vlakové nádraží v Kófu (Google Maps), odkud pak jezdí vlaky na stanici Matsumoto (Google Maps). V části „Doprava po Japonsku“ najdeš spoustu dalších užitečných informací.

Severní Japonské Alpy.

Takajama

Takajama si uchovává tradiční kouzlo, které je mezi japonskými městy vzácné, hlavně ve svém dokonale zachovalém historickém centru. Je to velmi oblíbený cíl pro ty, kdo chtějí do svého itineráře po středním Japonsku přidat trochu venkovského prvku. Město ožívá hlavně během Takayama Matsuri, považovaného za jeden z nejvelkolepějších festivalů v Japonsku, proslulého jemně vyřezávanými zdobenými vozy (yatai) a tradičními průvody. Pokud město navštívíš v jiném období, dobrou alternativou je Matsuri no Mori Museum (Google Maps), celé věnované festivalu.

Takajama.

Co dělat a vidět v Takajamě

Takajama je docela kompaktní, já jsem tu strávil jeden den a přišlo mi to víc než dost. Kromě procházky historickým centrem (Google Maps) doporučuju zaskočit do Takayama Jinya (Google Maps), kde v letech 1692 až 1868 sídlily úřady šógunátu Edo. Jako jediná dochovaná budova svého druhu je uznávaná jako historické místo národního významu. Vstup stojí 500 jenů. Od 10:00 do 12:00 tu bylo představení živé hudby; byl jsem tam v neděli, takže si myslím, že šlo o speciální akci.

Představení živé hudby.

Pokud máš chuť pár hodin chodit, můžeš jít po téhle GPS stopě (All Trails), která zahrnuje „Higashiyama Walking Course“, trasu s tuctem chrámů a svatyní, a ruiny starého hradu Takajama, kde není moc co vidět, ale zato je odtud pěkný výhled na Střední Alpy. Na závěr: nebyl jsem tam, ale pokud chceš, můžeš navštívit Hida Folk Village (Google Maps), skanzen, kde jsou soustředěné tradiční domy ve stylu gasshō-zukuri (podobné těm v Širakawa-gó). Já osobně jsem ho radši vynechal, ale pořád je to dobrá možnost.

Ubytování v Takajamě

Já jsem spal v Hostel Miyagawa by Murasaki Ryokan, dobrý hostel v historické budově v centru města a nedaleko vlakového nádraží.

Doprava do Takajamy

Z autobusového terminálu v Macumotu (Google Maps) jezdí několik přímých spojů denně, zarezervovat si je můžeš online na tomhle webu. Jak jsem psal výše, jezdí sem i autobusy z Kamikóči a z Okuhida Onsengo (vesnice s termálními lázněmi), tohle je oficiální web.

Výhled z ruin starého hradu Takajama.

Kanazawa

Během druhé světové války byla Kanazawa jedním z hlavních japonských měst (spolu s Kjótem), která do značné míry unikla zničení při leteckých náletech. Díky tomu se některé části starého města dochovaly v poměrně dobrém stavu.

Co dělat a vidět v Kanazawě

I když je Kanazawa mnohem větší než Takajama, myslím, že celý den na prohlídku hlavních atrakcí víc než stačí.

Kanazawa Castle Park

Doporučuju začít v Kanazawa Castle Park (Google Maps): je to moc příjemné místo na procházku. Většinu vnitřních zahrad a brány hradu můžeš navštívit zdarma. Pokud chceš dovnitř hlavní budovy (Google Maps), musíš zaplatit 320 jenů. Není to moc, ale byl víkend a byla tam trochu fronta. Navíc podle recenzí, jak to u hradů často bývá, toho uvnitř moc k vidění není. Rozhodni se sám. Kromě toho je v odpočinkové zóně, která slouží jako návštěvnické centrum, hezká a bezplatná virtuální prohlídka (Google Maps).

Kanazawa Castle Park.

Park Kenroku-en

Z Kanazawa Castle Park pokračuj do parku Kenroku-en (Google Maps), který je považovaný za jednu ze „tří nejlepších krajinářských zahrad Japonska“. Rozlehlý park byl kdysi vnější zahradou hradu Kanazawa a vládnoucí rod ho budoval téměř dvě století. Kenrokuen se vyznačuje rozmanitými kvetoucími stromy, díky kterým zahrada v každém ročním období vypadá jinak. Mně osobně nepřišel tak působivý ve srovnání s jinými typickými zahradami, které jsem během cesty navštívil, ale samozřejmě návštěvu doporučuju. Vstup stojí 320 jenů.

Park Kenroku-en.

Čtvrť Higashi Chaya (Geisha district)

Den zakonči v Higashi Chaya (Google Maps), největší ze tří historických čtvrtí „čajoven“ v Kanazawě. Byla založena v roce 1820 a byla místem, kde gejko (místní výraz pro gejši) bavily bohaté obchodníky hudbou, tancem a hrami. Tradiční dřevěné budovy a typická okna si dodnes uchovávají atmosféru z doby před více než 200 lety. Mně osobně přišla velmi okouzlující.

Na závěr: další dvě doporučované atrakce, kde jsem ale nebyl, jsou Myouryuji Temple, známý i jako „chrám nindžů“ (Google Maps). Prohlídka s průvodcem je jen v japonštině a recenze jsou dost rozporuplné, takže jsem se radši věnoval něčemu jinému, ale pořád je to zajímavá možnost. Kromě toho mi kamarádka moc chválila 21st Century Museum of Contemporary Art (Google Maps), které podle všeho pro nadšence rozhodně stojí za návštěvu.

Čtvrť Higashi Chaya.

Širakawa-gó (Ogimači) a Ainokura

Poznámka: pokud chceš být při přesunech efektivní, autobus z Takajamy do Kanazawy je stejný, který obsluhuje i Širakawa-gó. Můžeš tak ráno nastoupit do autobusu, navštívit vesnici a pak odpoledne nebo večer pokračovat do Kanazawy. Na autobusovém nádraží jsou skříňky, kde si můžeš nechat zavazadla.

Ogimači a Ainokura jsou dvě horské vesnice na seznamu UNESCO, známé tradičními domy gasshō-zukuri s doškovými střechami, zasazené do velmi malebné venkovské krajiny, která je obzvlášť úchvatná v zimě pod sněhem. Já jsem se rozhodl navštívit vesnice za jeden den z Kanazawy. Jedinou skutečnou výhodou oproti tomu, co jsem navrhoval výše, je, že se takhle dají snáz navštívit i některé další vesnice (já jsem si vybral Ainokuru, ale pokud chceš, jsou tu i Suganuma a Kaminaši). Navštívit je ale všechny za jeden den veřejnou dopravou je „komplikované“, protože autobusy nejezdí moc často. Pokud chceš udělat totéž, vezmi autobus z Kanazawy na Jōhana Station (Google Maps). Odtud jezdí World Heritage Bus (oficiální web). Odjezdy jsou vyznačené i na Google Maps a zaplatit můžeš přímo jakoukoli kartou, nepotřebuješ ani IC kartu. Podle toho, co chceš dělat, může dávat smysl koupit si Hop on/off pass.

Ainokura.

Vystup na téhle zastávce (Google Maps) a pokračuj pěšky do Ainokury (Google Maps). Vesnice je hodně kompaktní, takže nepočítej s tím, že tu strávíš moc času, zvlášť pokud nenavštívíš žádné z nabízených muzeí nebo workshopů. Já jsem se omezil na procházku vesnicí a výstup na vyhlídku, kterou doporučuju (Google Maps). Po prohlídce se vrať na silnici a znovu nastup do World Heritage Busu. Pokud chceš, můžeš se zastavit i v Suganumě (Google Maps), ale já jsem zůstal v autobusu až do Širakawa-gó. Ta je nejen zdaleka největší z tradičních vesnic, ale také nejturističtější. I tady jsem se osobně omezil na procházku vesnicí, ale jsou tu domy-muzea, které se dají navštívit, workshopy a další věci. Určitě doporučuju ikonickou vyhlídku (Google Maps). Po prohlídce vezmi autobus do Kanazawy. Vřele doporučuju rezervovat si ho online, abys někde nezůstal trčet. Tahle trasa je poměrně oblíbená.

Širakawa-gó.

Ubytování v Kanazawě

Já jsem spal v Blue Hour Kanazawa, velmi příjemném ubytování kousek od vlakového nádraží. Doporučuju.

Doprava do Kanazawy

Ze stanice Takayama (Google Maps) jezdí častá vlaková spojení s přestupem v Tojamě. Kanazawa je navíc přímo spojená s Tokiem šinkansenem, cesta trvá jen dvě a půl hodiny. Jezdí sem i highway bus, který přímo spojuje Kanazawu s Nagojou, a podle itineráře, který máš v plánu, by to mohla být zajímavá možnost, rezervovat ho můžeš na Willer. V části „Doprava po Japonsku“ najdeš spoustu dalších užitečných informací.

Širakawa-gó.

Tatejama a Nagano

Já jsem z Kanazawy jel rovnou do Sendai, ale mezi tím jsou ještě nejméně dvě zajímavé zastávky. V první řadě kaldera Tatejama, která nabízí jedny z nejúchvatnějších alpských scenérií v Japonsku, snadno dostupné po okouzlující trase Tateyama-Kurobe Alpine Route. Je to považováno za výjimečné místo. Tatejama, nebo prostě Tate, je totiž jednou ze tří nejposvátnějších hor Japonska, spolu s Fudži a Hakusan. Ve výšce 3015 metrů bylo v polovině května bohužel ještě příliš mnoho sněhu na to, aby to byl obyčejný trek, ale později v sezóně si myslím, že to může být opravdu zajímavá zastávka pro milovníky hor a nejen pro ně. Tady najdeš všechny potřebné informace o dopravě. Já jsem si vyhlédl tenhle krátký okruh (All Trails), ale možností samozřejmě není málo.

Další zajímavou zastávkou by mohlo být Nagano, kde pár hodin za městem leží ikonický Jigokudani Monkey Park (Google Maps), kde žijí makakové červenolící, kteří se proslavili tím, že se v zimě noří do termálních pramenů, aby se zahřáli. Navíc mi doporučili jezero Kagami (Google Maps), obzvlášť působivé na podzim, když se barví listí.

Festival Sendai Aoba Matsuri.

Sendai

Sendai je výborná zastávka, jak si rozdělit cestu na sever, a zároveň jedno z mých nejoblíbenějších míst z celé cesty po Japonsku, a to díky obrovskému štěstí: neměl jsem ani tušení, že se v těch dnech koná, ale ocitl jsem se ve městě během každoročního festivalu Sendai Aoba Matsuri (oficiální web).

Co dělat a vidět v Sendai

Centrum Sendai

Doporučuju začít den návštěvou Ōsaki Hachimangū (Google Maps), šintoistické svatyně z roku 1607, postavené na přání mocného feudála Date Masamuneho a dnes uznávané jako Národní poklad Japonska kvůli své mimořádné, bohatě zdobené architektuře. Vstup je zdarma. Odtud se můžeš projít k chrámu Rinnoji (Google Maps), klidnému buddhistickému chrámu známému hlavně svou nádhernou japonskou zahradou s jezírkem a poklidnou atmosférou. Vstup do zahrady stojí 300 jenů.

Chrám Rinnoji.

Dalším často doporučovaným místem je Zuihōden, tedy mauzoleum Date Masamuneho (Google Maps), mocného feudála, který Sendai založil. Nebyl jsem tam, takže nebudu soudit, ale představuju si, že to může být okouzlující místo. Vstup stojí 570 jenů. Kousek odtud je také muzeum hradu Aoba (Google Maps). Z hradu zbylo málo nebo nic a celá expozice je podle všeho výhradně v japonštině, takže jsem ho vynechal, ale myslím, že stojí za zmínku i vzhledem k blízkosti mauzolea. Na závěr dne vyjeď na vyhlídkovou plošinu obchodního centra AER (Google Maps). Vstup je úplně zdarma. Stačí vyjet výtahem do patra „31F“.

Vyhlídková plošina obchodního centra AER.

Macušima

Macušima je zdaleka nejoblíbenějším výletem za město, známá svým zálivem posetým stovkami malých ostrůvků porostlých borovicemi a četnými chrámy a svatyněmi rozesetými podél pobřeží. Doporučuju začít den vlakem na Matsushimakaigan Station (Google Maps). Odtud jsem vyšel do Saigyo Modoshi no Matsu Park (Google Maps), nic výjimečného, ale jsou tu aspoň dva moc pěkné výhledy na záliv. Kdyby tě to zajímalo, je tu i bar s vyhlídkovou terasou. Dovnitř jsem nešel, ale představuju si, že je to ideální místo, kde si dát něco k pití a užít si výhled. Jsem si ale jistý, že v době, kdy kvetou sakury, je to mnohem působivější místo, park je totiž známý právě svými asi 250 třešněmi.

Saigyo Modoshi no Matsu Park.

Z parku doporučuju sejít dolů k chrámu Zuigan-ji (Google Maps), jednomu z nejvýznamnějších zenových chrámů v regionu, založenému v 9. století a přestavěnému v období Edo, známému elegantními dřevěnými budovami, nádherně zdobenými interiéry a jeskyněmi vytesanými ve skále. Vstup stojí 1000 jenů. Pokud chceš, můžeš navštívit i nedaleký chrám Entsūin (Google Maps), kde vstup stojí 500 jenů. Nebyl jsem tam, ale často se doporučuje i nedaleký čajový pavilon Kanrantei Tea House (Google Maps). Budova je stará asi 400 let: postavili ji na začátku období Edo feudálové ze Sendai, kteří ji využívali jako místo odpočinku a k přijímání významných hostů.

Chrám Zuigan-ji.

Pak pokračuj na ostrov Fukuurajima (Google Maps). Za přechod po mostě chtějí 200 jenů, ale ostrov je hezký, dá se snadno obejít pěšky za půl hodiny a nabízí pár zajímavých výhledů na záliv. Den zakonči ikonickou plavbou po zálivu. Doporučuju „Basho Cruise“, abys vystoupil v přístavu Shiogama (Google Maps) a nastoupil na první vlak zpátky do Sendai z nedaleké stanice (Google Maps). Já jsem za plavbu zaplatil 1500 jenů. Na online rezervace je sleva 10 %, tady najdeš jednotlivé trasy, jízdní řád „Basho Cruise“ a odkaz na rezervaci.

Basho Cruise.

Ubytování v Sendai

Já jsem spal v 9h nine hours Sendai, moderní a čisté ubytování, dobrá poloha v centru. Celkově ho doporučuju.

Doprava do Sendai

Pokud jako já přijíždíš z Kanazawy, vůbec nejrychlejší je vzít šinkansen do Tokia, přestoupit a nastoupit do toho, který jede do Sendai: takhle je to asi 4 hodiny cesty. Pokud ale chceš ušetřit, můžeš to udělat jako já: vzít highway bus z Kanazawy do Niigaty, který se dá zarezervovat online na Willer. Tam jsem přespal v Bandai Silver Hotel, prakticky hned vedle autobusového nádraží, a druhý den ráno jsem vzal autobus do Kórijamy, který si i v tomhle případě můžeš zarezervovat na Willer. Odtud můžeš podle návazností pokračovat do Sendai vlakem a pak autobusem, s přestupem ve Fukušimě, nebo naopak: cena je prakticky stejná. Podívej se na Google Maps a použij možnost „Nejnižší cena“. V části „Doprava po Japonsku“ najdeš spoustu dalších užitečných informací.

Festival Sendai Aoba Matsuri.

Hirosaki

Hirosaki je historické město v regionu Tóhoku, známé hlavně hradem a jeho úchvatným parkem, který je považovaný za jedno z nejkrásnějších míst v Japonsku pro obdivování kvetoucích sakur.

Co dělat a vidět v Hirosaki

Já jsem byl v Hirosaki, když už sakury odkvetly, a musím říct, že i když to byl celkově příjemný den, pokud máš málo času, asi bych jel rovnou dál do Aomori.

I tak můžeš během půl dne v klidu navštívit hrad s jeho parkem (Google Maps), botanickou zahradu (Google Maps) a zahrady Fujita (Google Maps). Hrad byl v roce 2015 doslova přesunut ze svého původního místa kvůli restaurátorským pracím na hradbách, na kterých stál, a není nijak zvlášť působivý. I tak je to příjemné místo, stejně jako park a botanická zahrada, zatímco zahrady Fujita jsou velmi pečlivě udržované a rozhodně stojí za návštěvu. Kombinovaná vstupenka na všechny tři atrakce stojí 520 jenů.

Hrad Hirosaki.

Ubytování v Hirosaki

Já jsem spal v Tabist Hirosaki Touei Hotel, což byla v době mé návštěvy nejlevnější možnost. Nic výjimečného, ale nemám si ani na co stěžovat.

Doprava do Hirosaki

Pokud přijíždíš ze Sendai, můžeš jet šinkansenem, ale pokud jako já radši utratíš polovinu, jezdí denně několik spojů highway busem z Miyagi Kotsu Sendai Highway Bus Center (Google Maps) na Hirosaki Bus Terminal (Google Maps), které si můžeš zarezervovat na této stránce. Časy odjezdů najdeš i na Google Maps. V části „Doprava po Japonsku“ najdeš spoustu dalších užitečných informací.

Zahrady Fujita.

Aomori

Tohle přístavní město bylo kdysi hlavním výchozím bodem, odkud se trajektem jezdilo na Hokkaidó. I když zůstává důležitým trajektovým přístavem, otevření podmořského železničního tunelu Seikan v roce 1988 a nástup nízkonákladových letů snížily počet cestujících.

Dnes je Aomori známé hlavně živým festivalem Nebuta Matsuri (oficiální web), jedním z nejvelkolepějších letních festivalů v Japonsku, proslulým obrovskými osvětlenými lampiony, které zobrazují historické postavy, válečníky a mytologické bytosti a za doprovodu tradiční hudby a tanců procházejí ulicemi.

Nebuta Museum WA RASSE.

Co dělat a vidět v Aomori

Kromě festivalu nemá město běžnému turistovi moc co nabídnout. Znovu: pokud máš málo času, asi bych jel rovnou na Hokkaidó, zvlášť pokud jsi ochotný vzít šinkansen. Jinak tu můžeš strávit půl dne a pak ráno vzít trajekt do Hakodate.

Pokud ale máš ve městě pár hodin, doporučuju navštívit Nebuta Museum WA RASSE (Google Maps), muzeum věnované festivalu Nebuta Matsuri, kde můžeš obdivovat některé z obrovských osvětlených lampionů použitých na minulých festivalech. Nabízejí bezplatného audioprůvodce, vezmi si sluchátka. Vstup stojí 620 jenů. Pokud chceš, můžeš si koupit kombinovanou vstupenku, která zahrnuje návštěvu námořního muzea (Google Maps) a vstup na vyhlídkovou plošinu turistického informačního centra (Google Maps). Tahle vstupenka by měla stát 1300 jenů. Já jsem byl jen v muzeu Nebuta WA RASSE, protože už bylo pozdě, ale pokud máš pár hodin navíc, opravdu si myslím, že stojí za to kombinovanou vstupenku zaplatit. Na závěr můžeš navštívit rybí trh Aomori Gyosai (Google Maps). Výjimečným ho dělá systém, který návštěvníkům umožňuje sestavit si vlastní donburi z mořských plodů (nazývané nokkedon) z místních produktů prodávaných přímo na trhu.

Ubytování v Aomori

Já jsem spal v Iroha Ryokan, v době mé návštěvy to byla vůbec nejlevnější možnost. Čisté ubytování a výborná poloha, majitelka velmi milá a vstřícná. Doporučuju.

Doprava do Aomori

Z Hirosaki Station (Google Maps) můžeš prostě vzít vlak po trati Ou Line na Aomori Station (Google Maps), spoje jezdí velmi často. V části „Doprava po Japonsku“ najdeš spoustu dalších užitečných informací.

Nebuta Museum WA RASSE.

HOKKAIDÓ

Hokkaidó je nejsevernější ostrov Japonska a jeden z nejoblíbenějších mezi milovníky přírody a nedotčené krajiny. Je méně urbanizovaný než Honšú a nabízí rozlehlé otevřené prostory, hory, jezera a národní parky, které v každém ročním období mění tvář: od letních levandulových polí ve Furanu až po velkolepé zimní sněžení v Sapporu a Niseku. Ostrov je proslulý i svou kuchyní, hlavně čerstvými rybami, korýši a mléčnými výrobky. Hokkaidó je ideální cíl pro ty, kdo hledají autentičtější a klidnější Japonsko, daleko od velkých měst, ale přesto dobře spojené se zbytkem země.

Hakodate

Hakodate se svým přístavem bylo po léta hlavním dopravním uzlem pro každého, kdo se chtěl dostat na Hokkaidó. Město ale ztratilo část svého významu s otevřením podmořského železničního tunelu a nástupem nízkonákladových letů, přesně jako Aomori na druhé straně průlivu.

Hakodate Morning Market Square.

Co dělat a vidět v Hakodate

Doporučuju začít den na Hakodate Morning Market Square (Google Maps), hodně turistickém, ale i tak stojí za to se tu projít a třeba si něco dát, ceny nejsou přehnané. Odtud můžeš zamířit ke Goryokaku Tower (Google Maps), výborný výhled na pevnost Goryōkaku s jejím ikonickým tvarem hvězdy a na město, vstup stojí 1200 jenů. Pokud máš omezený rozpočet, nemyslím si, že je to povinná zastávka, ledaže by kvetl park pod ní s asi 1500 sakurami: v tom případě si opravdu myslím, že stojí za to vyjet nahoru. Vrchol kvetení bývá obvykle začátkem května. Pak doporučuju projít se samotným parkem (pevnost byla na začátku 20. století přeměněna na veřejný park), uvnitř je také Hakodate Magistrate’s Office (Google Maps), což je rekonstrukce starého sídla vlády šógunátu v Hakodate. Dovnitř jsem nešel, takže nebudu soudit. Vstup stojí 500 jenů.

Výhled z Goryokaku Tower.

Odpoledne doporučuju projít se čtvrtí Motomachi (Google Maps). Hakodate bylo v roce 1859 jedním z prvních japonských přístavů, které se otevřely mezinárodnímu obchodu. Díky tomu se do města přestěhovala spousta obchodníků a podnikatelů z Ruska, Číny a západních zemí a Motomachi se stalo jednou z oblastí, kde se noví zahraniční obyvatelé soustředili. Čtvrť si dodnes uchovává četné budovy a místa bohoslužeb, které svědčí o tomhle setkání japonské a západní kultury. K nejslavnějším patří ruský pravoslavný kostel (Google Maps), bývalý britský konzulát (Google Maps), bývalé sídlo prefekturní vlády (Google Maps) a stará veřejná síň Hakodate (Google Maps).

Den zakonči západem slunce z vrcholu hory Hakodate (Google Maps). Pokud chceš vyjít pěšky, doporučuju stezku kyutozando, která začíná od parkoviště na tomhle místě (Google Maps). Je snadno sledovatelná, najdeš ji zakreslenou na Organic Maps a případně i na AllTrails. Pokud se ti nechce chodit, můžeš prostě vzít lanovku (Google Maps). V každém případě, i když je výhled okouzlující, i ve všední den na konci května tam při západu slunce bylo neskutečně narváno: doslova horda turistů. Pokud hledáš trochu klidu, můžeš sejít dolů směrem k dělostřelecké baterii z druhé světové války (Google Maps). Výhled není tak krásný, ale i tak je tu víc než pár zajímavých pohledů a přinejmenším v mém případě tam v okolí nikdo jiný nebyl.

Hora Hakodate.

Onuma Quasi-National Park

Ōnuma Quasi-National Park (Google Maps) je přírodní oblast na úpatí hory Komagatake s jezery, ostrůvky, lesy a vyhlídkovými stezkami, obzvlášť působivá na podzim, kdy se vegetace zbarví do červena a žluta. Jak název napovídá, nejde o skutečný národní park, ale i tak je to přírodovědně velmi zajímavá oblast. Nebyl jsem tam, protože můj itinerář na Hokkaidó byl už tak až moc nabitý, ale jsem si jistý, že to může být pěkný jednodenní výlet z Hakodate, když je to jen půl hodiny vlakem. Od vlakového nádraží se dají projít krátké stezky pěšky, nebo si můžeš půjčit kolo. Abys nic nezkazil, můžeš vždycky zaskočit do návštěvnického centra (Google Maps).

Ubytování v Hakodate

Já jsem spal v GUEST HOUSE HAKODATE BAY, myslím, že to byla v době mé návštěvy nejlevnější dostupná možnost. Nic moc – ani dobré, ani špatné, dobrá poloha.

Doprava do Hakodate

Jak jsem už zmínil, pokud přijíždíš z Aomori, nejlevnější možností, jak se dostat do Hakodate, je trajekt. Na trase jezdí dvě společnosti: Tsugaru Kaikyō Ferry (oficiální web) a Seikan Ferry (oficiální web). Cesta trvá asi 4 hodiny. Já jsem jel s Tsugaru Kaikyō Ferry a na konci května, tedy ještě ve vedlejší sezóně, jsem zaplatil 2860 jenů. Jízdenku si můžeš zarezervovat online, i když já jsem šel rovnou do přístavu a trajekt byl prakticky prázdný. Standardní jízdenka navíc nepřiděluje místo k sezení, ale sály, kde si můžeš lehnout. Pokud chceš skutečné sedadlo, může dávat smysl rezervovat předem. Z přístavu v Hakodate pak jezdí autobusy do centra s časy navázanými na příjezdy trajektů. Alternativou je šinkansen, který projíždí podmořským železničním tunelem. Tahle možnost ale stojí víc než dvojnásobek oproti trajektu, i když ušetříš asi dvě hodiny cesty. V části „Doprava po Japonsku“ najdeš spoustu dalších užitečných informací.

Jezero Toja

Jezero Toja je malebné sopečné jezero, známé průzračnou vodou, četnými termálními prameny a výhledy na sopku Usu a horu Jótei.

Co dělat a vidět u jezera Toja

Doporučuju začít návštěvu v Toyako Visitor Center (Google Maps), kde najdeš pěknou, úplně bezplatnou expozici věnovanou flóře, fauně a geologické historii oblasti. Je to výborný výchozí bod, abys líp pochopil národní park Šikocu-Toja a zvláštní přírodní prostředí, které jezero obklopuje. Je tu také přidružené muzeum, kam jsem ale nešel, takže nebudu soudit. Vstup stojí 600 jenů. Z návštěvnického centra vede několik túr. Já osobně jsem chtěl vystoupit ke kráteru hory Usu (Google Maps), ale během mé návštěvy byl pro veřejnost zavřený, protože sopka byla v té době obzvlášť aktivní. Oficiálně začíná stezka ke kráteru od lanovky (Google Maps). Můžeš ji tedy využít nahoru nebo dolů a ušetřit si velkou část převýšení: až se dostaneš ke kráteru, můžeš prostě jít po vyhlídkové stezce podél okraje, kterou najdeš i na AllTrails.

Jezero Toja.

Pokud chceš, zdá se, že je tu i stezka na severním svahu, zakreslená na Organic Maps, která se napojuje na trasu ke kráteru zhruba na tomhle místě (Google Maps). Osobně jsem ji nešel, takže ti nedokážu říct, jak moc je skutečně schůdná. Protože byl kráter zavřený, nakonec jsem vyšel tak trochu nazdařbůh až na tohle místo (Google Maps), odkud je nádherný výhled na jezero. Kratší alternativou je Kompira Crater Walking Trail (Google Maps), kde si můžeš zblízka prohlédnout škody způsobené erupcí v roce 2000. Pak můžeš pokračovat aspoň ke kráteru Yu-kun (Google Maps).

Další možností je projížďka lodí po jezeře: lodě vyplouvají často z mola na tomhle místě (Google Maps). Pokud chceš, můžeš vystoupit i na ostrově Nakadžima (Google Maps) a prozkoumat ho pěšky po stezce vyznačené na AllTrails. Nebyl jsem tam, ale myslím, že to může být pěkný způsob, jak strávit den. Pro milovníky cyklistiky je naopak možné objet celé jezero na kole. A nakonec: v létě se každý večer ve 20:45 nad jezerem pořádá ohňostroj. Doporučuju ti tedy dojít na břeh jezera Toja a užít si tu podívanou!

Ohňostroj nad jezerem.

Ubytování u jezera Toja

Já jsem spal v Toyako Guest House Ponkotan, velmi pěkně udržovaném, čistém a pohodlném hostelu. Doporučuju.

Doprava k jezeru Toja

Vezmi vlak z Hakodate Station (Google Maps) na Tōya Station (Google Maps). Odtud pak jezdí častá autobusová spojení na Toyako Onsen Bus Terminal (Google Maps). V části „Doprava po Japonsku“ najdeš spoustu dalších užitečných informací.

Noboribecu

Noboribecu je jedním z nejznámějších lázeňských míst na Hokkaidó, proslulým hlavně Jigokudani, působivým „Pekelným údolím“ s fumarolami, sirnými prameny a sopečnou krajinou.

Co dělat a vidět v Noboribecu

Pokud bydlíš v samotném Noboribecu, vezmi autobus do Noboribetsu Onsen (Google Maps). Odtud ti doporučuju tuhle pěší trasu: nejdřív dojdi do Pekelného údolí (Google Maps), užij si neskutečnou krajinu a pak pokračuj k jezeru Oyunuma (Google Maps). Já jsem si ve skutečnosti nejdřív udělal odbočku po silnici k jezeru Kuttara (Google Maps), ale nejsem přesvědčený, že to nějak zvlášť stojí za to, hlavně pokud nemáš chuť moc chodit. Naopak vřele doporučuju namočit si nohy v přírodní koupeli nohou v řece Oyunuma (Google Maps): pozdě odpoledne tam prakticky nikdo nebyl a náramně jsem si to užil. Před tím vším nebo po něm, pokud tě to zajímá, můžeš vzít lanovku (Google Maps) a vyjet do Noboribetsu Bear Park (Google Maps), kde žije spousta hnědých medvědů z Hokkaidó. Podle všeho jsou tam i pěkné vyhlídky na jezero Kuttara. Já jsem tam nebyl, takže to osobně posoudit nemůžu.

Pekelné údolí.

Totéž platí pro Noboribetsu Date Jidai Village (Google Maps), zábavní park, který napodobuje vesnici z období Edo, s tradičními budovami, představeními samurajů a nindžů a různými tematickými aktivitami. Mně osobně podobné atrakce dávají určitý pocit umělosti, který nijak zvlášť nemusím, ale zmiňuju ho, protože by pro někoho mohl být zajímavý. Den bys nakonec mohl zakončit v Dai-ichi Takimotokan (Google Maps), kde je největší lázeňský komplex na Hokkaidó. Podle toho, co mi řekli, si můžeš koupit denní vstupenku a do onsenů jít, i když v hotelu nebydlíš. Případně je ve městečku spousta dalších onsenů.

Jezero Oyunuma.

Národní muzeum Ainuů (Upopoy)

Národní muzeum Ainuů (Google Maps) je hlavní národní muzeum v Japonsku věnované historii, jazyku a kultuře Ainuů, původních obyvatel Hokkaidó. Přišlo mi opravdu hezké a zajímavé: areál je rozdělený do několika částí a zahrnuje i repliku tradiční vesnice. Pak je tu kulturní centrum, kde se každý den pořádá spousta představení, od tradiční hudby po tanec, a k tomu dokumenty, workshopy a další aktivity. Zkrátka je tu opravdu od všeho trochu. Vstup stojí 1200 jenů. Já jsem ho navštívil během jednodenního výletu z Noboribecu, ale pokud chceš, můžeš si nechat zavazadla ve skříňkách na stanici Shiraoi (Google Maps), navštívit muzeum a pak pokračovat rovnou do Sappora.

Národní muzeum Ainuů (Upopoy).

Ubytování v Noboribecu

Já jsem spal v Noboribetsu Guest House AKA & AO a doporučuju ho. Výborný hostel kousek od vlakového nádraží.

Doprava do Noboribecu

Pokud přijíždíš z Hakodate nebo z Toji, vezmi jakýkoli vlak na Noboribetsu Station (Google Maps). V části „Doprava po Japonsku“ najdeš spoustu dalších užitečných informací.

Sapporo

Sapporo je hlavní město Hokkaidó a páté největší město Japonska. Je také jedním z nejmladších měst v zemi: v roce 1869, kdy oficiálně začal rozvoj města, mělo jen sedm obyvatel! Sapporo se proslavilo po celém světě v roce 1972, kdy hostilo zimní olympijské hry. Dnes je město známé hlavně polévkou ramen, pivem a každoročním Sněhovým festivalem, který se koná vždy v únoru.

Co dělat a vidět v Sapporu

Ve srovnání s ostatními velkými městy Japonska Sapporo podle mě, i když je příjemné, turistovi moc nenabízí, hlavně proto, že jde z historického hlediska o poměrně nové město. I tak tu můžeš klidně strávit pár dní, i proto, že je to v podstatě povinná zastávka při většině přesunů na Hokkaidó a z něj. Většina atrakcí je mimo město, ale doporučuju aspoň krátkou procházku centrem v okolí parku Odori (Google Maps) a k ikonické hodinové věži (Google Maps).

Moerenuma Park.

Moerenuma Park

Moerenuma Park (Google Maps) je velký umělecký park na okraji Sappora, který navrhl umělec a architekt Isamu Noguchi a kde rozlehlé zelené plochy, instalace a geometrické stavby splývají v jedinou krajinu. Přišlo mi to opravdu příjemné místo, ideální na procházku a na pár hodin. Fontána nabízí během dne několik představení. Nic výjimečného, ale může se hodit podívat se před návštěvou na časy. Tady najdeš fotku s programem.

U vstupu do parku si navíc můžeš půjčit kolo (Google Maps). Já jsem ho ale bez problémů prošel celý pěšky. Je tu také spousta sakur, takže si představuju, že během kvetení je park ještě působivější.

Moerenuma Park.

Hill of the Buddha

Hill of the Buddha (Google Maps) je působivý buddhistický komplex na okraji Sappora, který navrhl architekt Tadao Andō. Jeho největším lákadlem je monumentální socha Buddhy, která vystupuje z kopce porostlého levandulí, a když levandule naplno kvete, vzniká opravdu efektní scenérie.

Já jsem tam byl, když levandule ještě nekvetla, takže atmosféra byla nejspíš méně úchvatná, ale i tak mi návštěva přišla příjemná. Nečekej ale nijak zvlášť bohatou atrakci: kromě sochy Buddhy a několika monolitů, které připomínají ty z Velikonočního ostrova, toho moc dalšího k vidění není a pokud chceš, návštěvu klidně zvládneš asi za deset minut. Zkrátka záleží na tom, jak moc tě podobná místa zajímají. Za vstup jsem zaplatil 300 jenů. Naproti vchodu je autobusová zastávka (Google Maps), ale spoje nejezdí nijak zvlášť často, takže si zkontroluj časy a podle toho se zařiď.

Hill of the Buddha.

Mount Moiwa

Mount Moiwa (Google Maps) je jedna z nejznámějších hor v Sapporu, kam se dá vyjet i lanovkou, a proslulá je hlavně úchvatným výhledem na město, obzvlášť působivým při západu slunce a v noci. Jako vždycky jsem vyšel pěšky: nejkratší stezka začíná na tomhle místě (Google Maps) a je opravdu snadno sledovatelná. Jsou to asi 3 km s převýšením 500 metrů, takže nic moc náročného. Případně můžeš vzít lanovku (Google Maps).

Mount Moiwa.

Historická vesnice Hokkaidó a muzeum

Muzeum Hokkaidó (Google Maps) vypráví o historii a přírodě Hokkaidó a leží asi deset minut pěšky od nedalekého skanzenu. Expozice je uspořádaná kolem pěti hlavních témat, mezi kterými je kultura Ainuů, historie ostrova a jeho divoká zvířena. Protože jsem už navštívil Národní muzeum Ainuů (Upopoy), radši jsem čas věnoval něčemu jinému, i když stojí za to zdůraznit, že tohle muzeum nabízí mnohem širší přehled, protože se zaměřuje na celou historii Hokkaidó, a ne jen na Ainuy. Pokud se rozhodneš sem zajet, hodně lidí doporučuje navštívit i nedalekou Historickou vesnici Hokkaidó (Google Maps). Skanzen zahrnuje asi 60 budov z různých částí ostrova, pocházejících hlavně z období Meidži a Taišó (1868–1926), kdy se rozvoj Hokkaidó prováděl ve velkém. Vesnice je rozdělená do čtyř částí: město, rybářská vesnice, zemědělská vesnice a horská vesnice. Pokud se rozhodneš navštívit obě atrakce, vyplatí se koupit si kombinovanou vstupenku.

Shiroi Koibito Park

Shiroi Koibito Park (Google Maps) je tematický park věnovaný slavné čokoládě Shiroi Koibito, kde můžeš navštívit továrnu, poznat historii značky a projít se mezi budovami a zahradami v evropském stylu. Já jsem na prohlídku továrny dorazil příliš pozdě: poslední vstup je v 16:30, takže jsem se omezil na procházku venkovními zahradami. Hezké, ale nic výjimečného. Představuju si ale, že pokud tě prohlídka továrny a výrobní proces zajímají, je ten zážitek mnohem ucelenější. Všechny informace včetně otevírací doby a cen najdeš na oficiálním webu, kde si můžeš i předem koupit vstupenky.

Shiroi Koibito Park.

Sněhový festival

Sněhový festival v Sapporu se koná každý rok v únoru zhruba týden. Je to jedna z nejoblíbenějších zimních akcí v Japonsku. Festival vznikl v roce 1950, kdy několik středoškoláků postavilo v parku Odori sněhové sochy. Od té doby se rozrostl v obrovskou mezinárodní akci, známou úchvatnými sochami ze sněhu a ledu, které každý rok přitahují miliony návštěvníků. Pokud se náhodou vydáš na Hokkaidó v tomhle období, myslím, že rozhodně stojí za to se tam zastavit!

Otaru

Otaru (Google Maps) je malebné přístavní město asi hodinu vlakem ze Sappora, známé svým historickým kanálem (Google Maps), parními hodinami (Google Maps) a budovami v západním stylu. Z časových důvodů jsem tam nebyl, ale zdá se, že je to docela oblíbený cíl jednodenního výletu se základnou v Sapporu. Pro milovníky whisky je tu i možnost navštívit palírnu Nikka Whiskey Yoichi (Google Maps). Můžeš také vystoupit na vrchol hory Tenguyama (Google Maps), odkud jsou výborné výhledy na město s oceánem v pozadí. Samozřejmě, jak to v Japonsku často bývá, je tu možnost vyjet lanovkou (Google Maps). A nakonec: pokud se do regionu vydáš v únoru, podívej se na termíny Otaru Snow Light Festival. Během festivalu se centrum Otaru rozzáří tisíci svíček a lampionů.

Hill of the Buddha.

Ubytování v Sapporu

Během svých dvou pobytů v Sapporu jsem byl ve třech různých hostelech: HELIO HOSTEL SAPPORO je asi můj nejoblíbenější, moderní a čisté prostředí, výborná a velmi centrální poloha, EZO Run Sapporo je sice méně udržovaný, ale nabízí uvolněnější atmosféru, skoro jako bys byl u někoho na návštěvě, a The Stay Sapporo, i když je to dobrý hostel, se mi líbil ze všech nejmíň.

Doprava do Sappora

Sapporo slouží jako dopravní uzel veřejné dopravy pro celý ostrov Hokkaidó, odtud v podstatě jezdí přímé vlaky a autobusy do všech hlavních míst v zemi. Letiště New Chitose (Google Maps) má navíc několik denních spojení do všech hlavních měst země a také spoustu mezinárodních destinací. Pokud se na něj z centra chceš dostat a něco ušetřit, doporučuju místo vlaku vzít New Chitose Airport Limousine Bus (v autobusu se dá platit IC kartou). Časy odjezdů najdeš i na Google Maps. V části „Doprava po Japonsku“ najdeš spoustu dalších užitečných informací.

Mount Moiwa.

Furano

Furano je malé městečko na Hokkaidó obklopené kopci a venkovem, známé hlavně svými rozlehlými levandulovými poli a nádhernou venkovskou krajinou, která v létě, když kvete levandule a další květiny, vrcholí ve své kráse.

Co dělat a vidět ve Furanu

V centru města toho není zrovna moc co dělat. Abych si přesuny zefektivnil, udělal jsem následující: vzal jsem batoh s sebou a jednotlivé atrakce v podstatě navštívil cestou do Asahikawy. Pokud chceš, můžeš to udělat stejně a využít skříňky na stanici, nebo se prostě na konci dne vrať do Furana. Ze stanice Furano vezmi vlak na Naka-Furano Station (Google Maps). I tady jsou skříňky, ale k Farm Tomita (Google Maps) budeš muset jít asi 2 km pěšky. V hlavní sezóně ale vlak staví i na Lavender-Farm Station (Google Maps), přímo před farmou. Pozor ale: tady skříňky nejsou.

Farm Tomita.

Farm Tomita je jednou z nejslavnějších atrakcí Furana, známá hlavně úchvatnými levandulovými poli, která se v létě mění ve skutečné moře barev a vůní. I na konci května tu ale kvetla spousta jiných květin a místo mi přišlo hezké na návštěvu. Přinejmenším během mé návštěvy byl vstup zdarma. Hlídej si časy vlaků a snaž se to zorganizovat tak, aby ses vrátil na stanici na vlak do Bibaushi Station (Google Maps). Pro informaci: tady myslím skříňky nebyly.

Ze stanice jsem pak šel pěšky do Shikisai-no-oka (Google Maps), rozlehlého květinového parku, známého pestrobarevnými poli květin na mírných kopcích, která v létě vytvářejí jednu z nejikoničtějších krajin Hokkaidó. Vstup je placený jen od července do září. O něco blíž ke stanici je alternativa Kanno Farm (Google Maps). Nebyl jsem tam, ale myslím, že to může být docela podobný zážitek. Odtud jsem pak vzal první vlak na Asahikawa Station (Google Maps).

Pokud chceš, mezi tím je i jezero Shirogane (Google Maps), kam se dá dostat veřejnou dopravou, ale logisticky je to dost komplikované. Já jsem to vzdal, ale hlavně pokud máš auto, mohlo by stát za to ho zvážit. Když už jsme u túr, můžeš zvážit i okruh Mount Tokachi–Mount Biei (AllTrails). Vypadá to na opravdu pěknou túru, ale jak jsem právě řekl, jen s veřejnou dopravou se to snadno zvládnout nedá.

Shikisai-no-oka.

Ubytování ve Furanu

Já jsem spal v Hostel Tomar, nejspíš jednom z nejlepších hostelů z celé mé cesty po Japonsku. Velmi pěkně udržované a čisté interiéry. Vřele doporučuju.

Doprava do Furana

Pokud přijíždíš ze Sappora, doporučuju vzít autobus Highway Furano Go. Ve městě staví na pár zastávkách, a pokud jsi v centru, nejpohodlnější je asi Hokkaido Chuo Bus Sapporo Terminal (Google Maps). Pokud chceš, můžeš zaplatit přímo v autobusu IC kartou. Autobus se zobrazuje i na Google Maps, když použiješ funkci veřejné dopravy. V části „Doprava po Japonsku“ najdeš spoustu dalších užitečných informací.

Furano.

Asahikawa a národní park Daisecuzan

Asahikawa je druhé největší město na Hokkaidó a výborná základna pro objevování středu ostrova, hlavně nedalekého národního parku Daisecuzan.

Co dělat a vidět v Asahikawě

Já jsem se omezil na návštěvu národního parku, ale pokud hledáš něco, co dělat ve městě, často se doporučuje zoo (Google Maps).

Národní park Daisecuzan

Národní park Daisecuzan je největší národní park v Japonsku: obrovská divoká oblast sopečných hor, lesů a vysokohorské krajiny. Bylo to jedno z mých nejoblíbenějších míst z celé cesty. Doporučuju vzít první ranní autobus, který v době mé návštěvy jezdil kolem 7:00, podle toho, na které zastávce nastoupíš. Časy najdeš i na Google Maps a konečnou je Asahidake Visitor Center (Google Maps). Přinejmenším během mé návštěvy se dalo platit jen hotově.

Hora Asahidake.

Až dorazíš do návštěvnického centra, máš několik možností. Nejjednodušší je vzít lanovku (Google Maps). Z horní stanice můžeš vystoupit na vrchol hory Asahidake (Google Maps) s převýšením asi 700 metrů. Stezka je opravdu snadno sledovatelná, ale stopu najdeš i na AllTrails. Pokud ti i tohle přijde moc náročné, můžeš se prostě projít v okolí stanice lanovky, kde najdeš pár jezírek a několik vyhlídek.

Pokud se naopak rozhodneš vystoupit na vrchol hory Asahidake, doporučuju nevracet se po stejné stezce a projít okruh popsaný na AllTrails. Mně se moc líbil: fantastické výhledy, minimum lidí a dokonce přírodní termální prameny, kde si můžeš namočit nohy. Dej si ale pozor na stav stezky. Během mé návštěvy začátkem června bylo hlavně na severním svahu hory Asahidake ještě docela dost sněhu. Nenarazil jsem na nijak zvlášť nebezpečné ani exponované úseky, ale určitě je to něco, s čím je potřeba počítat a co je dobré si před odchodem ověřit.

Národní park Daisecuzan.

A nakonec: pokud jako já odmítáš jet lanovkou, můžeš vyjít pěšky od návštěvnického centra. Stezka je jasně zakreslená na Organic Maps a snadno sledovatelná, ale přidá ti asi dalších 500 metrů převýšení. Když jdeš nahoru i dolů pěšky a k tomu projdeš okruh popsaný výše, je ale den docela náročný. Já jsem se vrátil právě včas na poslední autobus dne, který v době mé návštěvy odjížděl v 15:40.

Ubytování v Asahikawě

Já jsem spal v Asahikawa Ride. I když budova není zrovna moderní, hostel je velmi pohodlný a má dobrou polohu vzhledem k vlakovému nádraží. Majitel je opravdu přátelský a milý. Doporučuju.

Doprava do Asahikawy

Pokud přijíždíš z Furana, můžeš prostě vzít vlak na Asahikawa Station (Google Maps), jak jsem popsal výše. Pokud naopak přijíždíš přímo ze Sappora, highway bus je sice trochu pomalejší, ale stojí asi polovinu. Pokud jsi v centru, nejpohodlnější zastávka je asi Hokkaido Chuo Bus Sapporo Terminal (Google Maps).

Chci také upozornit, že z Asahikawa Airport (Google Maps) létají přímé lety do Tokia, Nagoji a Ósaky za velmi příznivé ceny. Podle tvého itineráře stojí za to ho zvážit jako místo příletu na ostrov nebo odletu z něj. V části „Doprava po Japonsku“ najdeš spoustu dalších užitečných informací.

Hora Asahidake.

Utoro Onsen a národní park Širetoko

Utoro Onsen je malá lázeňská vesnice, která slouží jako vstupní brána do národního parku Širetoko a na stejnojmenný poloostrov, kde lesy, hory a nedotčené pobřeží hostí jednu z oblastí s nejvyšší koncentrací hnědých medvědů na světě.

Co dělat a vidět v Utoro Onsen a v národním parku Širetoko

V samotném Utoro Onsen toho moc dělat nejde, jediné, co doporučuju, je jít se podívat na západ slunce z Oronko Rock (Google Maps). Na vrchol se dostaneš po krátké stezce. Jinak si užij koupání v onsenech.

Národní park Širetoko

Možná proto, že jsem měl velká očekávání, a tak bylo snadné se zklamat, možná proto, že jsem neviděl ani jednoho medvěda, možná proto, že vysoko v horách bylo ještě hodně sněhu, nebo prostě proto, že návštěva parku veřejnou dopravou je dost omezující. Faktem je, že moje návštěva nebyla nijak zvlášť nezapomenutelná. Když k tomu přidáme, že park leží doslova na konci světa a cesta do něj trvá několik hodin, upřímně to není cíl, který bych ti vřele doporučil. Návštěva byla i tak příjemná, ale vzhledem k času a námaze, které cesta vyžaduje, si myslím, že jsou v Japonsku jiná místa, která si víc zaslouží přednost.

Dobře, začnu tím, že na této stránce najdeš tabulku s jízdním řádem autobusů do parku. V každém případě, až dorazíš do Utoro Onsen, je docela snadné sehnat všechny potřebné informace. Doporučuju začít návštěvu tím, že vezmeš autobus na Shiretoko Goko (Google Maps). Tady najdeš asi 2 km dlouhou trasu po vyvýšené lávce, kterou můžeš projít úplně samostatně. S trochou štěstí bys mohl zahlédnout i nějakého medvěda. Lávka má po celé délce elektrický plot, který brání hnědým medvědům v přístupu.

Vyvýšená lávka

Pokud chceš, jsou tu i delší trasy, které nabízejí větší šanci spatřit zvířata, ale v období největší aktivity medvědů, od 10. května do 31. července, je povinné jít s organizovanou prohlídkou. Dlouhá trasa, která trvá asi 3 hodiny, stojí 6000 jenů, zatímco krátká, asi hodinu a půl, stojí 3600 jenů. Já jsem to vzdal. V každém případě tohle je oficiální web, kde najdeš všechny aktuální informace.

Po návštěvě vezmi první autobus zpátky k Shiretoko National Park Nature Center (Google Maps). Je tu malá, ale zajímavá expozice věnovaná národnímu parku, užitečná k tomu, aby ses o něm dozvěděl něco víc, než budeš pokračovat. Od centra vede i krátká stezka k vodopádu Furepe (Google Maps): po cestě jsem viděl víc než pár jelenů. Pokud se ti podaří dobře skloubit časy autobusů, můžeš se dostat i k jezeru Rausu (Google Maps). Autobusová zastávka je tahle (Google Maps) a odtud jsou to k jezeru asi 3 km pěšky. Stezka je zakreslená na Organic Maps, ale podle všeho tam může být hodně bláta, takže se podle toho zařiď. Pokud máš k dispozici další den, z Utoro Onsen vyplouvá i několik vyhlídkových plaveb lodí, které by mohly být zajímavé.

Vodopád Furepe.

Já jsem se naopak pokusil o výstup na horu Rausu (Google Maps), ale bohužel jsem se musel pár kilometrů pod vrcholem otočit, protože tam bylo ještě opravdu příliš mnoho sněhu. Podle toho, co mi řekli, můžou podobné podmínky přetrvávat až do poloviny července, takže si před odchodem situaci dobře ověř. Stezka je ta, která je popsaná na AllTrails. Nejbližší autobusová zastávka je tahle (Google Maps), ale odtud je stejně potřeba jít pár kilometrů po silnici. Já jsem šel pěšky, ale projelo kolem docela dost aut, takže si představuju, že s trochou trpělivosti se dá zkusit i stopování. Poblíž začátku stezky jsou navíc moc hezké přírodní termální prameny (Google Maps), kde ti rozhodně doporučuju se cestou zpátky zastavit.

Ubytování v Utoro Onsen

Já jsem spal v Shiretoko Village, velmi tradičním ubytování v pravém japonském stylu s vlastním onsenem. Vzal jsem si soukromý pokoj, abych si na konci cesty dopřál, ale pokud chceš, mají i vícelůžkové pokoje. Nedaleko autobusového nádraží. Doporučuju.

Doprava do Utoro Onsen

Přinejmenším v době mé návštěvy se dalo do Utoro Onsen dostat z Asahikawy za jeden den, ale musíš k tomu bezpodmínečně vzít první ranní Limited Express na Abashiri Station (Google Maps). Odtud musíš vzít místní vlak na Shiretokoshari Station (Google Maps). Na druhé straně silnice je autobusové nádraží (Google Maps), odkud jezdí autobusy do Utoro Onsen. Jízdní řád najdeš na této stránce.

Pokud přijíždíš přímo ze Sappora, nebo se tam po návštěvě národního parku potřebuješ vrátit, jezdí jednou denně i přímý autobus, který jede v noci ze Sappora do Utoro Onsen a přes den opačným směrem. Zarezervovat si ho můžeš online na tomhle webu. Jako cíl vyber „Shiretoko“, i když autobus ve skutečnosti přijíždí na autobusové nádraží v Utoro Onsen. V části „Doprava po Japonsku“ najdeš spoustu dalších užitečných informací.

Národní park Širetoko.

OKINAWA

Nicolo, úplně jsi zapomněl na Okinawu! Ve skutečnosti jsem se vědomě rozhodl souostroví během téhle cesty nenavštívit. Musel bych tam jet na konci zimy, kdy počasí ještě není moc příznivé na to, aby sis užil moře, a navíc mě od toho odrazovali někteří kamarádi, kteří tam byli, hlavně kvůli dost vysokým nákladům, které je potřeba vynaložit na to, aby ses dostal na ty nejkrásnější ostrovy a navštívil je.

Okinawa je i tak cíl, který mě láká, hlavně kvůli svému moři a kultuře ostrovů Rjúkjú, která je velmi odlišná od kultury pevninského Japonska. Jen jsem vzhledem k období své cesty a rozpočtu, který jsem měl k dispozici, dal přednost jiným částem země. Ostatně pokud je cílem hlavně najít tropické pláže a rajské ostrovy, v Asii existuje spousta stejně krásných a mnohem levnějších alternativ.

Tohle jsou samozřejmě úvahy založené na mé nepřímé zkušenosti a na radách, které jsem dostal: protože jsem Okinawu nenavštívil, necítím se povolaný hodnotit souostroví osobně. Pokud se rozhodneš zařadit ji do svého itineráře, tady najdeš zajímavého průvodce, který ti může pomoct cestu zorganizovat.

Hrad Himedži.

Možné itineráře po Japonsku

Níže uvádím několik možných itinerářů na 2, 3 a 4 týdny. Samozřejmě neexistuje dokonalý itinerář pro daný časový úsek, takže ber to, co následuje, jako pouhou inspiraci a přizpůsob si to podle svých zájmů a rozpočtu s ohledem na to, co jsi zatím četl. Pokud chceš projet celou zemi od severu k jihu jako já, aniž bys neustále skákal z jednoho místa na druhé každé dva dny, doporučuju aspoň dva měsíce, ideálně i víc.

Dvoutýdenní itinerář po Japonsku

Pro průměrného cestovatele se dvěma týdny v Japonsku si myslím, že se vyplatí soustředit se výhradně na střední Japonsko. Je to samozřejmě i nejturističtější část, ale zaručuje, že uvidíš všechna hlavní lákadla jako Tokio, Kjóto, horu Fudži, Naru atd.

Tokio (4 noci)

1. den:

Prohlídka severního Tokia.

2. den:

Prohlídka centra Tokia.

3. den:

Prohlídka západního Tokia.

4. den:

Prohlídka jižního Tokia.

Oblast pěti jezer (1 noc)

5. den:

Ráno autobus z Tokia. Hora Ashiwada a vyhlídka Sankodai je to, co bych osobně udělal já, ale možností není málo.

Kjóto (3 noci)

6. den:

Východ slunce u pagody Chureito a k tomu Fujiyoshida Street. Pozdě dopoledne vlak do Kjóta. Odpoledne Filozofova stezka a čtvrť Higashiyama.

7. den:

Brzy ráno bambusový les Arashiyama. Různé chrámy.

8. den:

Brzy ráno svatyně Fushimi Inari-Taisha. Různé chrámy.

Nara (2 noci)

9. den:

Vlak Kjóto – Nara. Prozkoumej centrum Nary.

10. den:

Prozkoumej okolí Nary: stezka Yamanobe-no-michi, Jošino a několik méně známých chrámů jsou všechno výborné možnosti.

Himedži (1 noc)

11. den:

Vlak z Nary do Himedži. Prohlídka hradu a pak chrámu Shoshazan Engyoji.

Hirošima (2 noci)

12. den:

Vlak z Himedži. Park míru v Hirošimě, hrad Hirošima a zahrady Shukkeien.

13. den:

Ostrov Icukušima. Pokud vyrazíš brzo ráno, určitě můžeš přidat i krátkou návštěvu Iwakuni.

14. den:

Návrat do Tokia.

Třítýdenní itinerář po Japonsku

S týdnem navíc máš podle mě v podstatě dvě možnosti. První je použít dvoutýdenní itinerář popsaný výše jako základ a přidat po cestě nějaká méně profláklá místa. Například po oblasti pěti jezer můžeš projet údolí Kiso, pokračovat do Nagoji a odtud se dostat do Kjóta, kde pak můžeš pokračovat podle dvoutýdenního itineráře popsaného výše. Případně se můžeš vypravit do Takajamy a Kanazawy. Ještě než opustíš Tokio, můžeš v hlavním městě zůstat o noc déle a věnovat jeden den Nikkó, Kamakuře nebo Hakone. Další možností je zařadit Kumano Kodo nebo strávit noc v Onomiči a rozdělit si tak cestu mezi Himedži a Hirošimou.

V podstatě bych použil dvoutýdenní itinerář jako vodítko a přidal pár zastávek podle tvých zájmů, aniž bych se nutně snažil zaplnit každý jednotlivý den. Druhou možností je naopak věnovat celý týden jinému ostrovu. Hokkaidó nebo Šikoku jsou například oba dost velké na to, aby ospravedlnily celý týden, a můžou nabídnout úplně jiný zážitek než Japonsko, se kterým se setkáš na klasickém itineráři Tokio–Kjóto–Hirošima.

Nara.

Čtyřtýdenní itinerář po Japonsku

S měsícem nebo víc k dispozici můžeš začít uvažovat o tom, že projedeš velkou část země, pokud jsi ochotný se často přesouvat a použít nějaký šinkansen, případně vnitrostátní let. Jako základní itinerář můžeš prostě sledovat průvodce v pořadí, v jakém je napsaný. Pořadí míst je totiž vymyšlené tak, abys zemi projel od jihu na sever a přesuny byly co nejefektivnější. Samozřejmě s jediným měsícem nemůžeš počítat s tím, že navštívíš každé jednotlivé místo zmíněné v průvodci, ale určitě se tomu můžeš přiblížit. Pro jednoduchost by ses mohl omezit jen na prozkoumání ostrova Honšú; Šikoku a Hokkaidó bys přidal jen v případě, že máš k dispozici aspoň pět nebo šest týdnů.

Zahrady Hamarikyu, Tokio.

Doprava po Japonsku

Japonsko se může pochlubit jedním z nejlepších systémů veřejné dopravy, jaké jsem kdy používal. Hlavně železniční síť je vynikající: hustá, efektivní a schopná spojit prakticky všechna hlavní města a turistické cíle. Velká část systému veřejné dopravy je navíc dokonale propojená s Google Maps, takže je plánování přesunů velmi jednoduché. Tolik na úvod: i když se na některých linkách dá platit přímo běžnou bezkontaktní kartou nebo přes Apple Pay a Google Pay, většině cestovatelů i tak doporučuju používat IC kartu. Je to předplacená karta, se kterou můžeš rychle platit jízdy ve většině kompatibilních vlaků, metra, tramvají a autobusů a navíc ji můžeš použít na drobné nákupy v mnoha obchodech, restauracích a prakticky ve všech hlavních konbini.

IC karet existuje několik, mezi nimi Suica, PASMO a ICOCA. Vydaly je různé dopravní společnosti, ale z pohledu cestovatele jsou z velké části zaměnitelné a dají se používat v sítích, které se připojily k celostátnímu systému vzájemné kompatibility. Pokud máš iPhone, osobně doporučuju digitální Suicu, kterou si můžeš přidat přímo do aplikace Wallet a dobíjet přes Apple Pay, aniž bys musel kupovat fyzickou kartu. Celý postup trvá méně než minutu: otevři Wallet, klepni na „+“, vyber „Karta veřejné dopravy“ a zvol Suica. Doporučuju ti také zapnout Express Mode, díky kterému můžeš kartu používat, aniž bys musel odemykat telefon nebo otevírat Wallet: stačí přiložit iPhone ke čtečce.

Na Androidu je to naopak složitější: mobilní verze japonských IC karet závisí na hardwarové podpoře zařízení a u telefonů koupených v zahraničí to v praxi obecně není spolehlivá možnost. Pokud používáš Android, nejjednodušší je tedy koupit si fyzickou IC kartu. Pro zahraniční návštěvníky navíc existují speciální verze jako Welcome Suica a TOURIST PASMO, určené pro krátké pobyty. Obě platí 28 dní a nevyžadují vratnou zálohu; zbývající kredit se ale po vypršení platnosti nevrací. Welcome Suica je k dispozici bez zálohy, zatímco TOURIST PASMO byla zavedena v roce 2026 a je rovněž bez zálohy.

Svatyně Fushimi Inari-Taisha.

Welcome Suicu si můžeš koupit na několika místech, hlavně na letištích a na hlavních nádražích v Tokiu. TOURIST PASMO je naopak k dostání na letištích Narita a Haneda. Fyzickou IC kartu obvykle musíš dobíjet hotově: na hlavních nádražích najdeš speciální dobíjecí automaty a dobít ji můžeš i v mnoha konbini. U fyzických karet hledej automaty se symbolem své IC karty. I tak jsou hlavně ve venkovských oblastech Japonska některé autobusové a vlakové linky, na kterých se nedá platit žádnou elektronickou metodou. V takových případech najdeš u vstupu do vozidla automat, ze kterého si musíš vzít malý lístek s číslem. To číslo označuje zastávku nebo stanici, kde jsi nastoupil, a slouží k výpočtu jízdného, které zaplatíš při vystupování. Obvykle je tam i obrazovka, která v reálném čase ukazuje cenu odpovídající každému číslu.

Když přijde čas vystoupit, obvykle stačí vhodit lísteček do příslušného automatu a zaplatit jízdné hotově. Dej si tedy pozor, abys měl u sebe bankovky po 1000 jenech a pár mincí: i když automat umí vracet, větší bankovky, jako ty po 5000 jenech, obvykle rozměnit nejde. Párkrát se mi dokonce stalo, že jsem vešel do stanice s IC kartou a pak vystoupil na malé zapadlé stanici bez jakéhokoli terminálu, kde bych mohl odchod zaregistrovat. V takových případech se nic vážného neděje: pokud je tam personál, stačí vysvětlit, co se stalo, a nechají tě zaplatit jízdu hotově. Jednou tam ale nebyl doslova nikdo a nakonec jsem, i když ne úmyslně, vůbec nezaplatil. Pozor ale, protože tím se IC karta zablokuje: systém totiž zaznamená vstup, ale ne výstup, a jízda zůstane otevřená. Abys ji mohl znovu používat, musíš se obrátit na personál některé stanice, který transakci ručně opraví. Mně se to stalo párkrát a určitě je dobré na to pamatovat, protože bez tohohle postupu je tvoje IC karta v podstatě nepoužitelná.

Hrad Hirošima.

Vlaky v Japonsku

Zhruba řečeno existují v Japonsku tři typy vlaků. Především jsou tu „normální“ vlaky, obdoba italských regionálních vlaků, které staví prakticky na každé stanici na trati. Ve většině případů ti na ně stačí IC karta: přiložíš ji ke čtečce, když vcházíš do stanice, a znovu, když z ní odcházíš, přesně jako v metru. Pak jsou tu Limited Express, které můžeš brát jako rychlíky: mají méně zastávek a vyžadují příplatek k základnímu jízdnému. Právě tady může být systém o něco méně intuitivní. V podstatě potřebuješ na Limited Express dvě složky jízdenky: základní jízdné a příplatek Limited Express, který zahrnuje místo k sezení. Pokud máš IC kartu, základní jízdné se ti prostě strhne z karty; jízdenku na Limited Express si ale musíš koupit zvlášť. Pokud IC kartu nepoužíváš, musíš si koupit obojí.

Já jsem Limited Express jel jen párkrát a jízdenku jsem si vždycky koupil přímo u pokladny, takže pokud jde o automaty, nemluvím z vlastní zkušenosti. Podle všeho najdeš na tratích, které tenhle systém používají, speciální automaty na Limited Express, obvykle u stanice nebo přímo na nástupišti, odkud vlak odjíždí. Až budeš kupovat jízdenku na místo, nezapomeň vybrat Reserved Seat a pak místo, které chceš. Automat vytiskne jízdenku s číslem vozu a číslem sedadla. Existuje i možnost Non-Reserved Seat, kterou můžeš využít, když jsou všechna místenková místa vyprodaná, ale do vlaku chceš i tak nastoupit. V tom případě můžeš obsadit jen dostupná místa označená jako volná. Pokud si místo, které sis vybral, během jízdy zarezervuje jiný cestující, budeš ho muset uvolnit a přesunout se.

Stezka Yamanobe-no-michi.

A nakonec jsou tu slavné šinkanseny, takzvané „vlaky-střely“, v podstatě japonská obdoba italských vysokorychlostních vlaků. Bude se ti to zdát absurdní, ale během své cesty po Japonsku jsem jimi nejel ani jednou. Důvod je docela jednoduchý: na hlavních trasách, kde by dávalo smysl jet vysokorychlostním vlakem, jezdí i takzvané highway busy, o kterých budu psát dál, a ty v mnoha případech stojí doslova polovinu, ne-li dokonce třetinu. Jsou samozřejmě i mnohem pomalejší, ale pro toho, kdo stejně jako já není nijak zvlášť omezený časem a radši ušetří, byla volba prakticky vždycky jasná.

Samozřejmě nečekám, že to tak bude mít každý: představuju si, že pro někoho je cesta aspoň jedním šinkansenem nedílnou součástí zážitku z cesty po Japonsku. V tom případě tu máš pár užitečných informací. V první řadě si můžeš zarezervovat jízdenky přímo online na oficiálním webu. Navíc si nemusíš moc dělat starosti se zavazadly: do šinkansenu si klidně můžeš vzít i dost velké kufry. Pokud součet výšky, šířky a hloubky zavazadla nepřesahuje 160 cm, není potřeba žádná speciální rezervace. U zavazadel s celkovými rozměry mezi 160 a 250 cm je naopak potřeba zarezervovat si místo s prostorem vyhrazeným pro objemná zavazadla.

Dazaifu.

Pokud cestuješ s hodně zavazadly a radši se nechceš tahat s nimi z jednoho města do druhého, můžeš navíc využít některou z mnoha služeb přepravy zavazadel, které jsou v Japonsku k dispozici, třeba tuhle. Posílají kufry přímo z jednoho ubytování do druhého, takže můžeš cestovat mnohem pohodlněji, a hodit se můžou hlavně při přesunech vlakem. Chci také upozornit, že v některých případech jezdí šinkanseny v podstatě souběžně s tradičními železničními tratěmi. Ty jsou samozřejmě mnohem pomalejší, ale také výrazně levnější. Problém je, že Google Maps obvykle ukazuje jako první nejrychlejší možnosti, které skoro vždycky zahrnují šinkansen. Abys to obešel, seřaď si při hledání spojení výsledky podle nejnižší ceny: takhle snadno najdeš případné levnější alternativy.

Na závěr: možná jsi slyšel o JR Passu, průkazu, který umožňuje po určitou dobu neomezeně cestovat po většině tratí provozovaných Japan Railways. Neplatí ale na soukromých železničních tratích a i v rámci sítě JR existují některé výjimky, takže je důležité si vždycky ověřit, co je skutečně zahrnuto. Možná se tedy ptáš, jestli stojí za to si ho koupit. Dřív byla odpověď pro hodně cestovatelů celkem jasná, ale v posledních letech cena výrazně vzrostla a dnes už se nutně nevyplatí. Pokud nemáš v plánu pořádný maraton se spoustou dlouhých přesunů vlakem, často vyjde levněji platit jednotlivé jízdy. Naštěstí je docela jednoduché zjistit, která z obou možností se vyplatí, hlavně pokud už máš jasně daný itinerář: použij oficiální kalkulačku JR Passu, zadej všechny trasy, které plánuješ, a porovnej celkovou cenu jednotlivých jízd s cenou passu. Takhle s dobrou jistotou zjistíš, která možnost se ve tvém případě vyplatí.

Hrad Macumoto.

Autobusy v Japonsku

Obecně existují dva typy autobusů. První jsou autobusy městské dopravy, které jsou podle mé zkušenosti dokonale propojené s Google Maps a ve velkých městech se v nich obvykle dá platit IC kartou. I tak se ale hlavně ve venkovských oblastech Japonska můžeš setkat i s takzvaným „systémem lístečků“, o kterém jsem psal výše.

V městských autobusech, stejně jako v tramvajích, je systém nesmírně metodický: obvykle se nastupuje zadními dveřmi a vystupuje předními. Takzvané highway busy jsou úplně jiná věc. Obvykle vyjíždějí ze skutečných autobusových nádraží, jezdí na dlouhé vzdálenosti a mají poměrně málo zastávek. Na delších cestách bývá často i přestávka na odpočívadle a na palubě obvykle najdeš Wi-Fi a pohodlná sedadla. Cesta je zkrátka pohodlná, v dokonale japonském stylu.

Jak jsem už zmínil, highway busy jsou skoro vždycky nejlevnějším způsobem, jak v Japonsku překonat střední a dlouhé vzdálenosti. Podle trasy může být cena i poloviční, nebo dokonce ještě nižší než u vlaku, hlavně ve srovnání se šinkanseny. Pro ty, kdo cestují s omezeným rozpočtem, je tu navíc další důležitá výhoda: některé highway busy jezdí v noci, takže si ušetříš i jednu noc ubytování.

Icukušima.

Tyhle autobusy bohužel nejsou vždycky zahrnuté v Google Maps. Existuje proto několik platforem, kde se dají jízdenky vyhledat a zarezervovat, mezi nimi někteří z hlavních celostátních dopravců jako Willer Express, Japan Bus Online a Highwaybus, a k tomu spousta regionálních dopravců. Snažil jsem se do průvodce dát všechny nejužitečnější odkazy, ale hlavní sdělení, které ti chci předat, je jednoduché: když v Japonsku plánuješ přesuny autobusem, nespoléhej slepě na Google Maps. Hlavně mimo velká města se velmi snadno stane, že existují spoje nebo alternativy, které Google Maps prostě neukazuje.

Pronájem auta v Japonsku

Já jsem se přesouval výhradně veřejnou dopravou, ale nikdo ti nebrání udělat si po Japonsku roadtrip. Pronájem auta je totiž možnost, o které někteří cestovatelé uvažují, díky poměrně malým vzdálenostem, silnicím obecně ve výborném stavu a často plynulému provozu. Osobně si ale myslím, že auto dává smysl hlavně v rámci regionu, spíš než na projetí celé země. Může být obzvlášť pohodlné, když se chceš dostat k atrakcím, chrámům a na túry, kam se veřejnou dopravou dostaneš hůř. Pokud se tvůj itinerář soustředí na velká města a nejlépe dostupná místa, pořád bych dal přednost veřejné dopravě. Pokud naopak chceš objevovat odlehlejší kouty země, pronájem auta může opravdu hrát zásadní roli. Pokud tě to zajímá, můžeš se podívat na weby jako Discover Cars a porovnat různé možnosti. Poznámka: Japonsko vyžaduje mezinárodní řidičský průkaz. Pokud už jsi v zahraničí nebo si prostě chceš mezinárodní řidičský průkaz vyřídit online, můžeš to udělat na tomhle webu.

Tokio.

Cesta do Japonska: náklady

Během svých přesně 89 dní cesty jsem utratil 5090,03 € se vším všudy, kromě cestovního pojištění a letenek do Japonska a zpět. Započítal jsem ale i vnitrostátní let z Hokkaidó do Tokia. V podstatě jsem s necelými 60 € na den pokryl všechny přesuny po zemi, jídlo, ubytování a různé aktivity. Můj styl cestování byl dost úsporný: spal jsem skoro výhradně v hostelech, nikdy jsem nejel šinkansenem, nepiju a nekouřím a myslím, že víc než 10 € za jedno jídlo jsem utratil jen zřídka. Zároveň jsem si ale nic neodpíral: navštívil jsem všechno, co jsem chtěl vidět, nedělal jsem dobrovolnictví, nestopoval jsem ani jsem nevyužíval jiné triky, jak co nejvíc snížit výdaje, a hodně jsem se přesouval, doslova jsem projel zemi od severu k jihu. Zkrátka, i když se 60 € na den může zdát málo, je stejně pravda, že Japonsko se dá navštívit i za ještě méně. Můj rozpočet tedy nutně nepředstavuje naprosté minimum, ale spíš to, kolik jsem utratil, když jsem cestoval velmi levně, aniž bych se ale vzdal zážitků a míst, která mě opravdu zajímala.

Náklady na ubytování v Japonsku

Hlavní turistické cíle nabízejí široký výběr hostelů, které jsou velmi oblíbené i mezi japonskými cestovateli, kteří často tvoří většinu hostů, hlavně mimo místa nejvíc navštěvovaná cizinci. Na rozdíl od jiných destinací, jako je jihovýchodní Asie, bývají ceny o víkendech vyšší právě proto, že domácí cestovní ruch tvoří důležitou součást poptávky. Silná konkurence mezi ubytovacími zařízeními ale i tak zaručuje výborný poměr ceny a kvality s obecně vysokým standardem. I tak lůžko ve vícelůžkovém pokoji v dobrém hostelu obvykle stojí 20–30 € za noc, podle místa, a v hlavní sezóně, jako je období kvetení sakur, se ceny klidně můžou zdvojnásobit. Sakury jsou možná krásné na pohled, ale pokud je rozpočet prioritou, dobře bych si rozmyslel, jestli cestu do Japonska plánovat právě na tohle období: mezi letenkami, ubytováním a dopravou může hlavní sezóna celkové náklady na cestu citelně zvýšit. Pozor i na Golden Week, soubor čtyř státních svátků soustředěných mezi koncem dubna a začátkem května. Je to jedno z období s největším turistickým náporem v roce kvůli cestování samotných Japonců, tak trochu jako Ferragosto v Itálii. I v tomhle případě je tedy dobré rezervovat hodně dopředu a počítat s vyššími cenami.

Náklady na dopravu v Japonsku

Jak jsem už zmínil, veřejná doprava v Japonsku patří k nejlepším, se kterými jsem kdy měl co do činění, ale bohužel není zrovna levná, hlavně co se týče meziměstských přesunů na střední a dlouhé vzdálenosti. Pro toho, kdo cestuje z místa na místo a chce projet různé části země, je tedy velmi pravděpodobné, že doprava bude největší položkou rozpočtu, i když cestuje nízkorozpočtově.

Chrám Hase-dera.

Náklady na jídlo v Japonsku

Japonská kuchyně je nejen vynikající, ale i poměrně levná. Cena samozřejmě záleží na typu restaurace, kterou si vybereš, ale pokud nemáš přehnané nároky, není těžké utratit za jídlo méně než 10 €. Pro ty, kdo obzvlášť hlídají rozpočet, nabízejí různé konbini, jako 7-Eleven, FamilyMart a Lawson, dobrý výběr hotových jídel, která celkově vůbec nejsou špatná. I v supermarketech se dá najít dobré čerstvé sushi za opravdu rozumné ceny. Doporučuju také řetězce japonského „fast foodu“, které nabízejí vynikající poměr ceny a kvality. Mezi mé oblíbené patří Sukiya, Matsuya, Nakau a Yoshinoya, ale je jich spousta dalších. V těchhle podnicích si můžeš v klidu sednout a dát si vydatné a kvalitní jídlo za mnohem méně než 10 €.

Ostatní náklady (výběry z bankomatů a SIM karty)

Začněme náklady na výběry z bankomatů, které se dají s nejlepšími kartami na cesty snížit na nulu. Bankomaty, které jsou prakticky v každém 7-Eleven, umožňují vybírat s kartou Mastercard bez poplatků. I s kartou Visa jsou náklady docela nízké: 110 jenů za výběry do 10 000 jenů a 220 jenů za vyšší částky. Já jsem skoro vždycky vybíral tady. Kromě toho by i bankomaty Japan Post Bank (JP Bank) a AEON Bank měly umožňovat bezplatné výběry s mnoha mezinárodními kartami.

Chrám Yakushiji.

Co se týče SIM karet, hlavními mobilními sítěmi v Japonsku jsou au, NTT docomo, Rakuten Mobile a SoftBank. Pokud se omezíš na návštěvu velkých měst, je víceméně jedno, kterou vybereš, ale jakmile se začneš vydávat do odlehlých oblastí, NTT docomo má obvykle nejhustší pokrytí, a proto jí dávám přednost na cestě, která zahrnuje i venkovské a horské oblasti. Problém je, že přinejmenším v době mé návštěvy byly běžné tarify japonských operátorů v podstatě vyhrazené pro rezidenty, nebo přinejmenším pro ty, kdo měli dlouhodobé vízum. Zkoušel jsem si online aktivovat i eSIM u Ahamo, virtuálního operátora, který využívá síť NTT docomo, ale nepodařilo se mi to. I když jsem zašel přímo do několika obchodů, pokaždé mě odkázali na různé předplacené SIM karty určené pro turisty.

Nakonec jsem zvolil eSIM od Ubigi, která v Japonsku využívá právě síť NTT docomo. Přinejmenším během mé cesty mi její tarify přišly výhodnější než klasické předplacené SIM karty pro turisty, a navíc jsou mnohem pohodlnější: eSIM si můžeš prostě koupit a nainstalovat online ještě před odjezdem, aniž bys musel po příjezdu ztrácet čas. I tak se trh neustále vyvíjí, a až budeš tenhle průvodce číst, přístup k běžným tarifům se mohl zjednodušit i pro turisty.

Zahrady Yoshikien.

Cesta do Japonska: bezpečnost

Japonsko je spolu se Singapurem, Tchaj-wanem a Hongkongem jednou ze zemí, kde jsem se za všechny své cesty cítil nejbezpečněji. Nechápej mě špatně, i tady kriminalita existuje, ale jde o poměrně vzácné jevy a celkově je Japonsko bezpochyby velmi bezpečná destinace, i pro ty, kdo cestují s dětmi. Jako kdekoli jinde na světě je ale vždycky dobré používat zdravý rozum, ale z vlastní zkušenosti můžu říct, že bezpečnost je opravdu jedna z posledních věcí, kterých bych se na cestě po Japonsku bál.

Plánuješ cestu do Japonska? Mrkni na tyhle články:

Jaký cestovní batoh si vybrat

Co si vzít s sebou na cestu

Máš nějaké otázky? Aktuálnější informace? Neváhej zanechat komentář nebo mi napiš na Instagram!

Protože už na webu nemám reklamy: pokud ti tento článek pomohl, zvaž, jestli si nesjednáš cestovní pojištění přes některý z odkazů na tomto webu. Podpoříš tím moji práci a tebe to nebude stát nic navíc. Pokud žiješ v EU nebo ve Spojeném království, doporučuju True Traveller. Všem ostatním doporučuju HeyMondo, kde dostaneš slevu 5 %. Děkuju za podporu!

Na dary, pizzu a virtuální pivo 🙂

Líbil se ti tento článek? Připni si ho!



Leave a Reply