Trek okruhem kolem Annapurny, základní tábor a Poon Hill

Trek okruhem kolem Annapurny, trek k základnímu táboru Annapurny a trek na Poon Hill v Nepálu se dají absolvovat jeden po druhém v jakémsi velkém okruhu (níže najdeš všechny potřebné informace), ale jsou to tři jasně odlišné trasy, které se dají zvládnout i zvlášť.

Spolu se základním táborem Everestu patří bez pochyby k nejoblíbenějším a nejpůsobivějším trekům v celých Himálajích. Všechny právě zmíněné treky jsem osobně zvládl na vlastní pěst, bez průvodce a bez nosičů, v doprovodu svého už ne zrovna mladého táty! Tady najdeš video z treku (v italštině, ale můžeš si zapnout titulky).

Ať už jsi nezávislý cestovatel, který rád všechno zařizuje na vlastní pěst, nebo jen sbíráš informace, aby sis pak všechno zařídil přes nějakou místní cestovní kancelář či průvodce, na tomhle blogu najdeš všechny informace a rady, jak si co nejlíp zorganizovat cestu do Nepálu, ale nejdřív, jak jsem slíbil, trochu uděláme jasno.

Rychlé menu

↑ Menu

Východ slunce v Manangu.

V tomto průvodci jsou ceny uvedeny v místní měně zvané „nepálská rupie“, často zkracované prostě na „NPR“. Kurz je zhruba 1€ = 170 NPR. Pro aktuální kurz doporučuju mrknout na tuhle stránku.

Rozdíl mezi okruhem kolem Annapurny, základním táborem Annapurny a Poon Hill

Jak jsem už řekl, ty tři treky se často pletou, někteří si myslí, že jde o jedno a totéž, protože spousta lidí (včetně mě) je nakonec absolvuje jeden po druhém a v podstatě je spojí v jediný trek, ale ve skutečnosti to tak není a mapa níže by to měla docela dobře vysvětlit.

Kromě toho je třeba vzít v úvahu, že od roku 1977 – kdy byla oblast oficiálně otevřena turismu – až dodnes se trasy považované za „standardní“ nebo prostě jediné možné vzhledem k tomu, že tu nebyly silnice, hlavně u okruhu kolem Annapurny, změnily, a to dost.

Dnes silnice, která z velké části nahradila původní stezku, umožňuje v podstatě nekonečně mnoho výchozích i cílových bodů podél okruhu. I ostatní dva treky (základní tábor a Poon Hill) nabízejí víc variant a dají se mezi sebou kombinovat, celé nebo po částech, jak se ti zlíbí.

Tady je krátký úvod k těm třem trasám, který snad trochu vnese jasno.

Trek okruhem kolem Annapurny (Annapurna Circuit Trek)

V první řadě: i když je to okruh a dalo by se myslet, že se dá projít v obou směrech, 99 % lidí ho chodí proti směru hodinových ručiček, protože tak je denní převýšení postupnější a máš víc času na aklimatizaci, než se pustíš do průsmyku Thorung ve výšce 5416 metrů.

Původní okruh začínal ve vesnici Dumre a končil v Beni a zvládl se zhruba za 23 dní. Dnes z těch 23 dní opravdu vyžadují trek jen 5, zbytek trasy se dá, pokud chceš, absolvovat autobusem a v úsecích, kam autobusy nejezdí, džípem, ale zvládnout to celé za pět dní je i tak nereálné kvůli aklimatizaci a nesmyslné, protože bys přišel o velkou část trasy.

Je ale třeba říct, že se naštěstí v roce 2010 zrodil projekt NATT (New Annapurna Trekking Trail), který v podstatě nabízí alternativní trasu, díky níž se většinou nemusí chodit po silnici. Některé úseky původní trasy ale zatím alternativu nemají, a proto se úplně vynechávají, čímž se celá trasa výrazně zkracuje a zvládne se tak zhruba za 10–15 dní, podle zvoleného itineráře.

Kdybys měl zájem projít NATT, tady najdeš skvělého průvodce (v angličtině) z Besisaharu do Nayapulu s přesnými pokyny, jak se tam, kde to jde, vyhnout silnici. Doba trvání je v tomhle případě zhruba 15–20 dní.

Jak je asi jasné, od Dumre už nikdo nezačíná, za nový výchozí bod se považuje vesnice Besisahar, kde ale spousta lidí (včetně mě) nakonec nasedne na autobus/džíp do některé z vesnic výš v údolí. Já jsem jel až do vesnice Ngadi, o 13 km výš, protože tenhle úsek (Besisahar – Ngadi) rozhodně není nic úchvatného a musí se jít po docela rušné prašné silnici; níže v průvodci najdeš všechny informace o možných výchozích bodech.

Výstup k průsmyku Thorong.

I cílový bod, původně stanovený v Beni, se v průběhu let dost změnil. V současnosti drtivá většina lidí končí svůj okruh ve vesnici Muktinath hned po překonání průsmyku Thorung. Odtud se totiž dá nasednout na autobus/džíp, který tě odveze až do Pokhary, ale i tady je možností opravdu hodně a pokusím se je vypsat co nejlíp.

Doufám, že máš teď docela jasnou představu, co se považuje za okruh kolem Annapurny; teď je čas krátce promluvit o zbylých dvou trecích.

Okruh kolem Annapurny ve zkratce:

10 až 20 dní podle zvoleného itineráře a vlastního tempa.

Co se obtížnosti týče, je to bez pochyby nejnáročnější ze tří tras, zvlášť když se stoupá rychle a člověk není zrovna ve formě; výška se může opravdu hodně projevit a průsmyk Thorung v 5416 metrech může být nepřekonatelná překážka.

I tak je to trek, který může dokončit spousta lidí; někteří můžou potřebovat pár dní navíc nebo třeba pomoc nosiče, ale pokud zvládneš chodit aspoň 4–5 hodin denně několik dní po sobě, máš skvělé vyhlídky, že to dokážeš!

Základní tábor Annapurny neboli Svatyně Annapurny (Annapurna Base Camp nebo Annapurna Sanctuary Trek, často zkracováno jen na ABC)

V první řadě: všechny právě zmíněné názvy označují v podstatě tutéž trasu. Trek, jak už říká jeho název, vede do základního tábora Annapurny (4130 metrů). Není to okruh, v podstatě se stoupá a klesá po téže stezce a možné varianty jsou jen v dolní části údolí. Zkrátka, od Chomrongu výš je jen jedna stezka a tentokrát tu nejsou žádné silnice, kterým by ses musel vyhýbat.

Celý trek se dá zvládnout už za 5 dní z Pokhary a to, že se dojde „jen“ do 4130 metrů základního tábora, z něj dělá trasu mnohem oblíbenější a poměrně snazší než Okruh. Stezka do základního tábora Annapurny je bez pochyby nejvíc vyšlapaná v celé zemi, jít na podzim nebo na jaře tak, abys neměl na dohled žádného dalšího trekaře, je prakticky nemožné.

Masiv Annapurny.

Trek do základního tábora Annapurny ve zkratce:

5 až 8 dní podle trasy, kterou si dole v údolí zvolíš, a samozřejmě podle vlastního tempa. Úroveň obtížnosti není vysoká, stezka je extrémně vyšlapaná a další lodge není nikdy příliš daleko, ale chodit se samozřejmě musí. Viděl jsem několik lidí, o kterých bylo na první pohled vidět, že nejsou ve formě, a stejně došli až do základního tábora, takže s trochou trpělivosti a houževnatosti je to trasa zvládnutelná pro hodně lidí.

Trek na Poon Hill neboli Ghorepani Poon Hill Trek

Poon Hill je nejsnazší ze tří treků a abych byl upřímný, i když se dá brát jako samostatný trek, ve skutečnosti se na něj dá pohlížet jako na závěrečnou část dnešního okruhu kolem Annapurny, jen projitou obráceně. Nejvyšším bodem trasy je Poon Hill ve 3210 m, kopec, který se tyčí hned vedle vesnice Ghorepani a nabízí fantastické výhledy na masiv Annapurny.

Trasu lze projít jako okruh, takže je méně monotónní než stezka k základnímu táboru. Z Pokhary obecně vzato stačí 4 dny, což spolu s nízkou průměrnou nadmořskou výškou z něj dělá nepochybně nejsnazší ze tří treků; co do oblíbenosti se dá srovnat se základním táborem Annapurny, s tím rozdílem, že na téhle trase je hodně domácích turistů.

Východ slunce na Poon Hillu.

Trek na Poon Hill ve zkratce:

4 až 5 dní je víc než dost. Co se obtížnosti týče, je to bez pochyby nejsnazší trasa ze všech tří. Pokud zvládneš chodit 4–5 hodin denně, nebudeš mít s jejím dokončením žádný problém, výška by rozhodně neměla být žádný problém.

Na závěr tohoto krátkého úvodu: jak uvidíš níže, ty tři treky se dají zkombinovat a celou trasu zvládnout za 20–30 dní.

Okruh kolem Annapurny, nebo základní tábor Everestu?

Pokud čteš tenhle článek, pravděpodobně ses už rozhodl, ale jestli se ještě trápíš s rozhodováním, chci říct pár slov k volbě, která je pro spoustu lidí těžká, když mají třeba jen dva týdny na trek v Nepálu: okruh kolem Annapurny, nebo základní tábor Everestu?

V první řadě: oba jsou nádherné treky, ale když už mám říct, který se mi líbí víc, zvolil bych Okruh, protože je tamní krajina mnohem rozmanitější. Začíná se v téměř tropickém podnebí a končí se u 5416 metrů průsmyku, a navíc, protože je to okruh, je každý den jiný a nemusíš stoupat a klesat po téže stezce.

Další dvě věci, které mě vedou k okruhu, jsou to, že je mnohem méně vytížený a oblíbený než trek do základního tábora Everestu. Řečeno tátovými slovy, když jsme narazili na pořádnou zácpu u visutého mostu: „Připadá mi to, jako bychom šli po stezce k Tre Cime di Lavaredo!“ A to jsme tam byli na jaře, ani si netroufám představit, jaká je situace na podzim.

Další důvod, proč doporučuju okruh, jsou náklady. Jídlo a ubytování vycházejí v průměru zhruba o 30 % levněji než u základního tábora Everestu a hlavně pokud se rozhodneš ten druhý absolvovat s letem do Lukly (volba prakticky nevyhnutelná, když máš jen dva týdny), vyjde ti okruh prakticky na polovinu oproti základnímu táboru Everestu.

Když to všechno vezmeš v úvahu, základní tábor Everestu má pořád své kouzlo a konečná volba je samozřejmě na tobě, vše, co jsem dosud řekl, je jen můj skromný názor.

Hned za vesnicí Churi Letdar.

Povolení a víza nutné k treku a ke vstupu do Nepálu

Vízum pro vstup do Nepálu

Začněme vízem pro vstup do země. Vízum je povinné, ale naštěstí majitelé italského pasu (s platností delší než 6 měsíců) dostanou vízum zvané Visa On Arrival (VOA) v okamžiku, kdy do země vstoupí (pravidla se liší podle občanství, takže si ověř, jaká platí pro tebe). Celý proces je mimořádně jednoduchý a přímočarý, ale bohužel není zdarma.

Máš tři možnosti:

15 dní – 30 USD.

30 dní – 50 USD.

90 dní – 125 USD.

Vízum se dá snadno prodloužit až na maximálně 150 dní za kalendářní rok (1. ledna – 31. prosince), i když to není zrovna levné. Tady najdeš ceny; pravděpodobně je lepší vycestovat a znovu vstoupit s novým vízem, každopádně s turistickým vízem se v zemi nedá zůstat víc než 150 dní za kalendářní rok.

Oficiálně se také vyžadují dvě pasové fotografie (formát jako do pasu), aby bylo možné po příletu na letiště/příjezdu na pozemní hranici dokončit vydání víza, ale když vyplníš online formulář, nejsou potřeba a s největší pravděpodobností ušetříš po příjezdu spoustu času, zvlášť na letišti v Káthmándú, kde můžeš jít rovnou k imigraci a nemusíš tam vyplňovat formulář. Doporučuju to udělat.

Vízum na letišti Tribhuvan se dá teoreticky zaplatit kreditní kartou, ale v praxi to podle toho, co jsem četl, funguje tak půl na půl, podle dne! Já jsem to zkusil a řekli mi, že to nejde; každopádně se přijímají všechny hlavní měny (včetně eur), a abys předešel nevýhodným směnným kurzům, ideální by bylo platit americkými dolary, ale nelámal bych si s tím moc hlavu, pokud je nemáš už u sebe.

Pokud jde o pozemní hranice (tady najdeš kompletní seznam), tam se prý přijímají výhradně americké dolary, takže se podle toho zařiď.

Nepál nevyžaduje žádné povinné očkování, ale doporučuje se očkování proti hepatitidě A a B.

Vrchol Annapurny 2 při pohledu z Upper Pisangu.

Povolení k trekům v oblasti Annapurny

Pro tři trasy, o kterých v tomto průvodci mluvím (okruh, základní tábor, Poon Hill), jsou nutná dvě povolení:

TIMS (Trekker’s Information Management System)

TIMS je v podstatě organizace, která shromažďuje obecné informace o jednotlivých trekařích včetně itinerářů, aby usnadnila a financovala případné záchranné operace a zároveň regulovala trekingové aktivity v zemi. Povolení platí jeden rok a vyžaduje se i pro další treky (ne pro Everest).

Stojí 2000 rupií, asi 15 €.

Poznámka: Bohužel od 1. dubna 2023 už není možné TIMS získat, pokud nejdeš s průvodcem. V podstatě už není povolené absolvovat žádný trek v oblasti Annapurny bez průvodce. Myslím, že je to naprostá hanba, další rozhodnutí diktované chamtivostí, která se skrývá za „bezpečnostními důvody“. Doufám, že nepálská vláda to rozhodnutí v budoucnu přehodnotí, ale zatím je to takhle.

Aktualizace z října 2023:

Jedna čtenářka blogu mi napsala, že zatím vůbec nejsou přísní. Cituju, co mi napsala: „Na checkpointech se ptají, jestli jdeš s průvodcem nebo nosičem, ale i když odpovíš, že ne, orazítkují ti to a šťastnou cestu, zatím je to tak.“

Aktualizace z dubna 2024:

Potkal jsem cestovatele, který mi potvrdil to, co jsem právě řekl.

Aktualizace z května 2024:

TIMS je pořád možné získat, i když nejdeš s průvodcem.

Aktualizace z října 2024:

Zdá se, že TIMS už není na treky v oblasti Annapurny potřeba.

ACAP (Annapurna Conservation Area Project)

ACAP je v podstatě národní park, který zahrnuje masiv Annapurny a v němž leží všechny tři trasy popsané v tomto průvodci; je to první národní park a zároveň největší chráněné území v zemi.

Povolení platí pro jediný vstup, takže když projdeš všechny tři trasy jednu po druhé, není žádný problém. Pokud ale například dokončíš okruh, vrátíš se do Pokhary (tím park opustíš) a pak budeš chtít jít do základního tábora nebo na Poon Hill, budeš muset zaplatit znovu.

Stojí 3000 rupií, asi 20 €.

Doporučuju vyřídit obě povolení v Káthmándú nebo v Pokhaře, teoreticky to jde i v Besisaharu (za vyšší cenu 6000 rupií za ACAP, TIMS se prý v Besisaharu vyřídit nedá).

Je to opravdu jednoduché, v Káthmándú stačí zajít na Tourism Board, který je asi 2 km od hlavní turistické čtvrti Thamel (dá se v klidu dojít pěšky), úřad je otevřený od 10:00 do 17:00, doporučuju přijít hned po otevření, aby ses vyhnul zbytečným frontám.

Turistický úřad v Pokhaře je zase kousek od autobusového nádraží, i tady otevřený od 10:00 do 17:00.

Povolení bys samozřejmě mohl vyřizovat i přes místní cestovní kancelář, ale náklady se zvednou a nemyslím si, že je to vůbec nutné: obecně vzato je proces rychlý, jednoduchý a všechno se vydává hned na místě.

Obě povolení vyžadují dvě pasové fotografie (celkem čtyři), ale alespoň v kancelářích v Káthmándú ti je na místě vyfotí zdarma, takže bych si s tím moc nedělal starosti, předpokládám, že v Pokhaře je to stejné.

Poznámka: Při vyplňování formulářů se tě mezi dalšími informacemi (číslo pasu, itineráře atd. atd.) zeptají i na číslo tvého cestovního pojištění. Jediná tři pojištění, která tuhle aktivitu kryjí (pokud vím), jsou World Nomads, u kterého můžeš pojistit trek do 6000 metrů tím, že ho přidáš jako extra aktivitu, TrueTraveller, který po přidání balíčku „Extreme Pack“ nabízí krytí pro treky nad 4600 m, a nakonec SafetyWing, který kryje treky do 6000 metrů po přidání balíčku „Adventure Sports“. Jak jsem říkal dřív, většina ostatních pojištění končí na 3500 metrech, některá i níž.

Aktualizace z října 2024:

Zdá se, že už není povinné dokládat, že máš cestovní pojištění, ale i tak doporučuju ho mít.

Na závěr: Nepál nevyžaduje žádné povinné očkování, ale doporučuje se očkování proti hepatitidě A a B.

Manang při pohledu shora.

Počasí, teploty a nejlepší období

Hned na začátku řeknu, že s dobrou fyzickou přípravou a správným vybavením by se všechny tři trasy mohly technicky zvládnout celoročně. Jaro a podzim jsou ale bez pochyby nejlepší období pro treky v oblasti Annapurny.

Ve zkratce:

Jaro (březen, duben a květen)

Teploty jsou příjemné a dny jsou většinou jasné, kromě pár vzácných dní a pozdního odpoledne, kdy se vrcholy začínají zakrývat mraky.

Je to také sezóna kvetení žlutých, červených a růžových rododendronů, které v nízkých polohách vytvářejí barevnou podívanou. Po podzimu je to druhá hlavní sezóna a zároveň druhé nejlepší období (z hlediska klimatu) pro trek. Myslím, že je to dobrý kompromis mezi počasím a zaplněním stezek; ve velkých výškách a brzy v sezóně, podle ročníku, můžeš narazit na hodně sněhu.

Pokud tě to zajímá, v květnu se také koná Tiji Festival v Lo-Manthangu v oblasti Upper Mustang. Festival trvá tři dny a odehrává se uvnitř královského paláce.

Léto (červen, červenec a srpen)

Léto je v Nepálu sezóna monzunů, hlavně v nízkých polohách může být opravdu horko, ale čím výš jdeš, tím jsou teploty příjemnější. Velká část oblasti dostává hodně deště, objevují se pijavice a komáři. Přesto je obrovský rozdíl mezi jižní stranou masivu (základní tábor a Poon Hill), kde prší opravdu hodně, a severní stranou (Manang, Upper Pisang, Muktinath), kde je srážek rozhodně méně.

Vegetace je v tomhle období obzvlášť bujná, dá se obdivovat kvetení divokých květin a řeky a vodopády jsou v plné parádě.

V podstatě může být léto dobrým obdobím na okruh nebo obecně na oblast severně od masivu, zatímco na Poon Hill a základní tábor Annapurny je to hrozné období, stezky jsou opravdu málo frekventované a ceny jsou tomu odpovídajícím způsobem nízké.

Pokud tě to zajímá, při úplňku v srpnu se můžeš zúčastnit festivalu Yarlung mela v Muktinathu.

Východ slunce v Muktinathu.

Podzim (září, říjen a listopad)

Tohle období se považuje za dokonalou sezónu pro trek v Nepálu; po monzunech jsou dny čisté, teploty výborné a sníh je i ve velkých výškách prakticky nepřítomný.

Je samozřejmé, že je to také zdaleka nejnavštěvovanější a nejdražší období roku, hlavně říjen, protože září může být mírně deštivé, zvlášť v nízkých polohách, zatímco v listopadu začínají teploty klesat, ale pořád jsou příjemné.

Pokud tě to zajímá, podzim je v Nepálu také sezóna festivalů, v tomto období se konají dva z nejdůležitějších hinduistických festivalů, Dashain a Tihar.

Zima (prosinec, leden a únor)

V zimě může být opravdu zima a hlavně ve velkých výškách se trek nedoporučuje kvůli pravděpodobné spoustě sněhu. Celkově je to ale pořád dobrá sezóna, hlavně v nízkých polohách, srážky nejsou časté a dny bývají většinou jasné.

Okruh kolem Annapurny se ale rozhodně nedoporučuje (průsmyk Thorong zůstává kvůli sněhu zavřený i do března), zatímco základní tábor a hlavně Poon Hill se dají zvládnout bez větších potíží.

Pokud tě to zajímá, festivaly v tomto období jsou: Tamu Loshar, Gyalpo Losar a Mageshangrati, slaví se také Vánoce.

Trek okruhem kolem Annapurny

Než začnu mluvit o jednotlivých výchozích bodech, tady je kompletní mapa okruhu a souhrnná tabulka toho, co jsou obecně vzato nejoblíbenější itineráře.

Nejoblíbenější itineráře okruhu kolem Annapurny

My jsme zvolili jakýsi standardní itinerář, ale bez úseku z Muktinathu do Jomsomu, protože jsme dali přednost přidání treku na Poon Hill a treku do základního tábora Annapurny. Každá možnost samozřejmě zůstává platná, jediné, co bych nedoporučil, je Krátký itinerář: zredukovat trek v podstatě jen na průsmyk Thorong by byla opravdová škoda, nemluvě o tom, že vystoupat tak vysoko a tak rychle by ti mohlo způsobit potíže s výškou.

Ze zpětného pohledu bych si nejspíš vybral dojít až do Jomsomu, protože z autobusu i z vyprávění jiných cestovatelů je ta trasa opravdu malebná, zatímco od Jomsomu dolů je krajina podobná první části okruhu. Pokud tedy nemáš moc času, můžeš ten úsek úplně vynechat, nebo jet autobusem Jomsom – Tatopani a pokračovat odtamtud.

Různé výchozí body okruhu kolem Annapurny

V podstatě je možné začít trek kdekoli mezi Besisaharem a Manangem, ale autobusem se dá dojet jen do Ngadi, odtud se buď pokračuje pěšky, nebo se jede džípem. I tady zůstává každá možnost platná, ale vřele doporučuju nechodit pěšky z Besisaharu do Ngadi, protože k silnici, která je na tomto úseku opravdu rušná a prašná, neexistuje alternativa, takže to prakticky nikdo nedělá.

Dva nejoblíbenější výchozí body jsou Syange a Jagat a dojíždí se tam džípem, přičemž druhý se obvykle upřednostňuje před prvním. My jsme zvolili autobus do Ngadi, které leží o 10, respektive 14 kilometrů níž v údolí, což se zhruba rovná jednomu dni chůze navíc. Pokud máš čas, doporučuju to, protože stezka je opravdu příjemná a autobus je levnější než džíp.

Chame a Tal, o kousek výš, jsou další dvě dobré možnosti, pokud nemáš moc času; za Talem to podle mě nedává velký smysl.

Různé cílové body okruhu kolem Annapurny

Stejně jako u výchozích bodů je i u cílových bodů po překonání průsmyku Thorong několik možností. Jak jsem říkal dřív, my jsme zvolili Muktinath, odtud jsme jeli autobusem do Tatopani a vydali se na trek k Poon Hill. Spousta lidí se po příchodu do Muktinathu vrací rovnou do Pokhary.

Další opravdu oblíbený cílový bod je Jomsom, odkud se dá, pokud chceš a dovolí to rozpočet, letět do Pokhary. Alternativou je autobus Jomsom – Tatopani (oblíbená volba, protože spousta lidí si myslí, že se musí jít po silnici, ale když se jde podle NATT, není to nutné), nebo autobus Jomsom – Pokhara, nebo dokončit okruh celý až do Nayapulu.

I tady je volba samozřejmě výhradně na tobě, ale myslím, že dvě nejlepší možnosti, zvlášť když nemáš moc času, jsou Muktinath a Jomsom.

Itinerář den po dni a doporučené etapy okruhu kolem Annapurny

Itinerář, který následuje, je navržen tak, aby se chodilo jen od rána do časného odpoledne (s pár vzácnými výjimkami), celkem 5–6 hodin denně, a oběd je až po příchodu do cíle. Obecně vzato se vyráží kolem 7 až půl osmé a dorazí se nejpozději kolem 13. až 14. hodiny. Pravděpodobně jsme o trochu rychlejší než průměrný člověk, takže když ti po prvních dnech časy nevycházejí, přizpůsob si je.

Pro tuhle strategii jsou aspoň tři dobré důvody:

  • Počasí je po celý rok obvykle lepší ráno, takže lepší výhledy a menší pravděpodobnost deště.
  • Nedělat polední pauzu: nerozbije ti to tempo a hlavně nechodíš po jídle, kdy se krev přesouvá k trávicímu ústrojí, což je zvlášť ve velkých výškách hrozný nápad. Až dorazíš do cíle, budeš mít všechen potřebný čas na odpočinek a načerpání sil.
  • Dorazit do cíle a teprve pak obědvat ti často ušetří peníze za pokoj. 99 % lodge, hlavně v nízkých polohách, je víc než ochotných dát ti pokoj zdarma výměnou za tři jídla; když se ale zastavíš na jídlo cestou, jsou jídla jen dvě a lodge může být méně ochotná dát ti pokoj zdarma.

Další věc, kterou je dobré mít na paměti, je, že se vlastně dá zastavit prakticky kdekoli po cestě. Hlavně v nízkých polohách jsou vesnice všechny blízko u sebe a doporučené etapy se dají v klidu změnit na další vesnici. Navíc je i lodge/tea houses mezi vesnicemi opravdu hodně, takže možností, kde se zastavit, je v podstatě nekonečně, kdybys byl unavený nebo bys prostě chtěl jít ještě kousek poté, co dorazíš do plánovaného cíle.

Nakonec doporučuju stáhnout si Organic Maps, aplikace funguje i offline po stažení map a myslím, že je to fantastický nástroj na treky.

Poznámka: Celá trasa je označena bílou a červenou barvou, ale myslím, že zejména v první části (orientačně od Ngadi do Timangu) jsou úseky, kde je výhodnější jít po silnici místo toho, abys sledoval tohle značení, které tě často nechá nastoupat velké převýšení, aby tě pak o kilometr dál zase svedlo dolů na silnici. Vždycky mrkni do Organic Maps a zvaž, jestli to opravdu stojí za to.

Výškový profil okruhu kolem Annapurny.

Den 1. Autobus Pokhara – Besisahar (4 hodiny, 108 km) nebo autobus Káthmándú – Besisahar (7 hodin, 184 km) / Autobus Besisahar – Ngadi (1 hodina, 13 km) / Pěšky Ngadi – Ghermu (2:45 hodiny, 9,3 km)

Besisahar (760 m) – Ngadi (840 m) – Lampata (1017 m) – Bahundanda (1223 m) – Ghermu (1108 m)

My jsme jeli přes Pokharu, protože jsme měli čas a řekli jsme si, že rozdělit cestu je dobrý nápad, ale vůbec to není nutné, naopak, ze zpětného pohledu bych možná zvolil autobus rovnou z Káthmándú.

Z Káthmándú autobus odjíždí z autobusového nádraží Gongabu (Gongabu Bus Park) a stojí 500–600 rupií. Odjezdů je denně několik, ale doporučuju vyrazit brzy ráno (první autobus by měl jet v 6:45), zajdi na autobusové nádraží den předem, kup si jízdenku a potvrď čas odjezdu.

Pokud chceš jet přes Pokharu, autobus Káthmándú – Pokhara odjíždí z tohoto místa, skoro všechna ubytování/agentury chtějí 700 rupií, ale nám se podařilo sehnat dvě jízdenky za 1300. Autobus Pokhara – Besisahar odjíždí naopak z Tourist Bus Park (kde končí autobus Káthmándú – Pokhara), první odjezd je v 7:00, my jsme platili 500 rupií za osobu přes hotel, ale prý se dá zaplatit méně.

Z poslední zastávky v Besisaharu (kde vystupují všichni) se dá zařídit doprava džípem do jakéhokoli místa na trase, doporučuju ale počkat na místní autobus, který jezdí často, a jet až do Ngadi (poslední zastávka), stojí to 300 rupií. Pokud chceš, můžeš vystoupit v Bhulbhule (200 rupií) a pokračovat pěšky, ale šel bys po silnici a upřímně o nic nepřijdeš. Pokud ale nemáš čas, nebo prostě chceš vyrazit výš, je to moment, kdy si vzít džíp do některého z dalších výchozích bodů.

Obecně vzato, pokud se rozhodneš dojet během tohoto dne džípem do Syange nebo Jagatu, můžeš i tak následovat itinerář doslova a změnit jen výchozí bod dne 2. V každém případě měj povolení po ruce, protože v Bhulbhule je první checkpoint; já jsem to nevěděl a musel jsem vylézt na střechu autobusu, abych je vytáhl z batohu.

Stezka z Ngadi do Ghermu je opravdu příjemná a doporučuju ji. Přespali jsme v lodge Crystal, pokoj, wifi a teplá sprcha zdarma, platili jsme jen večeři a snídani. Ten mladík nám ale druhý den ráno nechal zaplatit 10 % z celkové částky jako službu, byla to první noc a nevěděli jsme to, ale tohle rozhodně není norma, nikdo jiný po cestě to ani nezkusil, ve vesnici jsou pravděpodobně lepší možnosti.

Stezka do Ghermu.

Den 2. Pěšky Ghermu – Tal (5 hodin, 15 km)

Ghermu (1108 m) – Jagat (1250 m) – Chyamch (1367 m) – Tal (1633 m)

Pokud vyrazíš ze Syange/Jagatu, je to zhruba o 1 km, respektive o 4 km méně, takže na dojití do Talu to bude pravděpodobně 4 až 4,5 hodiny.

Z Ngadi můžeš, pokud chceš, zůstat ve výšce a vydat se horní stezkou, která se silnici úplně vyhýbá, ale je mnohem náročnější a trasu prodlouží o 3 km, nebo sejít k vesnici Syange přes řeku a jít po silnici až do Chamje, kde se znovu přejde řeka a naváže se na stezku vedoucí do Talu.

My jsme zvolili silnici a upřímně to vůbec nebyl problém, možná je to tím, že brzy ráno je provoz ještě malý, ale na zhruba 7 km silnice ze Syange do Chamje nás nepotkalo víc než 10 džípů. Na těch 7 km se dá také odbočit na stezky, které vedou souběžně se silnicí, ale je to samé zbytečné stoupání a klesání; po první z nich nás to přestalo bavit a šli jsme po silnici.

V Chamje se znovu přechází řeka a pár kilometrů se jde po opravdu příjemné stezce před závěrečným stoupáním do vesnice Tal.

V Talu jsme přespali v River View Guest House, i tady jsme dostali pokoj (s koupelnou a teplou vodou) zdarma výměnou za cenu jídel, ale bez wifi.

Vesnice Jagat.

Den 3. Pěšky Tal – Timang (5 a půl hodiny, 13 km)

Tal (1633 m) – Karte (1781 m) – Dharapani (1844 m) – Odar (2131 m) – Bagarchhapad (2059 m) – Danque (2139 m) – Timang (2578 m)

Z Talu vřele doporučuju jít po stezce, která vede (když máš vesnici za zády) po pravé straně údolí (zatímco silnice vede po levé straně na druhém břehu řeky) až do vesnice Dharapani, kde se silnice a stezka znovu spojí. Stezka je o něco náročnější než silnice, ale výhledy za to stojí a celkově je to opravdu příjemný úsek.

Z Dharapani do Timangu doporučuju jít po silnici, je tu pár značených zkratek, které stojí za to, ale většinou se drž silnice.

Timang je opravdu hezká vesnice obklopená horami, my jsme spali v Hotel Manaslu, pěkné pokoje, výborná teplá sprcha a wifi, všechno zdarma, zaplatili jsme jen jídla.

Vesnice Chame.

Den 4. Timang – Dhikur Pokhari (6 hodin, 20 km)

Timang (2578 m) – Chhitepu (2636 m) – Koto (2656 m) – Chame (2726 m) – Talekhu (2838 m) – Bratan (2932 m) – Dhikur Pokhari (3211 m)

Tenhle den se jde prakticky pořád po silnici, ale musím říct, že to zase vůbec nebyl problém: provoz prakticky žádný a čas od času se dá odbočit na stezku, která vede podél silnice.

Až do Brathangu je trasa poměrně snadná, místy rovinatá, pak začíná nepřetržité stoupání až do vesnice Dhikur Pokhari.

Spali jsme v Hotel Kamala a i tady ho doporučuju, pěkný pokoj a wifi zdarma při zaplacení jídel, teplá sprcha za poplatek.

Východ slunce v Dhikur Pokhari.

Den 5. Dhikur Pokhari – Ngawal (5 a půl hodiny, 14 km)

Dhikur Pokhari (3211 m) – Upper Pisang (3303 m) – Ghyaru (3695 m) – Ngawal (3669 m)

Z Dhikur Pokhari máš dvě možnosti: jít podle ukazatelů na Lower Pisang a pokračovat po silnici až do Manangu, nebo zamířit do Upper Pisangu a vydat se po stezce vedoucí ve výšce (dojdeš skoro do 4000 m nadmořské výšky) po druhé straně údolí. Druhou možnost vřele doporučuju, stezka je opravdu malebná, ale pokud se necítíš ve formě, je nejspíš lepší to nepřehánět a pokračovat na Lower Pisang.

Další možnost je zamířit do Upper Pisangu (odkud jsou fantastické výhledy na Annapurnu 2), pak sejít do Lower Pisangu a pokračovat po silnici do Manangu.

Z Dhikur Pokhari do Upper Pisangu je stezka skoro rovinatá a opravdu příjemná, ale po opuštění vesnice čeká pořádné stoupání (400 metrů převýšení) do vesnice Ghyaru. Ta je opravdu hezká, všechny stavby jsou celé z kamene a stojí za to ji krátce prozkoumat.

Uličkami Ghyaru.

Z Ghyaru do Ngawalu je stezka v podstatě téměř rovinatý úsek, po kterém se jde mimořádně snadno, se skvělými výhledy na masiv Annapurny; tohle byl úsek, který se mi z celého okruhu líbil nejvíc.

V Ngawalu jsme spali v úplně první (doslova) lodge hned na vstupu do vesnice, i tady wifi a pokoj zdarma při zaplacení jen jídel, teplá sprcha za poplatek. Rodina byla opravdu milá a jídlo výborné, ale ubytování nepatřilo k nejlepším, zvlášť ve srovnání s těmi, které jsme viděli následující den.

Poznámka: Během tohoto dne spousta lidí raději půjde na jeden zátah a dojde do Manangu, jenže tak se z toho stane opravdu dlouhý den. Pokud tě netlačí čas, nedoporučuju to, ale pokud se tak rozhodneš, prostě vynech den 6 a přeskoč rovnou na den 7. Samozřejmě totéž platí, pokud se rozhodneš nejít horní stezkou: dojdeš do Manangu ještě ten den a přejdeš rovnou na den 7.

Vesnice Ngawal.

Den 6. Ngawal – Manang (2:45 hodiny, 9 km)

Ngawal (3669 m) – Munchi (3500 m) – Braga (3519 m) – Manang (3560 m)

Tohle je den polovičního odpočinku. Z vesnice Ngawal máš dvě možnosti: jít po stezce, která hned za vesnicí klesá do údolí a u Mungii se napojí na silnici, nebo zůstat ve výšce o něco déle a sejít do Braky.

První stezka je lépe označená, vyšlapanější a kratší, většina lidí volí tuhle možnost (včetně nás), i když jsme původně měli v plánu jít tou druhou. Nechali jsme se nasměrovat trekaři před námi, ale když budeš dávat pozor a mrkneš do Organic Maps, ta druhá je nejspíš malebnější, každopádně je rozdíl malý.

Když dojdeš na dno údolí, jde se po rovné silnici až do Manangu. Než jsme tu našli ubytování zdarma při zaplacení jen jídel, museli jsme se zeptat na pár místech, ale nakonec jsme se domluvili v Himalayan Singi Hotel, pokoj s koupelnou, teplá sprcha (solární) a wifi zdarma, takže jsme platili jen šest jídel (zůstali jsme dvě noci kvůli aklimatizaci, což se velmi doporučuje).

Protože byl den chůze krátký, odpoledne jsme prozkoumali město a nedaleké jezero Gangapurna.

Město Manang.

Den 7. Manang (den odpočinku / aklimatizace)

I když se fyzicky cítíš dobře, důrazně se doporučuje strávit den v Manangu a nestoupat dál, abys předešel problémům v dalších dnech. Doporučuje se ale podniknout krátký výlet v okolí, jednak aby uběhl čas, jednak aby se usnadnil proces aklimatizace. Jak říká známé anglické rčení „climb high sleep low“ (vystup vysoko, spi nízko), nejlepší způsob, jak si zvyknout na výšku, je přes den nastoupat převýšení a pak sestoupit, aby tělo mělo možnost se zotavit.

K tomu je v okolí Manangu několik možností (níže vidíš opravdu pěknou mapu), dvě, které doporučuju, jsou: vyhlídka ChongKor a Praken Gompa. Obojí jsou výlety na 2–3 hodiny tam i zpět, ideální na nastoupání pár set metrů výšky a pak strávení zbytku dne odpočinkem.

Mapa výletů v Manangu.

My jsme zvolili ChongKor a z výhledu jsme byli spokojení (pohled na ledovec je výborný), ale i Praken Gompa na druhé straně údolí vypadá jako výborná možnost, obojí je zhruba ve 3900 metrech. Další oblíbená volba, ale rozhodně náročnější, je návštěva Ice Lake ve výšce 4200 m.

Nakonec se z Manangu dá rozhodnout vystoupat k jezeru Tilicho, nejvýše položenému jezeru na světě (takové velikosti), které ale není součástí oficiální trasy okruhu kolem Annapurny. Pokud máš navíc dva dny, mohl bys před výstupem k průsmyku dojít za jeden den do základního tábora jezera Tilicho a pak další den, po návštěvě jezera, navázat na itinerář okruhu. Pokud chceš, můžeš také pokračovat do Jomsomu a nevracet se tou samou cestou, což je rozhodně málo navštěvovaná varianta, která v podstatě zkracuje úsek Manang – Jomsom.

My jsme chtěli jít dvoudenní variantu, ale stezka byla v polovině dubna ještě zavřená kvůli sněhu, což je neobvyklé, ale rozhodně možné.

Poznámka: Pokud se kvůli výšce necítíš zvlášť ve formě, myslím, že Manang je ideální místo, kde případně strávit pár dní navíc a nabrat síly, než budeš pokračovat v treku, nejeden člověk tu stráví i třetí noc. Manang je také ideální místo, kde koupit případné chybějící vybavení, končí tu silnice a ceny jsou ještě příznivé, jakmile město opustíš, je to jinak.

Vyhlídka ChongKor.

Den 8. Manang – Churi Letdar (4:30 hodiny, 11 km)

Manang (3560 m) – Tengi (3719 m) – Ghunsang (3947 m) – Yak Kharka (4050 m) – Churi Letdar (4248 m)

Výstup do Churi Letdar je opravdu příjemný, první úsek nabízí nádherné výhledy na Manang na dně údolí, zatímco druhý (místy rovinatý) nám dal výborné výhledy na okolní vrcholy a spoustu orlů, než jsme dorazili do Yak Kharky, kde je poslední stoupání.

Churi Letdar leží ve 4200 m oproti 3500 m v Manangu, v této výšce se doporučuje nastoupat nanejvýš 500 metrů za den, my jsme žádné potíže neměli. Pokud se ale necítíš zvlášť ve formě, další oblíbenou etapou je vesnice Yak Kharka ve zhruba 4100 m, asi kilometr před Churi Letdar. Někdy můžou rozdíl udělat i jen 100 metrů!

Tady jsme spali v SnowLand lodge, pokoj a wifi zdarma při zaplacení jídel, ubytování není zrovna nové, ale výhled je fantastický a personál milý.

Vstup do vesnice Churi Letdar.

Den 9. Churi Letdar – High Camp (3:45 hodiny, 6 km)

Churi Letdar (4248 m) – Deurali Tea House (4440 m) – Thorung Phedi (4548 m) – High Camp (4884 m)

První mírně stoupavý úsek je opravdu příjemný, výhledy výborné, pak se sejde k řece, aby se přešla, znovu se nabere výška (v téhle výšce žádná legrace) a jde se po téměř rovinatém úseku do Thorung Pedi.

Z Thorung Pedi do High Campu je krátké, ale pořádné stoupání, jdi pomalu! Doporučuju vyrazit brzy ráno. Hlavně v hlavní sezóně je vysoké riziko, že zůstaneš bez pokoje a budeš muset spát ve společné místnosti High Campu, pokud dorazíš pozdě, protože je tu jen jedno ubytování, které, i když je velké, má omezený počet pokojů. Tady spát zdarma při zaplacení jen jídla nejde, náš dvoulůžkový pokoj nás stál 350 rupií na osobu.

Odpoledne, pokud máš chuť, můžeš vystoupit na nedalekou vyhlídku s výborným výhledem o 360 stupních na údolí, je to jen asi deset minut pěšky a je zvlášť oblíbená na východ slunce, ale my jsme neměli sílu vůle vylézt v tu hodinu ze spacáku.

Alternativa, která je prý docela oblíbená, je přespat v Thorung Pedi, ale upřímně si nemyslím, že je to skvělý nápad, protože by to udělalo následující den, který je už tak nejnáročnější a nejdelší z celého okruhu, ještě těžším.

Je ale třeba říct, že spaní v nižší výšce před zdoláním průsmyku může prospět někomu, kdo má s výškou potíže a necítí se zvlášť ve formě. Někteří dokonce stráví jednu noc v Thorung Pedi a jednu v High Campu, než se pustí do průsmyku; zkrátka poslouchej, co ti říká tělo, ale pokud se cítíš dobře, myslím, že noc dne 9 je lepší strávit v High Campu.

Východ slunce v High Campu.

Den 10. High Camp – Muktinath (7 hodin, 13 km)

High Camp (4884 m) – Thorong La Pass (5416 m) – Chambar Bir (4200 m) – Muktinath (3611 m)

V půl čtvrté ráno jsem slyšel první lidi, jak se chystají na výstup k průsmyku, ale my jsme se rozhodli počkat na východ slunce. Vyrazili jsme v 6:15 a v High Campu už skoro nikdo nebyl. První úsek nebyl zrovna příjemný, stezka byla místy ještě zledovatělá a po pravé straně byl sráz.

Dojít k průsmyku nebylo snadné a často se nám zdálo, že už jsme na vrcholu, a přitom nás čekalo další stoupání. Při jedné takové epizodě se mi dokonce zlomila hůlka. Když jsme nakonec k průsmyku dorazili, byl to opravdu nádherný pocit.

Povinná fotka na průsmyku Thorong.

Po povinných fotkách začala nejtěžší část dne, dlouhý sestup do Muktinathu, 1600 metrů klesání, které nebylo zrovna příjemné hlavně kvůli sněhu a bahnu, kvůli nimž byla stezka extrémně kluzká.

Když jsme konečně dorazili do cíle, našli jsme výborný pokoj v Hotel The Paths of Dream, i tady teplá sprcha, wifi a pokoj zdarma při zaplacení jen jídel.

Poznámka: Tohle byl jediný den, kdy by se mi pár maček určitě hodilo, ale je třeba říct, že to byl opravdu neobvyklý ročník a podle toho, co mi bylo řečeno, v dubnu/květnu obvykle moc sněhu není.

Plánuješ cestu? Pokud si ještě musíš sjednat pojištění, najdeš tady můj průvodce nejlepšími cestovními pojištěními. Když ho sjednáš přes odkazy v průvodci, podpoříš tenhle web, a tebe to nebude stát nic navíc.

Jak jsem říkal na začátku průvodce, v tomhle bodě je několik možností, my jsme se rozhodli vzít autobus do Tatopani a vyrazit na trek k Poon Hill, ale pro úplnost popíšu doporučený itinerář, pokud chceš okruh dokončit pěšky.

Pokud se rozhodneš jet autobusem, tady jsou orientační ceny do hlavních cílů (u džípů počítej s tím, že zaplatíš aspoň dvojnásobek)

Jomsom – 350 rupií – 2 hodiny

Tatopani – 1200 rupií – 7 hodin

Pokhara – 1450 rupií – 12 hodin

Upper Pisang.

Den 11. Muktinath – New Jomsom přes Lupru (6 hodin, 22 km)

Muktinath (3611 m) – Lupra (2983 m) – Jomsom (2784 m)

Tady máš dvě možnosti: pokud se chceš silnici úplně vyhnout, musíš jít přes vesnici Lupra na jihu, alternativou je jít přes Kagbeni (vypadá to na nádhernou vesnici a návštěvu mi doporučili) na severu, místy po silnici. Krajina (i při pohledu z autobusu) je opravdu působivá a předpokládám, že ze stezky, která vede výš, je ještě působivější.

Když dojdeš do Lupry, máš znovu dvě možnosti: zůstat ve výšce a jít po svahu hory, nebo sestoupit do údolí a jít podél řeky; obě stezky se spojí asi 5 km před Jomsomem, kde je člověk nucen jít podél silnice.

Autobus z New Jomsomu:

Tatopani 880 rupií – 5 hodin

Pokhara 1110 rupií – 10 hodin

Káthmándú 1700 rupií – 20 hodin

Do Pokhary se dá také letět.

Den 12. New Jomsom – Tukuche (4 a půl hodiny, 15,5 km)

Jomsom (2784 m) – Thini (2836 m) – Chhario (2704 m) – Tukuche (2615 m)

Asi 500 metrů za vesnicí se jde po tom, co bývala hlavní silnice, než postavili novou. V praxi se přejde řeka a celý den se jde po opačné straně údolí než rušná silnice.

Stezka/silnice je samé stoupání a klesání až do vesnice Chhario, odkud trasa přechází v téměř rovinatý úsek, který vede do vesnice Tukuche.

Den 13. Tukuche – Ghasa (8 hodin, 30 km)

Tukuche (2615 m) – Sauru (2570 m) – Kokhethanti (2533 m) – Konjo (2700 m) – Titi Lake (2700 m) – Chhoya Deurali (2505 m) – Ghasa (2072 m)

Tady jsou aspoň tři různé možnosti: pokud se chceš silnici úplně vyhnout a jít přes jezero Titi, je to asi 30 km a skoro 8 hodin chůze; pokud po příchodu do Kokhethanti půjdeš podél řeky místo k jezeru, je to asi 25 km; poslední alternativou je jít po (rušné) silnici do Larjungu a pokračovat po nejkratší trase zobrazené v Organic Maps, v tom případě je to asi 20 km, z nichž velká část vede po silnici.

Stoupání do Ghorepani.

Den 14. Ghasa – Tatopani (17 km, 5 hodin)

Ghasa (2072 m) – Pairothapla (1937 m) – Kopchepani (1765 m) – Narchyang (1448 m) – Tatopani (1362 m)

I tady se většinu času jde po opačné straně řeky než hlavní silnice, kromě posledního kilometru před Tatopani, kdy se přechází řeka a musí se jít po rušné silnici.

Vesnice je opravdu turistická a plná lidí, protože se používá jako výchozí/cílový bod pro spoustu treků v oblasti. My jsme přijeli autobusem z Muktinathu a na rozdíl od toho, co jsme si mysleli (vzhledem k nízké nadmořské výšce), nebylo možné sehnat pokoj zdarma při zaplacení jen jídla a nakonec jsme zaplatili 200 rupií za dvoulůžkový pokoj v Hotel Himalaya, skromné ubytování, ale výborné wifi a jídlo.

Odpoledne jsme navštívili nedaleké termální prameny, nic ohromujícího, ale i tak bylo příjemné strávit asi hodinku namočený, zvlášť po tom, co pro nás bylo 10 dní treku. Vstup stojí 150 rupií.

Den 15. Tatopani – Ghorepani (6 hodin, 17 km)

Tatopani (1362 m) – Ghara (1745 m) – Shikha (1934 m) – Phalate (2272 m) – Chitre (2370 m) – Ghorepani (2800 m)

Tohle je pořádná dřina, je to totiž 1600 metrů převýšení a nekonečné množství schodů, které spolu s horkem udělaly z tohoto dne jeden z nejtěžších z celého okruhu. I přesto jsme dorazili do cíle kolem druhé a ubytovali jsme se v Lodge Mountain View, kde se nám po trošce vyjednávání podařilo získat pokoj a teplou sprchu zdarma výměnou za oběd, večeři a snídani.

Po zhruba 1 km po hlavní silnici je třeba přejít most na opačný břeh řeky. Odtud je stezka dobře značená a několik kilometrů se střídá s vedlejší silnicí prakticky bez provozu; pak narazíš na nekonečnou sérii schodů až do vesnice Ghorepani, kde jsme my pokračovali k základnímu táboru Annapurny, zatímco trasa okruhu míří do Nayapulu, kde trek končí.

Pokud ti přijde 17 kilometrů s 1600 metry převýšení moc, doporučuju přespat ve vesnici Shikha, která leží doslova v půli cesty.

Ghyaru vlevo a Annapurna 2 vpravo.

Den 16. Ghorepani – Poon Hill – Nayapul – autobus do Pokhary (6 a půl hodiny, 22 km)

Ghorepani (2800 m) – Poon Hill (3200 m) – Ghorepani (2800 m) – Nangethanti (2524 m) – Banthanti (2306 m) – Ulleri (2110 m) – Tikhedhunga (1536 m) – Hile (1554 m) – Birethanti (1120 m) – Nayapul (1117 m)

První část dne tvoří výstup na Poon Hill na východ slunce, z Ghorepani na vrchol Poon Hill je to jen jeden a půl kilometru, ale skoro 400 metrů převýšení, takže to není zrovna procházka. Nám to trvalo asi 40 minut, takže pokud chceš vidět východ slunce, přizpůsob si čas podle období roku. Samozřejmě doporučuju vyrazit s čelovkou nebo aspoň s baterkou v mobilu, ale neboj se, ztratit se je nemožné, všichni jdou nahoru na východ slunce a stezka je extrémně snadno sledovatelná. Na začátku stezky se platí vstup na Poon Hill, 100 rupií.

Až se vrátíš do Ghorepani, nasnídej se a začni sestup do Nayapulu, kde okruh končí. Pokud chceš naopak udělat jako my a dokončit i trek k základnímu táboru Annapurny, zamiř do Tadapani.

Pokud chceš tenhle den rozdělit na dva, ideální je asi zastavit se v Ulleri a do Nayapulu dojít následující den. Z Nayapulu jezdí často autobusy do Pokhary, jsou to dvě hodiny, asi 200–300 rupií. Tady okruh kolem Annapurny končí.

Klášter u vjezdu do Manangu.

Trek k základnímu táboru Annapurny

Než začnu mluvit o výchozích bodech, tady je kompletní mapa okruhu s jednotlivými trasami a souhrnná tabulka toho, co jsou obecně vzato tři nejoblíbenější itineráře, které se v podstatě liší jen výchozím bodem.

Nejoblíbenější itineráře treku k základnímu táboru Annapurny

V podstatě, pokud máš čas, doporučuju vyrazit z Nayapulu a zahrnout trek na Poon Hill, nebo z Phedi přes termální prameny v Jhinu Danda. Pokud tě naopak tlačí čas, nejlepší možnost je začít v Siwai.

V každém případě se všechny tři výchozí body dají použít i jako cílové a kombinovat podle libosti. Například můžeš vyrazit z Nayapulu a vrátit se do Pokhary přes Siwai, nebo vyrazit z Phedi a vrátit se do Pokhary přes Nayapul atd. Volba je naprosto na tobě a v podstatě záleží na tom, kolik máš času.

Itinerář den po dni a doporučené etapy treku k základnímu táboru Annapurny

Pro přehlednost popíšu den po dni všechny tři nejoblíbenější itineráře, přičemž trasu z Chomrongu do základního tábora, která je u všech tří stejná, popíšu podrobně jen v prvním itineráři.

I autobusové nádraží pro všechny tři výchozí body je stejné a v každém případě doporučuju vyrazit brzy ráno a vzít si taxi na Baglung Bus Park. Z lakeside v Pokhaře (turistická čtvrť u jezera, kde jsou všechny hotely/hostely) jsme se po smlouvání dostali na 300 rupií za jízdu, pokud chceš, dá se tam dojet i hromadnou dopravou za zlomek naší ceny, ale řekli nám, že se musí dvakrát přestupovat, a nám se nechtělo! Dá se také vzít džíp do všech cílů, ale počítej s tím, že zaplatíš aspoň dvojnásobek.

Další věc, kterou je dobré mít na paměti, je, že se vlastně dá zastavit prakticky kdekoli po cestě. Vesnice jsou všechny blízko u sebe a doporučené etapy se dají v klidu změnit na další vesnici. Nemluvě o tom, že i lodge/tea houses mezi vesnicemi je opravdu hodně a nabízejí v podstatě nekonečné možnosti, kde se zastavit, kdybys byl unavený nebo bys prostě chtěl jít ještě kousek poté, co dorazíš do plánovaného cíle. Etapy jsou ale ve velkých výškách pevněji dané.

Výškový profil treku k základnímu táboru Annapurny.

Poznámka: Všechny lodge, které byly v základním táboře Annapurny, zničila na začátku roku 2019 lavina, v současnosti je nejvýš položené místo, kde se dá přespat, základní tábor Machhapuchhre o pár kilometrů níž.

I když tu je 5 lodge a my jsme dorazili pozdě dopoledne (mnohem dřív než většina ostatních trekařů), nemohli jsme tu přespat, protože měli plno a táta nechtěl spát ve společné místnosti. Stalo se to v dubnu, což není ani úplně hlavní sezóna, takže pokud chceš mít jistotu, že budeš mít soukromý pokoj, vřele doporučuju rezervovat si ho v předchozích dnech, zařídí ti to jakákoli lodge, pokud jsi součástí organizovaného zájezdu, neměly by být samozřejmě žádné problémy.

Trek k základnímu táboru Annapurny s výchozím bodem v Siwai za 5 dní

Tenhle itinerář je navržený tak, aby se trek zvládl co nejrychleji; pokud nejsi zvlášť ve formě, trpíš výškou nebo si to prostě chceš vychutnat v klidu, klidně rozděl výstup k základnímu táboru přidáním 1–2 etap navíc.

Den 1. Autobus Pokhara – Siwai (3 a půl hodiny, 50 km) / Pěšky Siwai – Chomrong (4 a půl hodiny, 11 km)

Siwai (1250 m) – Chomrong (2170 m)

Z Pokhary do Siwai je to zhruba 3 a půl hodiny, jízdenka stojí 300–400 rupií. Po příjezdu do Siwai se kousek jde po silnici, která v podstatě končí v této vesnici, a pak se začíná jít po opravdu příjemném téměř rovinatém úseku, který prochází četnými typickými vesnicemi.

Po příchodu do Samrungu se přechází dlouhý visutý most a začíná pořádné stoupání, které končí v Chomrongu. Během jízdy autobusem se snaž mít povolení po ruce, protože na cestě je checkpoint.

My jsme šli trasu opačně a trochu jsme změnili etapy, takže nemám žádné doporučení na ubytování v Chomrongu, ale ujišťuju tě, že možností je tu opravdu hodně.

Vesnice Chomrong.

Den 2. Chomrong – Himalaya (6 hodin, 12 km)

Chomrong (2170 m) – Himalaya (2950 m)

Den začíná dlouhým sestupem na dno údolí, odkud pak začíná docela pravidelné stoupání až do vesnice Himalaya. Trasa se skládá převážně ze schodišť vedoucích lesem, výhledy na tomhle úseku nejsou úchvatné, ale aspoň je stezka většinou ve stínu.

Pokud se ti nechce chodit tak dlouho, dvě možné alternativní zastávky jsou vesnice Bamboo nebo Dovan. Tady se o ceně pokoje smlouvat nedá, 500 rupií za dvoulůžkový.

Den 3. Himalaya – základní tábor Annapurny – základní tábor Machhapuchhre (6 a půl hodiny, 12 km)

Himalaya (2950 m) – základní tábor Annapurny (4130 m) – základní tábor Machhapuchhre (3700 m)

Tohle je zdaleka nejkrásnější den treku, u Himalaye se vychází z lesa a začínají být jasně vidět vrcholy obklopující údolí, po příchodu do Deurali se pár set metrů klesá a pak začíná stálé stoupání až do základního tábora Machhapuchhre. Tady doporučuju nechat si batoh a pokračovat do základního tábora Annapurny, kde si můžeš užít úchvatné výhledy a udělat povinné fotky, než se vrátíš do základního tábora Machhapuchhre přenocovat.

Někteří se rozhodnou vystoupat do základního tábora Annapurny až druhý den ráno, ale pokud je dobrá viditelnost, myslím, že je lepší udělat to v tento den a neprodlužovat tak následující den, i když pravděpodobnost lepšího počasí je ráno vyšší. Každopádně vrchol je vidět i ze základního tábora Machhapuchhre, volba je na tobě!

Tady se o ceně pokoje smlouvat nedá, 500 rupií za dvoulůžkový.

Základní tábor Annapurny.

Den 4. Základní tábor Machhapuchhre – Bamboo (4 a půl hodiny, 11 km)

Základní tábor Machhapuchhre (3700 m) – Bamboo (2345 m)

Jak jsem právě řekl, můžeš den začít výstupem do základního tábora Annapurny, nebo pokud už to máš z předchozího dne za sebou, můžeš rovnou začít sestupovat do Bamboo.

V podstatě se celý den jde z kopce po stezce, po které se šlo nahoru; pokud ti po příchodu do Bamboo ještě zbývá chuť, můžeš se rozhodnout sejít ještě níž do Sinuwy nebo Bhanuwy, abys zkrátil následující den, který je docela dlouhý.

Den 5. Bamboo – Siwai (6 a půl hodiny, 17 km) / Autobus Siwai – Pokhara (3 a půl hodiny, 50 km)

Bamboo (2345 m) – Siwai (1250 m)

Sestup k Chomrongu je opravdu rychlý, ale schodiště, po kterém se pak stoupá, je nekonečné a může být opravdu horko, takže doporučuju vyrazit brzy ráno, i proto, že poslední autobus do Pokhary jede v 16:00.

Trasa je i tady stejná jako cestou tam, takže po příchodu do Chomrongu tě čeká prakticky už jen sestup do Siwai, kde můžeš vzít autobus/džíp nebo dokonce taxi zpátky do Pokhary. I tady nezapomeň mít povolení po ruce, protože se staví na stejném checkpointu jako cestou tam.

V Bamboo se dá dostat pokoj zdarma při zaplacení jen jídel, The Buddha Guest House není špatný a sympatická paní je víc než ochotná smlouvat.

Visutý most mezi Bamboo a Siwai.

Trek k základnímu táboru Annapurny plus Poon Hill s výchozím bodem v Nayapulu za 8 dní

Tenhle itinerář je v podstatě navržený tak, aby se nejdřív spojil trek na Poon Hill a potom trek k základnímu táboru Annapurny. Pokud chceš, můžeš také zamířit z Nayapulu rovnou k základnímu táboru Annapurny a absolvovat tak prakticky právě popsaný itinerář ze Siwai s jedním dnem chůze navíc, ale osobně si nemyslím, že to dává velký smysl, protože se jde po silnici a krajina rozhodně není úchvatná.

Den 1. Autobus Pokhara – Nayapul (2 hodiny a čtvrt, 40 km) / Pěšky Nayapul – Ulleri (4 hodiny, 12 km)

Nayapul (1117 m) – Birethanti (1120 m) – Hile (1554 m) – Ulleri (2110 m)

Autobus z Baglung Bus Park do Nayapulu stojí 200 rupií. Po příjezdu projdi vesnicí a přejdi most směrem na Birethanti, tady jsou první dva checkpointy, kde musíš ukázat svá povolení.

Odtud je trasa docela zřejmá, ale vždycky si můžeš pomoct Organic Maps, první část vede po silnici, pak je to samá stezka až do vesnice Hile, kde bys mohl, pokud chceš, přespat. Já doporučuju pokračovat až do Ulleri, protože úsek Hile – Ulleri je pořádně náročný a trvá zhruba 2 hodiny.

Den 2. Ulleri – Ghorepani (3 hodiny, 8 km)

Ulleri (2110 m) – Banthanti (2210 m) – Nangethani (2430 m) – Ghorepani (2780 m)

Tohle je docela krátký den, takže můžeš vyrazit v klidu, pokud ses nezastavil níž v údolí. Stezka vede lesem a prochází několika vesnicemi, kolem vodopádů a potoků. Celá trasa vede v podstatě do kopce.

V Lodge Mountain View se nám po trošce vyjednávání podařilo získat pokoj a teplou sprchu zdarma, když jsme tam měli oběd, večeři a snídani.

Orel z Himálaje.

Den 3. Ghorepani – Poon Hill – Tadapani (3 hodiny, 8,3 km)

Ghorepani (2780 m) – Poon Hill (3200 m) – Ghorepani (2780 m) – Tadapani (2630 m)

První část dne tvoří výstup na Poon Hill na východ slunce, z Ghorepani na vrchol Poon Hill je to jen jeden a půl kilometru, ale skoro 400 metrů převýšení, takže to není zrovna procházka. Nám to trvalo asi 40 minut, takže pokud chceš vidět východ slunce, přizpůsob si čas podle období roku.

Samozřejmě doporučuju vyrazit s čelovkou nebo aspoň s baterkou v mobilu, ale neboj se, ztratit se je nemožné, všichni jdou nahoru na východ slunce a stezka je extrémně snadno sledovatelná. Prakticky hned na začátku stezky se platí vstup na Poon Hill, 100 rupií.

Až se vrátíš do Ghorepani, nasnídej se a začni stoupat k průsmyku, odkud jsou fantastické výhledy na masiv Annapurny, pak tě čeká nepřetržité stoupání a klesání až do Tadapani. Následující den se dojde do Chomrongu, odkud můžeš následovat právě popsaný itinerář a vrátit se do Pokhary přes Siwai, v podstatě podle následujícího.

Den 4. Tadapani – Chomrong (3 a půl hodiny, 9,3 km)

Tadapani (2630 m) – Chomrong (2170 m)

Vzdálenost je krátká, ale je to samé stoupání a klesání, které docela vyčerpává, aspoň se většinu času jde ve stínu lesa. Pokud chceš, mohl bys spojit den 3 a 4 do jednoho dlouhého dne chůze a zkrátit tak itinerář na 7 dní, ale pokud máš čas, nevidím důvod to dělat.

Den 5. Chomrong – Himalaya (6 hodin, 12 km)

Chomrong (2170 m) – Himalaya (2950 m)

Den 6. Himalaya – základní tábor Annapurny – základní tábor Machhapuchhre (6 a půl hodiny, 12 km)

Himalaya (2950 m) – základní tábor Annapurny (4130 m) – základní tábor Machhapuchhre (3700 m)

Den 7. Základní tábor Machhapuchhre – Bamboo (4 a půl hodiny, 11 km)

Základní tábor Machhapuchhre (3700 m) – Bamboo (2345 m)

Den 8. Bamboo – Siwai (6 a půl hodiny, 17 km) / Autobus Siwai – Pokhara (3 a půl hodiny, 50 km)

Bamboo (2345 m) – Siwai (1250 m)

Vrchol Annapurny.

Trek k základnímu táboru Annapurny s výchozím bodem v Phedi za 7 dní

Tenhle itinerář je pravděpodobně nejméně oblíbený itinerář/výchozí bod ze tří, ale rozhodně se hodí k návštěvě termálních pramenů v Jhinu Danda.

Den 1. Autobus Pokhara – Phedi (asi 1 hodina, 18 km) / Pěšky Phedi – Photana (asi 3 hodiny, 7 km)

Phedi (1130 m) – Photana (1990 m)

Autobus z Baglung Bus Park do Phedi stojí 100–200 rupií. Po příjezdu jdi směrem na Dhampus a pak pokračuj lesem do Pothany. Celý úsek vede mírně do kopce.

Den 2. Photana – Jhinu Danda (asi 5 hodin, 13 km)

Photana (1990 m) – Jhinu Danda (1720 m)

První úsek vede do kopce až do vesnice Pittam Deurali, pak následuje sestup na dno údolí, než se znovu stoupá do Jhinu Danda, kde můžeš strávit odpoledne relaxací v termálních pramenech.

Protože jsem tenhle itinerář osobně nešel a dal jsem přednost cestě přes Siwai, nevím, jestli stojí za to ty termální prameny opravdu navštívit, každopádně recenze nevypadají špatně.

Podél stezky do základního tábora.

Den 3. Jhinu Danda – Bamboo (asi 5 hodin, 9,4 km)

Jhinu Danda (1720 m) – Bamboo (2345 m)

Z Jhinu Danda se míří do Chomrongu a navazuje se na standardní itinerář k základnímu táboru Annapurny. Cestou zpět je pravděpodobně lepší jít do Siwai a ušetřit den chůze, ale samozřejmě bys mohl jít stejnou stezkou jako cestou tam a vrátit se do Pokhary z Phedi, každopádně itinerář může vypadat nějak takhle.

Den 4. Bamboo – Deurali (3 a půl hodiny, 7 km)

Bamboo (2345 m) – Deurali (3220 m)

Den 5. Deurali – základní tábor Annapurny – základní tábor Machhapuchhre (5 a půl hodiny, 12 km)

Deurali (3220 m) – základní tábor Annapurny (4130 m) – základní tábor Machhapuchhre (3700 m)

Den 6. Základní tábor Machhapuchhre – Bamboo (4 a půl hodiny, 11 km)

Základní tábor Machhapuchhre (3700 m) – Bamboo (2345 m)

Den 7. Bamboo – Siwai (6 a půl hodiny, 17 km) / Autobus Siwai – Pokhara (3 a půl hodiny, 50 km)

Bamboo (2345 m) – Siwai (1250 m)

Stezka z Ghorepani do Tadapani.

Trek na Poon Hill Ghorepani

Někdo začíná v Kimche (poblíž Siwai) a končí v Nayapulu, ale klasický itinerář je ten opačný, který je v podstatě z velké části stejný jako itinerář popsaný výše: „Trek k základnímu táboru Annapurny plus Poon Hill s výchozím bodem v Nayapulu za 8 dní“.

Každopádně ať se rozhodneš začít v Kimche, nebo v Nayapulu, doporučuju první den treku vyrazit brzy ráno taxíkem na Baglung Bus Park, z lakeside v Pokhaře (turistická čtvrť u jezera, kde jsou všechny hotely/hostely) je to asi 10 minut a 300 rupií, pokud chceš, dá se tam dojet i hromadnou dopravou, ale musí se párkrát přestoupit a nám se nechtělo.

Itinerář den po dni a doporučené etapy

Den 1. Autobus Pokhara – Nayapul (2 hodiny a čtvrt, 40 km) / Pěšky Nayapul – Ulleri (4 hodiny, 12 km)

Nayapul (1117 m) – Birethanti (1120 m) – Hile (1554 m) – Ulleri (2110 m)

Autobus z Baglung Bus Park do Nayapulu stojí 200 rupií. Po příjezdu projdi vesnicí a přejdi most směrem na Birethanti, tady jsou první dva checkpointy, kde musíš ukázat svá povolení.

Odtud je trasa docela zřejmá, ale vždycky si můžeš pomoct Organic Maps. První část vede po silnici a pak je to samá stezka až do vesnice Hile, kde bys mohl, pokud chceš, přespat. Já doporučuju pokračovat až do Ulleri, úsek z Hile do Ulleri je pořádně náročný a trvá zhruba 2 hodiny.

Den 2. Ulleri – Ghorepani (3 hodiny, 8 km)

Ulleri (2110 m) – Banthanti (2210 m) – Nangethani (2430 m) – Ghorepani (2780 m)

Tohle je docela krátký den, takže můžeš vyrazit v klidu, pokud ses nezastavil níž v údolí. Stezka vede lesem a prochází docela dost vesnicemi, kolem vodopádů a potoků. Celá trasa vede v podstatě do kopce.

V Lodge Mountain View se nám po trošce vyjednávání podařilo získat pokoj a teplou sprchu zdarma, když jsme tam měli oběd, večeři a snídani.

Den 3. Ghorepani – Poon Hill – Tadapani (3 hodiny, 8,3 km)

Ghorepani (2780 m) – Poon Hill (3200 m) – Ghorepani (2780 m) – Tadapani (2630 m)

Den se v podstatě dělí na dvě části, první tvoří výstup na Poon Hill na východ slunce, z Ghorepani na vrchol Poon Hill je to jen jeden a půl kilometru, ale skoro 400 metrů převýšení, takže to není zrovna procházka. Nám to trvalo asi 40 minut, takže pokud chceš vidět východ slunce, přizpůsob si čas podle období roku.

Samozřejmě doporučuju vyrazit s čelovkou nebo aspoň s baterkou v mobilu, ale neboj se, ztratit se je nemožné, všichni jdou nahoru na východ slunce a stezka je extrémně snadno sledovatelná. Prakticky hned na začátku stezky se platí vstup na Poon Hill, 100 rupií.

Až se vrátíš do Ghorepani, nasnídej se a začni stoupat k průsmyku, odkud jsou fantastické výhledy na masiv Annapurny, pak tě čeká nepřetržité stoupání a klesání až do Tadapani, následující den se dojde do Chomrongu, odkud můžeš následovat právě popsaný itinerář a vrátit se do Pokhary přes Siwai, v podstatě podle následujícího.

Výhled z Poon Hill.

Den 4. Tadapani – Kimche (3 hodiny, 9 km)

Tadapani (2630 m) – Kimche (1550 m)

Vzdálenost je krátká a v podstatě se jde jen z kopce lesem, po příchodu do Ghandruku si můžeš dát oběd, užít si výhled a pak sejít do Kimche, odkud se dá vzít džíp/autobus zpátky do Pokhary.

Pokud sis předchozí text nečetl, klidně můžeš trek na Poon Hill spojit s trekem k základnímu táboru Annapurny, itinerář najdeš v příslušné sekci.

Co vzít s sebou na trek okruhem kolem Annapurny, k základnímu táboru a na Poon Hill

Všechny tři treky vyžadují v podstatě stejné vybavení a protože není nutné kempovat, není toho potřeba moc. Tady je kompletní seznam vybavení a oblečení.

Batoh – 50 litrů je víc než dost, ale pokud se rozhodneš nebrat spacák, bude pravděpodobně stačit 40. Táta používal svůj Berghaus TrailHead 50, já svůj cestovní batoh Kelty Redwing 50, oba jsou výborné batohy, první konkrétně na treky, druhý je hybrid.

Smartphone – Stezky jsou dobře značené, ale mít po ruce Organic Maps může v určitých situacích opravdu pomoct.

LifeStraw, filtr na vodu nebo láhev s filtrem – Všechny tři jsou dobré možnosti, které ti ušetří pěknou hromadu peněz. Ve výšce může láhev vody stát až 300 rupií. Tablety nedoporučuju, podle mě jsou nepraktické a z dlouhodobého hlediska drahé.

Čelovka – Většina lodge má v pokoji světlo a nejspíš by ses obešel jen s mobilem, ale čelovka je pohodlnější, zvlášť pokud chceš vidět východ slunce na Poon Hill nebo vyrážíš brzy, třeba v den přechodu průsmyku Thorong.

Spacák – Vzali jsme si ho oba a nelitovali jsme, ale potenciálně by ses bez něj obešel, zvlášť pokud chceš jít jen na Poon Hill. Lodge vždycky poskytují aspoň jednu deku a často se dá dostat druhá zdarma, což ve většině situací stačí, ale já bych lehký spacák bral i kvůli hygieně.

Nákrčník – Hodí se jak proti zimě, tak proti slunci, já osobně nevyrážím nikdy bez svého buffu z merino vlny, který používám i proti prachu/smogu. Pokud nejsi fanoušek buffu, doporučuju vzít čepici, slunce umí opravdu napáchat škody.

Termoprádlo – Přes den jsem ho nikdy nepoužil, ale večer v lodge a jako pyžamo na spaní je opravdu užitečné, lehké a nezabere moc místa.

Syntetický ručník – Praktický, lehký a rychle schne.

Voděodolné pouzdro – Chraň své doklady a povolení před vodou.

Kindle Paperwhite – Samozřejmě není nutný, ale já i táta jsme byli víc než rádi, že ho máme, během odpolední relaxace v lodge.

Sluneční brýle – Nejlépe polarizační.

Mapa – My jsme všechny treky zvládli bez papírové mapy, ale může se hodit, v Pokhaře/Káthmándú nestojí víc než 400 rupií.

Powerbanka – Skoro vždy můžeš nabíjet v lodge zdarma, ale ve velkých výškách se platí a powerbanka ti může ušetřit pěknou hromadu peněz, 10 000 mAh je víc než dost, pokud potřebuješ nabíjet jen mobil.

Lékárnička – Kup si hotovou, nebo si ji dej dohromady sám.

Trekové boty – Pár trekových bot je víc než dost na zvládnutí všech tras, ale pokud dáváš přednost vysokým botám, vyber lehké. Já měl Columbia Peakfreak, táta Salomon LTR GTX.

Pantofle – Večer opravdu pohodlné, aby si nohy trochu odpočinuly, a na sprchu, žabky nedoporučuju, protože se špatně nosí s ponožkami, které jsou ve výšce nutné.

Ponožky z merino vlny – Nic nepřekoná merino vlnu, pokud jde o trekové ponožky. Oba jsme zvolili pár od Danish Endurance a byli jsme spokojení. Aspoň 2–3 páry, abys je mohl prát.

Lehké mačky – My jsme je neměli, ale v den průsmyku Thorong a v den základního tábora Annapurny by se hodily, je ale třeba říct, že v dubnu (kdy jsme trek šli my) by už obvykle sníh být neměl. V podstatě to záleží na ročníku a na období roku, ve kterém se rozhodneš treky jít, na podzim a na pozdním jaře jsou podle mě vždycky zbytečné.

Trekové hůlky – Myslím, že není potřeba utrácet jmění, tyhle AdventureAustria nám posloužily dobře a jsou rozhodně levné. Pokud k trekovým hůlkám přistupuješ skepticky, klidně změň názor, hlavně na dlouhých úsecích hodně pomáhají.

Péřová bunda – Pokud okruh / základní tábor jdeš v období, které není zrovna teplé, tyhle bundy se opravdu hodí, zabírají málo místa a opravdu hřejí.

Flísová mikina – Večer, ale i při chůzi nad určitou výškou není zrovna teplo a flís se opravdu hodí. Já jsem ho měl na sobě prakticky každý večer.

Nepromokavá bunda nebo pončo – Za víc než 20 dní nás zastihl déšť jen jednou, ale je vždycky lepší předcházet, než léčit.

Toaletní taška – Opalovací krém, balzám na rty, mýdlo s pouzdrem a třeba kousek marseillského mýdla na praní prádla, kartáček, zubní pasta, deodorant a toaletní papír (lodge ho nikdy neposkytují).

K tomu všemu bych přidal 2–3 syntetická trička, která po vyprání opravdu rychle schnou, jedny lehké kalhoty s odepínacími nohavicemi (ženy by si mohly vzít legíny) a jedny silnější kalhoty na večer nebo na chladnější dny ve výšce, a nakonec 3 páry spodního prádla.

Tohle je v podstatě všechno, co na trek potřebuješ, ale vždycky se můžeš podívat na můj kompletní seznam věcí na cesty, abys na nic nezapomněl.

Samozřejmě to vůbec není nutné, ale já se osobně snažím svému tělu vždycky dopřát ty nejlepší možné podmínky, takže mít po ruce minerály (v nízkých polohách může být opravdu horko a dost se potí), hořčík na večer na uvolnění svalů a třeba omega 3 proti zánětům, zvlášť po 10–20 dnech treku, by rozhodně neuškodilo.

Okamžiky všedního dne.

Průvodce, nosič, nebo na vlastní pěst: trek okruhem kolem Annapurny, k základnímu táboru a na Poon Hill

Poznámka: Bohužel od 1. dubna 2023 už není možné získat TIMS, pokud nejdeš s průvodcem. V podstatě už není povoleno absolvovat žádný trek v oblasti Annapurny bez průvodce. Myslím, že je to naprostá hanba, další rozhodnutí diktované chamtivostí, která se skrývá za „bezpečnostními důvody“. Doufám, že nepálská vláda to rozhodnutí v budoucnu přehodnotí, ale zatím je to takhle.

Kdo mě zná, ví, že jsem obrovský fanoušek cestování na vlastní pěst a na organizované zájezdy / průvodce se spoléhám jen tehdy, když je to opravdu nezbytné. Dávám tomu přednost, protože za prvé mě proces organizování opravdu baví a za druhé je to skoro vždy nejlevnější varianta. Každopádně dokonale chápu ty, kdo chtějí strávit dovolenou víc v pohodě a bez zbytečné dřiny.

K absolvování treků vůbec není nutné mít průvodce, trasa je dobře značená, ztratit se je prakticky nemožné a při vzácných příležitostech, kdy bys mohl mít nějaké pochybnosti (zvlášť na druhé části okruhu, která je méně vyšlapaná), by ti měl všechny pochybnosti rozptýlit Organic Maps, když je budeš mít po ruce.

Pokud chceš zvolit organizovaný zájezd, GetYourGuide nabízí pár možností, které si můžeš zarezervovat rovnou z domova, alternativou je ale využít místní cestovní kancelář po příjezdu do Káthmándú, kde bys určitě něco ušetřil, každopádně počítej s tím, že zaplatíš aspoň dvojnásobek oproti cestování na vlastní pěst.

Dobrý kompromis může být sehnat si nosiče / průvodce dotazem v různých cestovních kancelářích v Pokhaře a Káthmándú nebo dokonce cestou, kde se v lodge často čtou cedule typu „Porters and guides available“, tahle možnost je pravděpodobně ještě levnější.

Každopádně jsem docela dost párů viděl spoléhat na jednu osobu, která ti v podstatě pomáhá tím, že nese většinu váhy, a zároveň slouží jako průvodce. Stojí to asi 20 dolarů na den a unesou až 20–25 kilo, což je podle mě ideální i pro 3 lidi. Cena obvykle zahrnuje i jejich jídlo a ubytování.

Dýmající Manang.

Přehled jídla a ubytování na trecích okruhem kolem Annapurny, k základnímu táboru a na Poon Hill

Začnu lodge (někdy se jim říká teahouse), na které narazíš po cestě a které mě příjemně překvapily. Prakticky každé ubytování, ve kterém jsme byli, mělo wifi, teplou vodu a elektřinu, a i když jsou ve velkých výškách tyto služby často za poplatek, to, že jsou téměř vždy k dispozici, bylo opravdové překvapení.

Vždycky se navíc dává aspoň jedna deka (pěkně silná) a dá se požádat o druhou bez dalších nákladů; protože jsme měli spacák, nikdy jsme to nepotřebovali, jediné místo, kde jsem viděl ceduli, že extra deka bude za poplatek, je High Camp, což je také jediné místo, kde byla toaleta latrína, ale ve 4900 metrech je to podle mě přijatelné! Ve všech ostatních guesthouse byly toalety vždycky slušné, občas jsou i záchodové mísy, často ale jsou turecké záchody s kbelíkem na splachování.

Pokoje jsou opravdu jednoduché a většinou jsou to dvoulůžkové pokoje se dvěma samostatnými postelemi a malým nočním stolkem mezi nimi, v nízkých polohách je možné mít i koupelnu v pokoji. Je tu pak vždycky společná místnost (dining room), která slouží v podstatě jako jídelna, a je to také jediná místnost, která se večer vytápí, když to nadmořská výška vyžaduje.

Na závěr: nečekej luxusní hotely, ale ubytování je naprosto důstojné, samozřejmě čím výš jdeš, tím je skromnější, elektrické zásuvky (adaptéry nejsou potřeba) z pokojů mizí, teplá sprcha a wifi začínají být za poplatek a tak dále.

Talíř Dal Bhat.

Nabízené jídlo je naopak prakticky stejné po celé trase, kuchyně je hlavně čtyř druhů: nepálská, indická, čínská a nakonec pár západních jídel. Jídelní lístky obvykle mají: těstoviny, rýži nebo nudle smažené se zeleninou/kuřetem/buvolem/vejci/sýrem, vařená vejce/omeletu, dal bhat (typické místní jídlo s rýží, zeleninou a čočkovou polévkou), polévky (rajčatová, vaječná, bramborová, česneková, zeleninová, kuřecí, nudlová atd. atd.), pizzu, pancakes, porridge, müsli, různé druhy čaje, kávu, různé nápoje.

Poznámka: Maso nedoporučuju kvůli žaludečním potížím, protože způsoby uchovávání nemusí být zrovna nejlepší.

Jak vidíš, je tu docela dost rozmanitosti, ale my jsme často nakonec jedli dvě porce Dal Bhat denně, což je zdaleka nejlepší jídlo, pokud jde o poměr cena/množství, protože přídavek je prakticky samozřejmost a často se dá nechat si plnit talíř, dokud nepraskneš.

Pokud jde o vodu, některé vesnice nabízejí bezpečné doplňovací stanice, které zaručují pitnost vody a jsou rozhodně ekologičtější řešení než plastové láhve. Jak jsem říkal dřív, vřele doporučuju jednu z těchto tří možností: LifeStraw, filtr na vodu a láhev s filtrem: ušetříš peníze a nemusíš se spoléhat na doplňovací stanice.

Přehled nákladů na treky okruhem kolem Annapurny, k základnímu táboru a na Poon Hill

Jídlo

Snídaně (porridge, omeleta, müsli)

V nízkých polohách: 300–400 rupií.

Ve výšce (nad 3000–3500 m): 500–600 rupií.

Oběd/večeře (smažená rýže, pizza, těstoviny, dal bhat atd. atd.)

V nízkých polohách: 450–500 rupií.

Ve výšce (nad 3500 m): 700–800 rupií.

Polévky

V nízkých polohách: 200–250 rupií.

Ve výšce (nad 3500 m): 300–450 rupií.

Čaj

V nízkých polohách: 50 rupií.

Ve výšce (nad 3500 m): 120 rupií.

Voda

V nízkých polohách: 50–100 rupií.

Ve výšce (nad 3500 m): 200 rupií.

Jak jsem v tomto průvodci zmínil už několikrát, vřele doporučuju LifeStraw nebo filtr na vodu nebo láhev s filtrem.

Ubytování

Ubytování je opravdu levné, často je dokonce zdarma při odebrání 2–3 jídel, zvlášť pokud se ti chce smlouvat. My jsme například za pokoj platili jen v High Campu (350 rupií na osobu) a v Deurali (500 rupií za dvoulůžkový).

Být ve dvou rozhodně dává výhodnější pozici při vyjednávání ceny, ale i sám se dá v nízkých polohách snadno spát zdarma nebo aspoň platit nejvýš 100–200 rupií.

Na trase k základnímu táboru jsou lodge rozhodně neochotnější dát pokoj zdarma, zvlášť od Bamboo výš, předpokládám, že vzhledem k velkému přílivu lidí není potřeba pokoje rozdávat zdarma.

Klasická lodge na trase.

Celkové náklady na náš trek (okruh + Poon Hill + základní tábor)

Na závěr: náklady na náš trek včetně dvou dní v Káthmándú (před a po treku), povolení, jídla, ubytování a dopravy (zkrátka úplně všeho během 22 dní kromě víza pro vstup do země) byly 310 € na osobu, což je zhruba 15 € na den na osobu. Pokud jsi sám, pravděpodobně utratíš o něco víc a totéž platí, pokud si dopřeješ nějaký alkoholický nápoj nebo jiný požitek.

Každopádně doporučuju vyrazit na trek s hotovostí v rupiích aspoň v hodnotě 20 €, po cestě jsou určitě bankomaty v Besisaharu a Jomsomu, ale moc bych se na ně nespoléhal, platit kartou je prakticky nemožné.

Vyber si dost hotovosti v Káthmándú nebo v Pokhaře, Nabil Bank umožňuje vybrat až 35 000 rupií s poplatkem 500 rupií (s mou kartou Maestro od CheBanca), zatímco Standard Chartered Bank umožňuje vybrat až 25 000 bez poplatků (s mou kartou Mastercard od N26, ale pravděpodobně i karty Visa vybírají zdarma). Tohle jsou dvě nejlepší možnosti výběru podle toho, jakou kartu máš k dispozici.

Pro víc informací o tom, které karty používat v zahraničí (aniž bys utratil jmění za bankovní poplatky), ti vřele doporučuju mrknout na tento článek.

Stezka, která začíná v Upper Pisangu.

Bezpečnost na stezkách při trecích okruhem kolem Annapurny, k základnímu táboru a na Poon Hill

Celá oblast (a obecněji Nepál) je extrémně bezpečná, nikdy jsem se necítil ohrožený, místní jsou po celé trase mimořádně přátelští a ochotní. Stezky jsou dobře vyznačené a vyšlapané, snadno sledovatelné, ale jak jsem už několikrát říkal, v případě pochybností se můžeš vždycky podívat do Organic Maps.

Jediné skutečné nebezpečí může být výška, zvlášť pokud se rozhodneš projít okruh, mohl bys zažít takzvanou horskou nemoc, po 3000–3500 metrech totiž někteří lidé mohou začít pociťovat nějaké příznaky: nechuť k jídlu, potíže s dýcháním, bolest hlavy, potíže se spánkem, únavu, zvracení atd.

Tady jsou čtyři užitečné rady:

  • Nejdůležitější pravidlo ze všech je nepřehánět to, stoupej rovnoměrným tempem. Ideální je stoupat pomaleji, než máš pocit, že bys zvládl.
  • Nepodceňuj příznaky, dokud je to lehká bolest hlavy před spaním a druhý den se cítíš dobře, není žádný problém, ale pokud příznaky přetrvávají, nestoupej výš, často stačí jeden den aklimatizace / odpočinku a pak můžeš pokračovat. V některých případech se doporučuje sestoupit o pár set metrů a jakmile se budeš cítit líp, znovu začít stoupat. V podstatě nikdy nepokračuj ve stoupání, pokud se cítíš špatně.
  • Po 3000 metrech se doporučuje nikdy nespat víc než 500 metrů nad předchozí nocí. Abych byl upřímný, my jsme toto doporučení často překročili bez jakýchkoli potíží, každopádně bych se omezil nanejvýš na 700–800 metrů.
  • Pij hodně vody. Zůstat hydratovaný je klíčové.

Existují také některé léky, například Diamox (acetazolamid), které pomáhají předcházet horské nemoci, ale upřímně s tím nemám zkušenosti a nejsem velký fanoušek léků, podle mě je lepší poslouchat vlastní tělo než se spoléhat na léky: aklimatizuj se v klidu a pokud se příznaky zhorší, sestup níž. Měj ale na paměti, že Diamox je lék na předpis a že ho někteří trekaři užívají preventivně, takže pokud o jeho použití uvažuješ, promluv si před odjezdem se svým lékařem.

Nakonec nikdy nevyrážej bez cestovního pojištění, pokud máš v plánu absolvovat jen trek na Poon Hill, máš několik výborných možností (mrkni na ten článek), pokud ale chceš projít okruh nebo trek k základnímu táboru Annapurny, jediná tři pojištění, která tuhle aktivitu kryjí (pokud vím), jsou World Nomads, u kterého můžeš pojistit trek do 6000 metrů tím, že ho přidáš jako extra aktivitu, TrueTraveller, který po přidání balíčku „Extreme Pack“ nabízí krytí pro treky nad 4600 m, a nakonec SafetyWing, který kryje treky do 6000 metrů po přidání balíčku „Adventure Sports“. Jak jsem říkal dřív, většina ostatních pojištění končí na 3500 metrech, některá i níž.

Poznámka: Vzhledem k podvodným praktikám některých místních tour operátorů, pokud bys opravdu potřeboval evakuaci vrtulníkem, je důležité zkusit kontaktovat pojišťovnu, aby všechno zorganizovala, a vyhnout se tak sporům.

 

Jeden z mnoha visutých mostů.

Ubytování v Káthmándú a Pokhaře

Je vysoce pravděpodobné, že během cesty po Nepálu budeš muset strávit aspoň jednu noc v jednom z těch dvou měst, tady je pár ubytování, která by se ti mohla hodit.

Káthmándú

V Káthmándú jsem strávil dva týdny, vyzkoušel jsem tam několik ubytování, nejdřív s tátou a pak sám, zatímco jsem čekal na indické vízum. Tady jsou moje tipy.

Gurung’s Home – Neuvěřitelně nízké ceny jak za lůžko ve vícelůžkovém pokoji, tak za soukromé pokoje.

The Sparkling Turtle Backpackers Hostel – Výborný hostel za velmi dobrou cenu s opravdu milým personálem. Jediná vada je poloha, je asi 3 km od centra Thamelu poblíž Monkey Temple, jinak ho rozhodně doporučuju.

Andes House – Čisté a levné soukromé pokoje přímo v centru Thamelu.

Pokhara

HOTEL FORESTWAY Hostel & Backpackers – Výborný levný hostel 50 metrů od jezera, který nabízí i soukromé pokoje.

Hotel Santana – Pokud hledáš výhradně levný soukromý pokoj, kde přespat před treky nebo po nich, nehledej dál.

Máš nějaké otázky? Aktuální informace? Klidně nech komentář nebo mi napiš na Instagramu!

Pokud ti tento článek pomohl, zvaž, jestli si nesjednáš cestovní pojištění přes některý z odkazů na tomto webu, a tím podpoříš moji práci, aniž by tě to stálo cokoli navíc. Pojištění, které pro tento typ cesty doporučuju, je TrueTraveller, který po přidání balíčku „Extreme Pack“ nabízí krytí pro treky nad 4600 metrů, nebo alternativně SafetyWing s balíčkem „Adventure Sports“ s krytím do 6000 metrů

Na dary, pizzu a virtuální pivo 🙂

Líbil se ti tento článek? Připni si ho!
 




Leave a Reply