Trek do základního tábora pod Everestem na vlastní pěst

Trek do základního tábora pod Everestem v Nepálu je bezpochyby sen pro každého, kdo má rád hory a trekking, pro někoho je to opravdová Mekka.

Existuje několik možností, jak tenhle nádherný zážitek absolvovat, od klasického letu do Lukly až po méně vyšlapané výchozí body, kde není nutné létat, jako Salleri/Phaplu a Jiri. V tomhle průvodci najdeš všechny potřebné informace včetně všech variant, jako je trek Tří průsmyků a Island Peak.

Trek jsem osobně absolvoval (tady najdeš video z treku; v italštině, ale můžeš si zapnout titulky), bez průvodce a bez nosičů, v doprovodu už ne zrovna mladého táty a naprosto samostatně, na tomhle blogu najdeš všechny informace a rady, jak si co nejlíp zorganizovat svou cestu do Nepálu na vlastní pěst a absolvovat trek do základního tábora pod Everestem.

Rychlé menu

↑ Menu

Východ slunce na Chukhung Ri.

V tomhle průvodci jsou ceny uvedené v místní měně zvané „nepálská rupie“, často zkráceně prostě „NPR“. Kurz je asi 1€ = 170 NPR. Aktuální kurz si doporučuju zkontrolovat na téhle stránce.

Doprava do základního tábora Everestu (různé itineráře a možné varianty)

Než začneme, tady je mapa, která snad objasní, jaké jsou možnosti, jak se dostat do základního tábora Everestu, a možné varianty popsané v tomhle průvodci.

V podstatě tady jsou čtyři hlavní alternativy:

Základní tábor Everestu, nebo okruh kolem Annapurny?

Pokud čteš tenhle článek, pravděpodobně ses už rozhodl, ale pro případ, že by ses ještě pořád rozmýšlel, chci říct pár slov o tom, co je pro spoustu lidí těžká volba, když mají třeba jen dva týdny na trek v Nepálu: okruh kolem Annapurny, nebo základní tábor Everestu?

V první řadě jsou oba nádherné, ale když už mám říct svou preferenci, zvolil bych okruh, protože scenérie je mnohem rozmanitější. Začíná se v téměř tropickém klimatu a končí se na 5416 metrech průsmyku Thorong La, a protože je to okruh, každý den je jiný a člověk nemusí stoupat a klesat po stejné stezce.

Další dvě věci, které mě táhnou k okruhu, jsou skutečnost, že je mnohem méně rušný/oblíbený než trek do základního tábora Everestu. Abych použil výraz táty poté, co narazil na opravdovou zácpu u zavěšeného mostu: „Připadám si jako na stezce k Tre Cime di Lavaredo!“ A naše zkušenost byla na jaře, neodvažuju se představit si, jaká je situace na podzim.

Další důvod, proč bych doporučil okruh, jsou náklady. Jídlo a ubytování jsou v průměru o 30 % levnější než v základním táboře Everestu a hlavně pokud se rozhodneš ten druhý trek absolvovat s letem do Lukly (prakticky vynucená volba, pokud máš jen dva týdny), pak tě okruh vyjde prakticky na polovinu oproti základnímu táboru Everestu.

Když vezmeš v úvahu všechno tohle, základní tábor Everestu má i tak své kouzlo a konečné rozhodnutí je samozřejmě na tobě, vše, co jsem dosud řekl, je jen můj skromný názor.

Pokud by tě to zajímalo, můžeš mrknout na mého průvodce Okruh kolem Annapurny, základní tábor Annapurny a Poon Hill.

Trek z Phaplu do Nunthaly.

Povolení a víza potřebná k treku a ke vstupu do Nepálu

Začněme vízem pro vstup do země. Vízum je povinné, ale držitelé italského pasu (s platností delší než 6 měsíců) naštěstí dostanou vízum zvané Visa On Arrival (VOA) při vstupu do země (pravidla se liší podle občanství, takže si ověř, jaká platí pro tebe). Proces je extrémně jednoduchý a přímočarý, ale bohužel není zdarma.

Jsou tři možnosti:

15 dní – 30 USD.

30 dní – 50 USD.

90 dní – 125 USD.

Vízum se dá snadno prodloužit nejvýše na 150 dní za kalendářní rok (1. ledna – 31. prosince), i když není zrovna levné. Tady najdeš ceny, pravděpodobně je lepší vycestovat a vrátit se s novým vízem, v každém případě s turistickým vízem nelze v zemi zůstat déle než 150 dní za kalendářní rok.

K dokončení vydání víza po příletu na letiště/pozemní hranici se také oficiálně vyžadují dvě pasové fotografie, ale pokud vyplníš online formulář (v systému zůstává 15 dní, takže ho nevyplňuj příliš dopředu), nejsou potřeba a s největší pravděpodobností ušetříš při příjezdu spoustu času, hlavně na letišti v Káthmándú, kde můžeš jít rovnou na imigrační přepážku, aniž bys tam musel vyplňovat formulář. Doporučuju to udělat.

Vízum na letišti Tribhuvan se teoreticky dá zaplatit kreditní kartou, ale v praxi to podle toho, co jsem četl, záleží na dni! Já jsem to zkusil a řekli mi, že to nejde, v každém případě se přijímají všechny hlavní měny (včetně eur), abys předešel nevýhodným směnným kurzům, ideální by bylo platit v amerických dolarech, ale nedělal bych si z toho zbytečně hlavu, pokud je nemáš už u sebe.

Co se týká pozemních hranic (tady najdeš úplný seznam), tam se prý přijímají výhradně americké dolary, takže se podle toho zařiď.

Nepál nevyžaduje žádné povinné očkování, ale doporučuje se očkování proti hepatitidě A a B.

Trek z Bupsy do Surke.

Povolení k treku do základního tábora Everestu

Poznámka: TIMS (Trekker’s Information Management System), který je vyžadován u spousty treků v Nepálu, už není pro oblast Everestu od roku 2018 potřeba, nevěř těm, kdo tvrdí opak.

Aby ses dostal do základního tábora Everestu, potřebuješ dvě / tři povolení podle zvoleného výchozího bodu:

Khumbu Pasang Lhamu Rural Municipality Entry Permit

Je to nové povolení, které v podstatě od října 2018 nahrazuje TIMS. Je to poplatek, který jde místní správě Khumbu. Povolení se dá získat v Lukle nebo v Monju, pokud se rozhodneš začít trek v Jiri nebo Salleri. V Káthmándú povolení získat nejde.

Stojí 3000 rupií, asi 25 €.

Sagarmatha National Park Entry Permit

Jak sis asi domyslel, je to povolení ke vstupu do národního parku Sagarmatha. Dá se získat na Tourism Board v Káthmándú, který je asi 2 km od hlavní turistické oblasti Thamel (v klidu se tam dá dojít pěšky), kancelář je otevřená od 10:00 do 17:00.

Případně, jak to dělá spousta lidí, se dá získat rovnou v Monju, kde je vchod do národního parku.

Stojí 3000 rupií, asi 25 €.

Gaurishankar Conservation Area

Toto povolení je potřeba získat jen a pouze tehdy, pokud se rozhodneš absolvovat trek do základního tábora z Jiri. Povolení se získává na Tourism Board v Káthmándú.

Stojí 3000 rupií, asi 25 €.

Poznámka: Bohužel od 1. dubna 2023 už nebude možné absolvovat spoustu treků v Nepálu bez doprovodu průvodce. Myslím, že je to naprostá hanba, další rozhodnutí diktované chamtivostí, která se skrývá za „otázkami bezpečnosti“. Doufám, že nepálská vláda bude moct rozhodnutí v budoucnu přehodnotit, ale v tuto chvíli je realita taková. Naštěstí, pokud jsem to správně pochopil, problém nastává ve chvíli, kdy chceš získat TIMS (Trekker’s Information Management System), který ale pro trek do základního tábora Everestu není potřeba, takže to vypadá, že oblast Everestu byla zatím ušetřena, jak se můžeš dočíst tady: https://explorersweb.com/solo-trekking-banned-nepal/.

Východ slunce na Kala Patthar.

Nejlepší doba k cestě: počasí, teploty a nejvhodnější období

Jaro (březen, duben a květen)

Je to období před začátkem monzunů, které charakterizují letní měsíce (červen, červenec a srpen). Na začátku sezóny může občas trochu nasněžit, ale počasí je obecně stabilní a suché, perfektní pro trekking ve vysoké nadmořské výšce.

Březen je, i když chladnější, vhodnější než duben a květen pro ty, kdo se chtějí vyhnout davům. Duben a květen kromě mírnějších teplot přinášejí rozhodně lidnatější a fascinující základní tábor, ke konci května, těsně před monzuny, je totiž nejpříznivější období pro pokus o výstup na vrchol. Mimo tyto měsíce (duben a květen) je základní tábor v podstatě ledová pláň.

Léto (červen, červenec a srpen)

Déšť, déšť a zase déšť. Tohle je období monzunů a rozhodně to není období, které by se doporučovalo k trekkingu. Poznal jsem skupinku mladých Francouzů, kteří mi vyprávěli o svém kamarádovi, který trasu absolvoval v červnu tak, že každý den vyrážel v 5 ráno, aby se vyhnul deštím, a prý to fungovalo.

V každém případě to rozhodně není ideální, protože výhledy by téměř jistě utrpěly, červenec a srpen jsou ještě deštivější, takže si myslím, že rozhodně není vhodné se do toho pouštět.

Pokud chceš v tomhle období trekovat, je okruh kolem Annapurny rozhodně lepší alternativa.

Podzim (září, říjen a listopad)

Tohle je považováno za nejlepší období z hlediska počasí. Déšť letních měsíců odnese veškerý opar, výhledy jsou považované za nejlepší v roce. Pozor ale na září, které může být podle ročníku ještě relativně deštivé.

Obecně je o něco chladněji než na jaře, ale pořád je to nejlepší období pro trekking, a proto také to nejrušnější. Ve vysoké nadmořské výšce můžou být lodge extrémně přeplněné, hlavně během října, kdy je v oblasti vrchol turistické sezóny.

Zima (prosinec, leden a únor)

Trek je rozhodně možný, ale ve vysoké nadmořské výšce může být opravdu zima s teplotami, které v noci můžou klesnout až na -30 stupňů. Dny jsou krátké a může být hodně sněhu, v důsledku čehož se zavírají některé průsmyky (obecně ne tradiční stezka do základního tábora).

V každém případě, pokud se zimy a sněhu nebojíš, může to být dobré období pro trekking v oblasti a pro vyhnutí se davům, ujisti se ale, že máš správné vybavení!

Vesnice Cheplung.

Obtížnost a příprava na trek do základního tábora Everestu

Trek rozhodně není procházka lesem a nadmořská výška, hlavně v blízkosti základního tábora, se určitě projeví, ale zvládne ho každý, kdo je ve slušné kondici.

Pro objektivní údaj: trek jsem absolvoval s tátou, který je sice mnohem trénovanější než většina jeho vrstevníků, ale přesto mu je 63 let a rozhodně nemá regenerační dobu mnohem mladších lidí. A to nemluvím o tom, že jsme vyrazili z Phaplu, takže jsme oproti itineráři z Lukly přidali šest dní treku, které nejsou zrovna jednoduché, a neměli jsme nosiče.

Pokud se tedy rozhodneš vyrazit z Lukly a třeba si k tomu přidáš i nosiče, trek se dostane do dosahu spousty lidí. I tak ti doporučuju brát přípravu vážně, v předchozích měsících se snaž chodit na procházky aspoň dvakrát týdně na 4–5 hodin v kuse, abys simuloval typický den na trase. V ideálním případě bys měl také pořádně naložit batoh, třeba stejnou váhou, jakou budeš nést během treku. Víc informací a rad, jak zvládat nadmořskou výšku, najdeš dál v průvodci.

Trek Tří průsmyků je naopak rozhodně těžší než trek do základního tábora Everestu, ale i v tomhle případě by neměl být vůbec problém, pokud jsi v dobré kondici.

Západ slunce v Thame.

Itineráře treku do základního tábora Everestu

Jak už jsem zmínil, itinerářů do základního tábora Everestu jsou v podstatě tři, začnu podrobným popisem klasického itineráře z Lukly. U dalších dvou itinerářů, které začínají v Jiri a Salleri, popíšu podrobně jen úsek do Lukly, protože jakmile se dorazí do výšky Lukly, trasa je stejná.

A nakonec trek Tří průsmyků, který technicky návštěvu základního tábora Everestu nezahrnuje, ale v praxi spousta lidí tuhle krátkou odbočku po příchodu do Lobuche přidá.

Itinerář, který následuje, je navržený tak, aby se chodilo jen od rána do časného odpoledne (až na pár vzácných výjimek), celkem 5–6 hodin denně, a obědvalo se až po příchodu do cíle. Obecně se vyráží kolem sedmé, půl osmé a dorazí se nanejvýš kolem 13. až 14. hodiny. Pravděpodobně jsme o něco rychlejší než průměrný člověk, takže pokud ti po prvních dnech propočty nevycházejí, přizpůsob to.

Jsou tu nejméně tři dobré důvody, proč tuhle strategii zvolit:

  • Počasí je během celého roku obecně lepší ráno, takže lepší výhledy a menší pravděpodobnost deště.
  • Vynechat pauzu na oběd: nerozbije ti to tempo a hlavně nechodíš s plným žaludkem, kdy se krev přesouvá do trávicího ústrojí, což je zvlášť ve vysoké nadmořské výšce hrozný nápad. Jakmile dorazíš do cíle, budeš mít všechen čas, který potřebuješ k odpočinku a regeneraci.
  • Dorazit do cíle a pak obědvat ti velmi často ušetří peníze za pokoj. 99 % lodge, hlavně v nízké nadmořské výšce, je víc než ochotných nabídnout pokoj zdarma výměnou za tři jídla, pokud se ale zastavíš na jídlo po cestě, jídla jsou dvě a lodge může být méně ochotná dát ti pokoj zdarma.

Další věc, kterou je dobré mít na paměti, je, že se ve skutečnosti dá zastavit prakticky kdekoli po cestě. Hlavně v nízké nadmořské výšce jsou vesnice všechny blízko u sebe a doporučené etapy se dají v klidu změnit za následující vesnici. Navíc i lodge/tea house mezi vesnicemi je opravdu hodně, takže jsou v podstatě nekonečné možnosti, kde se zastavit, kdybys byl unavený nebo prostě chtěl jít ještě kousek dál poté, co dorazíš do určeného cíle.

A nakonec doporučuju stáhnout si Organic Maps, aplikace funguje i offline po stažení map a myslím, že je to fantastický nástroj pro absolvování treků.

Itinerář treku do základního tábora Everestu s výchozím bodem v Lukle na 12 dní

Tohle je nejkratší verze treku, jediný způsob, jak se dostat do základního tábora rychleji, je v podstatě tam letět vrtulníkem. I když je to nejkratší verze ze tří itinerářů, je také nejdražší, protože samotný zpáteční let z Káthmándú do Lukly stojí víc než 300 $ za ani ne 30 minut letu a dá se koupit na webu Yeti Airlines.

Vezmeš-li v úvahu, že cena celého treku – ze Salleri a s několika variantami oproti nejkratší verzi, celkem 20 dní – byla asi 370 € na osobu, pokud máš čas a chuť, mohl bys jen z peněz, které bys utratil za let do Lukly, v klidu financovat celý trek.

Chápu, že pro některé je čas nezanedbatelná proměnná a peníze jdou stranou, takže tady je itinerář s výchozím bodem v Lukle.

Vesnice Pangboche.

Den 1. Let Káthmándú – Lukla (asi 30 minut) / Chůze Lukla – Phakding (4 hodiny, 8 km)

Lukla (2860 m) – Phakding (2610 m)

Vřele doporučuju letět brzy ráno, abys měl před sebou celý den, i s ohledem na případná zpoždění, která jsou prý častá. Let mi byl popsán jako extrémně malebný, takže si užij krajinu.

Po příletu do Lukly tě čeká extrémně dobře schůdný úsek do Phakdingu, převážně rovinatý nebo dokonce mírně z kopce.

Den 2. Phakding – Namche Bazar (6–7 hodin, 10 km)

Phakding (2610 m) – Monjo (2835 m) – Namche Bazar (3440 m)

I tady doporučuju vyrazit brzy, aby ses vyhnul frontě, která se tvoří u vchodu do národního parku v Monju. My jsme přišli v polovině dopoledne zespodu a na koupi lístků jsme stáli ve frontě 40 minut.

V každém případě je úsek z Phakdingu do Monja extrémně dobře schůdný a srovnatelný s předchozím dnem. Jakmile se ale dorazí do Monja a vstoupí se do národního parku, začíná nekonečné stoupání, které prakticky nepovolí až do Namche Bazaru.

Je to jen 5 km stoupání, ale doporučená doba chůze je 6 hodin, což je pravděpodobně přehnané, my jsme už byli aklimatizovaní z okruhu kolem Annapurny a vystoupali jsme za méně než 3 hodiny. Každopádně je to pořádná dřina a nadmořská výška se právě na tomhle místě začíná u spousty lidí už projevovat.

Poznámka: Pokud sis nekoupil své Khumbu Pasang Lhamu Rural Municipality Entry Permit v Lukle, musíš to udělat v Monju, malá kancelář je před vchodem do národního parku, v každém případě si nedělej starosti, protože se tě určitě zeptají, jestli povolení máš, nebo si ho budeš muset koupit. Tady jsme ve frontě nestáli, protože většina lidí už povolení měla, s největší pravděpodobností získané v Lukle.

Východ slunce v Namche Bazaru.

Den 3. Namche Bazar (den odpočinku / aklimatizace)

Tenhle den jsme vynechali, protože jsme byli, jak jsem právě řekl, už aklimatizovaní z okruhu kolem Annapurny. Pokud to není tvůj případ, rozhodně se doporučuje strávit den v Namche Bazaru, aby si tělo mohlo zvyknout na nadmořskou výšku.

Doporučuje se také zůstat aktivní, třeba výstupem na některou z mnoha vyhlídek, které město obklopují. Pokud ti chybí nějaký kus vybavení nebo si chceš dopřát něco jiného než typické místní jídlo, tohle je ideální místo, protože spíš než vesnice je to opravdové město s restauracemi, bary, wifi, obchody, bankomaty atd. atd.

Také ubytování je tu rozhodně hodně, včetně hotelů výborné kvality jako Hotel Khangri, ale pokud cestuješ stejně jako my s důrazem na úspory, doporučuju tuhle lodge, rodina, která je mimochodem moc milá, je ochotná výměnou za jídla dát zdarma pokoj, wifi a sprchu (studenou, ale pokud chceš, můžeš si připlatit a mít teplou), ujišťuju tě, že v Namche je to opravdový výhodný obchod.

Den 4. Namche Bazar – Tengboche (4–6 hodin, 8 km)

Namche Bazar (3440 m) – Tengboche (3870 m)

Po odchodu z Namche jsou prvních pár kilometrů opravdu příjemných a extrémně dobře schůdných, převážně rovinatých. Asi po dvou hodinách se dojde na dno údolí, kde je checkpoint; odtud začíná pořádné stoupání do Tengboche, je to 600 metrů převýšení, které v téhle nadmořské výšce zaberou, ale jakmile se vyleze nahoru, denní chůze končí.

V Tengboche je také buddhistický klášter, který se dá navštívit a je velmi zajímavé ho poznat. Malá zajímavost: slavný Tenzing Norgay vyrostl v nedaleké vesnici Thame. Pro ty, kdo to nevědí, Tenzing Norgay je šerpa, který spolu s Edmundem Hillarym jako první dosáhl vrcholu Everestu v roce 1953.

Klášter v Tengboche.

Den 5. Tengboche – Dingboche (4–6 hodin, 10 km)

Tengboche (3870 m) – Pangboche (3930 m) – Dingboche (4360 m)

Den začíná z kopce, ale pak stezka v podstatě neustále stoupá. Během tohoto úseku začínají mizet stromy a vegetace se redukuje na keře, a proto jsi po celou cestu vystaven slunci. Výhledy začínají být opravdu zajímavé.

Poznámka: Během hlavní sezóny, zhruba v dubnu, květnu, září a říjnu, vřele doporučuju od tohoto místa rezervovat si ubytování nejméně den předem. Odtud dál není lodge mnoho a etapy jsou prakticky dané, riziko, že zůstaneš bez pokoje a budeš muset strávit noc v jídelně v Lobuche a Gorak Shep, je opravdu vysoké. K rezervaci stačí požádat lodge, kde jsi, aby zavolala, všichni se znají a vědí, co dělat.

Den 6. Dingboche (den odpočinku / aklimatizace)

I tady jsme tenhle den úplně vynechali, protože jsme už byli aklimatizovaní z okruhu kolem Annapurny, ale pokud to není tvůj případ, doporučuje se strávit den v Dingboche, aby si tělo mohlo zvyknout na nadmořskou výšku. Pokud se cítíš extrémně dobře, mohl bys pokračovat a přejít na den 7, ale je to naprosto subjektivní: poslouchej své tělo.

Možná varianta do Chukhungu

Pokud máš k dispozici dva dny navíc, máš tady možnost udělat opravdu zajímavou variantu, kterou doporučuju. Pokud nemáš problémy s nadmořskou výškou, mohl bys v tento den (nebo dokonce v předchozí) dojít až do Chukhungu v podstatě po itineráři treku Tří průsmyků a další ráno vystoupat na Chukhung Ri a vrátit se do Dingboche nebo Pheriche po stejné stezce, na vrchol Chukhung Ri (je ve výšce přes 5500 m) vystupovat není nutné. První vyhlídka, ve 5375 m, nabízí dostatečně velkolepý výhled a byla bezpochyby jedním z vrcholů celého treku.

My jsme už byli aklimatizovaní a vystoupali jsme za něco víc než hodinu a půl, když jsme vyrazili kolem půl páté z lodge v Chukhungu, ale pravděpodobně by nám to v opačném případě zabralo nejméně dvě hodiny, na východ slunce je to určitě hezčí, ale v klidu to zvládneš i během dne.

Lodge v Chukhungu drží jednotné ceny, 500 rupií za dvoulůžkový pokoj a nediskutuje se, takže můžeš rovnou vybrat tu nejlepší, Khangri Resort je top. Pokud chceš variantu ještě víc prodloužit, můžeš se z Chukhungu rozhodnout navštívit za den i základní tábor Island Peak.

Panorama z Chukhung Ri.

Den 7. Dingboche – Lobuche (4–6 hodin, 7 km)

Dingboche (4360 m) – Lobuche (4940 m)

Den začíná příjemným mírným stoupáním po téměř rovině nádherným údolím, dokud se nepřejde malý potůček, kde je o kousek výš malá lodge sloužící jako občerstvení. Odtud pak začíná pořádná rampa dlouhá asi 300 metrů, na jejímž vrcholu je nádherná vyhlídka s pomníkem, který se tyčí nad celým údolím.

Po tomhle úsilí se stezka zrovná a je srovnatelná s dříve absolvovaným mírným stoupáním po téměř rovině až do malé vesnice Lobuche. My jsme přespali v Mother Heart Lodge, pokoj nám dva dny předem zarezervovala lodge v Chukhungu, takže jsme neměli na výběr, ale myslím, že jsou lepší možnosti. New EBC Guesthouse vypadá jako zdaleka nejlepší možnost, ale prý cestovní kanceláře vyprodají kapacity s mnohadenním předstihem. V každém případě i tady lodge drží jednotné ceny, 700 rupií za dvoulůžkový pokoj.

Poznámka: Tady je opravdu zajímavá alternativa pro ty, kdo nemají problém s rozpočtem, a hlavně důvod k hrdosti pro nás Italy. Asi 1,5 km od vesnice Lobuche směrem ke Gorak Shep je totiž italské výzkumné středisko známé jako „La Piramide“, kde se dá přespat. Mluvil jsem se dvěma lidmi, kteří to udělali, a řekli mi, že zařízení je opravdu krásné. Platí se asi 50 $, všechna jídla a teplá sprcha jsou v ceně, pokud hledáš trochu pohodlí ve vysoké nadmořské výšce, mohlo by se ti to hodit.

Vesnice Lobuche.

Den 8. Lobuche – Gorak Shep – základní tábor Everestu – Gorak Shep (5–8 hodin, 15 km)

Lobuche (4940 m) – Gorak Shep (5160 m) – základní tábor Everestu (5364 m)

Tohle je den, kdy se konečně dorazí do základního tábora Everestu. První úsek navazuje na konec předchozího dne a pokračuje po dně údolí, po pár kilometrech ale začíná opravdu protivné stoupání a klesání, které spolu s opravdu nerovným skalnatým terénem a efektem nálevky, který se na tomhle místě vytváří, může zabrat hodně času.

My jsme vyrazili brzy a do Gorak Shep jsme šli o něco méně než dvě hodiny, ale znovu, byli jsme už aklimatizovaní, takže si myslím, že 3–4 hodiny jsou rozumnější. Jakmile dorazíš do Gorak Shep, nech batoh v lodge (nebo ho každopádně vyprázdni od toho, co nepotřebuješ) a pokračuj do základního tábora Everestu, čím dřív vyrazíš, tím líp, aby ses vyhnul případným odpoledním mrakům.

Z Gorak Shep do základního tábora je to asi 1–2 hodiny, nejsou tam žádná velká stoupání, ale trasa se podobá poslední části před příchodem do Gorak Shep (nerovný terén a efekt nálevky). Až dorazíš do základního tábora, užij si ho, udělej obligátní fotky a pak se vrať do Gorak Shep odpočinout si před dalším dnem, kdy tě čeká výstup na Kala Patthar.

Tady jsme přespali v Yeti Resort, nejhorší lodge z celého treku, ale pokoj nám dva dny předem zarezervovali, takže jsme neměli na výběr, myslím ale, že jsou lepší možnosti. 700 rupií za dvoulůžkový pokoj.

Poznámka: Pokud tě to nezajímá nebo se prostě necítíš v kondici, není v žádném případě nutné přespávat v Gorak Shep. Má to smysl jen tehdy, pokud chceš další ráno vystoupat na vrchol Kala Patthar (5545 m), ale pokud chceš, mohl bys prostě nechat batoh v Lobuche, vystoupat do základního tábora a pak se vrátit přespat do Lobuche, než další den začneš sestupovat.

Základní tábor Everestu.

Den 9. Gorak Shep – Kala Patthar – Gorak Shep – Pheriche (5–8 hodin, 15 km)

Gorak Shep (5160 m) – Kala Patthar (5545 m) – Gorak Shep (5160 m) – Lobuche (4940 m) – Pheriche (4280 m)

Výstup na vrchol Kala Patthar není zrovna procházka a není v žádném případě nutný, ale pokud na to máš chuť a cítíš se dobře, doporučuju ho udělat. Já jsem vyrazil ještě za tmy, abych byl na vrcholu na východ slunce, a zabralo mi to asi hodinu a půl (byl jsem už aklimatizovaný), ale tobě to může trvat i 2–3 hodiny. V každém případě se můžeš rozhodnout vystoupat jen do půlky cesty, odtud dál se výhled už moc nezlepšuje a šlo by spíš o to, abys mohl říct: „Dostal jsem se na vrchol!“

Pokud se rozhodneš vystoupat brzy ráno, jako jsem to udělal já, doporučuju teple se obléct, při výstupu se člověk rychle zahřeje, ale během doby strávené na vrcholu při čekání, až vyjde slunce, jsem doslova zmrzl.

Po návratu do Gorak Shep se sestupuje po stejné stezce jako předchozí den až k úpatí stoupání k pomníku před příchodem do Lobuche, kde se místo směru na Dingboche sestupuje směrem na Pheriche.

Tady doporučuju přespat v White Yak. Majitel je ochotný dát pokoj zdarma výměnou za jídla. Jídlo je výborné, porce jsou štědré a je tu krásná venkovní místnost, kde se dá odpočívat a která díky skleníkovému efektu zajišťuje přes den extrémně příjemnou teplotu.

Západ slunce v Pheriche.

Den 10. Pheriche – Namche Bazar (6–8 hodin, 15 km)

Pheriche (4280 m) – Pangboche (3930 m) – Tengboche (3870 m) – Namche Bazar (3440 m)

Je to docela dlouhý den, ale sestup do nižší nadmořské výšky by ti měl pomoct načerpat zpátky síly. Navíc stezka, která je stejná jako cestou tam, vede převážně z kopce, což by mělo pomoct nemalou měrou.

Svižným tempem nám to zabralo 6 hodin, ale realističtější je pravděpodobně 7–8 hodin.

Den 11. Namche Bazar – Lukla (6–8 hodin, 18 km)

Namche Bazar (3440 m) – Monjo (2835 m) – Phakding (2610 m) – Lukla (2860 m)

I tohle je docela dlouhý den, který vede stejnou stezkou jako cestou tam a převážně z kopce, kolena už v tomhle okamžiku můžou volat o pomoc, ale je to poslední úsilí, vydrž!

Den 12. Let Lukla – Káthmándú (asi 30 minut)

Návrat do Káthmándú. Pokud máš čas a chuť, můžeš se tady, pokud chceš, rozhodnout vrátit do Káthmándú i přes jeden z dalších dvou výchozích bodů popsaných níže, ušetříš tak trochu peněz, ale hlavně projdeš část treku, která je rozhodně méně komerční a méně rušná než úsek začínající v Lukle.

Obecně by to byly 2–3 dny navíc, pokud se rozhodneš vrátit přes Phaplu/Salleri, a 6–8 dní z Jiri.

Soumrak z Kala Patthar, Everest nalevo.

Plánuješ cestu? Pokud ještě nemáš pojištění, najdeš tady můj průvodce nejlepšími cestovními pojištěními. Když si ho sjednáš přes odkazy v průvodci, podpoříš tenhle web bez jakýchkoli dalších nákladů.

Itinerář treku do základního tábora Everestu s výchozím bodem v Salleri / Phaplu na 18 dní

Tohle je itinerář, který jsem osobně absolvoval, a je ideální pro ty, kdo chtějí dojít do základního tábora Everestu bez létání a utratit co nejméně, samozřejmě s pár dny času navíc. Je to také hezký způsob, jak projít oblastmi, které jsou rozhodně méně vyšlapané, a vesnicemi méně dotčenými masovým turismem, vzhledem k tomu, že pravděpodobně přes 90 % lidí, kteří se dostanou do základního tábora Everestu, tam vyrazí letem do Lukly.

Oproti itineráři s výchozím bodem v Lukle je potřeba šest dní navíc, tři cestou tam a tři zpátky, možná stačí i čtyři, pokud jsi ochotný ujít 8–10 hodin denně, i když já osobně to nedoporučuju. Další způsob, jak zkrátit trek o jeden den tam a jeden zpátky, je vzít džíp ze Salleri do Kharikholy, jak je popsáno dál.

Vesnice Surke.

Den 1. Autobus/džíp Káthmándú – Salleri (9–16 hodin, 260 km)

Na cestu z Káthmándú máš dvě možnosti: nejrychlejší je vzít džíp, odjezd v 5:30, 9–10 hodin s pár pauzami na oběd, snídani a na záchod, tohle je nejnepohodlnější možnost, džíp totiž veze celých deset lidí – dva vepředu, čtyři vzadu a další čtyři na tom, co je obvykle zavazadlový prostor.

Pokud máš štěstí a sedíš vepředu s řidičem, představuju si, že cesta není tak špatná, ale my jsme tam jeli v zadní řadě a zpátky v prostřední (o něco lepší), ale v každém případě to byla jedna z nejnepohodlnějších cest mého života a věř mi, že jich bylo hodně. Moje rada, pokud nejsi škrt jako já a chceš cestovat co nejpohodlněji, je koupit dvě místa, nebo celou řadu, pokud jste dva nebo tři.

Džíp stojí 1400–1500 rupií, tuhle cenu lze snadno získat cestou zpátky, ale cestou tam je to těžší, protože by sis musel pro lístek dojít osobně do Chabilu (místo, odkud odjíždějí džípy i autobusy do Salleri) a to je skoro 5 km pěšky z Thamelu, taxíkem 300–400 rupií jedním směrem. Alternativou je vzít místní autobus z Ratna Parku. My jsme raději utratili o něco víc a zaplatili 1800 rupií jedné z agentur v Thamelu.

Druhá možnost je vzít místní autobus, který také odjíždí z Chabilu, je určitě pohodlnější, protože aspoň máš slušné sedadlo, ale s různými zastávkami, kde lidé vystupují a nastupují, může cesta do cíle trvat i 16 hodin. Stojí 1000–1100 rupií. Technicky je tu i třetí možnost: let z Káthmándú (Phaplu má letiště), ale vzhledem k cenám se pak možná vyplatí letět rovnou do Lukly.

Ať už si vybereš autobus, nebo džíp, po příjezdu do Salleri doporučuju dojít pár kilometrů pěšky do Phaplu, jen aby sis protáhl nohy a o něco zkrátil následující den.

Ve Phaplu nám Hotel New Shrestha, hned naproti letišti, dal pokoj a wifi zdarma výměnou za jídla a cestou zpátky nám prodal lístek na džíp za 1500 rupií s vyzvednutím přímo u hotelu, doporučuju.

Poznámka: Po příjezdu do Salleri bys, pokud máš problémy s časem, mohl vzít džíp do Kharikholy a ušetřit den a půl chůze. Silnice ze Salleri do Kharikholy je ale ve velmi špatném stavu a cesta je pravděpodobně ještě traumatičtější než ta z Káthmándú, na 30 km totiž potřebuje 5–6 hodin, stojí 1300–1400 rupií.

Kharikhola shora.

Den 2. Phaplu – Nunthala (6–7 hodin, 18 km)

Phaplu (2500 m) – Ringmu (2810 m) – Taksindu (2930 m) – Nunthala (2220 m)

První část trasy se jde po silnici mírně do kopce, provoz je prakticky nulový, a proto to v žádném případě není problém. V úrovni Ringmu se silnice opouští a stezka se napojuje na tu, která přichází z Jiri.

Tady stezka, která občas překračuje silnici, začíná stoupat k průsmyku, odkud jsou po dosažení vrcholu skvělé výhledy na údolí, je tu také opravdu hezká stúpa, kterou v době našeho průchodu opravovali. Odtud do vesnice Nunthala je to pak celé z kopce a otázka hodiny nebo o trochu víc.

Doporučuju přespat v Shangrilla Lodge, skvělé zařízení, skvělé jídlo a wifi zdarma. Jsou také ochotní dát pokoj se společnou koupelnou zdarma výměnou za jídla.

Den 3. Nunthala – Bupsa (5–6 hodin, 11 km)

Nunthala (2220 m) – Jubing (1660 m) – Kharikhola (2100 m) – Bupsa (2300 m)

Den začíná sestupem převážně lesem a několika malými vesničkami zemědělců. Jakmile se dojde na dno údolí, přejde se zavěšený most a pak začíná dlouhé stoupání do Kharikholy, kde se stezka na pár kilometrů zrovná, než začne znovu stoupat k Bupse.

Tady doporučuju přespat v Bupsa Guesthouse, která je u vchodu do vesnice. Pokoj a wifi zdarma výměnou za jídla, výborné jídlo a skvělý výhled na údolí. Pokud chceš o něco zkrátit další den, můžeš pokračovat ještě pár kilometrů do Kharte nebo Puiye. My jsme cestou tam chtěli dojít do Puiye, ale pak začalo pršet a zastavili jsme se v Kharte, kde jsou lodge velmi základní. V Puiye je úroveň rozhodně lepší, ale je to docela dlouhý den.

Průsmyk před sestupem do Nunthaly.

Den 4. Bupsa – Cheplung (7 hodin, 17 km)

Bupsa (2300 m) – Kharte (2530 m) – Puiya (2760 m) – Surke (2270 m) – Cheplung (2690 m)

Den začíná stoupáním, pak následuje mírné stoupání po téměř rovině a nakonec velký sestup do Surke, kde se znovu začíná stoupat do Cheplungu. Tady jsme přespali v první lodge u vchodu do vesnice, jejíž jméno si ale nepamatuju, pokoj zdarma výměnou za jídla a teplá sprcha za pouhých 100 rupií, výhodný obchod.

Poznámka: Není absolutně potřeba procházet přes Luklu, protože bys trasu zbytečně prodloužil.

V podstatě odsud můžeš v klidu pokračovat podle itineráře popsaného v části o výchozím bodu v Lukle – od dne 2, kdy místo vyrážení z Phakdingu vyrazíš z Cheplungu a o něco tím prodloužíš den.

Ve zkratce:

Den 5. Cheplung – Namche Bazar (7–8 hodin, 15 km)

Den 6. Namche Bazar (den odpočinku / aklimatizace)

Den 7. Namche Bazar – Tengboche (4–6 hodin, 8 km)

Den 8. Tengboche – Dingboche (4–6 hodin, 10 km)

Den 9. Dingboche (den odpočinku / aklimatizace)

Možná varianta do Chukhungu, viz itinerář z Lukly.

Den 10. Dingboche – Lobuche (4–6 hodin, 7 km)

Den 11. Lobuche – Gorak Shep – základní tábor Everestu – Gorak Shep (5–8 hodin, 15 km)

Den 12. Gorak Shep – Kala Patthar – Gorak Shep – Pheriche (5–8 hodin, 15 km)

Den 13. Pheriche – Namche Bazar (6–8 hodin, 15 km)

Den 14. Namche Bazar – Cheplung (6–7 hodin, 15 km)

Den 15. Cheplung – Bupsa (7 hodin, 17 km)

Den 16. Bupsa – Nunthala (5–6 hodin, 11 km)

Den 17. Nunthala – Phaplu (6–7 hodin, 18 km)

Není potřeba jít až do Salleri. Na rozdíl od cesty tam, kde je poslední zastávkou džípu Salleri a pak se musí jít pěšky do Phaplu, cestou zpátky můžou lodge ve Phaplu zorganizovat vyzvednutí přímo odtud.

Den 18. Autobus/džíp Phaplu – Káthmándú (9–16 hodin, 260 km)

Vesnice Dingboche.

Itinerář treku do základního tábora Everestu s výchozím bodem v Jiri na 23 dní

Tohle je úplně nejdelší trek do základního tábora Everestu a také původní verze, kterou v 50. letech absolvoval Edmund Hillary (novozélandský horolezec, který v roce 1953 jako první dosáhl vrcholu Everestu spolu se šerpou Tenzingem Norgayem), než bylo postaveno letiště v Lukle.

V podstatě se oproti itineráři s výchozím bodem v Lukle přidává asi 6 dní chůze potřebných k cestě z Jiri do Lukly přes rýžové terasy a charakteristické vesnice, které jsou daleko od masového turismu. Jakmile se sem dorazí, itinerář je v podstatě stejný, a popíšu ho proto stručně, abych se neopakoval.

Poznámka: Protože jsem to osobně nešel, uvádím jen informace nalezené na internetu a to, co se mi podařilo vyčíst z výškového profilu trasy.

Den 1. Autobus Káthmándú – Jiri (7–8 hodin, 190 km)

Na cestu z Káthmándú máš dvě možnosti: mikrobus, který stojí 500/600 rupií a trvá asi 8 hodin, je potřeba ho rezervovat den předem, aby sis zajistil místo, má pár zastávek na záchod a na jídlo, ale v podstatě je to přímý autobus. Druhá možnost je místní autobus, který kromě zastávek zastavuje i na nabírání lidí na silnici a trvá nejméně o pár hodin déle, 10–12 hodin.

Oba odjíždějí ráno mezi 6. a 8. hodinou z Ratna Parku, autobusového nádraží, které je jižně od Thamelu (čtvrti, kde je většina ubytování v Káthmándú) a dá se k němu v klidu dojít pěšky, jak jsem už řekl, doporučuju koupit lístky a potvrdit čas odjezdu den předem. Silnice se vine horami, takže pokud ti bývá v autě špatně, můžeš mít nešťastný den. Po dlouhé cestě doporučuju přespat v Jiri.

Poznámka: Existuje i autobus, který jede až do Bhandaru, ale úsek silnice z Jiri do Bhandaru je ve velmi špatném stavu a z Káthmándú to může trvat až 18 hodin, stojí 800–900 rupií.

Stezka z Namche do Thame.

Den 2. Jiri – Bhandar (7–8 hodin, 18 km)

Jiri (1905 m) – Bhandar (2190 m)

Spousta lidí se rozhodne jít první den až do Bhandaru, ale je to dlouhý a vyčerpávající den plný stoupání a klesání a pořádného převýšení. Pokud chceš den rozdělit, doporučuju přespat v Shivalayi, která je zhruba v půlce cesty.

Den 3. Bhandar – Sete (5–6 hodin, 13 km)

Bhandar (2190 m) – Sete (2575 m)

Den začíná sestupem přes pár vesnic, až se dojde na dno údolí a pokračuje se mírným stoupáním po téměř rovině do vesnice Kenja, odkud pak začíná příkré stoupání do Sete.

Den 4. Sete – Junbesi (6–7 hodin, 13 km)

Sete (2575 m) – Junbesi (2670 m)

Den pokračuje stoupáním lesem, až se dojde na průsmyk Lamjura, odkud se pak sestupuje do Junbesi, jedné z největších obcí v regionu.

Den 5. Junbesi – Nunthala (7–8 hodin, 16 km)

Junbesi (2670 m) – Nunthala (2220 m)

Začíná se mírným stoupáním lesem, odkud je v dálce vidět Mount Everest. Projde se vesnice Ringmo, kde se dají obdivovat výjimečné ukázky tibetské architektury, a nakonec přijde poslední úsilí k překonání průsmyku, než začne mírný sestup do Nunthaly, kde se trek napojuje na trasu vedoucí do základního tábora Everestu ze Salleri/Phaplu popsanou dříve.

Východ slunce v Pheriche.

Ve zkratce:

Den 6. Nunthala – Bupsa (5–6 hodin, 11 km)

Den 7. Bupsa – Cheplung (7 hodin, 17 km)

Den 8. Cheplung – Namche Bazar (7–8 hodin, 15 km)

Den 9. Namche Bazar – Tengboche (4–6 hodin, 8 km)

Den 10. Tengboche – Dingboche (4–6 hodin, 10 km)

Den 11. Dingboche (den odpočinku / aklimatizace)

Možná varianta do Chukhungu, viz itinerář z Lukly.

Den 12. Dingboche – Lobuche (4–6 hodin, 7 km)

Den 13. Lobuche – Gorak Shep – základní tábor Everestu – Gorak Shep (5–8 hodin, 15 km)

Den 14. Gorak Shep – Kala Patthar – Gorak Shep – Pheriche (5–8 hodin, 15 km)

Den 15. Pheriche – Namche Bazar (6–8 hodin, 15 km)

Den 16. Namche Bazar – Cheplung (6–7 hodin, 15 km)

Den 17. Cheplung – Bupsa (7 hodin, 17 km)

Den 18. Bupsa – Nunthala (5–6 hodin, 11 km)

Samozřejmě se v tomhle bodě můžeš rozhodnout vrátit do Káthmándú ze Salleri/Phaplu a ušetřit si pár dní chůze.

Den 19. Nunthala – Junbesi (7–8 hodin, 16 km)

Den 20. Junbesi – Sete (6–7 hodin, 13 km)

Den 21. Sete – Bhandar (5–6 hodin, 13 km)

Den 22. Bhandar – Jiri (7–8 hodin, 18 km)

Den 23. Autobus Jiri – Káthmándú (7–8 hodin, 190 km)

Klášter v Thame.

Itinerář treku Tří průsmyků plus základní tábor Everestu na 17 dní

Trek Tří průsmyků, pokud se absolvuje doslova, se základního tábora Everestu dotkne jen okrajově, aniž by do něj kdy vstoupil, a přesto nabízí skvělé výhledy na horu, spousta lidí se ale rozhodne zařadit i tuto variantu a absolvovat to, čemu se dá říkat trek Tří průsmyků plus základní tábor Everestu.

Absolvoval jsem jen minimální část tohoto treku, prakticky jsem prošel to, co bývá úvodní částí z Dingboche do Chukhungu, a závěrečnou část z Thame do Namche, takže nemluvím z osobní zkušenosti, ale podle rozhovorů s dalšími trekery, které jsem potkal po cestě, to vypadá jako trek stejně působivý, jako je těžký. Tři průsmyky – Kongma, Chola a Renjo – leží totiž postupně ve výšce 5545, 5420 a 5345 metrů, takže rozhodně žádná procházka, zvlášť bez nosiče.

V podstatě, když vezmeme jako výchozí bod Luklu, tady je možný itinerář:

Den 1. Let Káthmándú – Lukla (asi 30 minut) / Chůze Lukla – Phakding (4 hodiny, 8 km)

Den 2. Phakding – Namche Bazar (6–7 hodin, 10 km)

Den 3. Namche Bazar (den odpočinku / aklimatizace)

Den 4. Namche Bazar – Tengboche (4–6 hodin, 8 km)

Den 5. Tengboche – Dingboche (4–6 hodin, 10 km)

Den 6. Dingboche – Chukhung (2 hodiny, 4,5 km)

Den 7. Den odpočinku a aklimatizace. Možný výstup na Chukhung Ri.

Z Chukhungu bys, pokud chceš, mohl také navštívit nedaleký základní tábor Island Peak nebo dokonce zorganizovat výstup na vrchol. V tomhle případě jde o opravdové lezení, nejen trekking, a vyžaduje se minimum zkušeností s horolezectvím.

Island Peak, v Nepálu známý jako Imja Tse, dosahuje 6189 m a i když je považován za ideální výstup pro začínající horolezce, rozhodně není v dosahu každého. A to nemluvím o ceně: po překročení 6000 metrů jsou totiž potřeba zvláštní povolení a všechno může v klidu vyjít na pár tisíc eur.

Východ slunce na Chukhung Ri.

Den 8. Chukhung – průsmyk Kongma – Lobuche (8 hodin, 9,5 km)

Den 9. Lobuche – Gorak Shep – základní tábor Everestu – Gorak Shep (5–8 hodin, 15 km)

Den 10. Gorak Shep – Kala Patthar – Gorak Shep – Lobuche (4–5 hodin, 8 km)

Den 11. Lobuche – Dzongla (2–3 hodiny, 6,5 km)

Den 12. Dzongla – průsmyk Chola – Gokyo (7–8 hodin, 12 km)

Den 13. Gokyo Ri – den odpočinku

Gokyo Ri je vrchol, který je jen 2 km od Gokyo, několikrát mi byl popsán jako nejlepší vyhlídka v celém regionu, takže si opravdu myslím, že to stojí za to.

Den 14. Gokyo – průsmyk Renjo – Marlung (6–7 hodin, 14 km)

Den 15. Marlung – Namche Bazar (5–6 hodin, 16 km)

Den 16. Namche Bazar – Lukla (6–8 hodin, 18 km)

Den 17. Let Lukla – Káthmándú (asi 30 minut)

Východ slunce v Lobuche.

Co vzít s sebou na trek do základního tábora Everestu

Vzhledem k tomu, že není nutné kempovat, není potřebné vybavení nijak rozsáhlé. Tady je kompletní seznam vybavení a oblečení, které si dát do batohu.

Batoh – 50 litrů je víc než dost, ale pokud se rozhodneš nebrat spacák, pravděpodobně stačí 40. Táta používal svůj Berghaus TrailHead 50 a já svůj cestovní batoh Kelty Redwing 50, oba jsou skvělé batohy, první konkrétně trekingový, druhý je hybrid.

Smartphone – Stezky jsou dobře označené, ale mít po ruce Organic Maps může v určitých situacích rozhodně pomoct.

LifeStraw, filtr na vodu nebo láhev s filtrem – Všechny tři jsou dobré možnosti, které ti ušetří pořádný balík peněz. Ve vysoké nadmořské výšce může láhev vody stát až 300 rupií. Tablety nedoporučuju, protože jsou podle mě nepraktické a z dlouhodobého hlediska drahé.

Čelovka – Většina lodge má v pokoji světlo a pravděpodobně by ses obešel jen s mobilem, ale mít čelovku je pohodlnější, zvlášť pokud chceš vidět východ slunce na Kala Patthar.

Spacák – Oba jsme ho nesli a nelitovali jsme, ale potenciálně by ses bez něj mohl obejít. Lodge vždycky poskytují aspoň jednu deku a často se dá získat zdarma i druhá, což ve většině situací stačí, ale já bych lehký spacák vzal i kvůli hygieně. Osobně jsem používal spacák s komfortní teplotou 0 °C a nikdy mi nebyla zima.

Nákrčník – Užitečný jak na ochranu před zimou, tak před sluncem, já osobně nevyrážím nikdy bez svého buffu z merino vlny, který používám i na ochranu před prachem/smogem. Pokud nejsi fanoušek buffu, doporučuju vzít čepici, slunce umí opravdu napáchat škody.

Termoprádlo – Nikdy jsem ho přes den nepoužil, ale opravdu užitečné večer v lodge a jako pyžamo na spaní, lehké a zabírá málo místa.

Syntetický ručník – Praktický, lehký a rychle schne.

Voděodolné pouzdro – Uchovej své doklady a povolení v suchu.

Kindle paperwhite – Samozřejmě není nutný, ale já i táta jsme byli víc než rádi, že ho máme během odpoledne strávených v pohodě v lodge.

Sluneční brýle – Nejlépe polarizační.

Mapa – My jsme všechny treky absolvovali bez papírové mapy, ale může se hodit, v Pokhaře/Káthmándú nestojí víc než 400 rupií.

Powerbanka – V lodge se dá skoro vždycky nabíjet zdarma, ale ve vysoké nadmořské výšce se platí a mít powerbanku ti může ušetřit pořádný balík peněz, 10000 mAh je víc než dost, pokud potřebuješ nabíjet jen mobil.

Lékárnička – Kup si už předpřipravenou nebo si ji připrav sám.

Trekingová obuv – Pár trekingových bot je víc než dost na absolvování všech tras, ale pokud dáváš přednost kotníkovým botám, vyber lehké. Já jsem používal Columbia Peakfreak, zatímco táta Salomon LTR GTX.

Pantofle – Opravdu pohodlné večer, aby si nohy trochu odpočinuly, a na sprchování, žabky nedoporučuju, protože se špatně nosí s ponožkami, které jsou ve vysoké nadmořské výšce nutné.

Ponožky z merino vlny – Nic nepřekoná merino vlnu, pokud jde o trekingové ponožky. Oba jsme zvolili pár Danish Endurance a byli jsme spokojení. Aspoň 2–3 páry, aby se daly prát.

Lehké mačky – My jsme je neměli, ale v den průsmyku Thorong a základního tábora Annapurny by se hodily, je ale třeba říct, že v dubnu (kdy jsme trek absolvovali my) by obvykle už neměl být sníh. V podstatě záleží na ročníku a na období roku, ve kterém se rozhodneš treky absolvovat, na podzim a v pozdním jaru jsou podle mě vždycky zbytečné.

Trekingové hole – Myslím, že není třeba utrácet jmění, tyhle AdventureAustria nám posloužily dobře a jsou rozhodně levné. Pokud jsi k trekingovým holím skeptický, zkus změnit názor, hlavně na dlouhých trasách pomáhají hodně.

Péřová bunda – Pokud trek absolvuješ v období, které není zrovna teplé, tyhle bundy se opravdu hodí, zabírají málo místa a opravdu hřejí.

Fleece – Večer, ale i při chůzi nad určitou nadmořskou výškou není zrovna teplo a mít fleecovou mikinu se opravdu hodí. Já jsem svou měl na sobě prakticky každý večer.

Nepromokavá bunda nebo pončo – Za více než 20 dní nás zastihl déšť jen jednou, ale je vždycky lepší předcházet než léčit.

Toaletní taška – Opalovací krém, balzám na rty, mýdlo s pouzdrem a třeba kousek marseillského mýdla na praní prádla, zubní kartáček, zubní pasta, deodorant a toaletní papír (lodge ho nikdy neposkytují).

K tomu všemu bych přidal 2–3 syntetická trička, která po vyprání opravdu rychle schnou, jedny lehké kalhoty s odepínacími nohavicemi (ženy se můžou rozhodnout pro legíny) a jedny silnější kalhoty na večer nebo na chladnější dny ve vysoké nadmořské výšce, a nakonec 3 páry spodního prádla.

To je v podstatě všechno, co na trek potřebuješ, ale vždycky se můžeš podívat na můj kompletní seznam věcí na cestu, abys nezapomněl vůbec na nic.

Samozřejmě to není v žádném případě nutné, ale já se osobně snažím dávat tělu vždycky co nejlepší podmínky a mít po ruce minerály (v nízké nadmořské výšce může být opravdu horko a hodně se potí), hořčík k užívání večer na uvolnění svalů a třeba omega 3 proti zánětům, zvlášť po 10–20 dnech treku, by rozhodně neuškodilo.

Thame shora.

Průvodce, nosič, nebo na vlastní pěst

Poznámka: Bohužel od 1. dubna 2023 už nebude možné absolvovat spoustu treků v Nepálu bez doprovodu průvodce. Myslím, že je to naprostá hanba, další rozhodnutí diktované chamtivostí, která se skrývá za „otázkami bezpečnosti“. Doufám, že nepálská vláda bude moct rozhodnutí v budoucnu přehodnotit, ale v tuto chvíli je realita taková. Naštěstí, pokud jsem to správně pochopil, problém nastává ve chvíli, kdy chceš získat TIMS (Trekker’s Information Management System), který ale pro trek do základního tábora Everestu není potřeba, takže to vypadá, že oblast Everestu byla zatím ušetřena, jak se můžeš dočíst tady: https://explorersweb.com/solo-trekking-banned-nepal/. I tak si myslím, že je lepší počkat na nějaké přímé svědectví, než vyrazíš s představou, že průvodce není nutný.

Jak už jsem řekl dřív, my jsme trek absolvovali samostatně, plně na vlastní pěst, a je to opravdu jednoduché. Zabloudit je v podstatě nemožné, protože stezka je prakticky vždycky zřejmá a dobře vyznačená. Navíc, hlavně od Lukly výš, je skoro nemožné jít tak, aby nebyl nikdo na dohled.

V těch vzácných případech, kdy bys mohl mít nějaké pochybnosti, se můžeš vždycky podívat do Organic Maps, kde je trasa zakreslená celá a aplikace funguje perfektně i offline. Pokud by nic z toho nefungovalo, vesnice nebo někdo místní, koho se zeptat na cestu, není nikdy příliš daleko, i když velmi pochybuju, že to budeš potřebovat.

Jediný problém, který může nastat pro ty, kdo se rozhodnou absolvovat trek samostatně, je ubytování ve vysoké nadmořské výšce. Lobuche a Gorak Shep jsou totiž zastávky skoro povinné pro všechny a v hlavní sezóně bývají lodge prakticky vždycky plné, samozřejmě organizované zájezdy, ale i průvodci/nosiči to dobře vědí, takže rezervují dopředu, v každém případě nezoufej.

Řešení je celkem jednoduché: spokojit se s přespáním v jídelně, nebo požádat lodge níž v údolí, aby ti udělaly rezervaci na tvoje jméno. My jsme zvolili tuhle možnost, abychom neriskovali, a všechno dopadlo dobře.

Je jasné, že ne každý se do treku pustí sám a i když si je zarezervuješ z domova, nejsou organizované zájezdy přehnaně drahé. Pokud chceš něco ušetřit, rezervovat přímo v Káthmándú je určitě levnější.

Poslední možnost, kterou bych doporučil hlavně těm, kdo chtějí mít určitou svobodu oproti organizovanému zájezdu, je najít si po příjezdu do Káthmándú nosiče/průvodce; pokud chceš, dá se to udělat i po cestě, často jsem viděl cedule, které tuhle službu nabízely. Tahle možnost je samozřejmě užitečná i v případě, že si myslíš, že nezvládneš nést batoh na zádech.

Stojí to asi 20 dolarů na den a obvykle unese až 20–25 kilo, takže se může rozdělit i mezi tři lidi. Cena obvykle zahrnuje i jeho jídlo a ubytování, ale je dobré to předem domluvit.

Obligátní fotka v základním táboře.

Přehled jídla a ubytování na treku

Začněme lodge (někdy nazývanými teahouse), na které narazíš po cestě a které mě příjemně překvapily. Prakticky každé zařízení, kde jsme byli, mělo wifi, teplou vodu a elektřinu a přestože jsou tyhle služby ve vysoké nadmořské výšce často placené, to, že jsou skoro vždycky k dispozici, bylo opravdové překvapení.

Vždycky se navíc poskytuje aspoň jedna deka (pěkně silná) a o druhou se dá požádat bez dalších nákladů; protože jsme měli spacák, nikdy jsme to nepotřebovali, jediný případ, kdy jsem viděl cedulku s upozorněním, že extra deka bude za poplatek, je v High Camp (na okruhu kolem Annapurny), což je také jediné místo, kde byla toaleta latrína, ale ve 4900 metrech myslím, že je to přijatelné! Ve všech ostatních guesthousech byly toalety vždycky slušné, občas jsou i klasické záchody, často ale turecké záchody s kbelíkem na splachování.

Pokoje jsou opravdu jednoduché a většinou to jsou dvoulůžkové pokoje se dvěma samostatnými postelemi a malým nočním stolkem uprostřed, v nízké nadmořské výšce je možné mít i koupelnu na pokoji. Vždycky je tu také společná místnost (dining room), která v podstatě slouží jako jídelna, a je to také jediná místnost, která se večer vytápí, když to nadmořská výška vyžaduje.

Typická horská lodge.

Na závěr: nečekej luxusní hotely, ale ubytování je naprosto důstojné, čím výš se jde, tím jsou ovšem základnější, zásuvky (adaptéry nejsou potřeba) z pokojů mizí, teplá sprcha a wifi začínají být za poplatek a tak dál.

Jídlo je naopak prakticky konstanta po celé trase, nabízená kuchyně je hlavně čtyř druhů: nepálská, indická, čínská a nakonec pár západních jídel. Menu obvykle mají: těstoviny, smaženou rýži nebo smažené nudle se zeleninou/kuřetem/buvolím masem/vejci/sýrem, vařená vejce/omeletu, dal bhat (typické místní jídlo s rýží, zeleninou a čočkovou polévkou), polévky (rajčatová, vaječná, bramborová, česneková, zeleninová, kuřecí, nudlová atd. atd.), pizzu, palačinky, ovesnou kaši, müsli, různé druhy čaje, kávu, různé nápoje.

Poznámka: Maso nedoporučuju kvůli problémům se žaludkem, protože způsoby uchovávání nemusí být zrovna ideální.

Jak vidíš, je tu docela dost rozmanitosti, ale my jsme často nakonec snědli dvě porce dal bhat denně, což je zdaleka nejlepší jídlo, pokud jde o poměr ceny a množství, protože přídavek je prakticky samozřejmost a velmi často si můžeš nechat plnit talíř, dokud nepraskneš.

Co se týká vody, některé vesnice nabízejí bezpečné výdejní stanice, které zaručují pitnost vody a jsou rozhodně ekologičtější možnost než plastové láhve. Jak jsem už řekl, vřele doporučuju jednu z těchto možností: LifeStraw, filtr na vodu a láhev s filtrem: ušetříš peníze a nemusíš se spoléhat na výdejní stanice.

Přehled nákladů na trek do základního tábora Everestu

Jídlo

Snídaně (ovesná kaše, omeleta, müsli)

V nízké nadmořské výšce: 300–400 rupií.

Ve výšce (nad 3000–3500 m): 500–600 rupií.

Oběd/večeře (smažená rýže, pizza, těstoviny, dal bhat atd. atd.)

V nízké nadmořské výšce: 450–500 rupií.

Ve výšce (nad 3500 m): 700–800 rupií.

Polévky

V nízké nadmořské výšce: 200–250 rupií.

Ve výšce (nad 3500 m): 300–450 rupií.

Čaj

V nízké nadmořské výšce: 50 rupií.

Ve výšce (nad 3500 m): 120 rupií.

Voda

V nízké nadmořské výšce: 50–100 rupií.

Ve výšce (nad 3500 m): 200 rupií.

Jak jsem několikrát řekl v tomhle průvodci, vřele doporučuju LifeStraw nebo filtr na vodu nebo láhev s filtrem.

Typický talíř dal bhat.

Ubytování

Ubytování je opravdu levné, velmi často je dokonce zdarma, když sníš 2–3 jídla, zvlášť pokud máš chuť smlouvat. My jsme například platili za pokoj jen v Pangboche (250 za dvoulůžkový pokoj), v Chukhungu (500 rupií za dvoulůžkový pokoj), v Lobuche (700 rupií za dvoulůžkový pokoj) a v Gorak Shep (700 rupií za dvoulůžkový pokoj).

Být ve dvou rozhodně dává výhodnější pozici při vyjednávání ceny, ale i když jsi sám, dá se v nízké nadmořské výšce snadno spát zdarma nebo každopádně nezaplatit víc než 100–200 rupií.

Další náklady, které je třeba vzít v úvahu, jsou teplá sprcha, wifi a elektřina, obecně se všechny tři věci stávají placenými od Namche Bazaru výš, my jsme se prakticky přestali sprchovat (teplá sprcha stojí, když je k dispozici, obvykle asi 500 rupií), odmítl jsem zaplatit 5 € za používání wifi a s mou powerbankou jsem v klidu dokázal nabít mobil i foťák.

V opačném případě se poplatek za nabíjení obvykle účtuje za hodiny nebo za zařízení, ale hlavně ve vysoké nadmořské výšce bych na to příliš nespoléhal, mladí lidé v Gorak Shep mi říkali, že i když nechali telefon nabíjet celou noc, nabil se jen na 10 %.

Vstup do Namche Bazaru.

Celkové náklady na trek do základního tábora Everestu

Náklady na náš trek z Phaplu, včetně všech nákladů (jídlo, ubytování a povolení, ale ne vstupní vízum do země) a výdajů za dva dny v Káthmándú (den před a po treku), byly 370 € na osobu. Na 20 dní by mělo stačit asi 20 € na den, v každém případě doporučuju mít u sebe aspoň ekvivalent 25 € na den v hotovosti, očekávej víceméně stejné náklady, když začínáš v Jiri (20 € na den na 23 dní, tedy asi 460 €).

To počítá se třemi jídly denně, ale prakticky žádnými extra výdaji (alkohol, nápoje, sladkosti atd. atd.), další věc, kterou je dobré mít na paměti, je, že když jste ve dvou, často se dá získat ubytování zdarma, jediné výjimky byly pro nás v Lobuche, Chukhungu a Gorak Shep.

Poznámka: Právě jsme dokončili okruh kolem Annapurny, takže náš itinerář nezahrnoval žádný den aklimatizace (ušetřili jsme tak dva dny jídla a ubytování oproti popsanému itineráři), ale zato jsme udělali dvě varianty, do Chukhungu a Thame, které nám zabraly dva dny, zkrátka jsme každopádně strávili 18 dní treku (jak předpokládá popsaný itinerář z Phaplu) plus dva dny v Káthmándú, celkem 20 dní.

Když se začíná v Lukle, náklady výrazně narůstají, protože samotný let stojí kolem 330 dolarů a celkové náklady na trek by měly být zhruba 600 € za 12 dní itineráře předpokládaného z Lukly.

V každém případě, jakmile je zaplacený let, jsou výdaje za jídlo a ubytování víceméně stejné a průměr 20 € na den by měl stačit, doporučuju ale mít u sebe aspoň ekvivalent 25 € na den v hotovosti.

Platit kartou není vůbec samozřejmé, ale technicky je možné vybírat hotovost v Lukle a Namche, já ale doporučuju na to příliš nespoléhat a naplnit si peněženku hotovostí v Káthmándú.

Nabil Bank umožňuje vybrat až 35 000 rupií s poplatkem 500 rupií, zatímco Standard Chartered Bank umožňuje vybrat až 25 000 bez poplatků. Tohle jsou dvě nejlepší možnosti pro výběr podle toho, jakou kartu máš k dispozici.

Pro víc informací o tom, jaké karty používat v zahraničí (aniž bys utratil jmění za bankovní poplatky), ti vřele doporučuju mrknout na tenhle článek.

Údolí Pheriche.

Bezpečnost na stezkách

Celá oblast (a obecněji Nepál) je extrémně bezpečná, nikdy jsem se necítil ohrožený, místní lidé jsou extrémně srdeční a ochotní po celé trase. Stezky jsou dobře vyznačené a vyšlapané, snadno sledovatelné, ale jak jsem několikrát řekl, v případě pochybností se můžeš vždycky podívat do Organic Maps.

Jediné skutečné nebezpečí může být nadmořská výška, hlavně pokud se rozhodneš trek dokončit, můžeš zažít takzvanou horskou nemoc, po 3000–3500 metrech totiž někteří lidé můžou začít cítit nějaké příznaky: nechuť k jídlu, potíže s dýcháním, bolest hlavy, potíže se spánkem, únavu, zvracení atd.

Tady jsou čtyři užitečné rady:

  • Nejdůležitější pravidlo ze všech je nepřehánět to, stoupej rovnoměrným tempem. Ideální je stoupat pomaleji, než cítíš, že bys zvládl.
  • Nepodceňuj příznaky, dokud je to lehká bolest hlavy před spaním a další den se cítíš dobře, není žádný problém, ale pokud příznaky přetrvávají, vyhni se dalšímu stoupání, často je den aklimatizace / odpočinku víc než dost a pak můžeš pokračovat. V některých případech se doporučuje sestoupit o pár set metrů a jakmile se cítíš lépe, znovu začít stoupat. V podstatě nikdy nepokračuj ve stoupání, pokud se cítíš špatně.
  • Po 3000 metrech se doporučuje nikdy nespát výš než 500 metrů oproti předchozí noci. Abych byl upřímný, my jsme toto doporučení často překročili, aniž bychom měli nějaký problém, v každém případě bych se omezil nanejvýš na 700/800 metrů.
  • Pij hodně vody. Být hydratovaný je klíčové.

Existují také některé léky jako Diamox (acetazolamid), které pomáhají předcházet horské nemoci, ale upřímně s tím nemám zkušenosti a nejsem velký fanoušek léků, podle mě je lepší poslouchat vlastní tělo místo spoléhání na léky: aklimatizuj se v klidu a pokud se příznaky zhoršují, sestup níž. Mysli ale na to, že Diamox je lék na předpis, který někteří trekeři berou preventivně, takže pokud o jeho použití uvažuješ, promluv si o tom před odjezdem se svým lékařem.

V každém případě nikdy nevyrážej bez cestovního pojištění. Jediná tři pojištění, která tuhle aktivitu pokrývají (pokud vím), jsou World Nomads, které umožňuje pojistit trek do 6000 metrů po přidání jako extra aktivity, TrueTraveller, které po přidání balíčku „Extreme Pack“ nabízí krytí pro trek nad 4600 m, a nakonec SafetyWing, které kryje trek do 6000 metrů po přidání balíčku „Adventure Sports“. Jak jsem už řekl, většina ostatních pojištění končí na 3500 metrech, některá i níž.

Poznámka: S ohledem na podvodné praktiky některých místních tour operátorů je důležité, pokud bys opravdu potřeboval evakuaci vrtulníkem, pokusit se kontaktovat pojišťovnu, aby všechno zorganizovala, a předejít tak sporům.

A konečně, většinu zásob do vesnic nosí muly a jaci, tato zvířata nejsou zrovna ladná v pohybech, takže si dávej obzvlášť pozor a drž se vždycky vnitřní strany stezky, aby tě nevytlačila směrem do údolí.

Karavana mul.

Ubytování v Káthmándú

Strávil jsem v Káthmándú dva týdny a vyzkoušel jsem různá ubytování, nejdřív s tátou a potom sám, zatímco jsem čekal na své vízum do Indie. Tady jsou moje tipy.

Gurung’s Home – Směšné ceny jak za lůžko ve vícelůžkovém pokoji, tak za soukromé pokoje.

The Sparkling Turtle Backpackers Hostel – Skvělý hostel za výbornou cenu s opravdu milým personálem. Jediná vada je poloha, je totiž asi 3 km od centra Thamelu poblíž Monkey Temple, jinak ho vřele doporučuju.

Andes House – Čisté a levné soukromé pokoje přímo v centru Thamelu.

Hotel Triratna – Dobré zařízení o něco dál od centra Thamelu, skvělá wifi, jednolůžkový pokoj je opravdu levný.

Thamel Home – O něco dražší než dosud uvedené možnosti, ale na moje poměry pořád dostupné. Pokoje jsou opravdu hezké, wifi je skvělá, snídaně v ceně je slušná, personál je rozhodně srdečný a ochotný a poloha je skvělá.

Máš nějaké otázky? Aktuální informace? Klidně napiš komentář nebo mi napiš na Instagramu!

Pokud ti tento článek pomohl, zvaž, jestli si nesjednáš cestovní pojištění přes některý z odkazů na tomto webu, tím podpoříš moji práci bez jakýchkoli dalších nákladů pro tebe. Pojištění, které pro tenhle typ cesty doporučuju, je TrueTraveller, s doplňkem „Extreme Pack“ kryje trek nad 4600 metrů, nebo alternativně SafetyWing s doplňkem „Adventure Sports“ s krytím do 6000 metrů.

Na dary, pizzu a virtuální pivo 🙂

Líbil se ti tento článek? Připni si ho!
 




Leave a Reply