Cesta do Indie na vlastní pěst

Indie, sedmá největší země světa rozlohou a zároveň nejlidnatější, od velkých vrcholů Himálaje na severu po pláže a džungli na jihu, je místem mimořádné geografické i kulturní rozmanitosti, naprosto jedinečným na celém světě, které nabízí nekonečné možnosti cestování pro každý vkus.

Strávil jsem téměř 4 měsíce cestováním s batohem na zádech, hlavně na severu země, a přitom jsem jen škrábl na povrchu něčeho, co lze ve všech ohledech považovat za kontinent a co by si vyžádalo roky, aby se dalo navštívit alespoň rozumně. V každém případě, ať máš k dispozici pár týdnů, nebo pár let, chci ti tímto průvodcem plným informací a rad pomoci co nejlépe naplánovat tvoji cestu do Indie na vlastní pěst.

Rychlé menu

• Nejlepší doba k návštěvě Indie
• Doklady a očkování pro vstup do Indie
• Co dělat a vidět v Indii
  Destinace

  • Nové Dillí
  • Ágra
  • Váránasí
  • Džajpur
  • Džódhpur
  • Džaisalmér
  • Udajpur
  • Rišikéš
  • Spiti Valley
  • Manáli
  • Léh
  • Amritsar
  • Bombaj
  • Hampi
  • Goa
  • Kochi
  • Varkala
• Možné itineráře po Indii
• Doprava po Indii
  Možnosti dopravy

  • Vlaky v Indii
  • Autobusy v Indii
  • Taxi v Indii
  • Motorky v Indii
  • Stopování v Indii
• Cesta do Indie: náklady
  Přehled nákladů

  • Náklady na ubytování
  • Náklady na dopravu
  • Náklady na atrakce
  • Bezplatné výběry z bankomatů v Indii
• Cesta do Indie: bezpečnost

↑ Menu  

Džódhpur, modré město.

Nejlepší doba k návštěvě Indie

Obecně vzato je nejlepší období roku pro cestu do Indie od října do března, kdy jsou dny ve většině země horké, slunečné a hlavně suché. Velký problém po zbytek roku jsou totiž monzuny, které začínají zhruba v červnu na jihu země a na sever dorazí na začátku srpna, podle průběhu zachyceného na tomto obrázku.

Díky tomu jsou i měsíce, které se normálně nedoporučují, jako červen a červenec, každopádně skvělou dobou na návštěvu horských oblastí na severu, protože monzuny tam ještě nedorazily a teploty jsou díky nadmořské výšce nesmírně příjemné. I v srpnu a září se dají navštívit některé regiony opět na severu s mimořádným klimatem: leží v takzvaných „rain shadow“, spadne tam jen minimum deště a díky nadmořské výšce tam mají v tomto období optimální teploty. Dva klasické příklady jsou Spiti Valley a Kašmír.

Zobecňovat u tak velké a geograficky rozmanité země není snadné, a proto doporučuju udělat si konkrétní rešerši o oblasti, kterou chceš navštívit. Obecně vzato si ale stačí pamatovat pravidlo: navštěvovat indické nížiny od října do března a hory od května do září.

Červená pevnost.

Doklady a očkování pro vstup do Indie

Pro vstup do Indie je vždy nutné získat vízum. Pokud přiletíš do Indie letadlem přes jedno z 28 mezinárodních letišť, je proces získání víza docela jednoduchý: všechno se dá v pohodě vyřídit online přes příslušný portál a požádat o takzvané „E-Visa“.

Jsou tři možnosti: 30 dní, 1 rok a 5 let. Třicetidenní vízum stojí jen 10 $ v období mimo sezónu (duben–červen) a 25 $ po zbytek roku; toto vízum je „Double Entry“, což znamená, že během jeho platnosti můžeš ze země vycestovat a podruhé se vrátit.

Roční vízum naopak stojí 40 $ a pětileté 80 $; obě jsou víza „multiple entry“, tedy můžeš vycestovat a vrátit se, kolikrát chceš. Pamatuj ale, že nesmíš zůstat víc než 90 dní v kuse. Nakonec, všechna e-víza začínají platit dnem vydání, a ne dnem vstupu do země. Pamatuj také, že teoreticky ti mohou po příletu chtít doklad o další cestě v rámci platnosti víza. Osobně se mě dvakrát nikdo na nic nezeptal, ale vždycky jsem vstupoval po souši, na letišti mohou být přísnější. Tady je jak cestovat s jednosměrnou letenkou.

Chrámy v Khadžuráhu.

E-Visa je bez pochyb nejpraktičtější a nejlevnější možnost pro každého, kdo chce navštívit Indii, ale je dobré pamatovat, že toto vízum platí jen při vstupu přes jedno z 28 mezinárodních letišť nebo jeden z 5 přístavů (Bombaj, Cochin, Mormugao, Chennai a New Mangalore). Pokud naopak vstupuješ přes pozemní hranici jako v mém případě – já přijížděl z Nepálu – musíš si vízum obstarat na diplomatických/konzulárních úřadech ve tvé zemi, nebo v mém případě v Káthmándú v Nepálu. Žádost se ale podává online přes příslušnou stránku ještě před návštěvou ambasády/konzulátu.

Poznámka: V případě e-víz „multiple entry“, tedy těch na 1 a 5 let, mohou další vstupy po tom prvním probíhat po souši.

Indie nevyžaduje žádné povinné očkování s výjimkou návštěvníků přijíždějících ze zemí s rizikem žluté zimnice. Hepatitida A a hepatitida B se doporučují vždy a v každém případě by bylo dobré promluvit si s cestovním lékařem.

Pro aktuální informace o vízech a dalších věcech doporučuju zkontrolovat cestovní informace ministerstva zahraničí své země (například v Česku – „Cestujeme“ na webu MZV).

 

Trek v Himálaji.

Co dělat a vidět v Indii

Vzhledem k velikosti země jsem se rozhodl rozdělit tuto část průvodce na tři oblasti/itineráře: sever, střed a jih, které zhruba pokrývají postupně všechno, co leží severně od Nového Dillí, oblast mezi Novým Dillí a Bombají a nakonec to, co leží jižně od Bombaje. Pro každý region najdeš podrobnější mapu a při dlouhých cestách se dají jednotlivé itineráře v pohodě kombinovat.

Samozřejmě jsem i já sám, přestože jsem v Indii strávil čtyři měsíce, jen škrábl na povrchu všeho, co se tu dá vidět, a přestože jsem se snažil udělat průvodce co nejúplnější, následující jsou obecně vzato jen destinace s největším turistickým zájmem.

V tomto průvodci jsou ceny uvedeny v místní měně zvané „indická rupie“, často zkracované na „INR“. Kurz je přibližně 1€ = 106 INR. Aktuální kurz si můžeš zkontrolovat na této stránce.

Střed Indie

Začneme tím, co lze považovat za centrálně-severní část země, ale kterou kvůli přehlednosti budu nazývat prostě střed. Pokrývá v podstatě státy Harijána, Uttarpradéš a Rádžasthán a zhruba sleduje pravděpodobně nejoblíbenější itinerář vůbec. Tady najdeš video z první části mé cesty (v italštině, ale můžeš si zapnout titulky) a z období stráveného v Rádžasthánu (v italštině, ale můžeš si zapnout titulky).

Ve všech těchto regionech je v letním období opravdu horko, a proto se doporučuje navštívit je v období od října do března.

Nové Dillí

Hlavní město země a pro mnoho lidí i první zastávka cesty do Indie. Strávil jsem tu jen pár dní a období (konec května) rozhodně nebylo z hlediska počasí ideální, ale řekněme, že mě toto gigantické, nesmírně chaotické a znečištěné město nijak zvlášť neohromilo. I tak tady je pár věcí, které můžeš dělat, pokud máš k dispozici pár dní.

Co dělat a vidět v Novém Dillí

Dillí by tě mohlo zaměstnat docela dost dní, ale myslím, že na hlavní atrakce stačí pár dní.

Uvnitř Červené pevnosti.

Historické centrum

Nejstarší část města soustřeďuje mnoho hlavních turistických míst a dá se z ní udělat pěkný okruh: když vystoupíš na stanici metra Chandni Chowk (Google Maps), můžeš navštívit Červenou pevnost (Google Maps) a v klidu tam strávit pár hodin; vstupné stojí 950 INR (900 INR při platbě kartou), což je docela drahé, a pokud máš omezený rozpočet, myslím, že stačí pohled zvenku, vnitřní zahrady podle mě nejsou zrovna ohromující.

Od Červené pevnosti pokračuj po Chandni Chowk Road a navštiv dva chrámy Shri Digambar Jain Lal Mandir (Google Maps) a Bhagwan Shri Kalki Mandir (Google Maps) na začátku ulice a pak dojdi až na ikonický trh s kořením (Google Maps) pořád po Chandni Chowk Road. Odtud doporučuju vrátit se zpátky uličkami Kinari Bazar a Dariba Kalan, než dojdeš k mešitě Jama Masjid (Google Maps).

Tohle, co jsem právě popsal, je zhruba klasický itinerář po historickém centru Dillí. Osobně jsem navštívil také chrám Swaminarayan Akshardham (Google Maps), vstup je zdarma a stavba je opravdu působivá, leží kousek od stanice metra Akshardham (Google Maps), takže je opravdu snadno dostupný. Byl jsem také v zahradách Lodhi (Google Maps), vstup zdarma a rozhodně kout klidu uprostřed chaotického města, uvnitř parku navíc stojí pár starých budov a památek, které se dají navštívit.

Další ikonická místa, která jsem ale osobně nenavštívil, jsou nepochybně Humájúnovy hrobky (Google Maps), architekturou podobné Tádžmahálu, Qutub Minár (Google Maps), kde stojí nejvyšší cihlový minaret na světě, a ikonická India Gate (Google Maps), válečný památník. Sikhský chrám Sri Bangla Sahib Gurudwara (Google Maps) je pěkný a večer tam všem přítomným zdarma dávají jídlo v „jídelně“, zajímavý zážitek.

Chrám Sri Bangla Sahib Gurudwara.

Doprava do Nového Dillí

Spojení z Dillí a do Dillí je prakticky do kteréhokoli významného města v okruhu nejméně 1000 km, ať už vlakem/autobusem, nebo letadlem. Ve městě naopak doporučuju používat metro, které umožňuje dojet prakticky kamkoli za opravdu směšné ceny, včetně přesunů na letiště.

Ubytování v Novém Dillí

Já jsem spal v Joey’s Hostel a doporučuju ho. Cena je výborná, personál je opravdu milý a ochotný, snídaně v ceně je dobrá a hlavně pokud jsi v Dillí v létě, jsou klimatizované společné místnosti plus, který rozhodně není k zahození, a poloha poblíž stanice metra je opravdu praktická.

Ágra

Město Ágra, které leží jen pár hodin od Dillí, ukrývá atrakci par excellence v Indii, Tádžmahál.

Co dělat a vidět v Ágře

Tádžmahál

I tady si myslím, že cena vstupu je mírně řečeno nepřiměřená a samozřejmě neustále roste. V každém případě vstup stojí 1100 rupií (1050 při platbě kartou) plus 200 rupií za vstup do mauzolea; je to jen pár eur navíc, ale pokud máš opravdu omezený rozpočet, upřímně si nemyslím, že to stojí za to, a doporučuju spokojit se se standardní vstupenkou.

Tádžmahál je otevřený každý den od 6:00 do 19:00 kromě pátku. Doporučuju vstoupit východní bránou (Google Maps), protože je méně přeplněná, pokladna otevírá zhruba v 5:30, doporučuju také dorazit tam v tu hodinu, abys vešel co nejdřív: už kolem 8:00 je areál extrémně přeplněný.

Tádžmahál.

Pevnost v Ágře

Stavba je podobná Červené pevnosti v Dillí, ale lépe zachovalá. Z pevnosti (Google Maps) je skvělý výhled na Tádžmahál a často se navštěvuje ve stejný den. Tuk-tuk z Tádžmahálu do pevnosti stojí zhruba 30–50 rupií, zatímco vstup stojí 600 rupií, ale 50 rupií slevy dostaneš, když ukážeš vstupenku do Tádžmahálu.

Nakonec, další zajímavé místo, které leží jen 40 km od Ágry, je Fatehpur Sikri (Google Maps), opravdu působivé opevněné městečko, kam zavítá jen zlomek turistů z Ágry a dá se v pohodě zvládnout autobusem za jeden den.

Doprava do Ágry

Ágra leží na jedné z hlavních železničních tratí země, ale je to také jedna z nejvytíženějších, takže je těžké sehnat místo, zvlášť na poslední chvíli, ale i tak se vyplatí to zkusit. Alternativně můžeš jet autobusem, z Nového Dillí to jsou 4–5 hodin.

Ubytování v Ágře

I tady jsem spal v Joey’s Hostel a moc ho doporučuju. Je tam pěkná terasa s výhledem na Tádžmahál a hostel je pět minut pěšky od vchodu, snídaně v ceně není vůbec špatná a personál je nesmírně ochotný.

Orchha

Orchha je lehce stranou klasického itineráře, ale myslím, že rozhodně stojí za návštěvu, je to malá středověká vesnice na břehu řeky Betwa s opravdu působivou pevností a opravdu zajímavou sérií chrámů.

Orchha z výšky.

Co dělat a vidět v Orchhe

Všechny atrakce leží v okruhu pár kilometrů, a proto si myslím, že na návštěvu města stačí jeden den. Doporučuju začít brzy ráno, protože jen pevnost si může v klidu vyžádat pár hodin, a je také dobré vědět, že se vstupenkou, která stojí 200 rupií, můžeš navštívit i katakomby (Google Maps) a chrám Lakshmi Narayan Mandir (Google Maps).

Nakonec doporučuju navštívit i chrám Chaturbhuj Mandir (Google Maps), z něhož je pěkný výhled na pevnost, a když dáš správci pár rupií, můžeš vylézt i na střechu chrámu a užít si nádherný panoramatický výhled na celé městečko.

Katakomby v Orchhe.

Doprava do Orchhy

Orchha má maličké nádraží (Google Maps), které obsluhuje jen pár spojů denně; pokud pokračuješ do Khadžuráha, měl by tam v 7:25 ráno jet osobní vlak, který se nedá rezervovat. V každém případě se do Orchhy dostaneš přes Jhansi, které je asi 15 km daleko. V Jhansi je dobře obsluhované nádraží (Google Maps), stejně jako autobusové nádraží (Google Maps) se spoji do všech hlavních okolních měst. Z Jhansi do Orchhy jede tuk-tuk zhruba 45 minut, já jsem zaplatil 220 rupií, když jsem se o něj dělil s kamarádem. Levnější alternativa, kterou jsem ale nevyzkoušel, je vzít jeden ze sdílených tuk-tuků, které podle všeho odjíždějí od autobusového nádraží, jakmile se naplní, a měly by stát 20 rupií na osobu.

Ubytování v Orchhe

Shree Ram Homestay je pravděpodobně nejlepší možnost ve městě. Dobrou alternativou se zdá být Temple View Guesthouse. V každém případě je městečko opravdu malé a víceméně všechna ubytování jsou soustředěná v centru, takže by rozhodně neměl být problém najít si nocleh.

Pevnost v Orchhe.

Khadžuráho

Khadžuráho je městečko na půl cesty mezi Ágrou a Váránasí, takže výborná zastávka na rozdělení cesty mezi dvěma oblíbenými zastávkami. Najdeš tu četné skupiny hinduistických a džinistických chrámů, které jsou součástí světového dědictví UNESCO díky nádhernému kamenickému řezbářství, které je charakterizuje.

Jeden z chrámů v Khadžuráhu.

Co dělat a vidět v Khadžuráhu

Mnoho lidí přijíždí do Khadžuráha výhradně kvůli návštěvě takzvaného hlavního (západního) komplexu neboli „Western Group“: jsou tu rozhodně nejpůsobivější a nejlépe zachované chrámy, vstup stojí 600 rupií a otevírá se v 6:00 ráno a doporučuju zažít východ slunce uvnitř komplexu.

Po návštěvě hlavního komplexu doporučuju navštívit i skupinu chrámů na východě a skupinu na jihu; ty rozhodně nejsou tak krásné jako ty v západní skupině, ale myslím, že stejně stojí za to. Není tam žádné vstupné, kromě pár chrámů, kde se chce malý příspěvek; pokud máš opravdu omezený rozpočet, mohl bys dokonce uvažovat, že navštívíš jen ty a západní skupinu vynecháš.

Chrámy leží všechny blízko sebe a dobrý způsob, jak je projít, je rozhodně na kole, které si můžeš půjčit za 100 rupií nebo o něco víc; jinak si můžeš vždycky usmlouvat tuk-tuk na pár hodin.

Ty, které mi doporučili a které jsem osobně navštívil, jsou: Vamana Temple, Javari Temple, Jain Temples, Duladeo Shiva Temple, Beejamandal Temple a Chaturbhuji Temple.

Nakonec se dá z Khadžuráha jet na organizovaný výlet do nedalekého národního parku Panna, slavného vysokou hustotou tygrů, kteří se při návštěvě vidí prakticky vždycky. Cena je „za džíp“, který se, pokud se nepletu, mohou sdílet až 4 lidé, takže pokud chceš ušetřit, vyplatí se jet ve skupině.

Doprava do Khadžuráha

Pokud přijíždíš z Váránasí, nejpohodlnější a nejvýhodnější způsob je noční vlak, který jezdí třikrát týdně (v pondělí, ve středu a v sobotu) a jeho konečnou stanicí je přímo Khadžuráho. Pokud naopak přijíždíš z Orchhy, doporučuju jet na vlak do Jhansi; z Ágry doporučuju vzít noční vlak (odjezd každý den).

Nakonec, pokud pokračuješ do Orchhy (přes Jhansi) a chceš si vlak rezervovat online, zadej jako cíl Datia, jinak systém nezobrazí žádný vlak. Řekli mi, že existuje i přímý vlak do Orchhy, odjezd ve 12:30, ale často má zpoždění a je to vlak bez rezervace, takže extrémně přeplněný, s cenou jen 50 rupií.

Ubytování v Khadžuráhu

Moustache Khajuraho je opravdu pěkný hostel kousek od hlavního (západního) komplexu.

Váránasí

Váránasí, jedno z nejstarších měst Indie i světa, je také jedním z nejposvátnějších v zemi: každý rok tu totiž miliony poutníků navštíví jeho prastaré ghaty (schodiště sestupující až do řeky), aby se vykoupali ve vodách Gangy.

Jeden z mnoha ghátů ve Váránasí.

Co dělat a vidět ve Váránasí

Váránasí není jedním z těch měst, kde jsou naprosto nepřehlédnutelné atrakce, tou pravou atrakcí je tady pozorovat obřady, které ožívají podél řeky. Každý den se tu ve vodách Gangy ponoří přes 60 000 lidí, hlavně za úsvitu a při západu slunce. Během těchto dvou částí dne se nabízejí velmi oblíbené „boat tours“, což je asi hodinová projížďka lodí, která nabízí jiný pohled na různé obřady konající se podél ghatů. Klasická trasa při západu slunce obvykle začíná u Dasaswamedh Ghat (Google Maps) a pokračuje pak k Manikarnika Ghat (Google Maps), kde se dají pozorovat kremace, a nakonec zpět k Dasaswamedh Ghat na obřad Aarti.

Doporučuju jednoduše se ztratit v labyrintu uliček starého města Váránasí, kde se mezi kravami, poutníky a pouličním jídlem opravdu dýchá jedinečná atmosféra.

Doprava do Váránasí

Z Khadžuráha jedou tři vlaky týdně (v úterý, v pátek a v neděli), pokud naopak přijíždíš z Ágry, jezdí vlaky každý den. Další možný cíl je Lakhnaú, zhruba 8 hodin autobusem. Kromě toho tu je denní autobus, který spojuje Váránasí přímo s Káthmándú v Nepálu.

Ubytování ve Váránasí

Strávil jsem pár dní v Good Vibes Hostel, centrální poloha a opravdu levný, ale nic víc. Pak jsem se přestěhoval do Gostops Varanasi, který je mimo staré město ve výrazně hezčím zařízení a celkem vzato myslím, že je to lepší volba. Dál na jih podél Gangy je Moustache.

Řeka Ganga ve Váránasí.

Lakhnaú

Tuto část věnovanou středu severu uzavírám destinací, kterou jsem osobně nenavštívil, ale doporučilo mi ji několik cestovatelů: Lakhnaú, hlavní město státu Uttarpradéš a historicky opravdu důležité město, natolik, že je považováno za srdce kultury severní Indie.

Hlavní atrakcí je Bara Imambara (Google Maps), velký komplex hrobek postavený v roce 1783 se zajímavým labyrintem uvnitř, a nedaleká Chhota Imambara (Google Maps), impozantní mauzoleum z roku 1837. Vstupenka je jednotná a stojí 500 INR pro cizince.

Doprava do Lakhnaú

Vlakem je spojení možné z Ágry a Nového Dillí, zatímco pokud jsi ve Váránasí, jedinou možností je autobus. Do Lakhnaú se dá dostat také z města Sunauli na hranici s Nepálem.

Tohle, co jsem právě popsal, je oblíbený itinerář, který v podstatě začíná v Novém Dillí a končí ve Váránasí. Další itinerář, možná ještě oblíbenější, je ten, který vede státem Rádžasthán a který mnozí kombinují do jediné cesty.

Džajpur

Džajpur, hlavní město Rádžasthánu známé také jako „Růžové město“, je vzhledem ke své blízkosti k Novému Dillí a Ágře pro mnohé první zastávkou cesty po regionu.

Opičí chrám v Džajpuru.

Co dělat a vidět v Džajpuru

V Džajpuru a okolí je k návštěvě mnoho míst, a nezapomeň navíc, že Džajpur je jedním z hlavních indických měst, co se týče výroby látek a oblečení, dá se tu opravdu výhodně nakoupit.

Jaipur City Palace a Hawa Mahal

Tyto dvě budovy jsou bez pochyby nejikoničtější v centru Džajpuru a leží blízko sebe. Osobně jsem Jaipur City Palace nenavštívil, protože jsem dorazil ke vchodu příliš pozdě, je totiž otevřený každý den od 9:30 do 17:00 a vstup pro cizince stojí 500 rupií. Hawa Mahal, známý také jako Palác větrů, leží nedaleko, ale bylo mi doporučeno nenavštěvovat interiér, protože zvenčí je palác mnohem malebnější, zvlášť večer, když je osvětlený.

Nakonec Jantar Mantar, který leží doslova uprostřed a je naopak památkou UNESCO, proslulou tím, že je největší z pěti astronomických observatoří, které nechal postavit maharádža Džai Singh v letech 1727–1734. Otevřeno je každý den od 9:00 do 16:30, vstup pro cizince stojí 200 INR.

Poznámka: Zvaž koupi kombinované vstupenky, která umožňuje vstup do Jantar Mantar, Amber Fort, Central Museum, Hawa Mahal, Isarlat a Nahargarh Fort za 1000 INR, vstupenka platí dva dny a dá se koupit v kterékoli z právě zmíněných památek.

Existuje také další kombinovaná vstupenka, která za 500 INR, rovněž platná dva dny, zahrnuje vstup do City Palace, Royal Gaitor a cenotafů Maharanis a Jaigarh.

Hawa Mahal.

Pevnost Amber, pevnost Jaigarh a pevnost Nahargarh

Pokud je tohle jedna z tvých prvních zastávek v Rádžasthánu, nebo obecněji v Indii, pravděpodobně tě pevnosti ještě neomrzely, ale já jsem jich osobně už viděl dost, nemluvě o těch, které jsem měl navštívit v budoucnu, a tak jsem se omezil na krátkou návštěvu Amber Fort! V každém případě tady je pár informací o jednotlivých pevnostech.

Amber Fort

Leží asi 11 km severně od centra Džajpuru (Google Maps) a je považován za nejkrásnější ze tří pevností; vnější zahrady a velkou část prvních obranných linií si můžeš prohlédnout zdarma, pokud chceš navštívit vnitřek citadely, vstupenka stojí 500 INR. Hlavní atrakcí uvnitř pevnosti je „Sheesh Mahal“, místnost pokrytá tisíci malých zrcadel.

Pokud chceš, můžeš se k pevnosti dostat veřejnou dopravou autobusem číslo 5, který jede kolem Hawa Mahal a New Gate.

Amber Fort.

Jaigarh Fort

Tato pevnost (Google Maps) leží asi kilometr od Amber Fort. Nikdy nebyla dobyta v bitvě a je známá největším dělem na světě, Jaivana. Podle všeho stojí hodně za návštěvu i vnitřní zahrady a výhledy na velký komplex Amber Fort pod ní. Vstup pro cizince stojí 500 INR.

Nahargarh Fort

Nakonec Nahargarh Fort (Google Maps), nejmenší ze tří a snadno dostupný i pěšky z centra Džajpuru, nabízí skvělé výhledy na samotné město a jezero Man Sagar.

Další zajímavá místa ve městě a okolí jsou Jal Mahal (Water Palace), částečně potopený palác, který stojí doslova uprostřed jezera a je vidět ze silnice vedoucí k Amber Fort. Jedna z proslulých Step Well, kousek od Amber Fort, se vstupem zdarma, a nakonec Monkey Temple (Galtaji), komplex chrámů ponořený do lesa ve skutečně malebném prostředí, ke kterému se dojde po krátké procházce, vstup zdarma.

Na přesuny mezi různými atrakcemi doporučuju zaplatit tuk-tuk na celý den, ceny za mé návštěvy ve vedlejší sezóně byly zhruba 600 INR pro jednoho a 800 INR pro dva.

Nakonec, z Džajpuru se dá během jednoho dne navštívit Chand Baori, postavený před více než 1000 lety, je to jedna z největších a nejkrásnějších studní se schody na světě; návštěva se často kombinuje s Bhangarh Fort, který leží zhruba na půl cesty mezi Džajpurem a Chand Baori. Navštívit obě místa veřejnou dopravou sice podle mých zjištění jde, ale není to zrovna jednoduché, pokud bys měl zájem, jakákoli cestovní kancelář ve městě nabízí jednodenní výlet/dopravu do obou destinací.

Step Well v Džajpuru.

Doprava do Džajpuru

Džajpur je dostupný vlakem ze všech hlavních okolních měst (Dillí, Ágra, Adžmér a má i přímé spojení do Bombaje). Autobusová spojení jsou také opravdu častá a virtuálně do jakéhokoli významného města v okruhu stovek kilometrů.

Ubytování v Džajpuru

Moustache Hostel Jaipur je jeden z nejlepších hostelů, v jakých jsem kdy byl, není zrovna blízko centra, ale je kousek od autobusového nádraží, zařízení je nové a opravdu pohodlné.

Puškar

Puškar je mezi cestovateli opravdu oblíbená destinace, je to posvátné město proslulé chrámem Brahmy, hinduistického božstva považovaného za tvůrce tohoto světa, kterému je ze spletitých důvodů zasvěceno jen velmi málo chrámů. Upřímně mi přišlo extrémně turistické a moc mě nezaujalo, ale myslím, že se tam i tak vyplatí zastavit, aby se rozdělila cesta do Džódhpuru.

Západ slunce nad jezerem Puškar.

Co dělat a vidět v Puškaru

Mnozí vnímají Puškar jako destinaci vhodnou k odpočinku a opravdu tu není moc co dělat. Městečko je postavené kolem jezera Puškar, o kterém se říká, že ho stvořil Lord Brahma, a proto je cílem poutí, obklopuje ho celých 52 ghatů a obřady se střídají celý den.

Právě v souvislosti s těmito obřady dávej pozor, protože je tu hodně ne zrovna poctivých mnichů, kteří se ti pokusí požehnat, obarvit ti čelo atd. atd. jen proto, aby po tobě pak chtěli peníze.

Bazar je plný suvenýrů všeho druhu a rozhodně tu nechybí centra jógy a meditace. Tohle je skvělé místo na sledování západu slunce a pokud bys měl chuť na pěknou procházku za úsvitu, chrám Savitree nabízí skvělé výhledy, přes den můžeš vyjet i lanovkou.

Doprava do Puškaru

Z Džajpuru nabízí Jai Ambay technicky přímý klimatizovaný autobus za 300 rupií, po příjezdu do Adžméru mě ale (na jejich účet) přesadili do místního autobusu, protože do Puškaru nejelo dost cestujících.

V podstatě myslím, že je lepší vzít jeden z mnoha autobusů (i státních RSRTC), které z Džajpuru, Džódhpuru a Bundi jedou až do Adžméru, a odtud pak místní autobus za 20 rupií, který tě odveze do Puškaru a jezdí opravdu často. Totéž platí, až budeš Puškar opouštět: vezmi nejdřív autobus do Adžméru, protože odtud máš mnohem víc možností.

Pokud chceš, jsou tu i vlaková spojení; podle všeho by se z nádraží mělo dát jet do Puškaru autobusem, aniž bys musel na autobusové nádraží.

Ubytování v Puškaru

I tady doporučuju Moustache, skvělé zařízení a krásná střešní terasa s výhledem na celé město. Další dobrou alternativou by mohl být Zostel. Pokud naopak hledáš něco luxusnějšího, mrkni na Inn Seventh Heaven.

Bundi

Osobně jsem tam nebyl kvůli času a počasí (město právě zasáhly silné deště a bylo částečně zaplavené), ale rozhodně je to destinace, která má mezi cestovateli určitou oblibu.

Město má přes 50 studní se schody, většina z nich je ale dnes v žalostném stavu, s výjimkou Rani Ji Ki Baori (Královniny studny). Další zajímavé místo je pevnost Taragarh, postavená v 16. století, je to jedna z nejznámějších v Rádžasthánu, vstup stojí 500 INR pro cizince.

Doprava do Bundi

Autobusová spojení do Džajpuru a Adžméru jsou opravdu častá, 4–5 hodin. Bundi má také nádraží, které ale není moc obsluhované. Alternativou je město Kota, asi hodinu cesty, odkud jezdí autobusy spojující obě města zhruba každých 15 minut.

Ubytování v Bundi

Bhavyam HomeStay se zdá být skvělou levnou možností, stejně jako Blue Door, pokud naopak hledáš něco luxusnějšího, mrkni na Dev Niwas Heritage Hotel.

Džódhpur

Džódhpur je druhé největší město Rádžasthánu, leží doslova na prahu pouště Thar a je známé jako modré město: většina domů ve starém městě je totiž natřená namodro.

Západ slunce nad modrým městem.

Co dělat a vidět v Džódhpuru

Z asi tisíce pevností, které v Indii jsou, je ta v Džódhpuru rozhodně must-see a na rozdíl od mnoha jiných stojí za cenu vstupného.

Mehrangarh Fort

Pevnost v Džódhpuru (Google Maps), která se tyčí nad městem z vrcholu kopce, je největší v celém Rádžasthánu, byla postavena v roce 1458 a nikdy nebyla dobyta v bitvě.

Na rozdíl od všech ostatních pevností, které jsem v Indii navštívil, zahrnuje vstupné 600 rupií audioprůvodce (i v italštině), opravdu zajímavý a dobře zpracovaný. Můžeš v klidu strávit pár hodin prozkoumáváním různých místností a zahrad, s výborným výhledem na město pod sebou.

Jaswant Thada a Singhoria Hill

Jsou to mramorové hrobky panovníků, asi 1 km od pevnosti (Google Maps), takže se k nim dá v pohodě dojít pěšky. Vstup stojí jen 30 rupií.

Další místo, které moc doporučuju, je Singhoria Hill (Google Maps), vyhlídka, rovněž nedaleko od pevnosti; při západu slunce jsou odtud spektakulární výhledy na samotnou pevnost a město pod ní. Vstup je zdarma, stačí jednoduše vyjít po schodišti, které je u silnice.

Pevnost v Džódhpuru ze Singhoria Hill.

Modré město

Všude se nabízejí prohlídky s průvodcem, ale upřímně myslím, že stačí se ztratit v uličkách starého města, abys nasál jeho atmosféru. Celá část města u paty pevnosti směrem na západ je opravdu hezká a pokud chceš, je tu i vedlejší východ z pevnosti, který tě zavede doslova do srdce modrého města.

Navíc jsem našel tuto vyhlídku, když jsem chodil nazdařbůh, a podle všeho je to jedno z oblíbených míst různých prohlídek.

Centrum nové části Džódhpuru není zrovna ohromující, ale i tak stojí za to se tam projít, okolí hodinové věže není špatné.

Doprava do Džódhpuru

Já jsem do Džódhpuru jel státním autobusem (RSRTC) z Adžméru, 205 rupií, zhruba 5 hodin. V každém případě jsou tu častá spojení jak z Adžméru, tak z Džaisalmeru. Do vzdálenějších měst jsou přímá spojení obvykle noční. Také nádraží je pravidelně obsluhováno přímými denními spoji, které jedou na sever do Dillí a na jih do Bombaje.

Ubytování v Džódhpuru

I tady jsem spal v goStops Jodhpur a doporučuju ho, terasa na střeše a obecněji celé zařízení je opravdu pěkné, s prostornými vícelůžkovými pokoji. Jediným mínusem je snad poloha, leží totiž na opačné straně modrého města; já jsem se přesto všude dostal pěšky bez problémů a stanice veřejných autobusů je opravdu blízko.

Modré město.

Džaisalmér

Známé také jako zlaté město, leží na samém západě Rádžasthánu uprostřed pouště Thar, kousek od hranice s Pákistánem.

Co dělat a vidět v Džaisalmeru

I tady je hlavní atrakcí pevnost, která se tyčí nad městem. Na rozdíl od ostatních pevností v regionu je tato obydlená: uvnitř je skutečná obydlená citadela s obchody, restauracemi, hotely a dalším.

Pevnost v Džaisalmeru.

Pevnost v Džaisalmeru

Protože jde o citadelu (Google Maps), můžeš do pevnosti vstoupit a prohlížet si ji, jak se ti zlíbí, bez placení vstupného, a procházet se uličkami je opravdu příjemné – i když jak se v Indii často stává, neustále tě zvou do obchodů a restaurací. Je tu navíc řada vyhlídek, odkud se dá pozorovat město pod námi a poušť v dálce.

Dá se také navštívit královský palác u vchodu do citadely, osobně jsem to neudělal, protože mi řekli, že tam není moc k vidění a vstup stanovený na 500 rupií není zrovna levný (včetně audioprůvodce).

Navštívil jsem ale komplex džinistických chrámů, rovněž uvnitř citadely (Google Maps). Chrámy jsou proslulé opravdu působivými kamennými řezbami, pokud jsi podobná díla ještě neviděl, myslím, že to stojí za to. Jsou otevřené veřejnosti od 8:00 do 12:00 a vstup stojí 200 rupií.

Haveli

Je to soubor luxusních sídel postavených na začátku 19. století pro syny bohatého obchodníka z Džaisalmeru. Patwon Ki Haveli je nejpůsobivější z pěti a byl přeměněn na muzeum, uvnitř se dají pozorovat umělecké předměty a nábytek, které dokládají extrémně luxusní životní styl té doby. Vstup stojí 250 rupií, zatímco do ostatních Haveli, všechna leží na stejné ulici, je vstup 100 rupií.

Vnější fasáda jednoho z Haveli.

Jezero Gadisar

Toto umělé jezero (Google Maps) se dříve používalo jako zásobárna vody pro město, dnes je to spíš turistická atrakce, na březích i uprostřed jezera stojí pár chrámů a hrobek. Nečekej nic zvláštního, ale rozhodně stojí za to se tam jít podívat na východ nebo západ slunce a sedět na ghatech.

V jezeře žije spousta sumců, kteří připlouvají ke břehu, přilákáni početnými místními, kteří je krmí: nic moc, ale je to rozhodně něco neobvyklého k pozorování a samozřejmě nebude chybět ten, kdo se ti bude snažit nabídnout krmivo pro ryby! Pokud chceš, nabízejí se i projížďky lodí.

Jezero Gadisar.

Noc v poušti

Noc strávená v poušti Thar, často spojená s projížďkou na velbloudím hřbetě, je bez pochyby nejoblíbenější výlet, jaký se ve městě nabízí. K tomu se prakticky vždycky přidává i návštěva Kuldhary, vesnice asi 18 km od Džaisalmeru, zcela opuštěné na začátku devatenáctého století z neznámých důvodů.

Aktivity a navštívené destinace, stejně jako úroveň komfortu, se mezi jednotlivými společnostmi hluboce liší. Osobně jsem chtěl jet s firmou jménem desert man, s výbornými recenzemi, ale vzhledem k vedlejší sezóně tam nebylo moc lidí a stálo by mě to 1750 rupií, a kdyby se našel někdo další, klesla by cena na 1500. Nakonec jsem to udělal s několika mladými lidmi, které jsem náhodou potkal u jezera Gadisar a kteří rozhodně nechtěli jet na velbloudech z etických důvodů; pro mě to nebylo zásadní, a tak jsem se k nim připojil hlavně kvůli společnosti, zaplatil jsem 1250 rupií a místo projížďky na velbloudu jsme navštívili několik vesnic v poušti.

Ať si vybereš cokoli, myslím, že spát v poušti rozhodně stojí za to, už jen kvůli tomu, abys viděl působivou hvězdnou oblohu!

Nakonec moc doporučuju vychutnat si západ slunce z této vyhlídky, která leží na vrcholku malého kopce, není tam žádné vstupné a výhled je opravdu skvělý. Někdo ti může navrhnout, abys šel na západ slunce k Vyas Chhatri, které je kromě toho, že je dál, i placené. Myslím, že výše zmíněné místo je výrazně lepší volba.

Kuldhara, opuštěná vesnice.

Doprava do Džaisalmeru

Do Džaisalmeru se dá snadno dojet vlakem z Džódhpuru nebo autobusem, vlak je o něco levnější a rozhodně pohodlnější, ale doba jízdy je stejná, zhruba 6 hodin. Já jel státním autobusem za 275 rupií. Pokud naopak přijíždíš z jihu (Udajpur), jezdí noční autobusy. Nejlepší společnost je Hanuman, kancelář v Džaisalmeru je tady, zaplatil jsem 800 rupií za lůžko, když jsem šel přímo do kanceláře, oproti 987 rupiím u Redbusu.

Ubytování v Džaisalmeru

I tady jsem už po několikáté v Rádžasthánu spal v Moustache, hostel je opravdu pěkný, ale leží mimo citadelu; uvnitř je hostel, který mi byl moc doporučován, Zostel, podle všeho je historická budova, ve které hostel sídlí, opravdu pěkná.

Svítání v poušti.

Udajpur

Udajpur byl jednou z mých posledních zastávek v Indii, takže, jak se na konci mých cest často stává, bylo tam spousta odpočinku a velmi málo objevování. I tak tady jsou některé z hlavních atrakcí Udajpuru.

Co dělat a vidět v Udajpuru

Palác v Udajpuru, postavený celý ze žuly a mramoru, je nepochybně atrakce číslo jedna ve městě. Pokud máš omezený rozpočet (vstup stojí 500 rupií) a už jsi viděl jiné pevnosti/paláce v Rádžasthánu, myslím, že se dá v klidu vynechat, ale rozhodně si nenech ujít večerní pohled na palác z Ambrai Ghat.

Další rozhodně zajímavá stavba je chrám Jagdish, opravdu působivé mramorové řezby se vstupem zdarma. Dvě opravdu malebné vyhlídky na město jsou chrám Shri Manshapurna Karni Mata, na který se dá dojít pěšky zdarma nebo vyjet lanovkou za 110 rupií, a Monsoon Palace, výstup stojí 300 rupií plus doprava, protože palác leží mimo město.

Doporučuju zajít na folklorní představení, které se koná v divadle přesně na tomto místě. Je moc hezké na koukání a stojí jen 150 rupií, plus dalších 150 rupií, pokud chceš fotit. Koná se každý večer od 19:00 do 20:00, snaž se dorazit brzy, protože i ve vedlejší sezóně bylo narváno.

Palác v Udajpuru.

Pevnost Kumbhalgarh a chrám Ranakpur

Osobně jsem tam nebyl, ale je to oblíbený výlet, který vyjíždí z Udajpuru. Hradby pevnosti Kumbhalgarh (Google Maps) jsou druhé nejdelší na světě po Velké čínské zdi, zatímco chrám Ranakpur (Google Maps) je považován za nejpůsobivější ze všech džinistických chrámů.

Navštívit obě místa během jednoho dne veřejnou dopravou se zdá být nemožné. Alternativa, kterou mi doporučili, je půjčit si motorku a udělat si výlet na jeden den, nebo ještě přenocovat v Ranakpuru; městečko se zdá být fajn a tím si také rozdělíš cestu.

Nakonec, pokud hledáš dobrou kávu, Jheel’s Ginger Coffee, přestože je na indické poměry opravdu drahá, podává výbornou kávu a malá terasa na jezeře je opravdu pěkná, strávil jsem tam doslova hodiny čtením. Pokud naopak hledáš místo, kde se nacpat skvělým Thali (pravděpodobně nejlepším z celé mé cesty po Indii), zajdi do Natraj Dining Hall, i tady cena není zrovna backpacker friendly, ale vzhledem k formátu „all you can eat“ to rozhodně stojí za to, byl jsem tam dvakrát!

Pětihvězdičkový hotel uprostřed jezera v Udajpuru.

Doprava do Udajpuru

Vzhledem k poměrně centrální poloze jsou z Udajpuru přímá autobusová spojení do všech hlavních měst Rádžasthánu za 8–10 hodin (Džaisalmér, Džódhpur, Adžmér, Džajpur) a přímá spojení z Dillí a Bombaje za 14–16 hodin.

Vlakem naopak přímá spojení existují jen z Adžméru, Džajpuru, Dillí a Bombaje. Pokud vyjíždíš z Džaisalmeru nebo Džódhpuru, musíš přestupovat v Adžméru a ztratíš spoustu času, takže je lepší jet autobusem.

Ubytování v Udajpuru

I tady jsem spal v Moustache a rozhodně ho doporučuju. Nádherná střešní terasa, skvělé společné prostory, čisté a prostorné pokoje. Mají dokonce stůl na stolní tenis. Co víc si přát?

Etnický tanec v Udajpuru.

Severní Indie

Pod Severní Indií rozumím v podstatě všechno, co leží severně od Dillí, a zvlášť region Himálaje na pomezí států Himáčalpradéš a Kašmír, kde jsem během své cesty po Indii strávil většinu času (tady najdeš video z této části cesty, v italštině, ale můžeš si zapnout titulky).

Ve všech těchto regionech je v zimě opravdu zima, a proto se doporučuje navštívit je v období duben–září, což z celé této oblasti dělá skvělou alternativu ke zbytku země, který je právě v těchto měsících pod vlnou horka typického pro indické léto v nížinách.

Po zbytek roku (a také první měsíce jara) mohou být přesuny po souši kvůli sněhu extrémně obtížné, některé silnice a průsmyky jsou přímo uzavřené.

Já, jak umírám zimou na průsmyku Konmaru La.

Rišikéš

Město, které leží u úpatí Himálaje a protéká jím řeka Ganga, je považováno za světové hlavní město jógy a stalo se extrémně slavným poté, co ho v roce 1968 navštívili Beatles.

Co dělat a vidět v Rišikéši

Musím říct, že vzhledem k období před monzuny (konec května) a školním prázdninám v Indii mi město přišlo extrémně přeplněné se strašným počasím, ale představuju si, že po zbytek roku je mnohem snesitelnější.

Jóga a meditace

Pokud tě nezajímá zapsat se na kurzy jógy (extrémně populární jsou kurzy na učitele jógy, představuju si, že ceny jsou opravdu příznivé), meditace, veganské restaurace a všechno, co může nějak souviset se světem jogínů, město samo o sobě podle mě nemá moc co nabídnout a v klidu se můžeš soustředit na jiné destinace. Pokud ale máš čas, vyplatí se zastavit se na pár dní, než pokračuješ na sever.

Rišikéš z výšky.

Navštiv vodopády

Činnost, která s jógou nesouvisí, je návštěva několika vodopádů v okolí města: Neer Garh (Google Maps), Garud Chatti (Google Maps), Patna (Google Maps) a HimShail (Google Maps). Nejlepší způsob, jak je navštívit, je půjčit si skútr, zhruba 300 rupií na den.

Východ slunce u chrámu Maan Kunjapuri Devi

Bohužel se mi nepodařilo najít nikoho, s kým bych se podělil o taxi (samotného to stálo příliš), abych vyjel k chrámu Maan Kunjapuri Devi, odkud prý je nádherné sledovat východ slunce. Pokud chceš, můžeš nahoru i dolů jít pěšky po stezce (zaznačené v Organic Maps), i když mnozí volí nahoru taxíkem a dolů pěšky. Přes den se tam dá dojet veřejnou dopravou autobusy do Gangotri.

Nakonec, rafting na řece Ganze je extrémně populární a nabízí se prakticky všude ve městě. Rišikéš je také často výchozím bodem pro návštěvu „blízkého“ údolí květin.

Doprava do Rišikéše

Rišikéš leží jen 230 km od Dillí, a proto si ho obyvatelé města vybírají jako cíl dovolené i na pouhý víkend. Nejpraktičtější a nejpřímější způsob je dojet do Rišikéše autobusem, je to 5–7 hodin cesty. Vlak je v tomto případě méně pohodlný, protože nejbližší stanice je v Haridwáru, odkud je to ještě nejméně hodina cesty. Další destinace s přímými autobusovými spoji jsou Džajpur a Ágra na jih, Šimla, Čandígarh a Manáli na sever.

Poznámka: Z autobusového nádraží v Rišikéši na Lakshman Jhula (turistická část) může, pokud je provoz, přestože je to jen pár kilometrů, trvat téměř hodinu!

Ubytování v Rišikéši

V Rišikéši mi bylo špatně, takže jsem měl možnost vyzkoušet víc než jen pár hostelů během mého mnohem delšího pobytu, než jsem čekal. Naprosto nejlepší je Blue Jay Hostel, trochu dražší, ale opravdu čistý a moderní, rozhodně doporučuju. Pak jsem byl v Shalom Backpackers a Hashtag Hostel, oba nejsou špatné, ale Blue Jay je výrazně lepší.

Vesnice Chitkul

Šimla

Z Rišikéše mnozí míří rovnou do Manáli, ale pokud máš v plánu navštívit Spiti Valley (kterou vřele doporučuju a o které budu brzy mluvit podrobně), osobně si myslím, že je mnohem lepší zamířit do Šimly a Manáli navštívit až potom.

Co dělat a vidět v Šimle

Šimla je město, které mělo pro Indii vždy velký význam, natolik, že se v roce 1864, v koloniálním období, stala letním hlavním městem. Město totiž leží ve výšce 2276 metrů a nabízí příjemné klima v horkém indickém létě. Po získání nezávislosti se stalo nejdřív hlavním městem Paňdžábu a pak Himáčalpradéše, a je jím dodnes.

The Mall a The Ridge

Tyto dvě oblasti odpovídají centru města (Google Maps), tady si můžeš všimnout viktoriánské architektury typické pro koloniální období; oblasti jsou extrémně příjemné k pobytu, plné barů, obchodů a restaurací, ideální místo na procházku. Další pěknou oblastí k prozkoumání je Lower Bazaar (Google Maps), kde najdeš zeleninový trh a několik extrémně levných restaurací, které navštěvují místní.

Jakhu Hill

Jakhu Hill (Google Maps) a stejnojmenný chrám ve výšce 2445 metrů je nejvyšší bod města, odkud se, pokud to počasí dovolí, otevírá nádherný panoramatický výhled o 360 stupních. Dá se v pohodě dojít pěšky (doporučuju) nebo vyjet lanovkou na tomto místě. Jen jedním směrem 295 rupií, tam a zpět zhruba 550, podle mě opravdu draho na to, jakou vzdálenost překonáš.

Vesnice Hikkim ve Spiti Valley.

Doprava do Šimly

Do Šimly jsem přijel autobusem ze severu a udělal jsem opravdu zvláštní kličku, ale nejpůsobivější způsob, jak se do města dostat, je vlakem z jihu. Prvním krokem je dojet na nádraží Kalka, které je 4–7 hodin vlakem od Dillí, tady nasedneš na horský vlak, který spojuje Kalku se Šimlou. Tento úsek železnice byl nedávno zapsán na seznam UNESCO, vede celými 103 tunely a podle všeho nabízí spektakulární výhledy.

Alternativou je dojet do města autobusem, spojení do Šimly a ze Šimly jsou prakticky ze všech okolních měst, včetně přímých spojení na jih z Dillí.

Ubytování v Šimle

Město, extrémně oblíbené mezi místními turisty, z nějakého zvláštního důvodu vůbec není oblíbené mezi zahraničními cestovateli, což je vidět na malém počtu hostelů ve městě. Já jsem spal v Thira Shimla, trochu mimo centrum v opravdu zvláštní lokalitě, ale zařízení je útulné a personál opravdu milý; alternativou je YMCA Shimla, poloha je lepší, ale je dražší a recenze jsou horší.

Vesnice Kibber ve Spiti Valley.

Spiti Valley

Spiti Valley, italsky Valle dello Spiti, je horská studená poušť uprostřed Himálaje, která se vyznačuje neskutečnými krajinami, prastarými kláštery a nesmírně pohostinným obyvatelstvem se silným tibetským vlivem. Region Spiti Valley je bez pochyby jedním z highlightů mé cesty po Indii.

Jak jsem řekl dříve, lidé se obvykle rozhodují region navštívit z Manáli nebo Šimly, ale podle mě je ta druhá ideální volba, protože na začátku letní sezóny mohou být oba průsmyky (Rohtang 3978 m a Kunzum La 4590 m), které musíš přejet při vjezdu ze severu, zavřené kvůli sněhu. Silnice, která vede do údolí Spiti z jihu, je naopak podle všeho otevřená celý rok. Ze Šimly se navíc stoupá do výšky mnohem pomaleji a průsmyky bys nechal až na konec, což je ideální hlavně pokud přijíždíš rovnou z nížin. Poznámka: Průsmyk Rohtang se dnes dá obejít díky nedávno postavenému tunelu.

To, co najdeš níže, je zhruba „klasický itinerář“. Samozřejmě bys mohl strávit měsíce cestováním po regionu, ale to, co vidíš na mapě, by tě mělo zaměstnat nejméně 2–3 týdny.

Aby cizinci mohli region navštívit, přesněji projet regionem poblíž hranic s Tibetem, musejí získat povolení zvané „Inner Line Permit“, které stojí 400 rupií, 200 za povolení a 200 pro cestovní kancelář, zdá se, že není možné vyřídit to samostatně. Platí 14 dní a pokud vím, dá se vyřídit v Šimle, Reckong Peo (kde doporučuju to udělat) a v Kaze.

Poznámka: Popsaný itinerář a přesuny se točí kolem veřejné dopravy (tedy tak, jak jsem to dělal já), ale pokud chceš, dá se snadno zorganizovat spousta výletů nebo soukromých řidičů jak z Manáli, tak ze Šimly. Další extrémně oblíbený dopravní prostředek mezi cestovateli je motorka; vzhledem ke stavu silnic, po kterých se jezdí, doporučuju tuto možnost jen těm, kdo mají určité zkušenosti. Nakonec stopování, sám jsem ho zkoušel hlavně v okolí Kazy a fungovalo to skvěle. Samozřejmě jsou k dispozici organizované výlety a sdílená taxi/džípy, které se dají snadno zorganizovat také z Manáli.

Itinerář na vlastní pěst po údolí Spiti

Spiti Valley oficiálně začíná u Taba, ale doporučuju zastavit se na pár dní mezi Sanglou a Chitkulem, než budeš pokračovat do Reckong Peo. Pokud bys chtěl cestu ze Šimly ještě víc rozdělit, Narkanda a Rampur se zdají být dvě zajímavé zastávky.

Nakonec, snažil jsem se shromáždit co nejvíc informací o autobusech, ale rozhodně doporučuju nechat si všechno potvrdit na místě. Pokud hledáš web, který se často aktualizuje o jízdních řádech autobusů a stavu průsmyků, podívej se sem, je tam spousta užitečných článků.

Co se týče ubytování, v těchto oblastech prakticky nejsou hostely, ale jen guesthouse. Já jsem měl to štěstí, že jsem cestoval s partou mladých lidí, a tak jsem vždycky sdílel pokoj, i když ceny jsou beztak více než dostupné.

Dhankar z výšky.

Sangla

Pokud vyjíždíš ze Šimly, doporučuju vzít autobus v 7:30, další by měl jet v 10:30, jízda trvá 9–10 hodin, 530 rupií. Silnice je po většinu času opravdu malebná!

Do Sangly dorazíš pozdě odpoledne/večer, takže si vezmi pokoj na noc, na hlavním náměstí je řada možností, ceny jsou podobné. Další den doporučuju vstát brzy a projít se pěšky do nedaleké vesnice Kamru, vystoupat k pevnosti a vrátit se do Sangly včas na autobus ve 12:00 do Chitkulu, zastavuje na hlavním náměstí a stojí 48 rupií, asi 2 hodiny.

Chitkul

V Chitkulu doporučuju strávit maximálně jednu/dvě noci, je to malá horská vesnice ve výšce 3450 m, nejvyšší v Sangla Valley dostupná po silnici. Prozkoumat vesnici zabere nanejvýš pár hodin, ale dají se udělat krátké výlety. Zvlášť můžeš jít po stezce, která stoupá do hory za vesnicí; odtud jsou skvělé výhledy na celé údolí, nebo můžeš jít po silnici až k vojenské základně, kde cizinci nemohou pokračovat dál, hranice s Tibetem není příliš daleko.

Vesnice Kalpa.

Reckong Peo a Kalpa

Já jsem zůstal dvě noci v Chitkulu a jel jsem do Reckong Peo autobusem v 6:30 ráno (120 rupií, 3 a půl hodiny), myslím, že jede autobus i odpoledne ve 13:30, který bys mohl použít, abys v Chitkulu strávil jen jednu noc a měl dopoledne na procházení, ale nevím, jestli bys dorazil včas na vyřízení povolení, úřad by měl být otevřený od 10:00 do 17:00.

Jakmile dorazíš do Reckong Peo, doporučuju ti vyřídit si „Inner Line Permit“, všechny cestovní kanceláře mají dohodnuté ceny, takže je jedno, kterou si vybereš. Já jsem to udělal v The Monk Travels: vyplníš formulář, zaplatíš 400 rupií a za méně než hodinu bys měl mít povolení. Reckong Peo je také poslední místo, kde jsou bankomaty, než dorazíš do Kazy, kde bankomaty nemají vždycky hotovost.

Jakmile povolení dostaneš, doporučuju vyjet do Kalpy, tato malá, opravdu pěkná vesnice se tyčí nad Reckong Peo, výhled na údolí a štíty kolem dokola je opravdu působivý; skvělé místo, kde strávit den, než následující den sestoupíš do Reckong Peo na autobus. Alternativně můžeš vyjet do Kalpy odpoledne a pak sestoupit do Reckong Peo přenocovat.

Mezi Kalpou a Reckong Peo jezdí autobusy zhruba každou hodinu, 20 rupií, asi půl hodiny jízdy, odjezd odsud. Měj povolení a pas po ruce na cestu a nasedni na autobus do Kazy, nádraží je tady, snaž se dorazit trochu dřív a kup si lístek, abys měl jistotu místa k sezení, jeden autobus jede v 6:30 a jeden ve 13:00, stojí 195 INR, 4–5 hodin. V neděli ráno jede první autobus dolů do Reckong Peo kolem 10:00, to jsme nevěděli, a tak jsme museli jít na nádraží dolů pěšky!

Poznámka: Pokud bys chtěl vynechat Sanglu a Chitkul, jezdí přímé autobusy jak ze Šimly, tak z Manáli do Reckong Peo (a naopak). Myslím, že je to v obou případech nejméně 16 hodin autobusem.

Vesnice Nako.

Nako

Doporučuju přenocovat v Naku a pokračovat další den, ale pokud máš málo času, mohl bys vzít ráno autobus z Reckong Peo, strávit odpoledne v Naku a pak pokračovat do Taba autobusem z Reckong Peo ve 13:00.

V Naku se dá navštívit klášter (nic extra), toulat se uličkami nejstarší části vesnice, která doslova vypadá, že se zastavila před stovkami let, a nakonec se projít kolem malého jezírka. Pokud chceš nádherný výhled, vyjdi až k modlitebnímu mlýnku, který vidíš na vrcholu vesnice, odtud můžeš pokračovat po stezce (zaznačené v Organic Maps) a udělat si několikahodinový výlet.

Spali jsme v Amar Guesthouse, ne špatné.

Tabo

Po přenocování v Naku vezmi stejný autobus jako předchozí den, který vyjel z Reckong Peo v 6:30 a přijíždí kolem 11:30, a pokračuj až do Taba, 120 rupií, asi 3 hodiny. Během tohoto úseku ti budou povolení kontrolovat podruhé a naposledy.

Klášter v Tabu (Google Maps), založený v roce 996, je považován za nejstarší nepřetržitě obydlený buddhistický klášter v celé Indii a regionu Himálaje, návštěva je nutnost. Na krátkou procházku můžeš vystoupat k meditačním jeskyním, které leží na svazích hory, skvělé výhledy na údolí a vesnici.

Naše guesthouse nebyla nic extra, na jídlo naopak doporučuju Kunzom Top: výborné jídlo a dobré ceny.

Klášter v Tabu.

Dhankar

Starý klášter v Dhankaru (Google Maps) je jeden z nejmalebnějších, jaké jsem kdy viděl, přilepený na skalních útvarech ve tvaru kuželů se tyčí nad údolím v místě soutoku řek Pin a Spiti.

Bohužel Dhankar leží asi 7 km od silnice spojující Tabo a Kazu a veřejná doprava tam nejezdí. My jsme vzali autobus, který odjíždí z Taba v 9:00, a asi za hodinu jsme se nechali vysadit na začátku cesty vedoucí ke klášteru, 42 rupií.

Tady jsme asi půl hodiny stopovali, až dokud starší francouzský pár nesvezl tři z nás; já a další dva jsme počkali ještě chvíli bez úspěchu a nakonec jsme šli pěšky. Vzdálenost není velká, ale nadmořská výška se projeví, pokud bys měl jít pěšky, doporučuju používat zkratky, které zkracují serpentiny, jsou zaznačené v Organic Maps.

Zbytek dne prozkoumávej vesnici a klášter, zatímco další den ráno doporučuju vystoupat k jezeru (Google Maps); panorama a první ranní světlo dopadající na údolí jsou něco fantastického.

V Dhankaru doporučuju přespat v guesthouse nového kláštera, postaveného naproti tomu starému: z terasy jsou skvělé výhledy na vesnici a starý klášter, jídlo je dobré a ceny také.

 

Západ slunce v Dhankaru.

Kaza

Další den jsme sešli pěšky na hlavní silnici, abychom nasedli na stejný autobus jako předchozí den, který přijíždí z Taba kolem 10:00, asi hodinu, 50 rupií.

Kaza je největší město Spiti Valley, tady můžeš mít s trochou štěstí i internetové připojení, během mé návštěvy bylo jen pár míst s wifi, jedním z nich je Travellers Shed.

Můžeš se rozhodnout, jestli tu přenocovat, nebo pokračovat do některé z vesnic v okolí Kazy. Kunzum Homestay nabízí soukromé pokoje za směšné ceny a není vůbec špatný.

Jak funguje doprava v Kaze a okolí? Pokud chceš navštívit okolní vesnice, měj na paměti, že z Kazy jezdí v podstatě 3 autobusy denně, jeden jede trasu Ki Gompa – Kibber – Chicham, přenocuje tam a další ráno se vrací do Kazy opačnou trasou. Další jede trasu Langza – Hikkim – Komic, kde přenocuje a další ráno se vrací domů. Nakonec je tu autobus do Mudu v Pin Valley, který dělá úplně to samé. Díky tomu mohou obyvatelé vesnic jezdit do Kazy do školy, na trh atd. atd. a pak se večer vrátit domů.

Vesnice Kibber.

Pin Valley

Kvůli času jsem musel Pin Valley vynechat, ale pokud máš čas, podle toho, co mi vyprávěli, rozhodně stojí za návštěvu. Itinerář by mohl být následující: vezmi autobus z Kazy do Mudu, vesnice se tyčí nad údolím a nabízí nádherné panorama, přenocuj tady a pak další ráno, když autobus jede zpět do Kazy, vystup v Sagnamu, který můžeš použít jako základnu pro prozkoumání vesnic Kungri a Ka a udělat si i pár pěších výletů.

V Sagnamu mi byla moc doporučována guesthouse, která leží zhruba na tomto místě, jmenovat by se měla „Shanta Rakshita“.

Vícedenní trek spojuje Parvati Valley (o které budu mluvit později) s Pin Valley, podél trasy nejsou žádné vesnice, takže si musíš nést jídlo a vybavení na kempování. Potkal jsem polský pár, který mi řekl, že to bylo nádherné, i když v některých úsecích opravdu náročné.

Key Gompa

Je to pravděpodobně nejikoničtější místo celého údolí. Klášter (Google Maps) na vrcholu kopce, který se tyčí nad údolím, je naprosto neuvěřitelný, dodnes jedno z nejspektakulárnějších míst, jaká jsem kdy viděl.

Vezmi autobus Key – Kibber – Chicham, který odjíždí z Kazy v 17:00 a k dojetí ke klášteru potřebuje asi 45 minut, stojí 30 rupií. Zpátky jede zhruba v těchto časech: Chicham 6:30, Kibber 7:30, Key Gompa 8:30.

Vydej se po stezce, která stoupá po hoře, abys měl nejlepší výhledy na klášter, a další den se zúčastni modlitby v 8:00.

Během mé návštěvy se guesthouse kláštera rekonstruovala, takže jsme museli spát v té, která je u parkoviště u paty budovy.

Klášter Key.

Kibber

Leží pár kilometrů od kláštera Key. Tady jsem se rozloučil se svými společníky na cestách, kteří se odpoledne toho dne vrátili do údolí stopem, zatímco já jsem další den šel pěšky do ještě odlehlejší vesnice Tashigang.

Abychom se dostali do Kibberu, šli jsme ráno po modlitbě pěšky ke křižovatce, která vede ke klášteru, a tady jsme stopovali, za ani ne deset minut nás svezla skupina indických turistů. Případně můžeš počkat na autobus, kterým jsi jel předchozí den.

Není tu moc co dělat, já jsem se omezil na procházku po vesnici, ale teoreticky se dá dojít pěšky do vesnice Chicham nebo vystoupat na vrchol Dangmachan Peak.

Já jsem spal v Norling Home, pěkná společná místnost s výhledem na vesnici, čistý pokoj a dobré jídlo.

 

Vesnice Kibber.

Tashigang

Malá vesnice Tashigang, kde během letní sezóny žije 22 lidí, je doslova na konci světa. Může se ale pochlubit nejvýše položenou volební místností na planetě, veřejná doprava tam nejezdí, i když vede polní cesta, kterou mohou jezdit motorová vozidla. Já jsem se rozhodl dojít tam pěšky z Kibberu.

Zabralo mi to o něco méně než 3 hodiny svižné chůze, skvělé panorama po celé trase, jediná guesthouse ve vesnici stojí 600 rupií se třemi jídly v ceně, starší manželský pár mluví anglicky tak deset slov, ale domluvíš se a přijmou tě doslova do domu jako člena rodiny, fantastický zážitek!

Jinak ve vesnici není moc co dělat, já jsem jako vždycky chodil po náhodných stezkách v okolí, jinak si můžeš prostě užívat výhled a klid, který tu člověk dýchá, ztracený mezi vrcholy Himálaje.

Pokud jsem to dobře pochopil, skoro každé ráno kolem 8:00 jede dolů do Kazy auto, já jsem se ale rozhodl vzít stezku, která spojuje Tashigang s klášterem Key a zabere zhruba dvě hodiny, odtud jsem vzal autobus do Kazy. Pokud se rozhodneš jít pěšky, zeptej se na cestu v malé vesnici Gette, stezka zaznačená v Organic Maps není správná a dlouho jsem hledal správný začátek cesty dolů.

Malá vesnice Tashigang.

Komic

Vezmi autobus Langza – Hikkim – Komic, který odjíždí z Kazy v 17:00 a do Komicu jede asi hodinu a půl, stojí 48 rupií.

Vesnice Komic ve výšce 4587 metrů je nejvýše položená na světě, ke které vede asfaltová silnice. Přenocoval jsem v Jordan In World Homestay, 600 rupií za pokoj s večeří, snídaní a obědem s sebou, fantastický zážitek, pod jednou střechou žijí tři různé generace, muž, který jedná s hosty, mluví skvěle anglicky a je nesmírně srdečný, jídlo báječné.

Hikkim

Další den doporučuju jít pěšky do nedaleké vesnice Hikkim, kde je nejvýše položená pošta na světě, ve výšce 4400 metrů (Google Maps); odtud bys mohl pokračovat do Langzy, přenocovat a následující den vzít autobus zpět do Kazy. Kvůli času jsem se já raději vrátil do Kazy stopem a Langzu jsem tedy vynechal.

Nejvýše položená pošta na světě.

Jezero Chandratal

Poslední velká atrakce, než opustíš Spiti Valley. Aby ses k němu dostal veřejnou dopravou, musíš vzít autobus Kaza – Manáli, který jezdí každý den ve 4:30 ráno. Pak máš tři možnosti: vystoupit na vrcholu průsmyku Kunzum (Google Maps), kam bys měl dorazit kolem 8:30 (140 rupií), a jít asi 3 hodiny po stezce (zaznačené v Organic Maps), která není obzvlášť náročná, ale vzhledem k nadmořské výšce to není zrovna procházka parkem; v každém případě ji moc doporučuju, neuvěřitelné panorama!

Stezka v jednom místě vyústí na silnici a můžeš prostě stopovat až do oblasti, kde jsou všechny kempy, kde můžeš přenocovat (tohle místo).

Dvě méně náročné alternativy jsou: zůstat v autobuse a vystoupit tam, kde začíná polní cesta vedoucí k jezeru (tohle místo), a jít po silnici až ke kempům; silnice je oproti stezce převážně rovná a z hlediska vzdálenosti kratší, ale panorama není tak malebné, asi 2 hodiny. Pokud chceš, můžeš zkusit stopovat.

Nebo, pokud se ti nechce chodit, můžeš zůstat v autobuse až do malé vesnice Batal, odkud se dá zorganizovat taxi.

Jezero Chandratal.

Ať si vybereš cokoli, přenocuj v jednom z mnoha kempů. Jsou možnosti pro každou kapsu, od jednoduchých stanů s karimatkou na zemi až po skutečné stany včetně postele a soukromé koupelny. My jsme zvolili naprosto nejlevnější možnost a platili jsme 1000 rupií na osobu s obědem, večeří a snídaní (po usmlouvání), ale lidé z kempu se s námi během oběda spřátelili a dali nám upgrade zdarma, dali nám jeden ze stanů s postelí a soukromou koupelnou!

Zbytek dne strávíš u jezera, a pokud tě chůze ještě nenudí, místo abys šel po polní cestě až k jezeru, můžeš jít opravdu pěknou stezkou, která vede souběžně se silnicí, není vyznačená v Organic Maps, ale je opravdu snadno sledovatelná, doporučili nám ji lidé z kempu. Případně by neměl být problém stopovat, my jsme šli tam pěšky a zpátky stopem.

Další den buď na křižovatce nejpozději v 8:40, abys nastoupil do autobusu jedoucího z Kazy, stejného, kterým jsi jel předchozí den. Odtud to do Manáli trvá asi 6 hodin, 207 rupií.

Poznámka: Pokud máš v plánu pokračovat do Léhu autobusem, doporučuju ti vystoupit na tomto místě a počkat na autobus do Keylongu.

Plánuješ cestu? Pokud sis ještě nesjednal cestovní pojištění, najdeš tady mého průvodce nejlepšími cestovními pojištěními. Když si ho sjednáš přes odkazy v průvodci, podpoříš tento web bez jakýchkoli dalších nákladů.

„Silnice“ z jezera Chandratal k průsmyku Rohtang.

Manáli

Manáli je pravděpodobně nejoblíbenější „hill station“ v celé Indii. Ve výšce 2050 metrů nad mořem nabízí město osvěžení od horkého indického léta a zvlášť během června, tedy místních školních prázdnin, je doslova zahlcené turisty.

Co dělat a vidět v Manáli

Především je dobré upřesnit, že město je doslova rozdělené na dvě části, starou, zvanou „Old Manali“, a novou. Stará část s charakteristickými budovami a uličkami typickými pro horské vesnice je objektivně hezčí, ale opravdu hodně turistická.

Ve městě není moc co dělat, jedinou opravdovou atrakcí je Hadimba Devi Temple, je tu ale spousta restaurací a barů a pro ty, koho to zajímá, marihuana tu roste divoce a je prakticky legální, i noční život není vůbec špatný.

Mně se obzvlášť líbila Rocky’s Cafe, tyčí se nad městem a je z ní nádherný výhled na celé údolí; další bar, mnohem strohější, ale pěkný, kde se dá vypít chai a číst dobrou knihu, je River Valley View Cafe, v každém případě je tu opravdu z čeho vybírat.

Hadimba Devi Temple.

Jogini Falls a Vashisht

Je to pěkný výlet, který se dá zvládnout za den pěšky z Manáli. Vydej se po stezce, která začíná poblíž Rocky’s Cafe, a pokračuj směrem k vesnici Goshal, odtud přejdi řeku směrem k vodopádu Jogini. Stezka, zaznačená v Organic Maps, je příjemná a opravdu snadno sledovatelná. Můžeš vystoupat až k úpatí vodopádu (stojí za to!) a pak pokračovat do Vashishtu, kde jsou, pokud chceš, termální prameny, i když podle mě nic extra lákavého. Odtud se můžeš do Manáli vrátit tuk-tukem.

Poznámka: Pokud chceš, mohl bys místo Manáli použít jako základnu Vashisht, kde je pár hostelů a vesnice je rozhodně klidnější a méně turistická.

 

Vodopád Jogini.

Naggar

Osobně jsem tam nebyl, ale zdá se být dobrým nápadem na výlet z Manáli, nebo pokud chceš, jako méně turistická alternativa, kde se zastavit na pár dní. Je to prastará vesnice, která byla hlavním městem regionu a zachovala si některé historické budovy jako hrad a pár chrámů.

Nakonec, Manáli je výchozí bod pro několik treků, nejoblíbenější jsou pravděpodobně Beas Kund Trek (2–3 dny) a Chandrakhani Pass Trek (5–6 dní). Extrémně oblíbený je také jednodenní výlet na průsmyk Rohtang, já ho nedoporučuju, je to výhradně horský průsmyk s hustým provozem, strávíš hodiny v autě a průsmyk, který je téměř vždycky zahalený v mracích, nenabízí spektakulární výhled.

Doprava do Manáli

Přímé autobusy jezdí z mnoha měst, včetně nočních autobusů z Dillí a Rišikéše na jihu, zhruba 14 hodin. Další destinace jsou Šimla, Dharamšála a Léh (se zastávkou v Keylongu)

Poznámka: V Manáli jsou dvě autobusová nádraží, to první v centru používají státní autobusy (HRTC), zatímco to pro soukromé autobusy leží několik kilometrů na jih, na tomto místě.

Ubytování v Manáli

V Manáli jsem strávil pěkně dlouho a vyzkoušel víc než jen pár hostelů. Madpackers Manali je můj oblíbený, v klidné oblasti s pěknou zahradou a snídaní v ceně, která se každý den mění, kousek odtud je další pěkný hostel, Orchards House. Folklore je skvělá alternativa z hlediska poměru ceny a kvality. A nakonec Alt Life, i když trochu stranou a o něco dražší, mi byl vřele doporučen.

Parvati Valley

Parvati Valley se vine na půl cesty mezi Manáli a Šimlou podél břehů řeky Parvati. Údolí je obzvlášť oblíbené mezi Izraelci, natolik, že Kasolu, hlavní vesnici regionu, se přezdívá „Mini Israel“.

Co dělat a vidět v Kasolu a okolí

Celé údolí je proslulé uvolněnou atmosférou a hlavně snadným sháněním hašiše a marihuany, ale ujišťuju tě, že je tu mnohem víc a návštěvu doporučuju komukoli, ne jen fanouškům jointů.

Rashol

Do malé vesnice Rashol se dojde na konci treku, který začíná v Kasolu, stezka je docela krátká, ale dost strmá, takže hlavně nahoru to může trvat i 3 hodiny, ale jakmile dorazíš nahoru, výhled stojí za to. Stezka je zaznačená v Organic Maps, obzvlášť působivá je za květu rododendronů od března do července podle nadmořské výšky (All Trails).

Vesnice Pulga.

Manikaran

Také z Kasolu se dojde do vesnice Manikaran na konci treku, tentokrát z velké části rovného, který vede na druhé straně řeky než silnice, krátký a příjemný, asi hodinu. Jakmile dorazíš do vesnice, můžeš navštívit trh a termální prameny.

Pokud nechceš jít pěšky i zpátky, jezdí docela často autobusy do Kasolu (Google Maps).

Malana

Tato opravdu atypická vesnice je obzvlášť slavná mezi fanoušky hašiše, vyrábí se tu totiž proslulá „Malana cream“, extrémně silný hašiš, který se prodává na každém rohu vesnice.

Další důvod k návštěvě vesnice je skutečnost, že se místní obyvatelé považují za příslušníky „vyšší“ kasty. Nehinduisté, jako já, nesmějí mít přímý kontakt s lidmi při předávání předmětů, je třeba je totiž nejdřív položit na zem, lidé na ulici se ti vyhýbají a i vstup do budov je zakázán.

Dostat se do vesnice není zrovna jednoduché, veřejná doprava tam nejezdí, nejpraktičtější způsob je vzít sdílené taxi z Jari, do kterého se dá snadno dojet autobusem z Kasolu. Stojí to 1600 rupií, tam a zpět, taxikář čeká tři hodiny na začátku krátké stezky vedoucí do vesnice. Já jsem ho sdílel s dalšími 2 lidmi, samotnému by se to podle mě opravdu nevyplatilo. Alternativa je stopovat, ale provoz na silnici je opravdu slabý.

Prameny Khirganga.

Kalga, Tulga, Pulga a Tosh

Tyto čtyři vesnice leží tam, kde končí silnice, asi 15 km od Kasolu. Přesněji silnice končí v Barshani a odtud se musí pokračovat pěšky, s výjimkou Toshe, kam se dá dojet taxíkem.

Všechny čtyři vesnice mají extrémně uvolněnou atmosféru, daleko od civilizace, jsou ideálním místem, kde strávit pár dní naprostého odpočinku. Osobně jsem zvolil Kalgu, kde jsem přespal čtyři noci v Blue Star Guesthouse, pěkné prostředí a výborné jídlo. Pak jsem navštívil Tulgu a Pulgu za jediný den, ta druhá docela turistická. V Toshi jsem nebyl, ale podle všeho je to nejoblíbenější a nejturističtější ze všech čtyř vesnic.

Ať si vybereš cokoli, doporučuju navštívit nedaleké termální prameny Kheerganga (Google Maps), ke kterým se dojde za 2–3 hodiny treku podle toho, z které vesnice vyrazíš (All Trails). Termální prameny s výhledem na hory jsou opravdu jedinečné místo, bohužel jejich popularita výrazně vzrostla a pod nimi jsou všude kempy. Myslím ale, že výlet stojí za to, mnozí se rozhodnou tu přenocovat (což je důvod, proč je tu spousta kempů), já jsem se naopak vrátil do Kalgy ještě týž den.

Během dne jezdí několik autobusů na trase Kasol – Barshani, 40 rupií. Až se rozhodneš údolí opustit, můžeš vzít autobus Barshani – Kullu, 110 rupií.

Doprava do údolí Parvati

Z Manáli jezdí nejméně pár autobusů denně do Kasolu, já jsem dorazil na nádraží pozdě a musel jsem jet Manáli – Kullu 70 rupií, Kullu – Bunthat 15 rupií a nakonec Bunthat – Kasol 62 rupií. Nikdy jsem na další autobus nečekal víc než 10 minut, asi 6 hodin. Jezdí také přímé autobusy z Dillí a Čandígarhu

Ubytování v Kasolu

Já jsem spal v Hostel Cozy beds, nic extra, ale celkem vzato ho doporučuju, klidná poloha kousek od centra na břehu řeky.

Vesnice Kalga.

Dharamšála, McLeod Ganj a Bhagsu

Dharamšála „vzniká“ v podstatě v roce 1959 s příchodem dalajlamy a tibetské vlády, utíkající ze své země po čínské invazi. Dodnes tu sídlí oficiální rezidence dalajlamy, i když podle všeho tu často nebývá!

McLeod Ganj a Bhagsu jsou prakticky dvě satelitní vesnice, které si cestovatelé vybírají jako základnu pro své výlety. Zvlášť v Bhagsu jsou prakticky všechny hostely, je to trochu hippie vesnice, kde se hašiš a marihuana široce tolerují. Je tu spousta opravdu pěkných barů a restaurací, kde strávit pár dní odpočinku, ale také řada možností, jak absolvovat kurzy všeho druhu, od vaření po jógu a masáže.

Co dělat a vidět v Dharamšále, McLeod Ganj a Bhagsu

Jak jsem právě řekl, mnozí se usadí v Bhagsu a vesnici doslova neopustí, ale v okolí je nejméně pár zajímavých aktivit.

Chrám dalajlamy a Tibetské muzeum

Návštěva Dharamšály se nedá považovat za dokončenou, pokud nenavštívíš chrám dalajlamy, nečekej ale bůhvíjaký zázrak, chrám je podle mě všechno spíš než působivý. Co mě naopak opravdu zaujalo, je nedaleké Tibetské muzeum, vstup je zdarma.

Triund

Tato vesnice/tábořiště leží asi 3 hodiny od Bhagsu a dojde se k ní na konci příjemné, opravdu snadno sledovatelné stezky (All Trails), o něco méně, pokud se rozhodneš vzít některou ze zkratek, které začínají v centru Bhagsu a pak se napojují na hlavní stezku.

Jakmile dorazíš do Triundu, můžeš, pokud na to máš chuť, pokračovat na vrchol Triund Hill (nejméně další hodinu a půl), jinak si odpočiň, užij si panorama a pak se vrať do údolí. Pokud chceš, můžeš tu přenocovat, zdá se být opravdu oblíbené hlavně mezi místními, pokud nemáš vybavení na kempování, mělo by být možné půjčit si ho na místě.

Z Triundu bys mohl pokračovat horami a přes průsmyk Indrahar až do vesnice Lamu, čímž dokončíš vícedenní trek, o kterém nemám žádné informace, ale myslím, že je rozumné mít průvodce.

Triund s Dharamšálou v dálce.

Galu Waterfall a Bhagsu Waterfall

Toto jsou další dva pěkné a rozhodně méně náročné výlety, hlavně vodopád Bhagsu, který leží asi 20 minut od vesnice a i když je často přeplněný, stejně stojí za to se tam jít podívat.

Gallu Waterfall je naopak trochu stranou a dojde se k němu asi za hodinu od Bhagsu (All Trails), není zrovna ohromující, ale je mnohem méně přeplněný a rozhodně pěkné místo, kde strávit pár hodin v pohodě.

Doprava do Dharamšály

Z Manáli jezdí noční autobusy, asi 8 hodin. Jezdí také přímé autobusy z Dillí, 12–13 hodin. Poznámka: Tyto autobusy patří soukromým společnostem, které nemohou používat nádraží státní společnosti v centru, takže tě vysadí na tomto místě, kde je benzinka, která slouží jako autobusové nádraží. Odtud jsem já šel pěšky do Bhagsu, ale je to pořádná procházka do kopce, případně můžeš vzít taxi. Přes den podle všeho jezdí místní minibusy tam a zpátky, ale noční autobusy přijíždějí opravdu brzy, takže pokud nechceš jít pěšky, taxi je jediná možnost.

Ubytování v Dharamšále

Jak jsem řekl dříve, v Dharamšále prakticky nikdo nespí, všechny hostely jsou v malém Bhagsu, kde doporučuju Eevolve Dharamkot – An Eco Hostel a The Hosteller Mcleodganj, Upper Bhagsu.

Vesnice Nako ve Spiti Valley.

Léh

Hlavní město území Léh Ladakh je ideální základna pro návštěvu regionu a únik před monzuny, které charakterizují letní období ve zbytku země. Hlavní sezóna tu totiž trvá od května do října a počasí je v tomto období opravdu příjemné s malým množstvím srážek. Měj ale na paměti, že pokud se chceš do Léhu dostat po souši z Manáli, silnice se obvykle otevírá až zhruba v červnu.

Co dělat a vidět v Léhu

Ve městě je nejméně pár míst, která stojí za návštěvu, ale jak už jsem řekl, Léh se nejlépe používá jako základna pro objevování regionu, což mnoho cestovatelů dělá na ikonických „Enfieldech“.

Z míst ve městě rozhodně doporučuju Shanti Stupa při západu slunce, panorama na Léh opravdu stojí za to a když slunce zapadne, rozsvítí se světla stúpy, opravdu působivé. Ikonický Palác v Léhu, hezčí zvenku než zevnitř (nebo mi to aspoň bylo řečeno), vstup stojí 300 rupií, a tak jsem se rozhodl ho vynechat, ale dá se vystoupat nahoru a podívat se na něj zvenku, než budeš pokračovat k chrámu Tsemo Maitreya, odkud se na palác díváš shora, vstup tu stojí 100 rupií.

Ze stovek klášterů v regionu jsou nejikoničtější pravděpodobně Thiksay, leží u hlavní silnice a dá se v pohodě dojet autobusem, Spituk, rovněž snadno dostupný autobusem, zatímco Likir a Hemis vyžadují kombinaci autobus + stopování, pokud si nechceš půjčit motorku/taxi.

Z Léhu se dá zorganizovat také spousta výletů a treků, níže uvádím dvě možnosti, které jsem osobně zvolil a které doporučuju.

Shanti Stupa.

Trek Markha Valley

Tento trek se v posledních letech stal docela oblíbeným, je opravdu pěkný a existuje v několika variantách, od krátké verze, kterou jsem šel já a kterou lze zvládnout za čtyři dny a tři noci, až po jiné verze, které trek v pohodě prodlouží na šest nebo víc dní.

Několik aktuálních informací od čtenáře blogu, který absolvoval trek s výchozím bodem v Zingchenu v létě 2023:

• Ceny ubytování na treku vzrostly, a to na 1500 rupií ve všech vesnicích, obvyklý balíček večeře–snídaně–oběd s sebou a nocleh, kromě Nimalingu, kde se platí 2000 rupií.
• Na dvou místech prodloužili silnici, takže část treku se jde po polní cestě, ale krajina se nezměnila ani o vlásek. Konkrétně ze Zinchenu do Rumbaku se jde po polní cestě, z Rumbaku do Yurutse mix polní cesty a stezky, i když myslím, že to, co se pokusili udělat (polní cesta), dlouho nevydrží. Když jsme tudy šli, vypadala čerstvě hotová a už byla na několika místech sesutá. Z Yurutse do Skyu jen stezka, mimochodem nádherná. Ze Skyu do Sary teď udělali polní cestu na dně údolí včetně dřevěných mostů přes řeku (platí pro srpen, myslím, že dřív je každopádně nutné přebrodit pár brodů). Za Sarou se tu a tam objevují kusy silnice, ale méně souvislé a výrazné, po kterých mohou jet jen pořádná terénní auta, a to až do Markhy. Z Markhy do Chogda jen stezka.
• U krátké verze treku jsme viděli několik lidí, kteří se nechali odvézt terénním autem až do Markhy, což znamená absolvovat trek za 3 dny a dvě noci.

Hlavní rozdíl je výchozí bod, pokud se rozhodneš vyrazit ze Spituku, budeš první dva/tři dny jít pěšky, abys dorazil do vlastního údolí Markha přes Gandala Pass ve výšce 4970 metrů, jakmile průsmyk překonáš, je itinerář v podstatě stejný jako u čtyřdenního treku.

Trek údolím Markha s výchozím bodem ve Spituku

Pokud by tě tato verze zajímala, technicky můžeš zorganizovat taxi ze Spituku do „Zingchenu“, kde končí silnice, a ušetřit jeden den chůze. Další den dojdeš do Rumbaku a odtud se vydáš na Gandala Pass, než dorazíš do Shinga, kde přenocuješ.

Od Shinga se napojíš na krátkou verzi treku a do Sary můžeš dojít za jediný den, odtud dál můžeš sledovat itinerář popsaný níže.

Trek údolím Markha s výchozím bodem v Chillingu/Skyu

Toto je nejkratší a nejoblíbenější verze treku, kterou jsem osobně absolvoval za čtyři dny a tři noci (All Trails).

Den 1, Léh – Skyu – Sara

Pokud máš štěstí jako já, můžeš vzít jediný autobus týdně do Skyu, který odjíždí v neděli v 9:00 z místního autobusového nádraží, asi 3 hodiny, 140 rupií. Alternativou je zorganizovat soukromé taxi. Někteří se rozhodnou vystoupit v Chillingu místo dojetí až do Skyu, podle mě to nestojí za to, jde se po silnici a panorama je v podstatě stejné.

Ze Skyu do Sary jsou asi 2–3 hodiny, po příchodu do Sary doporučuju přespat v guesthouse, která je nahoře vpravo, paní je nesmírně milá. Ubytování, večeře, snídaně a oběd s sebou za 1200 rupií.

Moje guesthouse v Hankaru.

Den 2, Sara – Hankar

Ze Sary do Hankaru jsou 5–7 hodin chůze, pokud chceš den rozdělit, mohl bys přenocovat ve vesnici Markha. V Hankaru doporučuju pokračovat až na konec vesnice, kde je opravdu pěkná guesthouse včetně solárních panelů na teplou vodu. I tady 1200 rupií za večeři, snídani a oběd s sebou.

Den 3, Hankar – Nimaling

Z Hankaru do Nimalingu, v Organic Maps nazvaného „Tent Restaurant“, jsou asi 3–4 hodiny. Panorama se začíná stávat opravdu spektakulárním, z téměř pouštního údolí se začíná stoupat a jsou vidět zasněžené vrcholy himálajských obrů. Nadmořská výška se také začíná projevovat a někteří se rozhodnou stoupání rozdělit zastávkou v Tachungtse. V Tachungtse ani v Nimalingu nejsou guesthouse, ale jen slušně vybavené kempy, kde dostaneš všechno potřebné. V Nimalingu to stojí 1400 rupií, za stan, večeři, snídani a oběd s sebou.

Výhled z průsmyku Konmaru La.

Den 4, Nimaling – Chogdo – Léh

Nimaling leží u úpatí průsmyku Kongmaru La Pass, na vrchol jde člověk asi hodinu, odkud je nádherný výhled o 360 stupních na okolní hory. Z vrcholu průsmyku to je zhruba 3–4 hodiny z kopce podél potoka, který se musí přebrodit několikrát; na některých místech není úplně jasné kde, ale v každém případě nic nemožného.

Po příchodu do Chogda má většina cestovatelů taxi (zorganizované před odjezdem), které na ně čeká na cestu zpátky do Léhu. Já jsem se omezil na to, že jsem se zeptal ostatních trekařů, a jeden pár mi nabídl svezení ve svém soukromém džípu zdarma. Cena sdíleného taxi je zhruba 2800 rupií, které se dělí podle počtu cestujících.

Případně bys mohl pokračovat do Shang Sumdo, přenocovat tam a vzít místní autobus, který jede každé ráno do Léhu.

Nakonec, stezka je opravdu snadno sledovatelná, je zaznačená v Organic Maps a jak mnozí radí, stačí „sledovat koňský trus“. Jediný „problém“ je, že alespoň v roce 2019 se některé úseky řeky musejí přebrodit „s botami v ruce“, protože tam nejsou mosty. V každém případě je rozhodně možné trek absolvovat samostatně a stojí to za to!

Svišti podél treku.

Nubra Valley a jezero Pangong Tso

Oba výlety se nabízejí i jednotlivě a pokud máš omezený rozpočet, jezero Pangong Tso se technicky dá navštívit veřejnou dopravou, ale pokud to rozpočet dovolí, doporučuju připojit se k „tour“ a navštívit obě místa.

Spíš než o skutečnou tour totiž jde o to, že většina cestovních kanceláří nabízí „shared taxi“, které tě vozí z místa na místo po dobu tří dnů. První den se vyjede až na průsmyk Khardung La ve výšce 5359 metrů, pak se sjede do Nubra Valley, kde se navštíví klášter Diskit, pokračuje se do Hunderu, kde se navštíví písečné duny (dá se udělat projížďka na velbloudu), a pak se jede do vesnice, kde se přenocuje. Moji spolucestující měli ubytování už zařízené, já jsem šel spát do opravdu pěkné guesthouse se soukromým pokojem, večeří a snídaní za 800 rupií.

Druhý den se dojede k jezeru po 6–7 hodinách jízdy autem krajinou jako z jiného světa. Zbytek dne se tráví na březích krásného jezera rozděleného napůl mezi Indii a Čínu a další ráno se vracíš do Léhu přes průsmyk Changla ve výšce 5360 metrů. U jezera jsem platil 1000 rupií za pokoj s večeří a snídaní. My jako skupina jsme se pak rozhodli připlatit 50 rupií navíc (celkem 300), abychom před návratem do Léhu navštívili i klášter Hemis.

Průsmyk Khardung La.

Cena „shared taxi“ na tři dny je 19 000 rupií, maximálně 6 osob, já jsem prošel pár cestovních kanceláří, než jsem našel tu, která měla auto plné, a zaplatil jsem tak 3200 rupií. K této ceně je třeba přičíst 600 rupií za Inner Line permit, nutný pro návštěvu Nubra Valley i jezera Pangong Tso, zařídí ho jakákoli cestovní kancelář a nedá se o něj žádat samostatně.

Pokud bys měl zájem o cestu na vlastní pěst k jezeru Pangong Tso, na této stránce najdeš kompletního průvodce, ale v podstatě jsou jen dva přímé autobusy, které jezdí k jezeru z Léhu v sobotu a v neděli, stejné autobusy se vracejí do Léhu v neděli a v pondělí. Ideální je tedy vyrazit v sobotu a vrátit se v neděli, cena je zhruba 500 rupií tam a zpět.

Jezero Pangong Tso.

Doprava do Léhu

Mnozí se rozhodnou letět, aby se vyhnuli dlouhé cestě po souši, ale pokud preferuješ levnější variantu jako já, do Léhu se dá dojet po souši z Manáli přes Keylong nebo ze západu ze Šrínagaru.

Se státní společností (HRTC) musíš z Manáli nejdřív vzít autobus do Keylongu, jezdí zhruba každou hodinu s posledním odjezdem odpoledne, já jsem jel tím ve 13:00, 208 rupií, 6–7 hodin. Přenocuj v Keylongu a další den stejný autobus odjíždí v 5:00 ráno, 550 rupií, asi 14 hodin, je to cesta stejně nekonečná jako spektakulární.

Pohodlnější, ale dražší alternativou je turistický autobus HPTDC, cena je 2700 rupií včetně jedné noci ve vícelůžkovém pokoji, večeře a snídaně v hotelu HPTDC v Chandrabhaze. Nakonec se dají zorganizovat minibusy nebo sdílená taxi přes jakoukoli cestovní kancelář v Manáli, ale cena samozřejmě vystoupá ještě víc.

Pokud bys jel trasu opačně, autobus do Keylongu odjíždí z Léhu ve 3:30 ráno. Do Šrínagaru a ze Šrínagaru je nejlevnější možností státní autobus JKSRTC, který trasu zvládne za dva dny se zastávkou v Kargilu (470 rupií), společnost nabízí dvě pohodlnější alternativy (670–1058 rupií, semi deluxe a deluxe). Nakonec jezdí soukromé minibusy, které trasu zvládnou přes noc, 1200–1500 rupií.

Palác v Léhu.

Ubytování v Léhu

Osobně jsem byl po dlouhé cestě autobusem utahaný k smrti, a tak jsem si vzal soukromý pokoj v hotelu Jan Palace, kde jsem nakonec zůstal po celý svůj pobyt v Léhu, nic extra, ale skvělá poloha. Dali mi pokoj vzadu za směšnou cenu po usmlouvání.

Šrínagar

Poznámka: Šrínagar jsem nenavštívil, protože jsem byl v Léhu v srpnu 2019 právě v době, kdy začaly protesty a město bylo doslova odříznuté od zbytku světa, stalo se to už několikrát v minulosti, protože politická situace je nestabilní už roky, doporučuju udělat si před návštěvou města potřebnou rešerši.

Šrínagar je letní hlavní město státu Džammú a Kašmír a zároveň největší město regionu Kašmír.

Duny v Hunderu v Nubra Valley.

Co dělat a vidět ve Šrínagaru

Město se používá hlavně jako základna pro návštěvu nedalekých údolí, kde je trekking jednou z hlavních aktivit, ale i samotné město nabízí několik zajímavých atrakcí, například různé zahrady. Hlavní jsou: Shalimar Bagh Mughal, Nishat Mughal, zahrada tulipánů (festival se koná v dubnu) a nakonec Chashma Shahi. Pro skvělý západ slunce s výhledem na jezero a město vystup na Pari Mahal Palace. Další opravdu oblíbená vyhlídka je chrám Shankaracharya.

Další highlight ve městě je návštěva jezer, která ho obklopují. Mnozí se rozhodnou pronajmout si na den loď a navštívit jezero Dal a Nigeen, kde se každé ráno dá navštívit plovoucí trh.

Nakonec navštiv historické centrum města, kde je několik důležitých mešit jako Jamia Masjid, největší v Kašmíru, a Shah Hamdan, jejíž interiéry jsou obzvlášť pečlivě zpracované.

Na závěr, jak už jsem řekl dříve, možnosti trekkingu jsou prakticky nekonečné, jakákoli cestovní kancelář ve městě by měla nabízet různé možnosti.

Doprava do Šrínagaru

Jak jsem řekl dříve, z Léhu nabízí JKSRTC autobusy, které dojedou do Šrínagaru za dva dny s noční zastávkou v Kargilu, nebo jezdí soukromé společnosti s přímými autobusy. Z Džammú na jihu je to naopak 12 hodin autobusem.

Džammú

Původně jsem chtěl Džammú navštívit po Šrínagaru, ale ze zřejmých důvodů jsem to musel vynechat. I tak, město je zimní hlavní město státu Džammú a Kašmír a střídá se tedy se Šrínagarem.

Co dělat a vidět v Džammú

Džammú je známé jako město chrámů, hlavní jsou Raghunath, Ranbireshwar, Bawey Wali Mata a Maha Maya. Další zajímavá místa jsou park Bagh-E-Bahu a muzeum Amar Mahal.

Doprava do Džammú

Džammú má dobré vlakové spojení na jih, do Amritsaru je to asi 5 hodin, zatímco do Dillí asi 10 hodin. Pokud chceš pokračovat na sever (Šrínagar), je každopádně lepší jet vlakem do Udhampuru a odtud pokračovat autobusem. Případně jezdí přímé autobusy do Šrínagaru a ze Šrínagaru, asi 12 hodin.

Buddha z kláštera Diskit v Nubra Valley.

Amritsar

Město je považováno za duchovní a kulturní hlavní město sikhského náboženství. Město není chaotické a malé centrum je příjemné místo na procházky.

Co dělat a vidět v Amritsaru

Zlatý chrám (Golden Temple neboli Harmandir Sahib) v centru města je nejdůležitější chrám sikhského náboženství a rozhodně stojí za návštěvu, vstup je zdarma, obzvlášť působivý při západu slunce, kdy osvětlený doslova ožívá. Osobně jsem to nezkusil, ale zajímavým zážitkem je přespat v ubytovnách chrámu, jídlo i ubytování jsou úplně zdarma, ale samozřejmě je dobré nechat příspěvek.

Další velmi podobný chrám, i když ne tak spektakulární, je Durgiana Temple, leží kousek za centrem a je mnohem méně přeplněný než Golden Temple, návštěvu doporučuju.

Golden Temple.

Obřad na Wagah Border

Hraniční přechod Wagah (na pákistánské straně) neboli Attari (na indické straně) je jediný otevřený hraniční přechod mezi oběma zeměmi a každý den se tu koná dost zvláštní obřad. Hranice je otevřená jen od 10:00 do 16:00 a zhruba v 15:00 začíná skutečný zavírací obřad, během něhož pohraniční jednotky obou států defilují v tradičních kostýmech a předvádějí představení, zatímco lidé sledují z tribun.

Obřad jsem sledoval z indické strany, ale samozřejmě jsi vítán i na pákistánské straně. Vstup je zdarma a – i když nefandím těmhle soutěžím mezi oběma zeměmi v tom, kdo ho má větší, které rozhodně nepotřebují zvyšovat napětí – myslím, že si to rozhodně nesmíš nechat ujít.

Hostely organizují sdílené tuk-tuky, případně jezdí skutečné organizované autobusy, já jsem přijížděl z Pákistánu a snadno jsem našel minibus s volným místem, který mě za 100 rupií odvezl do Amritsaru.

Poznámka: Otevírací a zavírací doba hranice se podle všeho často mění a tím pádem i začátek obřadu, takže si to radši ověř na místě. Navíc se do „stadionu“ nesmí se zavazadly, velký batoh jsem musel nechat v úschově.

Na závěr, pokud jsi milovník Kulfi, musíš rozhodně vyzkoušet Bombay Kulfi, zdá se to neuvěřitelné, ale mají i příchutě bez cukru!

Obřad na Wagah Border.

Doprava do Amritsaru

Amritsar je důležitá železniční stanice, a proto je spojený se všemi hlavními městy na severozápadě země přímými spoji, které dojedou až do Bombaje a Váránasí. Autobusová spojení jsou také k dispozici do všech hlavních měst, včetně Manáli na severu, odkud mnozí začínají svou cestu do srdce Himálaje.

Pokud přijíždíš, nebo pokračuješ na své cestě do Pákistánu (toto je jediný hraniční přechod mezi oběma zeměmi, který se dá překročit), veřejný autobus, který jezdí přes den, stojí 35 rupií od nádraží v Amritsaru, zhruba každou hodinu. Od poslední zastávky autobusu k imigraci je to pár kilometrů, 20 rupií tuk-tukem. Hranice oficiálně zavírá v 15:30 pákistánského času, v 16:00 indického času, obřad začíná v 18:00, v 17:30 v Pákistánu.

Ubytování v Amritsaru

Já jsem spal v Gostops Amritsar a doporučuju ho.

Chrám Durgiana Mandir.

Jižní Indie

Pod Jižní Indií rozumím v podstatě všechno, co leží jižně od Bombaje. V tomto regionu je v letním období opravdu horko, a proto se doporučuje navštívit ho v období říjen–březen.

Co následuje, je stručný popis hlavních destinací v regionu. Moje cesta po Indii skončila právě v Bombaji, jižní část země jsem tedy nenavštívil. V podstatě to, co najdeš níže, jsou spíš informace posbírané na internetu s cílem udělat průvodce co nejúplnější.

Bombaj

Tato gigantická metropole s počtem obyvatel kolem 20 milionů je největší město Indie a hlavní město státu Maháráštra. Je také považována za obchodní hlavní město země a jeden z největších indických přístavů.

Co dělat a vidět v Bombaji

V Bombaji jsem strávil méně než 24 hodin, ale to bylo víc než dost na to, abych vstřebal chaos města. Odpoledne jsem strávil s přáteli a nic moc z města jsem neviděl, většinu času jsme byli na pláži Girgaum Chowpatty, obzvlášť doporučená při západu slunce, extrémně příjemná a s hromadou opravdu levných restaurací, kde se dá pár hodin posedět. Pokud bydlíš víc na severu, Juhu Beach je skvělá alternativa.

Další atrakce na jihu města jsou Gateway Of India, muzeum Chhatrapati Shivaji Maharaj Vastu Sangrahalaya, Fashion Street, Chhatrapati Shivaji Maharaj Terminus (památka UNESCO) a Colaba. Nakonec se nabízejí prohlídky s průvodcem ve slumech Bombaje, Dharavi je pravděpodobně nejoblíbenější, mnohé tour používají své výnosy na financování charitativních projektů přímo ve slumech.

Západ slunce z pláže Chowpatty.

Doprava do Bombaje

Město je extrémně propojené se zbytkem země, nádraží a letiště patří k nejdůležitějším v Indii, přímá spojení jsou prakticky do každého koutu Indie.

Ubytování v Bombaji

Já jsem spal v Nap on Map Hostel a doporučuju ho, leží na strategickém místě opravdu blízko letiště a vlakového nádraží. Pokud chceš být blíž historickému centru Bombaje, mrkni na Hebbar’s Heritage Home a Backpackers Panda Colaba.

Ajanta a Ellora

Pro návštěvu obou míst je dobré mít základnu ve městě Aurangabad.

Jeskyně Ellora jsou památka UNESCO, působivý komplex skalních svatyní hned tří různých náboženství: buddhismu, hinduismu a džinismu. Do jeskyní z Aurangabadu by tuk-tuk měl stát zhruba 600 rupií, cestou by ses mohl zastavit u pevnosti Daulatabad, vstup do jeskyní stojí 600 rupií pro cizince.

Další den navštiv jeskyně Ajanta, taxi by mělo stát 1200 rupií a vyplatí se, pokud se sdílí, jinak autobus stojí 150 jen tam. Jeskyně Ajanta jsou skupina třiceti buddhistických klášterů, rovněž vytesaných ve skále, i tady vstup stojí 600 rupií.

Jeskyně Ajanta.

Doprava do Aurangabadu

Přímá spojení z Bombaje jsou jak vlakem, tak autobusem, asi 7 hodin.

Ubytování v Aurangabadu

Zostel Aurangabad je pravděpodobně nejlepší hostel ve městě.

Nashik

Je to prastaré město, které někteří přirovnávají k Váránasí, pro hinduisty je jedním z nejposvátnějších měst na světě. Tady jsou ghaty „autentičtější“ a ještě nedotčené masovou turistikou, takže pokud hledáš místo, kde můžeš sledovat hinduistické rituály, aniž by tě otravoval někdo, kdo ti chce prodat plavbu lodí nebo právě probíhající obřad, Nashik se zdá být ideálním místem, kde strávit den nebo dva.

Doprava do Nashiku

Nashik leží jen 180 km od Bombaje a autobusy jezdí často, 4 nebo 5 hodin cesty, zatímco do Aurangabadu jsou to asi 6 hodin.

Ubytování v Nashiku

Kubera Dormitory se zdá být jediný slušný hostel ve městě.

Ghaty v Nashiku.

Bidar a Bijapur

Bidar a Bijapur jsou ještě dál od klasických turistických itinerářů. Pevnost v Bidaru je jedna z největších v zemi, ale překvapivě nepřitahuje velké davy, dodnes je totiž vstup zdarma a můžeš být jedním z mála lidí přítomných během své návštěvy.

Aby ses do Bidaru dostal z Nashiku, musíš nejdřív přejet přes Gulbargu, odkud jsou to asi tři hodiny autobusem.

Bijapur má naopak víc než jen pár zajímavých míst. Paláce, hrobky, chrámy a minarety zcela postavené z čediče dělají architekturu města obzvlášť zajímavou. I tady s výhodou, že si užiješ všechna hlavní místa bez spousty dalších turistů.

Do Bijapuru z Bidaru jsou to asi 7 hodin autobusem.

Pevnost v Bidaru.

Hampi

Tady se vracíme na mnohem vyšlapanější cesty, Hampi se v průběhu let stalo extrémně oblíbenou destinací. Město je mezi cestovateli slavné svými rýžovými poli, obřími balvany, chrámy a uvolněnou atmosférou. Hampi bylo kdysi hlavním městem Vidžajanagaru, říše ze čtrnáctého století, a jeho trosky jsou rozeseté na ploše celých 26 kilometrů čtverečních.

Průvodce cestováním po Hampi s batohem na zádech (v angličtině).

Doprava do Hampi

Z Bijapuru vezmi přímý autobus do Hospetu (3–4 hodiny) a odtud jsou to asi 30 minut tuk-tukem nebo místním autobusem. Hospet je dopravním uzlem i v případě, že cestuješ vlakem, je tu totiž nejbližší vlakové nádraží.

Ubytování v Hampi

Kempování je tu opravdu oblíbená možnost, pokud hledáš pohodlnější ubytování, mrkni na Sunrise Guest House.

Virupaksha Temple v Hampi.

Goa

Nepochybně jedna z nejoblíbenějších destinací země, malý stát má dost zvláštní historii, region byl totiž celých 450 let portugalskou kolonií a ke zbytku země byl připojen až v roce 1961!

Podle všeho se zážitek hluboce liší podle toho, jakou pláž si vybereš, některé byly totiž masovou turistikou zcela zaplaveny a přeměněny. Dvě pláže si stále uchovávají autentickou atmosféru: Palolem a Patnem.

Pokud region navštěvuješ poprvé a chceš i trochu kulturní turistiky, Panaji, hlavní město státu, je rozhodně dobré místo, kde začít. Bardez je centrem nočního života, zatímco Pernem je považováno za „relaxační“ zónu.

Doprava do Goa

Z Bombaje na severu jsou přímá spojení vlakem i noční autobusy, asi 13 hodin. Z Hampi autobusem asi 10 hodin.

Pláž v Goa.

Gokarna

Gokarna připomíná Goa před masovou turistikou, ale podle všeho se situace rychle mění, hlavně podél hlavní pláže.

Je tu ale spousta pláží, často dostupných jen lodí, kde se ještě dá dýchat hippie atmosféra, kterou tu mnozí hledají, jednou z těchto pláží je podle všeho Om Beach.

Bangalore

Město je třetí největší v Indii a hlavní město technologických startupů země. Rychle se stává oblíbeným mezi cestovateli jako město, kde strávit pár bujarých nocí mezi kluby a podniky, hlavně ve čtvrti Indiranagar.

Kromě toho tu zřejmě není moc dalšího k dělání, město má malý historický význam, ale aspoň se v něm žije mnohem snáz než v jiných velkých indických metropolích.

Průvodce cestováním po Bangalore s batohem na zádech (v angličtině).

Bangalore.

Kodagu

Jen šest hodin autobusem od Bangalore leží tento divoký region, perfektní pro všechny milovníky přírody. Madikeri, hlavní město, je ideální místo, odkud zorganizovat výlety k četným vodopádům, obklopeným pro jižní Indii neobvykle hornatou krajinou.

Na této stránce najdeš zajímavé tipy.

Kávová plantáž v Kodagu.

Mysore

Město, známé také jako „Mysuru“, je považováno za kulturní hlavní město státu Karnátaka a je řazeno jako druhé nejčistší město Indie! Prastaré město má nemalé architektonické dědictví, přičemž Mysore Palace je bezpochyby atrakce číslo jedna. Ve středu města je navíc roztroušeno množství parků.

Oblíbený jednodenní výlet je do Srirangapatny, prastarého pevnostního města, které leží jen 20 km od Mysore a je tu řada míst historického zájmu.

Průvodce cestováním po Mysore s batohem na zádech (v angličtině).

Mysore Palace.

Kochi

Přístavní město je obzvlášť slavné prastarými čínskými rybářskými sítěmi, které čínský císař daroval království Kochi ve čtrnáctém století na znamení přátelství. Další obzvlášť zajímavé místo je Hill Palace Museum, kde je vystavena královská koruna Cochin, 1,75 kg ryzího zlata s celými 95 diamanty a více než 2000 dalšími drahými kameny.

Alleppey

Jediný důvod k návštěvě Alleppey je zorganizovat si houseboat a prozkoumat backwaters. Backwaters nejsou nic jiného než soustava lagun, jezer, řek a kanálů, které tvoří skutečný ekosystém využívaný místními k rybolovu, zemědělství a přepravě zboží.

Na výběr jsou stovky lodí a tour, nejoblíbenější možnost jsou tři dny a dvě noci.

Houseboat v Alleppey.

Munnar a národní park Periyar

Munnar je klasická hill station, kterou Angličané používali k útěku před horkými indickými léty. Čajové plantáže tu hrají prim a v okolí města je řada možností, jak podniknout trekking.

Národní park Periyar, asi 100 km na jih, vzniklý jako rezervace pro tygry a slony, dnes pokrývá celých 925 kilometrů čtverečních a uvnitř ukrývá řadu ohrožených druhů. Přístup do parku je z města Thekkady, kde se dají zorganizovat výlety s průvodcem.

Munnar.

Varkala

Na samém jihu Indie je Varkala pobřežní město daleko od masové turistiky, kde se dá strávit pár dní odpočinku na pláži. Papanasam je nejoblíbenější pláž.

Pláž ve Varkale.

Možné itineráře po Indii

Na návštěvu všech míst, o kterých jsem dosud mluvil, jsou potřeba měsíce, ne-li dokonce roky, níže uvádím několik klasických itinerářů po zemi, rozdělených podle regionů, které se dají v pohodě kombinovat, a vytvořit tak itineráře na několik měsíců.

Jako u každé země neexistuje dokonalý itinerář pro daný časový úsek, takže ber to, co následuje, jako inspiraci a uprav nebo vytvoř si itinerář podle svých zájmů/rozpočtu a ročního období!

Itinerář na 7 dní po Indii

Týden není moc času, ale mělo by stačit na to, abys viděl pár highlightů a ochutnal kousek Indie.

Nové Dillí (2 noci)

Den 1:

Podle toho, kolik máš času, bys mohl navštívit Humájúnovy hrobky, architekturou podobné Tádžmahálu, Qutub Minár, kde stojí nejvyšší cihlový minaret na světě, a ikonickou India Gate, nebo pár hodin odpočinku v zahradách Lodhi.

Den 2:

Navštiv historické centrum podle itineráře popsaného v části věnované Novému Dillí.

Ágra (1 noc)

Den 3:

Přesun z Dillí do Ágry. Pokud chceš, mohl bys navštívit Tádžmahál odpoledne, ale pokud se chceš vyhnout horku a davům, je lepší to udělat další ráno.

Džajpur (3 noci)

Den 4:

Navštiv Tádžmahál za úsvitu a hned potom pevnost v Ágře. Odpoledne přesun do Džajpuru.

Den 5:

Navštiv historické centrum a nejméně jednu z pevností v Džajpuru.

Den 6:

Nákupy, odpočinek, návštěva dalších míst v Džajpuru, nebo zorganizuj výlet do Chand Baori a Bhangarh Fort.

Den 7:

Vrať se do Dillí.

Itinerář na 10 dní po Indii

S několika dny navíc doporučuju držet se právě popsaného itineráře do čtvrtého dne a pak máš dvě alternativy.

První možnost.

Váránasí (2 noci)

Den 4:

Navštiv Tádžmahál za úsvitu a hned potom pevnost v Ágře. Noční vlak do Váránasí.

Den 5:

Prozkoumej město a jeho ghaty.

Khadžuráho (2 noci)

Den 6:

Stráv dopoledne ve Váránasí a odpoledne nasedni na noční vlak do Khadžuráha.

Den 7:

Prozkoumej chrámy v Khadžuráhu.

Orchha (2 noci)

Den 8:

Přesun do Orchhy.

Den 9:

Prozkoumej pevnost a chrámy města.

Den 10:

Vrať se do Nového Dillí.

Druhá možnost. Tento itinerář lze považovat za 10denní okruh po Rádžasthánu s krátkou zastávkou v Ágře. Sleduj výše popsaný itinerář do dne 5.

Typický vzhled mužů v Rádžasthánu.

Džódhpur (1 noc)

Den 6:

Přesun do Džódhpuru. Odpoledne navštiv modré město a k západu slunce vystup na Singhoria Hill.

Džaisalmér (3 noci)

Den 7:

Dopoledne navštiv pevnost v Džódhpuru a pak odpoledne přesun do Džaisalmeru.

Den 8:

Pokud chceš, mohl bys prozkoumat pevnost brzy ráno a pak odpoledne zahájit safari v poušti.

Den 9:

Pokud sis vybral safari v poušti, vracíš se do Džaisalmeru pozdě dopoledne, takže máš dost času na noční autobus/vlak do Dillí.

Den 10:

Vrať se do Nového Dillí.

Itinerář na 15 dní po Indii

S 15 dny bych osobně zvolil druhou verzi 10denního itineráře a přidal bych třeba jednu nebo dvě zastávky, kterými by mohly být Puškar a Udajpur.

Průsmyk Chang La.

Třítýdenní itinerář po Indii

Tři týdny jsou dobrý kompromis pro návštěvu velké části destinací zahrnutých v dosud popsaných itinerářích. Konkrétně doporučuju sledovat první verzi 10denního itineráře a pak, jakmile dorazíš do Orchhy, zamířit do Džajpuru a projet Rádžasthán tak, jak je popsáno ve druhé verzi 10denního itineráře. Shrnutí:

Nové Dillí (2 noci)

Ágra (1 noc)

Váránasí (2 noci)

Khadžuráho (2 noci)

Orchha (2 noci)

Džajpur (3 noci)

Džódhpur (2 noci)

Puškar (1 noc)

Džaisalmér (3 noci)

Udajpur (2 noci)

Nové Dillí (1 noc)

Itinerář na 15 dní po severní Indii

Toto je perfektní itinerář pro letní období, kdy jsou ve zbytku země teploty nesnesitelné. Zahrnul jsem Spiti Valley, protože si myslím, že opravdu stojí za to, ale pokud tě nezajímá, doporučuju ten týden nahradit pár dny v Parvati Valley a v Dharamšále.

Další dvě města, která se dají snadno „vmáčknout“ do itineráře, jsou Amritsar a Rišikéš, teploty tu ale v letním období nebudou tak příjemné.

Nakonec, Léh je rozhodně město, kde bys v pohodě mohl strávit týden mezi trekkingem a různými výlety, a rozhodně stojí za návštěvu hlavně když je ve zbytku země normou déšť a horko. S pouhými dvěma týdny ale rozhodně doporučuju letět, protože samotná cesta autobusem z Manáli tam a zpět by ti zabrala 4 dny.

Trek k jezeru Chandratal.

Nové Dillí (2 noci)

Den 1:

Podle toho, kolik máš času, bys mohl navštívit Humájúnovy hrobky, architekturou podobné Tádžmahálu, Qutub Minár, kde stojí nejvyšší cihlový minaret na světě, a ikonickou India Gate, nebo pár hodin odpočinku v zahradách Lodhi.

Den 2:

Navštiv historické centrum podle itineráře popsaného v části věnované Novému Dillí. Noční autobus do Šimly, nebo vlak.

Šimla (1 noc)

Den 3:

Prozkoumej The Mall a The Ridge, vystup na Jakhoo Hill.

Spiti Valley (8 nocí)

Den 4:

Autobus Šimla – Reckong Peo. Požádej o povolení. Přenocuj v Kalpě.

Den 5:

Autobus Reckong Peo – Nako. Prozkoumej vesnici a přenocuj tady.

Den 6:

Autobus Nako – Tabo. Navštiv klášter a přenocuj tady.

Den 7:

Autobus Tabo – Dhankar. Navštiv klášter a přenocuj tady.

Den 8:

Autobus Dhankar – Kaza. Odpoledne stráv ve městě a pak vezmi autobus do Key Gompa. Přenocuj tady.

Den 9:

Zúčastni se ranních modliteb v klášteře a pokud chceš, stopuj do Kibberu, stráv tam pár hodin, nebo se vrať rovnou do Kazy.

Den 10:

Autobus k jezeru Chandratal. Přenocuj tady.

Den 11:

Autobus do Manáli.

Manáli (2 noci)

Den 12:

Prozkoumej město a odpočiň si v jedné z mnoha kaváren.

Den 13:

Výlet k vodopádu Jogini a do nedalekého Vashishtu. Noční autobus do Dillí.

Den 14:

Vrať se do Dillí.

Třítýdenní itinerář po severní Indii

Týden navíc by ti měl umožnit přidat k právě popsanému itineráři pár zastávek bez větších problémů. Dvě nejlepší možnosti jsou pravděpodobně týden v Léhu, v tom případě doporučuju letět z Dillí na začátku cesty a pak sjet do Manáli autobusem, čímž budeš muset letět jen jednou, pokud je rozpočet omezený.

Jinak stráv ten týden navíc mezi Parvati Valley a Dharamšálou.

Itineráře po jižní Indii

Jak jsem řekl dříve, jižně od Bombaje jsem nebyl a uvedené informace jsou výhradně výsledkem rešerše. I tak by dva itineráře po jihu země mohly být následující.

Z Bombaje do Goa za dva až tři týdny

Bombaj -> Ajanta -> Ellora -> Nashik -> Bidar -> Bijapur -> Hampi -> Goa

Z Bangalore do Varkaly za dva až tři týdny (Kerala)

Bangalore -> Kodagu -> Mysore -> Kochi -> Munnar -> Periyar -> Varkala

Doprava po Indii

V zemi takové velikosti mohou vzdálenosti děsit, ale garantuju ti, že přesuny jsou překvapivě efektivní i pro ty, kdo cestují s omezeným rozpočtem a nemohou si dovolit vnitrostátní lety.

Vlaky v Indii

Vlaky jsou bez pochyby nejlepší způsob cestování po Indii, pohodlné, relativně rychlé a levné, jsou ideální pro všechny cestovatele s batohem. Železniční systém je dobře rozvinutý a prakticky do všech hlavních měst jezdí vlaky, s výjimkou severu země, kde to hory činí nepraktickým.

Tady je pár praktických rad. Většina vlaků má 5 tříd, seřazených podle ceny:

• „2s“ neboli „Second sitting“ je nejlevnější, ale rozhodně ji nedoporučuju, lidé jsou namačkaní. Žádná klimatizace.
• „SL“ neboli „Sleeper“, to je už dobrá možnost, oddíly mají osm „lůžek“ a cestuje se relativně pohodlně, není tu ale klimatizace, takže v letních měsících se člověk uvaří horkem.
• „3A“ neboli „AC 3-Tier“ je nejoblíbenější možnost mezi cestovateli, uspořádání je stejné jako u „Sleeper“, ale tady je klimatizace, osobně jsem cestoval skoro vždycky tady. Na noc dostaneš prostěradlo a polštář.
• „2A“ neboli „AC 2-Tier“ oproti „3A“ je tu o dvě lůžka méně a každé lůžko má svou záclonku.
• „1A“ neboli „AC First Class“ první třída má opravdu prostorné oddíly po dvou nebo čtyřech lůžkách, záchody mají podle všeho i sprchu.

Uspořádání 3AC a Sleeper.

Jediný problém vlaků je, že u většiny tras se musí rezervovat nejméně pár dní předem, u extrémně vytížených tras dokonce týdny!

Prakticky každý hostel/hotel/cestovní kancelář ti může vlak zarezervovat, ale samozřejmě ta služba stojí, takže doporučuju prostě se zaregistrovat na oficiálním webu, na této stránce (v angličtině) najdeš podrobný návod, kdyby ses potýkal s problémy. Já jsem použil indické číslo a neměl jsem problémy, pokud bys použil zahraniční číslo, registrace by mohla být obtížnější.

Někteří si stěžují, že nemohou platit zahraniční kartou, stačí ale aktivovat tuto možnost, pokud není přítomná, jdi do „my profile“, pak „preferred bank list“ a vyber „international cards“.

Nakonec, při rezervaci můžeš vidět jízdenku prodávanou v „WL“ neboli „Waiting list“, což znamená, že jsi mezi „náhradníky“ pro případ, že někdo svou jízdenku zruší; často se také uvádí pravděpodobnost získání jízdenky, například pokud jsi WL10 týden před odjezdem, je jízdenka prakticky jistá.

Pokud se ti nechce moc trápit s registrací na webu a jsi ochotný zaplatit něco navíc, můžeš prostě použít 12Go.

Autobusy v Indii

Tam, kde nejezdí vlaky, můžeš si být jistý, že jezdí autobusy, které jsou také skvělou alternativou pro ty, kdo nemají chuť rezervovat si jízdenku na vlak předem. Autobusy totiž mívají volná místa i na poslední chvíli.

Prakticky každý stát v Indii má svou autobusovou společnost, která je často tou nejlevnější možností, i když ne vždy nejpohodlnější. Takzvané VIP autobusy, které nabízejí lůžko jako ve vlaku, jsou totiž provozovány soukromými společnostmi.

Situace s autobusy je mnohem méně složitá: Redbus má totiž extrémně úplný seznam dálkových a středně dlouhých autobusových spojů, soukromých i státních, a zahraniční karty se přijímají bez problémů.

Z vlastní zkušenosti, pokud chceš ušetřit, je přece jen lepší koupit jízdenku přímo u dané společnosti, bez Redbusu. Víc než jednou jsem prostě vyhledal autobus v aplikaci a pak šel koupit jízdenku do kanceláře a ušetřil, i když to někdy bývá opravdu nepraktické.

Další aplikace, která funguje opravdu dobře, jak pro autobusy, tak pro vlaky, je Ixigo, často se navíc nabízejí cashbacky a různé slevy jak u Ixigo, tak u Redbusu.

Taxi v Indii

Taxi a tuk-tuky se v Indii najdou prakticky všude, umět smlouvat je zásadní, dobrá strategie je zeptat se svého hostelu/hotelu, kolik by měla stát určitá trasa, pokud jedeš někam konkrétně. Další technika, se kterou se nespleteš, je nabídnout polovinu toho, co se po tobě chce.

Hlavně ve městech se vyplatí používat, pokud máš místní SIM kartu, aplikace jako Uber a Ola, druhá byla založena přímo v Indii a je o něco levnější. V obou případech je nabízená sazba každopádně lepší než ta, kterou bys dostal po 10 minutách smlouvání.

Taxi v Nubra Valley.

Motorky v Indii

Spousta cestovatelů se rozhodne během cesty po Indii koupit motorku, a je to obzvlášť oblíbené na severu země, kde jsou spektakulární silnice a horské průsmyky skutečným rájem pro motorkáře. S vlastním dopravním prostředkem se navíc dá dojet na místa, která jsou jinak špatně dostupná. Ikonické Royal Enfieldy se na trhu s ojetými kusy obvykle prodávají za asi 2000 dolarů.

Pronájem se liší podle objemu motoru, ale obvykle se pohybuje mezi 1000 a 2000 rupií na den. Mnozí se rozhodnou pronajmout si motorky k prozkoumání Spiti Valley z Manáli a okolí Léhu. Vzhledem ke stavu silnic doporučuju to jen zkušeným motorkářům.

Stopování v Indii

Stopování funguje docela dobře a hlavně na severu země jsem ho používal víc než párkrát a nikdy jsem nemusel čekat nijak dlouho. Pokud nechceš za svezení rozhodně platit, je dobré to upřesnit, protože se může stát, že po tobě budou chtít malý poplatek. Stopování se nedoporučuje samotným dívkám.

Kolik stojí cesta do Indie

Takže, kolik stojí cesta do Indie? Málo, pokud jsi backpacker nebo každopádně cestuješ levně. Indie je bez pochyby jednou z nejlevnějších zemí světa, když se člověk snaží a cestuje pomalu, dá se v pohodě přežít s rozpočtem jen 10–15 € na den.

I při častém přesunování a dopřání si pár radostí, tedy cestování s trochu větším „stylem“, se jen těžko utratí víc než 20–25 € na den.

Náklady na ubytování v Indii

V hlavních městech a turistických destinacích jsou hostely početné, levné a z větší části opravdu pěkné a čisté, navzdory tomu, co by si člověk mohl myslet. Dobrý hostel stojí obvykle zhruba 4–5 € za noc ve vícelůžkovém pokoji, za soukromý pokoj počítej asi s dvojnásobkem.

Některé řetězce hostelů, například Moustache (ale nejen ten), nabízejí zvýhodněné sazby těm, kdo si rezervují pobyt přímo v hostelu nebo přes jejich oficiální web, vyplatí se podívat nebo se zeptat na recepci.

Mimo klasická turistická místa jsou hostely vzácné a nahrazují je takzvané guesthouse, moje zkušenosti s nimi se hluboce liší: měl jsem skvělé pobyty, občas o něco horší, v každém případě nic skandálního, udělej si krátkou obhlídku a neměl bys mít problémy.

Nakonec, couchsurfing, hlavně ve velkých městech, se zdá být extrémně oblíbený, pokud máš opravdu omezený rozpočet nebo se prostě chceš dostat do kontaktu s místními, mrkni na něj.

Suvenýry v Indii.

Náklady na dopravu v Indii

Jak jsem už řekl dříve, i když jde o rozvojovou zemi, síť veřejné dopravy je extrémně efektivní a přitom opravdu levná! Dálkový autobus (10–12 hodin) stojí orientačně 6–8 € a vlaky, hlavně pokud se spokojíš s „Sleeper Class“, stojí ještě méně!

Náklady na atrakce v Indii

Jediná „opravdu drahá“ věc jsou vstupy do památek a různých atrakcí, které jsou pro turisty obvykle 10–20krát dražší než pro místní, 600 rupií, zhruba 7 €, se zdá být docela standardní, když jde o budovy a památky spravované vládou.

Bezplatné výběry z bankomatů v Indii

Dvě banky, které mi nikdy nedělaly problémy a umožňují vybírat bez jakýchkoli poplatků (s tou správnou kartou), jsou Bank Of Baroda a State Bank of India.

Na závěr, rozhodně nezapomínej smlouvat o jakékoli ceně, ze všech zemí, ve kterých jsem byl, je Indie zdaleka ta, kde je kultura smlouvání nejhlouběji zakořeněná a hlavně v případě turistů jde o pořádné natahování. Bohužel bílý člověk je často vnímán jako chodící měšec peněz, všechno je k smlouvání, tuk-tuky, které si v 9 případech z 10 říkají o absurdní částky, ubytování, suvenýry a dokonce i jídlo!

Cesta do Indie: bezpečnost

Je Indie bezpečná země? Je cestování po Indii bezpečné? To jsou otázky, na které se mě lidé ptali už mnohokrát. Krátká odpověď je ano, myslím, že je extrémně těžké cítit se v Indii v ohrožení. Co se týče bezpečnosti, v mnoha ohledech je srovnatelná s jihovýchodní Asií, násilné zločiny jsou extrémně vzácné a i když rozhodně nedoporučuju chodit v noci sám na okrajích velkých měst, když použiješ trochu zdravého rozumu a budeš se řídit několika praktickými radami, sotva budeš mít nějaké problémy. Jiná situace je u natahování, jak je popsáno v předchozím odstavci, ale s tvou bezpečností mají opravdu málo společného.

Jeden z největších problémů, na které cestovatelé narážejí, se týká jen žen. I když jsem to z logických důvodů nezažil na vlastní kůži, poznal jsem nejméně pár dívek, které měly během cesty po Indii nějaké problémy, například nepříjemné pohledy. Jedna dívka mi řekla, že ji v nočním autobusu osahávali, a obecně může být chování Indů vůči zahraničním dívkám extrémně nevhodné. Nemám v tomto ohledu žádné zvláštní rady kromě snahy oblékat se skromně a pokud možno si vybírat sedadla vedle dalších dívek (Redbus je zobrazuje růžově).

Cestovat po Indii a nechytit průjem se zdá být prakticky nemožné, hlavně pokud jsi v zemi krátce a nemáš dost času přizpůsobit svůj žaludek. Nikdy si nečisti zuby vodou z kohoutku. Obecně dávej pozor na to, co piješ, a pokud chceš udělat radost jak životnímu prostředí, tak své peněžence, používej láhev s filtrem!

I když je užívání marihuany na severu země, hlavně ze strany turistů, extrémně tolerované, vyplatí se dávat extrémně pozor, protože policie, naštěstí nebo bohužel, ví, že z tebe může vytáhnout pěknou hromadu peněz. Mluvím výhradně z doslechu, ale i podle místních se všechno dá vyřešit zaplacením správné částky, takže abys předešel vážnějším problémům, vyplatí se vytáhnout hotovost a celou věc vyřešit co nejrychleji, než se zapojí příliš mnoho lidí!

Na závěr, hlavně pokud máš v plánu trek ve výšce nad 3500 metrů na severu země, jediná dvě pojištění, která takovou aktivitu kryjí (pokud vím), jsou World Nomads, které umožňuje pojistit trek až do 6000 metrů (přidáním jako doplňkové aktivity, jak je ukázáno na této stránce) a TrueTraveller, které s přidáním balíčku „Extreme Pack“ nabízí krytí pro trek nad 4600 m. Jak jsem řekl dříve, většina ostatních pojištění končí na 3500 metrech, některá i níž.

Plánuješ cestu do Indie? Mrkni na tyto články:

Jaký cestovní batoh vybrat

Co vzít s sebou na cestu

Máš nějaké otázky? Aktuální informace? Klidně nech komentář, nebo mi napiš na Instagramu!

Protože už na webu nemám reklamy: pokud ti tento článek pomohl, zvaž, jestli si nesjednáš cestovní pojištění přes některý z odkazů na tomto webu. Podpoříš tím moji práci a tebe to nebude stát nic navíc. Pokud žiješ v EU nebo ve Spojeném království, doporučuju True Traveller. Všem ostatním doporučuju HeyMondo, kde dostaneš slevu 5 %. Děkuju za podporu!

Na dary, pizzu a virtuální pivo 🙂

Líbil se ti tento článek? Připni si ho!