Cesta do Maroka na vlastní pěst

Maroko je dostupná a levná destinace, ideální pro každého, kdo chce poznat arabsko-islámský svět kousek od starého kontinentu.

Čilé trhy, architektura, malebná historická centra, ale také rozmanitost krajiny – od pláží přes Saharu až po Vysoký Atlas s vrcholy přes 4000 metrů – dělají z Maroka opravdu zajímavou destinaci.

Strávil jsem šest týdnů cestováním po zemi s batohem na zádech (tady najdeš video z mé cesty – v italštině, ale můžeš si zapnout titulky). Ať už chceš udělat totéž, nebo si jen něco zjistit a pak se spolehnout na organizovaný zájezd, v tomto průvodci najdeš spoustu rad a užitečných informací, které ti pomohou cestu co nejlépe naplánovat.

Rychlé menu

• Nejlepší doba k návštěvě Maroka
• Doklady a očkování pro vstup do Maroka
• Co dělat a vidět v Maroku
  Destinace

  • Rabat
  • Tanger
  • Tétouan
  • Šafšáwan
  • Fes
  • Meknes
  • Moulay Idriss Zerhoun a Volubilis
  • Casablanca
  • Marrákeš
  • Vysoký Atlas
  • Imlil
  • Essaouira
  • Tamraght, Taghazout a Imsouane
  • Agadir
  • Aït-Benhaddou
  • Ouarzazate
  • Soutěska Dadès
  • Tinghir a soutěska Todra
  • Merzouga
  • Další destinace, které stojí za zvážení
• Možné itineráře po Maroku
• Doprava po Maroku
  Možnosti dopravy

  • Vlaky v Maroku
  • Autobusy v Maroku
  • Taxi v Maroku
  • Stopování v Maroku
  • Půjčení auta v Maroku
  • Vnitrostátní lety v Maroku
• Cesta do Maroka: náklady
  Přehled nákladů

  • Náklady na ubytování v Maroku
  • Náklady na dopravu v Maroku
  • Náklady na jídlo v Maroku
  • Ostatní náklady (výběry z bankomatů a SIM karty)
• Cesta do Maroka: bezpečnost

↑ Menu

V uličkách Šafšáwanu.

Nejlepší doba k návštěvě Maroka

Nejlepší období k návštěvě Maroka je jaro (duben a květen) a podzim (září a říjen). V těchto měsících jsou teploty ve všech částech země většinou příjemné, což je ideální pro každého, kdo plánuje cestu s přejezdy z místa na místo.

Na vrcholu léta (červenec a srpen) zaznamenává většina Maroka, zejména jih a vnitrozemí, velmi vysoké denní teploty a návštěva měst jako Marrákeš, Fes, nebo ještě hůř Sahara není dobrý nápad. Aby sis udělal představu: během mé cesty jsem měl v polovině dubna ve Fesu přes 30 stupňů a o pár týdnů později, na začátku května, se teploty v Marrákeši přiblížily 40 stupňům.

Léto může být potenciálně možností pro destinace na pobřeží nebo na severu země, zatímco v zimě není počasí na jihu zase tak špatné, ale na pobřeží a na severu je kromě toho, že je relativně chladno, také deštivo.

Nakonec je dobré připomenout, že v Maroku, jakožto islámské zemi, drží většina obyvatel ramadán (data se každý rok mění, na odkazu si můžeš zjistit, kdy připadá na letošní rok). Mnoho lidí se bojí cestovat během svatého měsíce, ale ve skutečnosti je dopad na běžného cestovatele minimální. Pokud se omezíš na velká města nebo obecně na turistické destinace, je samozřejmé, že najdeš otevřené restaurace, kde se najíst, a dopravní prostředky jezdí jako obvykle. Strávil jsem dva týdny cestováním přímo uprostřed ramadánu a bez jakýchkoli problémů. Jedinou výjimkou je snad shánění jídla brzy ráno, protože většina obchodů, které přímo nesouvisejí s turismem, se obvykle otevírá až po 10:00. V takovém případě doporučuju nakoupit už den předtím. Dalším datem, které si zapamatuj, je Íd al-fitr, opravdu důležitý svátek, který označuje konec ramadánu. V ten den je mnoho podniků zavřeno a i přesun může být komplikovaný.

Mešita Kutubíja v Marrákeši.

Doklady a očkování pro vstup do Maroka

Držitelé italského pasu (s platností delší než 6 měsíců) dostanou bezplatné turistické vízum na 90 dnů od vstupu do země (pravidla se liší podle občanství, takže si ověř, jaká platí pro tebe). Vstup bez pasu, tedy jen s občanským průkazem, je možný pouze při příjezdu v rámci organizovaného zájezdu cestovní kanceláře.

Pokud bys měl zájem vízum prodloužit, i když je možné podat formální žádost na policejní stanici, postup se zdá být dost složitý a musí se zahájit nejpozději 15 dnů po příjezdu do země. Výsledek není jistý. Většina lidí volí takzvaný „visa run“, tedy že ze země vyjedou a znovu do ní vjedou jen proto, aby si vízum obnovili. Zdá se, že je to opravdu běžná praxe a hraniční policie ji akceptuje. Pokud bys o to stál, pravděpodobně nejpraktičtější a nejlevnější možností je trajekt do Španělska z Tangeru.

Maroko nevyžaduje žádné povinné očkování, ale doporučuje se očkování proti hepatitidě A a B.

Nakonec pro informaci: používání dronů a jejich vezení do země je nezákonné. Při kontrole ti dron zabaví. Při vstupu i při odjezdu na letišti jsem musel nechat batoh projít rentgenem a když viděli fotoaparát, podezíravě se mě zeptali, jestli nemám i dron. Osobně bych to riziko nepodstupoval.

Pro aktuální informace o vízech a podobně doporučuju zkontrolovat cestovní informace ministerstva zahraničí své země (například v Česku – „Cestujeme“ na webu MZV).

Kasbah v Rabatu.

Co dělat a vidět v Maroku

V tomto průvodci jsou ceny často uvedeny v místní měně. Oficiální měna Maroka se jmenuje „marocký dirham“ nebo jednoduše „dirham“ a zkracuje se „MAD“.

Kurz je zhruba 1€ = 11 MAD. Pro aktuální kurz ti doporučuju mrknout na tuto stránku. Každopádně kurz je už mnoho let relativně stabilní, takže na turistických místech se můžeš setkat s cenami uvedenými v eurech (často je přijímají). V těchto případech je „předpokládaný“ kurz 1 ku 10, který je sice mírně nevýhodný, ale je dobré ho mít na paměti, protože díky němu jsou přepočty opravdu praktické – stačí totiž jakoukoli cenu vydělit deseti a máš docela přesnou představu o ekvivalentu v eurech.

Nakonec, popisované destinace jsou řazeny od hlavního města Rabatu směrem na sever a poté dolů na jih. Toto pořadí je pravděpodobně nejlepší způsob, jak optimalizovat přesuny, ale samozřejmě hodně záleží na tom, kam přijíždíš a jaké máš plány.

Poznámka: V průběhu průvodce najdeš několikrát odkazy na https://www.alltrails.com/. Pokud chceš používat offline navigaci přímo v aplikaci AllTrails, musíš přejít na verzi Pro. Tento problém ale můžeš obejít tak, že si z desktopové verze webu stáhneš souřadnice ve formátu „Google Earth KML“ a pak je nahraješ do aplikace Organic Maps, která je rozhodně jednou z mých oblíbených aplikací na cesty.

Rabat

Jak jsem se právě zmínil, Rabat je hlavní město Maroka. V porovnání se zbytkem země je to čisté a organizované město. Navíc na rozdíl od jiných turističtějších destinací tě tu obchodníci méně oslovují, takže procházka medinou je uvolněnější zážitek.

Co dělat a vidět v Rabatu

Město nemá takové kouzlo jako Marrákeš a Fes, ale pokud na něj máš den nebo dva, myslím, že je to zajímavá volba.

Kasbah des Oudaias a Andaluské zahrady

Kasbah je nejstarší část města a zároveň památka UNESCO. Typické úzké uličky a bílo-modré budovy z ní dělají příjemné místo k procházení. Během mé návštěvy to místy vypadalo jako staveniště, ale i tak tam jsou pěkné výhledy a každopádně práce dřív nebo později skončí! Na severní straně je pěkná vyhlídková plošina zvaná „Plateforme du Sémaphore“, z níž je výborný výhled na Atlantský oceán a ústí řeky Bou Regreg. Bohužel během mé návštěvy byly zavřené jak Andaluské zahrady, tak Muzeum Oudaja. Vstup do zahrad je každopádně zdarma a podle toho, co jsem četl, jsou opravdu hezké.

V uličkách Kasbah des Oudaias.

Hassanova věž a Mauzoleum Mohameda V.

Hassanova věž, rovněž památka UNESCO, pochází z 12. století a je minaretem mešity, která měla být jednou z největších své doby. Sloupy, které ji obklopují, jsou naopak to, co zbylo z tohoto nedokončeného díla. Mauzoleum Mohameda V. je naopak mnohem novější, otevřeno bylo v roce 1967 a je místem posledního odpočinku dědečka současného krále. Obě atrakce stojí doslova vedle sebe, vstup je zdarma každý den od 8:00 do 18:00. Obě budovy jsou obzvlášť působivé večer, když jsou osvětlené.

Mauzoleum Mohameda V.

Hassanova věž.

Chellah

Chellah neboli Šalla je další památka UNESCO. Založili ji Kartaginci, dobyli ji Římané a později Arabové a je to opevněná středověká nekropole. Během mé návštěvy bylo místo zavřené kvůli restaurování, takže se nevyjadřuju k tomu, co je uvnitř zdí, ale pokud máš čas, i jen procházka kolem hradeb není špatná. Vstup stojí 70 dh, obvykle je otevřeno každý den od 8:30 do 18:30.

Královský palác

Na půli cesty mezi Chellahem a centrem Rabatu stojí jeden z mnoha královských paláců rozesetých po celé zemi. Tento je oficiální rezidencí královské rodiny, zatímco ostatní se využívají jen při krátkých návštěvách. „Prohlídka“ je povolena, ale je nezbytné mít s sebou pas – podařilo se mi přesvědčit stráže u vchodu, že stačí fotka s údaji, ale když přišla chvíle zapsat můj vstup, takové štěstí jsem už neměl. Každopádně jsem se zastavil jen proto, že to bylo přímo u cesty, protože podle toho, co jsem četl, je beztak povoleno chodit jen venku a focení není vítáno. Vstup je každopádně zdarma, takže nemáš co ztratit, hlavní je mít s sebou pas! Vchodů je několik, ale ten pro veřejnost je přesně na tomto místě.

Hřbitov v Rabatu

Nepochop mě špatně, je to jen hřbitov, ale poloha kousek od moře a barvy, které ho charakterizují, z něj dělají působivé a fotogenické místo, hlavně při západu slunce.

Hřbitov v Rabatu.

Salé

Salé je město severně od Rabatu, na druhém břehu řeky, a dá se k němu dostat lodí za pár dirhamů (tady je poloha) nebo tramvají. Tady se dá prozkoumat medina, palác Borj Adoumoue, který je technicky v rekonstrukci, ale pokud máš zájem, tak podle všeho lze podplatit stráže u vchodu a za pár dirhamů se dovnitř dostat, a nakonec medresa, jejíž vstup stojí 60 dh.

Na závěr, další atrakce v okolí, které jsem nestihl navštívit, ale myslím, že za zvážení stojí, jsou exotické zahrady v Bouknadelu, severně od Salé (oficiální web), a zoo v Rabatu jižně od centra (oficiální web).

Doprava do Rabatu

Rabat má časté spojení do většiny hlavních měst země. Vlakem do: Casablancy, Marrákeše, Meknesu, Fesu a Tangeru. Pozor, ve městě jsou dvě nádraží, to v centru je Rabat Ville. Rabat Agadal je naopak asi 5 km od centra. Autobusové nádraží CTM je na tomto místě.

Ubytování v Rabatu

Já jsem spal v Riad Dar El Mesk, tedy v nejlevnější možnosti, jakou jsem dokázal najít. Poloha je skvělá a pokoje jsou čisté. Další levné a potenciálně lepší možnosti jsou Dar Ibrahim a především Riad Dar el Ghali.

Výhled z Plateforme du Sémaphore.

Tanger

Tanger, italsky Tangeri, je třetí nejlidnatější město Maroka a vzhledem ke své strategické poloze jeden z nejdůležitějších přístavů ve Středomoří.

Co dělat a vidět v Tangeru

Kousek od Španělska (pobřeží je vzdálené jen 30 km) je Tanger městem se silným evropským vlivem, které přesto nepostrádá nic z toho, co Maroko nabízí.

Medina

Medina ve staré části města je bezpochyby jednou z hlavních atrakcí. Typické úzké uličky, které si razí cestu mezi obchodníky a starými budovami, jsou ideálním místem, kde se na pár hodin ztratit a bezcílně se toulat. Zajímavými místy jsou Grande Mosquée, viditelná jen zvenku, a nedaleký Petit souq, tedy „malý trh“, který byl v minulosti považován za ekonomické centrum města, zatímco dnes je to opravdu hezké náměstíčko plné barů a restaurací. A nakonec, i když tam není moc k vidění, můžeš zaskočit k hrobce Ibn Battúty, jednoho z největších cestovatelů minulosti (v angličtině).

Jeden ze vstupů do mediny.

Kasbah

V minulosti sultánův palác, dnes jsou uvnitř hlavní budovy dvě muzea: Muzeum Kasbah a Muzeum současného umění. Já jsem šel do Muzea Kasbah, vstup stojí jen 20 dh, expozice není zase tak špatná (informace jsou ve francouzštině a arabštině) a samotná budova je zajímavá. Každopádně celá oblast je hezká a u Bab Al Bahr je pěkná vyhlídková terasa.

Muzeum Kasbah.

Place du 9 Avril 1947 (Grand Socco)

Je to velké náměstí jižně od mediny naproti mešitě Sidi Bou Abib. Na náměstí stojí také Cinema Rif, staré kino, které má i „alternativní“ kavárnu oblíbenou mezi mladými lidmi a umělci z Tangeru. Na opačné straně je velký trh, zatímco ve čtvrtek a v neděli dopoledne se konají trhy pod širým nebem podél ulic poblíž kostela svatého Ondřeje. Já jsem dovnitř nešel, ale kostel je technicky přístupný zdarma. V okolí náměstí jsou také zahrady Mendoubia, nic zvláštního, ale pořád příjemné místo, kde si odpočinout ve stínu nějakého stromu.

Fénické hrobky a Café Hafa

Archeologická lokalita pochází z doby před zhruba 3000 lety a zahrnuje asi sto hrobů. Upřímně, moc tam k vidění není a řekněme, že lokalita není dobře udržovaná, ale vstup se neplatí a je odtud nádherný výhled na město s přístavem v dálce. Doporučuju přijít při západu slunce. Pár set metrů od hrobek je pak Café Hafa, otevřená od roku 1921, jakási místní instituce a ideální místo k odpočinku s výhledem na Středozemní moře.

Západ slunce od Fénických hrobek.

American Legation

American Legation je muzeum a kulturní centrum, v němž je vystavena řada historických a uměleckých artefaktů. Byla to první americká veřejná nemovitost mimo území USA. Vstup stojí 20 dh.

Fondation Lorin

Musée de la Fondation Lorin je malé muzeum, nebo spíš archiv historických fotografií a novin vztahujících se k dějinám města. Všechno je vystaveno ve staré synagoze. Správce je opravdu milý a i když je vstup zdarma, malý příspěvek se důrazně doporučuje.

Sour Al Maâgazine

Sour Al Maâgazine, známé také jako Terrasse des Paresseux, je malé náměstí, které slouží i jako vyhlídka. Stojí tu staré kanóny a obecně je okolí příjemné místo na procházky. Kousek odtud je také Gran Teatro Cervantes. Budova je bohužel v rozvalinách a nedá se navštívit, ale můžeš si ji zvenku nafotit.

Herkulovy jeskyně a mys Spartel

Tohle je pěkný výlet na jeden den. Herkulovy jeskyně (Les Grottes d’Hercule) jsou součástí gigantické archeologické oblasti s historií sahající do roku 2500 př. n. l. Jejich název pochází z mytologie, která je popisuje jako sídlo mocného Herkula. Systém chodeb se táhne přes 30 km, ale návštěvnická část je mnohem kompaktnější. Vstup je zdarma.

Herkulovy jeskyně.

Po prohlídce jeskyní doporučuju jít pěšky na sever až k mysu Spartel. Pokud to počasí dovolí, je procházka opravdu příjemná, je to asi 5 km, projdeš kolem pár pláží a pak je v jednom místě pěkná, dobře udržovaná pěší stezka, kde jsou stolky a lavičky s výhledem na oceán, ideální na vlastní svačinu nebo prostě na kochání se výhledem. Když dorazíš na mys Spartel, můžeš si, pokud chceš, zaplatit vstup k majáku a do zahrad, kde najdeš bar/restauraci. Pokud se nemýlím, vstup stojí 70 dh, což mi přišlo přehnané, takže jsem se rozhodl nevstupovat. Panorama v okolí je každopádně výborné, je na tobě, jak se rozhodneš.

K Herkulovým jeskyním nebo na mys Spartel jezdí sdílené taxíky, které odjíždějí z tohoto místa. V sobotu a v neděli, nebo ve vysoké sezóně, se rychle zaplní a cesta stojí 10 dh, pokud cestuješ sám, počítej s tím, že zaplatíš minimálně 50–60 dh. Zpátky do Tangeru jsem stopoval a bylo to opravdu snadné, pokud chceš vzít taxi, doporučuju dojít až na toto místo, kde nějaké taxi stojí vždycky. Další možností může být Hop On Hop Off Bus, jízdenka stojí 140 dh a mezi zastávkami jsou Herkulovy jeskyně a mys Spartel.

Jedna z pláží mezi Herkulovými jeskyněmi a mysem Spartel.

Asilah

Osobně jsem tam nebyl, ale Asilah, který leží asi 50 km jižně od Tangeru, je potenciálně další možný jednodenní výlet, pokud chceš, můžeš tam i přespat. Torre de Menagem (Borj Al Kamra) je hlavní atrakcí města. Postavená v roce 1509, kdy byl Asilah pod portugalskou správou, byla věž rezidencí dcery krále, která se provdala za guvernéra města. Do Asilahu se dá dostat jak vlakem, tak Grand Taxi.

Na závěr, Cap Malabata (15 km východně od Tangeru) je další relativně oblíbená destinace nedaleko od města, nebyl jsem tam, ale podle všeho je tam obzvlášť krásné sledovat východ slunce.

Doprava do Tangeru

Tanger je napojený vlakem na většinu země, podél pobřeží jezdí také vysokorychlostní vlaky, které spojují město s Casablancou a Rabatem za něco málo přes dvě hodiny. Dále jezdí pravidelné vlaky do destinací jako Meknes, Fes a noční vlak do Marrákeše. Taxi z nádraží (Tanger Ville) do centra nebo naopak stojí 15–25 dh podle toho, jak dobře umíš vyjednávat. Autobusem jezdí časté spoje do Tétouanu a Šafšáwanu (kam železnice nedosahuje), ale i do mnoha dalších měst v zemi. Autobusové nádraží CTM je na tomto místě. Taxi do centra a z centra stojí 20–25 dh.

Ubytování v Tangeru

Já jsem spal v Tanja Lucia Hostel a celkově ho doporučuju, ale když jsem tam byl, poznal jsem dvě mladé ženy, které bydlely i v Bayt Alice Hostel a podle nich byl mnohem lepší.

Tétouan

Tétouan je město, které mnoho turistů přehlíží, a pochopil jsem to okamžitě ve chvíli, kdy jsem byl doslova jediný, kdo nebyl místní a vystoupil z autobusu, který pokračoval do Šafšáwanu. Myslím, že je to opravdu škoda.

Co dělat a vidět v Tétouanu

Medina v Tétouanu je památka UNESCO a podle mě atrakce číslo jedna ve městě. Zkušené oko dokáže rozeznat tři výrazně odlišné části: andaluskou, židovskou a berberskou. Ztrácet se v úzkých uličkách je radost, zvlášť protože si tě, i když ne úplně, většinou nikdo nevšímá a můžeš prozkoumávat bez toho, aby tě někdo neustále otravoval.

Kasbah

Kasbah, která se tyčí nad městem, se rekonstruuje a je pro veřejnost uzavřená, ale i tak doporučuju vyjít labyrintem schodišť severně od mediny, které vedou k zřícené stavbě. Tato část města je natřená namodro a trochu připomíná Šafšáwan. Jakmile se dostaneš nahoru, můžeš jít po hradbách a otevírají se opravdu pěkné pohledy.

Jedna z uliček severně od mediny.

Královský palác a ulice Mohameda V.

Královský palác není přístupný veřejnosti stejně jako velká část náměstí před ním (Place El Mechouar), ale i tak je to příjemná oblast na procházku, zvlášť večer, když teploty klesnou a pěší ulice Mohameda V., která spojuje Plaza Muley El Mahdi s palácem, ožije.

Place El Mechouar.

Jbel Dersa

Jbel Dersa je hora, kterou vidíš severně od města, a z vrcholu jsou skvělé výhledy jak na Tétouan, tak na Středozemní moře v dálce. Je to relativně snadný výlet, od mediny je to 4–5 km a něco přes 400 m převýšení, nahoru nanejvýš 1–2 hodiny, dolů hodina. Trasa je ta, kterou najdeš na tomto odkazu, když se budeš držet této GPS stopy, jdeš po prašné cestě. Při sestupu jsem zjistil, že pokud chceš, můžeš v první části trasy jít po schodišti, které začíná na tomto místě a pak se napojí zpět na cestu. Pokud se ti nechce jít až na vrchol Jbel Dersa, je po prvním schodišťovém úseku vyhlídková plošina.

Na konci GPS stopy jsem nedokázal najít pořádnou stezku, takže jsem pár set metrů až na vrchol šel od oka. Je to opravdu příjemná procházka s výbornými výhledy, obzvlášť doporučená, pokud chceš na chvíli uniknout chaosu města. Během celého dopoledne jsem potkal jen pár pastevců.

Výhled z vyhlídkové plošiny.

Doprava do Tétouanu

Autobusy jezdí často do a z: Fesu, Šafšáwanu, Casablancy, Rabatu, Meknesu a Tangeru. Nádraží CTM je kousek od mediny na tomto místě, samozřejmě záleží na tom, kde bydlíš, ale obecně vzato se k němu dá v pohodě dojít pěšky.

Ubytování v Tétouanu

Darna Hostel je jeden z nejlepších hostelů, ve kterých jsem během své cesty po Maroku byl. Snídaně je výborná a výhled z terasy nepřekonatelný. Soukromé pokoje a čtyřlůžkový dorm, ve kterém jsem spal já, se musí rezervovat přes Riad Darna. Je to doslova to samé místo, ale z nějakého podivného důvodu jsou na Booking.com dva různé objekty.

Výhled z vrcholu Jbel Dersa.

Šafšáwan

Šafšáwan – známý také jako modré město – byl mou nejoblíbenější destinací během cesty po Maroku. Toto malé město obklopené pohořím Rif je nejen mimořádně fotogenické, ale může se pochlubit mnohem uvolněnější atmosférou než jiné turistické destinace v zemi.

Co dělat a vidět v Šafšáwanu

Zejména dříve mnoho cestovatelů do Šafšáwanu přitahovalo to, že se v okolí města soustředí značná část marockých plantáží marihuany, z níž se pak vyrábí nechvalně známý hašiš, který na místním trhu stojí sotva 5–10 dh za gram. Na ulicích ti nabízejí prohlídky plantáží, které zahrnují ukázky toho, jak se získává konečný produkt, ale pokud tě to nezajímá, je to stránka města, kterou můžeš prostě ignorovat a užít si všechno ostatní.

Medina

Medina Šafšáwanu s modře natřenými budovami je bezpochyby atrakce číslo jedna ve městě. Procházet se jejími uličkami je sen každého fotografa a nejen to. Je tu spousta zajímavých záběrů, ale pokud hledáš ty nejkrásnější/nejikoničtější, tady jsou některé: vnitřní nádvoří se stolkem (35.170135, -5.260881) 5 dh za vstup, modré dveře (35.169602, -5.264145) a nakonec schodiště (35.170065, -5.26322).

Vnitřní nádvoří se stolkem.

Kasbah

Kasbah na krásném hlavním náměstí (Plaza Uta el Hamman) vypadá zvenku hezky, ale podle mého zjišťování tam uvnitř prakticky není nic k vidění kromě zahrady a malé expozice, takže jsem osobně nevstoupil. Vstupné pro turisty se v posledních letech zvýšilo na 60 dh, takže pokud cestuješ šetrně, pravděpodobně uděláš líp, když své peníze utratíš jinde.

Schodiště.

Španělská mešita

Z mešity Jemaa Bouzafar, běžně nazývané Španělská mešita, jsou podle mě nejkrásnější výhledy na město. Široká stezka začíná poblíž Bab El Onsar, východní brány města, kde můžeš vidět i místní ženy prát prádlo u pramene Ras El Ma, odtud je pak k mešitě opravdu snadné dojít. Doporučuju vyjít k mešitě na západ slunce, ale pokud se ti vyloženě nechce chodit, je podél cesty pár stejně hezkých vyhlídek. Pokud máš čas/chuť, můžeš pokračovat dál až k Cafe Panorama, kde si můžeš dát něco k pití nebo k jídlu s výborným panoramatem.

Západ slunce od Španělské mešity.

Akchour

Asi 30 km severně od Šafšáwanu je Akchour pěkný jednodenní výlet. Po příjezdu do malé vesnice máš v zásadě dvě možnosti, které jsou popsány jako jedna trasa na tomto odkazu. Kratší stezka vede k takzvanému God’s Bridge neboli Pont de Dieu, opravdu fotogenickému přírodnímu mostu, ke kterému dojdeš po krátké procházce (asi 45 minut). My jsme šli po stezce, která vede vysoko a dovede tě až na samotný most, ale pokud chceš, je tu i jiná stezka, která vede po dně soutěsky. Ta ti nejen ušetří trochu převýšení, ale podle fotky nabízí i lepší výhledy. Pokud je ale potok rozvodněný, může být stezka neprůchodná.

Druhou možností je dojít k Grand Cascade (asi 2 hodiny), ale z toho, co mi bylo řečeno, tam kromě pár zimních měsíců skoro nikdy není voda. My jsme se zastavili zhruba v půlce a každopádně celá trasa je opravdu pěkná, je tu mnoho vodopádů a nejedno místo, kde se dá koupat v křišťálově čisté vodě. S trochou štěstí můžeš vidět i opice. Po celé trase je řada restaurací.

Dostat se do Akchouru je relativně snadné. Já jsem měl to štěstí, že jsem se v hostelu seznámil se dvěma Slovinci, kteří mě svezli svým půjčeným autem. Zejména ve vysoké sezóně a o víkendu jezdí grand taxi tam a zpět často a nemusel bys čekat moc dlouho. Stanoviště grand taxi je na tomto místě. Stojí to 25 dh na osobu a cesta trvá asi 45 minut.

Opice u potoka.

Jebel El-Kelaa

Jebel El-Kelaa se tyčí nad Šafšáwanem a je to pěkný jednodenní výlet. Podrobnosti o trase najdeš na tomto odkazu. Je to asi 1000 metrů převýšení, takže to není procházka, ale ani nic příliš náročného. Zejména v létě si ber s sebou dost vody. Stezku na vrchol jsem bohužel zvládl jen zčásti, protože když jsem došel do úrovně Aïn Tissimlane, potkal jsem německý pár, který byl okraden o všechnu hotovost pod pohrůžkou nožem od nějakého místního, který se potuloval poblíž vrcholu. Samozřejmě jsem se v tu chvíli rozhodl vrátit do města a výstup vzdát. Mluvil jsem o tom s majiteli hostelu, kteří v Šafšáwanu žijí už pěknou řádku let, byli mimořádně překvapení tím, co se stalo, a řekli mi, že o něčem takovém slyšeli poprvé, takže nevím, co si o tom myslet. Podle všeho jsem měl mimořádnou smůlu, ale faktem zůstává, že se to stalo, takže bych nechodil nahoru s žádnými cennými věcmi.

Každopádně okolí Šafšáwanu nabízí řadu stezek pro ty, kdo mají zájem o pěší turistiku, například se dá dojít do Akchouru přes národní park Talassemtane během dvou dnů. Bohužel myslím, že existuje jen španělská verze, ale když jsem byl v Šafšáwanu, dostala se mi do rukou Senderismo y naturaleza en el parque nacional de talassemtane, kde se dá najít spousta zajímavých tipů.

Na závěr, obvykle restaurace nedoporučuju, ale v případě Šafšáwanu si myslím, že musím udělat výjimku, Restaurant Bab Ssour nabízí výborné jídlo za férové ceny, rozhodně vyzkoušej.

Výhled ze stezky vedoucí na Jebel El-Kelaa.

Doprava do Šafšáwanu

Šafšáwan má přímé autobusové spojení do většiny velkých měst na severu země, včetně: Tétouanu, Fesu, Meknesu, Tangeru, Rabatu a Casablancy. Existuje jediné autobusové nádraží na tomto místě.

Ubytování v Šafšáwanu

Já jsem spal ve Vallparadis Pension Familiar „FIRDAUS“ a vřele ho doporučuju, jsou tu nepochybně levnější možnosti, ale ubytování je pěkné, čisté a hosté mají k dispozici kuchyň. Měl jsem možnost nahlédnout i do Hotelu Ouarzazate a i když není tak hezký, je to výborná levná možnost.

Fes

Fes, psaný také Fez, byl středověkým hlavním městem Maroka a mnozí ho považují za nejlépe zachované staré město arabského světa.

Co dělat a vidět ve Fesu

Staré město obehnané hradbami může být skutečný labyrint, který se přímo nabízí k prozkoumání. Medina je jednou z největších v zemi a prozkoumávání jejích uliček, kudy se probíjíš mezi obchody a trhy, je podle mě zážitek číslo jedna ve Fesu.

Fes při západu slunce.

Medina

Jsou tu jistě pozoruhodná místa, která doporučuju navštívit nebo v některých případech aspoň nakouknout, například mešita Qarawiyyin, která slouží i jako univerzita (založená v roce 859 je nejstarší na světě) a od roku 1359 jako knihovna, nejstarší nepřetržitě fungující. Bohužel je vstup zakázán nemuslimům, kteří si ale mohou její nádheru prohlédnout zvenku, nebo ještě lépe z terasy obchodu, který je na tomto místě (34.065157, -4.973066). Pustili mě nahoru zdarma, ale jako vždy lidé čekají něco na oplátku. Já jsem odešel jen s obyčejným děkuju. Dalším místem zakázaným nemuslimům je mauzoleum Moulaye Idrísse II., zakladatele města. I v tomto případě je možné aspoň nakouknout zvenku. Nakonec do mediny vede řada bran, z nichž některé stojí za to vidět, ta nejvýraznější je ta, které se běžně říká Blue Gate, obzvlášť krásná večer, když je osvětlená. Také Bab Ftouh není špatná.

Mešita Qarawiyyin.

Al Attarine Madrasa

Kousek od mešity Qarawiyyin je pak koránská škola Al Attarine Madrasa. Ta je přístupná a vstup stojí jen 20 dh. Jako ostatní madrasy v zemi čekej pěkné vnitřní nádvoří zdobené mozaikami a vyřezávaným dřevem. Měl jsem štěstí, že jsem ji měl skoro 20 minut úplně pro sebe, a možná i proto je mou oblíbenou ze všech, které jsem navštívil. Vstup stojí 20 dh, otevřeno každý den od 8:00 do 18:00.

Al Attarine Madrasa.

Bou Inania Madrasa

Bou Inania Madrasa je koránská škola ze čtrnáctého století. Na rozdíl od jiných koránských škol, které se v zemi dají navštívit, je tu malá část budovy, která slouží jako mešita, a i když ji nelze navštívit, je dobře vidět. Někteří ji považují za nejlepší příklad islámské architektury, který může nemuslim ve Fesu vidět, ale pokud jsi viděl jiné madrasy, povědomé mozaiky a vyřezávané dřevěné stěny s klasickým vnitřním nádvořím pro tebe jistě nebudou novinkou. Přesto je nádherná a návštěvu rozhodně doporučuju. Vstup stojí 20 dh, otevřeno každý den od 9:00 do 18:00.

Cherratine Madrasa

Cherratine Madrasa z roku 1670 je nejmladší z historických koránských škol ve městě. Má tři patra a více než 100 místností. I když je méně udržovaná než ostatní, vstup stojí jen 20 dh, takže nemáš moc co ztratit. Otevřeno je každý den od 9:00 do 15:00.

Koželužny

Mezi nepříjemným zápachem a lidmi, kteří se v okolí motají – a kteří se tě za chvíli pokusí donutit zaplatit za dýchání – jsou ikonické koželužny, které na fotkách vypadají tak krásně, podle mě ve skutečnosti méně fascinující. I tak si návštěvu určitě zaslouží, nebo aspoň pohled z jedné z mnoha vyhlídkových teras. Zaprvé, koželužny uvnitř mediny jsou dvě:

Sidi Moussa a Chouara. První je menší a méně fotogenická, zatímco druhá je největší a pravděpodobně ta, z níž pochází většina fotek, které kolují.

Koželužna Chouara z obchodu číslo 10.

Různé vyhlídkové terasy jsou bary/restaurace nebo ve většině případů obchody s koženými výrobky, mnohé z nich nabízejí vstup na terasu zdarma v naději, že pak něco koupíš, ale nemusíš se cítit nijak zavázán. Sidi Moussa jsem viděl z terasy obchodu na tomto místě (34.063915, -4.975835), zatímco pro Chouaru, podle mě „hezčí“ z obou, doporučuju terasu obchodu číslo 10 na tomto místě (34.066155, -4.97102). U vchodu je pěkná cedule, na které je jasně napsáno „vstup zdarma“, takže nemusíš cítit povinnost nic platit. V Chouaře jsem vešel přímo do koželužny, pokud tě to zajímá, stačí sejít po schodech k vchodu, který je docela očividný, ale vždycky se můžeš zeptat a hned tě nasměrují. Když jsem tam scházel po schodech, potkal jsem „strážného“, který chtěl 100 dh za vstup, já a můj portugalský kamarád jsme odmítli a už jsme se chystali odejít, když vtom přišel jeden dělník, který nás ochotně pustil dovnitř zdarma a udělal nám krátkou prohlídku – samozřejmě se ono původní zdarma na konci „prohlídky“ změnilo na 50 dh! Dali jsme mu 20 dh, takže jsme dovnitř vešli za 10 dh na hlavu. V podstatě, pokud chceš vejít dovnitř, počítej s tím, že budeš muset někomu zaplatit. Na závěr, i když zápach rozhodně není příjemný, přišel mi naprosto snesitelný, nebo aspoň v dubnu byl, v letním horku je situace horší. Každopádně všechny obchody v okolí nabízejí lístky máty, ke kterým si můžeš přičichnout, aby překryly smrad, o kterém mnoho lidí mluví.

Dělníci v koželužně Chouara

Muzeum Dar Batha

Bývalý královský palác přeměněný v roce 1916 na muzeum, kde jsou vystavena historická a umělecká díla spojená se zemí. Během mé návštěvy bylo zavřeno kvůli rekonstrukci, ale vstup stojí jen 10 dh a z toho, co jsem četl, stálo za vstupné i samotný palác, i když člověk nepočítá expozici.

Palác Glaoui

Palais El Glaoui je „dům-muzeum“ jednoho umělce, který v něm dodnes žije a v části majetku vystavuje svá umělecká díla. Měl jsem v plánu tam jít, ale poté, co jsem si v hostelu povídal s jedním klukem, který mi ho popsal jako zříceninu domu, kde toho moc k vidění není, jsem změnil názor, ale jsem si jistý, že pro některé lidi to může být zajímavá návštěva. Vstup stojí 25 dh.

Borj Nord.

Borj Sud a Borj Nord

Borj Sud a Borj Nord jsou dvě pevnosti, které, jak napovídá název, leží na opačných stranách města. Pokud nemáš spoustu času, nedoporučuju vyšplhat na Borj Sud, výhled je pěkný, ale ne tak krásný jako ten ze severní části města. Navíc pevnost nelze navštívit. Borj Nord kromě lepšího výhledu nabízí i muzeum zbraní. Vstup stojí 20 dh, plus dalších 10 dh, pokud chceš audioprůvodce.

Pokud tě muzeum nezajímá, potenciálně ještě krásnější a bezplatné výhledy na město jsou z Hrobek Merínovců. Ruiny ze čtrnáctého století jsou ve velmi špatném stavu, ale výhled je za to výborný. Pokud se ti nechce lézt až na vrchol kopce, můžeš se rozhodnout sledovat západ slunce z hradeb na tomto místě (34.06882, -4.977524). I když je méně oblíbené než hrobky, podle mě je panorama lepší.

Hrobky Merínovců.

Jnan Sbil neboli Parc de Boujloud

Park Jnan Sbil, který vytvořil sultán Moulay Abdallah v osmnáctém století, je nejstarší park ve městě. Hned za medinou je to příjemné místo, kde si odpočinout daleko od chaosu. Pokud máš v plánu jít pěšky do židovské čtvrti, park je doslova po cestě.

Parc de Boujloud.

Židovská čtvrť

Židovská čtvrť východně od mediny je méně turistická část města, kterou doporučuju navštívit, pokud máš čas navíc nebo se prostě chceš alespoň částečně vyhnout hordám turistů, které zaplavují medinu. Je tu také královský palác, u kterého je bohužel možné obdivovat jen hlavní vstupní bránu (Bab L’Makhzen). Během mé návštěvy byl ale zakázaný i přístup na náměstí (Place des Alaouites), které je před palácem.

Kromě procházení uličkami je možné navštívit synagogu Aben Danan, jejíž vstup stojí 20 dh, zatímco nedaleký židovský hřbitov je navzdory tomu, co ti chtějí namluvit, zdarma. Ignoruj ty, kdo se tě snaží donutit zaplatit, a neváhej pohrozit, že zavoláš policii.

Královský palác.

Doprava do Fesu

Fes má vlakové spojení do Meknesu, Rabatu, Casablancy, Marrákeše a Tangeru. Nádraží (Gare de Fes) je na tomto místě. Naproti je autobusové nádraží Supratours, které nabízí přímé spojení do Merzougy a mnoha dalších měst v zemi, zatímco autobusové nádraží CTM je naopak docela daleko od centra a je na tomto místě.

Pokud přiletíš na letiště a nechceš jet taxíkem do centra, autobus číslo 16 stojí jen 4 dh a spojuje nádraží s letištěm zhruba každou hodinu od 6:00 do 23:00. Pro přesnost, autobus staví na tomto místě naproti nádraží.

Ubytování

Spal jsem v Hostel Amir, skvělá poloha a poměr kvality a ceny, ale rozhodně ne jeden z těch nezapomenutelných hostelů. Riad Verus vypadá alespoň na papíře jako hezčí ubytování.

Výhled z hradeb Fesu.

Meknes

Meknes patří spolu s Fesem, Marrákešem a Rabatem mezi takzvaná císařská města Maroka, tedy města, která v průběhu dějin zastávala roli hlavního města země. Často je přehlížen ve prospěch Fesu, je to trochu jako Tétouan se Šafšáwanem, pokud máš čas, opravdu si myslím, že je to destinace, kterou stojí za to zvážit. Vzhledem k blízkosti Fesu se dá navštívit doslova za den.

Co dělat a vidět v Meknesu

Bohužel během mé návštěvy se prakticky všechny hlavní atrakce města rekonstruovaly, ale císařské město má i tak své kouzlo a i kdyby se věci v nejbližší době nezměnily, návštěvu stejně doporučuju.

Medina

Medina v Meknesu je kompaktnější a rozhodně méně turistická než ve Fesu, procházet se jejími uličkami je rozhodně jiný zážitek. Já nejsem ten, kdo chodí nakupovat, ale podle všeho se zdá, že jsou tu i nižší ceny. Srdcem mediny je náměstí Lahdim, které doslova ožívá večer, když zapadne slunce. Naproti náměstí stojí jeden ze symbolů města, jedna z 27 vstupních bran, Bab Mansour. I ta se během mé návštěvy rekonstruovala, stejně jako Bab el Khemis, kterou mnozí považují za druhou nejkrásnější.

Medina v Meknesu.

Královské stáje (Heri es-Souani)

Během mé návštěvy se královské stáje a nedaleká sýpka rekonstruovaly. Každopádně podle recenzí se vstupné 70 dh zdá mnohým přehnané vzhledem k tomu, co se tam dá vidět a v jakém stavu to je. Kdo ví, možná se po dokončení prací toto místo, které kdysi hostilo přes 10 000 koní, vrátí k dřívější slávě. Součástí téhož komplexu je i Bassin Souani, nádrž, která sloužila jako zásobárna vody pro město.

Vězení Habs Qara

Také vězení bylo zavřené kvůli rekonstrukci a podle recenzí se zdá, že sklízí stejnou kritiku jako stáje. 70 dh za krátkou návštěvu zříceniny. I v tomto případě, kdo ví, možná se po rekonstrukci věci změní.

Medersa Bou Inania

Hádej co? Zavřeno kvůli rekonstrukci! Každopádně Medersa Bou Inania je stará koránská škola s typickým vnitřním nádvořím plným mozaik a vyřezávaného dřeva, na které se otevírají pokoje studentů. Před rekonstrukcí stál vstup 60 dh.

Palais Mansour

Samozřejmě zavřeno kvůli rekonstrukci. Každopádně Palais Mansour byl letní rezidencí Moulaye Ismaila. Obešel jsem ho dokola a rozměry jsou opravdu působivé, ale protože je zavřený pro veřejnost a relativně daleko od centra, pravděpodobně uděláš líp, když svůj čas strávíš jinde.

Mauzoleum Moulaye Ismaila

Také toto, nepřekvapivě, bylo zavřené kvůli rekonstrukci. Každopádně přístup pro nemuslimy je zakázán, ale od vchodu se dá aspoň nakouknout.

Výhled z terasy Dar Merzouga.

Doprava do Meknesu

Meknes má časté vlakové spojení do Fesu, ale i do mnoha dalších měst: Marrákeše, Tangeru, Rabatu a Casablancy. Město má dvě nádraží, menší poblíž centra, které doporučuju každému, kdo chce navštívit hlavní zajímavosti (Gare de Meknès-Amir Abdelkader), a druhé, větší, kousek za centrem (Gare Meknès-Ville). Autobusové nádraží CTM je naopak na tomto místě a nabízí autobusy do všech hlavních měst země, včetně destinací, kam vlak nejezdí, jako Šafšáwan a Tétouan.

Ubytování v Meknesu

Dar Merzouga je dobrá levná možnost. Doporučuju ho, přestože se majitel, který působil laskavě a pohostinně, pokusil přimět mě zaplatit snídani, která byla podle dohody v ceně. Odmítl jsem zaplatit a když jsem odcházel dost naštvaný, omluvil se s tím, že došlo k nedorozumění. Myslím, že každý si zaslouží důvěru, dokud se neprokáže opak, ale o pár dní později jsem v Rabatu potkal nějaké mladé lidi, kteří měli stejný druh hádky při odhlášení, takže nechávám na tobě, abys vyvodil závěry o poctivosti toho člověka.

Jedna z městských bran při západu slunce.

Moulay Idriss Zerhoun a Volubilis

Moulay Idriss Zerhoun, nebo jednoduše Moulay Idriss, je považován za nejposvátnější město Maroka. Právě sem totiž v roce 789 přišel Moulay Idriss a přinesl s sebou islám.

Co dělat a vidět v Moulay Idrissu Zerhounu

Já jsem se rozhodl přenocovat v Moulay Idrissu jen proto, že jsem chtěl vyfotit západ slunce, ale upřímně jsem město nepovažoval za nijak zvlášť zajímavé. Mauzoleum Moulaye Idrísse I., které stojí kousek od hlavního náměstí města, nemohou nemuslimové navštívit.

Jediným skutečným zajímavým místem je La Grande Terrasse, vyhlídková terasa, z níž jsou výborné výhledy na město pod ní. Místní tě za malou částku moc rádi provedou uličkami mediny, ale i když s drobnými obtížemi, k cíli jsem každopádně došel. Doporučuju začít výstup na tomto místě a kdykoli je možná odbočka, vyber směr do kopce, dokud ti GPS neřekne, že jsi víceméně v úrovni vyhlídky. Teprve v tu chvíli zahni doprava. Každopádně prosté: „Grande Terrasse?“ adresované někomu místnímu by tě mělo nasměrovat správným směrem.

Výhled z La Grande Terrasse.

Volubilis

Římské ruiny Volubilis, které leží asi 4 km od centra Moulay Idrissu, jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO a patří mezi nejdůležitější archeologická naleziště Maroka. Staré město je v rámci možností v dobrém stavu a nejedna zajímavá mozaika se v průběhu času dochovala. Samozřejmě je poměrně hodně podobných míst mnohem blíž domovu, ale pokud máš čas, návštěvu doporučuju. Vstup stojí 70 dh, ale na rozdíl od mnoha jiných historických památek tu najdeš spoustu informací podél trasy, která se probíjí mezi ruinami, a zajímavé muzeum, které dokumentuje celou historii města. Myslím, že to není nutné, ale pokud chceš, u vchodu jsou průvodci připravení nabídnout své služby. Zavírací doba se mění podle měsíce a obecně vzato je asi hodinu před západem slunce. I v polovině dubna bylo docela horko, takže pokud to jde, vyhnul bych se středním hodinám dne.

Volubilis.

Doprava do Moulay Idrissu Zerhounu a Volubilis

Já jsem jel místním autobusem číslo 15 na tomto místě, pokud chceš vidět všechny zastávky, tady je oficiální web. Jízdenka stojí 7 dh. Pokud chceš jet jen do Volubilis, doporučuju vystoupit na kruhovém objezdu na tomto místě, odkud autobus pokračuje do centra Moulay Idrissu. Odtud je ke vchodu do ruin něco přes 2 km a pokud se ti vyloženě nechce chodit, neměl bys čekat moc dlouho, než pojede taxi. Já jsem šel pěšky tam i zpátky, ale podle dotazů se zdá, že pevná cena taxi je 30 dh. Jako alternativu k autobusu 15 můžeš jet Grand Taxi z tohoto místa, stojí to 10 dh na pasažéra.

Ubytování v Moulay Idrissu Zerhounu

Diyar Timnay je nejlevnější možnost ve městě a tam jsem plánoval spát, ale na recepci nikdo nebyl a po chvíli čekání jsem šel do Kasabah Senhaji. Paní byla ochotná slevit na 180 dh se snídaní za soukromý pokoj s koupelnou. Výborné jídlo a pohostinnost, doporučuju.

Volubilis.

Casablanca

Casablanca je ekonomické hlavní město země a také nejlidnatější město Maroka, ale zároveň jedna z turisticky nejméně atraktivních destinací.

Co dělat a vidět v Casablance

S kompaktní a málo okouzlující medinou a centrem města, které působí zanedbaně, může být pokušení Casablancu úplně přeskočit a jet raději do jiných měst, ale pokud ti to čas dovolí, rozhodně doporučuju strávit tu aspoň půl dne.

Mešita Hassana II.

Mešita Hassana II., otevřená v roce 1993, je největší mešita v Maroku a třetí největší na světě. Je opravdu působivá zvenku i uvnitř. Návštěvu rozhodně doporučuju. Aby ses dostal dovnitř, je povinné zúčastnit se prohlídky s průvodcem, stačí přijít k pokladně na tomto místě, kde je i muzeum. Lístek stojí 130 dh, 30 dh jen na muzeum nebo 140 dh na obojí. Muzeum je jedno z nejhorších, jaké jsem kdy viděl, je to jen o 10 dh víc, ale zpětně bych si je ušetřil.

Prohlídky každý den v 9:00–10:00–11:00–12:00–15:00–16:00, kromě pátku, kdy jsou prohlídky pouze v 9:00–10:00–15:00–16:00. Každopádně pro jistotu doporučuju mrknout na oficiální web. Prohlídka s průvodcem trvá asi 45 minut.

Mešita Hassana II.

Medina

Stará medina vedle přístavu je nic ve srovnání s nádherou Fesu a Marrákeše, ale pokud jsi ve městě, stejně stojí za to tam zaskočit a projít se mezi klasickými přeplněnými trhy a úzkými uličkami. Přístav je doslova kousek odtud, na více místech jsem četl, že je možné se tam dostat, ale mě u vchodu odmítli. Možná jsem zvolil špatný vstup, možná se změnila pravidla. Zato jsem cestou po okolí objevil pěknou pěší cestu, která vede až k mešitě Hassana II.

Medina v Casablance.

Mahkama du Pacha a Královský palác

Otevřeno od pondělí do pátku od 9:00 do 16:00, Mahkama du Pacha je historický palác využívaný jako vládní úřady. Interiéry jsou nesmírně pečlivě udělané, mrkni na fotky. Vstup je technicky zdarma, ale stráže u vchodu říkají, že je nutné mít průvodce. Já jsem byl v Casablance o víkendu, palác byl zavřený, takže nemluvím z vlastní zkušenosti, ale z toho, co jsem četl, jsou stráže ochotné tě pustit dovnitř za částku, která závisí na tvých vyjednávacích schopnostech. Samozřejmě se v okolí potulují i „průvodci“. Oblast jsem každopádně navštívil v domnění, že se zvenku dá něco vidět, a celkově, pokud ti zbyde čas, není to špatné. Je tam několik dalších historických budov a stojí tu i královský palác, u kterého je jako obvykle vidět jen vstupní brána, a nakonec trh Habous. Pokud se rozhodneš jít pěšky z centra, nebo hledáš nějaké další pozoruhodné místo k návštěvě, budova pošty má na vstupní stěně pěknou mozaiku a náměstí Mohameda V. na druhé straně ulice je živé a příjemné, zejména večer.

Náměstí Mohameda V.

Na závěr, nebyl jsem tam, ale asi deset kilometrů jižně od centra je opravdu zvláštní ostrůvek zvaný Sidi Abderrahman. Jeho historie je spojená s legendami a lidovými pověrami (v angličtině). Dá se navštívit malá vesnice, ale svatyně je přístupná jen muslimům. Pokud tě to zajímá, nedaleko je Morocco Mall, jedno z největších nákupních center na světě.

Interiér mešity Hassana II.

Doprava do Casablancy

Casablanca má časté vlakové spojení do Marrákeše, Rabatu, Meknesu, Fesu a Tangeru. Trať podél pobřeží do Tangeru obsluhuje vysokorychlostní vlak. Casablanca má tři vlaková nádraží: nejblíž centru je Casa Port, Casa Voyageurs je kousek za centrem (můžeš jet tramvají linky 1) a je to hlavní nádraží města, odtud je přímé vysokorychlostní spojení a do Tangeru se dostaneš za něco málo přes dvě hodiny, zatímco Casa Oasis je na jihu města, je nejmenší ze tří a pravděpodobně nemáš důvod ho zvažovat. Co se týče autobusů, jsou tu spoje do všech hlavních měst země. CTM má několik nádraží, obecně vzato nejvýhodnější je to blízko centra kousek od Casa Port, tedy CTM Far, CTM Ain Sebaâ je na severu, zatímco na jihu je CTM Maarif, obě jsou od centra dost daleko.

Ubytování v Casablance

Spal jsem ve Windsor Hotel City Center a platil jsem 18 € za noc díky akci na Booking.com. Poloha je skvělá a pokoje nejsou špatné, ale za plnou cenu se myslím dá najít něco lepšího. Bohužel ve městě není mnoho hostelů, LHOSTEL à Casablanca má skvělé recenze, ale je docela daleko od centra (pokud chceš, jezdí tam často tramvaje), zatímco Auberge de Jeunes Casablanca vypadá, že zažil lepší časy.

Interiér mešity Hassana II.

Marrákeš

Po Casablance a Rabatu je Marrákeš třetí nejlidnatější město Maroka a zdaleka nejnavštěvovanější město země. Dá se ve všech ohledech považovat za hlavní město marockého cestovního ruchu.

Co dělat a vidět v Marrákeši

Marrákeš, známý také jako rudé město, se dá rozdělit na dvě části: klasickou medinu, která představuje nejstarší část města charakterizovanou obvyklými úzkými uličkami, a modernější čtvrť zvanou Gueliz neboli Ville Nouvelle. Město toho nabízí obrovské množství a zejména pokud cestuješ veřejnou dopravou, je i téměř nevyhnutelným přestupním bodem pro spoustu dalších destinací v zemi, jako je Vysoký Atlas a poušť, takže jsem během své cesty byl v Marrákeši při třech různých příležitostech.

Mezi trhy Marrákeše.

Medina

Rozlehlá medina plná obchodů a trhů je bezpochyby atrakce číslo jedna ve městě. Najdeš tu také většinu ubytování a všechna hlavní pozoruhodná místa, která město nabízí, počínaje ikonickým náměstím Djemaa El-Fna, tepajícím srdcem Marrákeše. Restaurace, hudebníci, stánky, opice a dokonce i hadi. Zejména večer může být náměstí opravdu chaotické. Dívat se na západ slunce z jedné z mnoha vyhlídkových teras a pozorovat to všechno shora je něco, co vřele doporučuju. Možností je mnoho, ale jeden z nejlepších výhledů je bezpochyby z terasy Cafe Glacier. Jeden mizerný mátový čaj stojí 25 dh, ale ujišťuju tě, že to rozhodně stojí za to. Doporučuju tam jít na západ slunce a pokud možno dorazit včas, pokud chceš mít nějakou naději, že seženeš stolek.

Nedaleko Djemaa El-Fna stojí mešita Koutoubia, dovnitř se nedá, ale i tak doporučuju projít se kolem ní a vejít do nedalekého parku Parc Lalla Hasna.

Mešita Koutoubia.

Madrasa Ben Youssef

Madrasa Ben Youssef byla nedávno zrekonstruována, a proto je v perfektním stavu ve srovnání s jinými madrasami rozesetými po zemi. Jako obvykle u koránských škol čekej pěkné vnitřní nádvoří zdobené mozaikami a vyřezávaným dřevem, na které se otevírají malé pokoje určené studentům. Otevřeno každý den od 9:00 do 18:00. Vstup stojí 20 dh. Vedle je mešita Ali Ben Youssef, téměř úplně přestavěná na začátku devatenáctého století, původní stavba z doby kolem roku 1070 byla první mešitou v Marrákeši. Každopádně vstup nemuslimům není povolen.

Madrasa Ben Youssef.

Palác El Badi

Stavba paláce El Badi, který nechal postavit sultán Ahmad al-Mansúr, začala v roce 1578 a bohužel po jeho smrti v roce 1603 byl v podstatě opuštěn a zbaven veškerého drahého materiálu, zejména mramoru. To, co lze dnes vidět, je ve všech ohledech zřícený palác, ale i tak si myslím, že je to příjemná návštěva. V různých místnostech paláce jsou různé expozice včetně dobových fotografií a historických předmětů, jako je Minbar mešity Koutoubia, vyřezávaná dřevěná kazatelna z dvanáctého století. Otevřeno každý den od 9:00 do 17:00. Vstup stojí 70 dh.

Palác El Badi.

Palác El Bahia

Ve srovnání s El Badi je palác El Bahia modernější a v perfektním stavu. Jednotlivé místnosti jsou sledem barevných mozaik a vyřezávaného dřeva. Nepochybně fotogeničtější z obou. Otevřeno každý den od 9:00 do 17:00. Vstup stojí 70 dh. Pokud to jde, doporučuju vyhnout se poledním hodinám, kdy je palác doslova zaplavený davy.

Palác El Bahia.

Saadské hrobky

Saadské hrobky jsou mauzoleum, kde odpočívá asi šedesát členů dynastie Saadiů. Stavba se skládá ze tří místností včetně ikonické místnosti dvanácti sloupů, nejluxusnější ze tří. Všechny památky jsou z carrarského mramoru a ve srovnání s palácem El Badi dobře zachované. Hrobky jsou otevřené každý den od 9:00 do 15:00 a vstup stojí 70 dh. I když to není astronomická částka, osobně si nemyslím, že to stojí za to, zvlášť pokud to znamená stát hodiny ve frontě kvůli krátkému pohledu na slavnou místnost dvanácti sloupů, jak se to zjevně děje ve vysoké sezóně. Pokud se je přesto rozhodneš navštívit, moje rada je přijít tam brzy ráno hned po otevření a když už tam jsi, podívat se i na Bab Agnaou, jednu ze starých vstupních bran do opevněného města, která stojí doslova kousek od hrobek. Během mé návštěvy se rekonstruovala, ale práce dřív nebo později skončí!

Místnost dvanácti sloupů.

Židovská čtvrť

Také poblíž hrobek je židovská čtvrť Marrákeše. Tady je možné navštívit synagogu Salat Al-Azama, jejíž vstup stojí 10 dh. V některých místnostech jsou malé expozice o historii židovství v Maroku. Nepřišla mi nijak zvlášť zajímavá, ale cena je směšná. Dále je možné navštívit nedaleký židovský hřbitov, který je největší v Maroku. I tady vstup stojí 10 dh.

Zahrady Majorelle

Zahrady Majorelle (Jardin Majorelle) jsou považovány za jeden ze symbolů města. Navrhl je umělec Jacques Majorelle ve dvacátých a třicátých letech a zahrady hostí sbírku rostlin z celého světa. Navzdory slávě jsem se osobně rozhodl nejít, i když jsem si jistý, že je to příjemné místo. 120 dh za vstup mi přišlo jako vyložená krádež, nemluvě o tom, že zejména ve vysoké sezóně se musí stát fronta, aby se člověk dostal dovnitř do něčeho, co je malá zahrada, takže si ani nedokážu představit ten dav. Přečti si pár recenzí a rozhodni se sám. Pokud se rozhodneš jít, doporučuju koupit lístky online na oficiálním webu, aspoň ušetříš frontu u pokladny. Otevřeno každý den od 8:00 do 18:30. Pokud tě to zajímá, je také možné navštívit Muzeum Saint Laurent a Berberské muzeum s koupí kombinované vstupenky za 220 dh, opět přes oficiální web.

Le Jardin Secret

Podle mě je tajná zahrada další past na turisty, ale stejně jako u zahrad Majorelle si udělej vlastní názor. Každopádně je to malá botanická zahrada uvnitř mediny, kde můžeš uniknout chaosu ulic. Otevřeno každý den od 9:30 do 19:30. Vstup stojí 80 dh a pokud chceš vyjít na vrchol věže, musíš zaplatit dalších 40 dh.

Palác El Badi.

La Maison de la Photographie

La Maison de la Photographie je muzeum vystavující originální fotografie Maroka z let 1870 až 1950. V jedné z místností se navíc promítá dokumentární film Daniela Chicaulta „Berbeři z Vysokého Atlasu“, první barevný film natočený v roce 1957. Vyhlídková terasa nabízí výjimečný výhled na medinu a Atlas. Návštěva mě velmi potěšila. Otevřeno každý den od 9:30 do 19:00. Vstup stojí 50 dh.

Muzeum Dar Si Saïd

Samozřejmě je v Marrákeši spousta dalších muzeí, která by mohla upoutat tvou pozornost, ale dovolím si upozornit na Muzeum Dar Si Saïd. Je umístěno v krásném paláci s vnitřními zahradami a jsou tu vystaveny předměty, které vyprávějí o historii Maroka v jednotlivých obdobích, včetně: hudebních nástrojů, zbraní, oblečení, keramiky a koberců. Vstup stojí jen 30 dh. Otevřeno každý den od 10:00 do 18:00 kromě úterý.

Koželužny

Protože jsem už byl v koželužnách ve Fesu, ty marrákešské jsem nenavštívil, jsou považovány za špatnou kopii, ale pokud se během cesty do Fesu nechystáš, jsou potenciálně zajímavým místem k návštěvě. Koželužny jsou na tomto místě, ale podle recenzí jsou lidé, kteří se v okolí motají, to nejhorší, co Marrákeš nabízí. Pokud se rozhodneš jít, doporučuju dávat si obrovský pozor a ignorovat každého, kdo ti chce „pomoct“. Technicky je vstup zdarma. Hodně štěstí.

Cascade d’Ouzoud

Nebyl jsem u vodopádů, ale je to opravdu oblíbený výlet vyrážející z Marrákeše. Na fotkách vypadají opravdu působivě, ale zejména v létě, podle toho, co se píše, se připrav na davy. Pokud se rozhodneš jet, podle mého zjišťování se vyplatí zvážit připojení k organizovanému zájezdu, který v podstatě zahrnuje jen dopravu soukromým minibusem. Alternativou je vzít grand taxi do Azilalu za asi 50 dh a pak další do Ouzoudu za asi 25 dh. V podstatě minimálně 150 dh tam a zpět s možným dlouhým čekáním, zatímco se můžeš připojit k zájezdu se soukromou dopravou i za méně než 300 dh.

Cascade d’Ouzoud

Poušť Agafay

Na závěr, ani v tomto případě nemluvím z vlastní zkušenosti, protože jsem svůj zážitek z pouště raději prožil v Merzouze, o které píšu později v průvodci, ale pokud nemáš moc času, je poušť Agafay výbornou alternativou. Dají se zorganizovat jednodenní výlety z Marrákeše, zatímco do Merzougy trvá cesta autem jen do města asi 9 hodin.

Doprava do Marrákeše

Marrákeš je jižní konečná marocké železniční sítě. V podstatě se vlakem dá cestovat jen na sever směrem na Casablancu, Rabat, Meknes, Fes a Tanger. Nádraží je na tomto místě. Autobusové nádraží Supratours je, jak už bývá zvykem, doslova vedle a pokud tě to zajímá, je to jediná společnost, která nabízí přímý autobus do Merzougy. Autobusové nádraží CTM je kousek odtud a dá se v pohodě dojít pěšky. Autobusem se dá cestovat do všech hlavních měst země.

Pro přesuny z a na letiště Marrákeš-Menara doporučuju vzít autobus číslo 19. Jezdí každou půlhodinu od 6:00 do 21:00. Jízdenka stojí 30 dh a v ceně je, pokud ji využiješ do dvou týdnů, i cesta zpět. Jednosměrnou jízdenku koupit nejde. Všechny zastávky najdeš na tomto odkazu. Já jsem nastoupil na zastávce Djemaa El-Fna a vůbec nebylo narváno, byli tam jen další dva lidé. Pokud ti nevadí kousek jít, můžeš jet linkami 11, 12, 18, 20 a 33. Zastávka je hned za hranicí letiště na tomto místě a jízdenka stojí jen 4 dh. Pokud jde o taxi, připrav se na vyjednávání a i když oficiální cena je 70 dh, počítej s tím, že zaplatíš minimálně dvojnásobek.

Ubytování v Marrákeši

V Marrákeši jsem byl ve dvou různých hostelech a oba doporučuju. Rooftop Hostel je menší, a proto má méně společenskou atmosféru, což je naopak ideální, pokud hledáš klidné a čisté místo k odpočinku. Mosaic Hostel je místo, kde jsem strávil většinu svého pobytu ve městě. Nic výjimečného, ale má všechno, co má mít dobrý hostel, a za skvělou cenu.

Djemaa El-Fna z Cafe Glacier.

Vysoký Atlas

Vysoký Atlas je pohoří viditelné z Marrákeše a může se pochlubit nejvyššími vrcholy nejen Maroka, ale celé severní Afriky, některé překračují i 4000 m nad mořem.

Imlil

Samozřejmě možností, jak region prozkoumat, je téměř nekonečně, ale pro 99 % návštěvníků je Vysoký Atlas synonymem Imlilu, tedy vesnice, odkud vychází řada treků, včetně toho, který vede na vrchol hory Toubkal, jež je se svými 4167 metry nejvyšší horou v zemi.

Co dělat a vidět v Imlilu

Protože je jen hodinu od Marrákeše, je tu mnoho turistů, kteří přijedou na den nebo třeba přenocují jen jednu noc ve vesnici, ale pokud máš čas a zejména máš zájem o nějaký kratší či delší trek, vřele doporučuju věnovat tomu pár dní.

Ulicemi Imlilu.

Hora Toubkal

Začněme tím, co je pro mnohé jediným důvodem, proč do Imlilu jedou, tedy Jbel Toubkal nebo jednoduše Toubkal, který je, jak jsem se zmínil, se svými 4167 m nejvyšší horou v zemi. Bohužel jsem se musel vzdát myšlenky vystoupit na vrchol kvůli malému zranění, které jsem se bál zhoršit, ale protože jsem se rozhodl ve stejné ráno, kdy jsem měl vyrazit, ujišťuju tě, že mám všechny relevantní informace.

Především je dobré vědět, že už několik let je nutné mít průvodce nejen pro výstup na vrchol hory Toubkal, ale technicky i pokaždé, když se vstoupí do stejnojmenného národního parku. Přesto jediná skutečná policejní kontrolní stanice je na stezce vedoucí na vrchol Toubkalu na tomto místě (31.122441, -7.921269), pokud do národního parku zajdeš jinudy, neměl bys mít problémy.

Každopádně „standardní“ stezka, kterou absolvuje většina turistů, je ta podrobně popsaná na této stránce. I když jich není mnoho, jsou tací, kdo se rozhodnou vystoupit a sestoupit za jediný den (dlouhý den, ale dobře trénovaný člověk by neměl mít problém), a jsou i tací, kdo se rozhodnou jít to s maximální pohodou a trasu zvládnout za tři dny. Většina lidí volí dvoudenní itinerář. Pozor, pořád je to přes dva tisíce metrů převýšení a když se dostaneš přes 4000 m, může se výška projevit, takže trochu kondice je potřeba, neber to na lehkou váhu. Je také dobré připomenout, že vrchol je často pokrytý sněhem a ledem až do května a první sněžení může přijít už v září, takže může být nutné použít mačky a ideálně mít v takových podmínkách aspoň minimální zkušenosti. Výstupy se pravidelně dělají i uprostřed zimy, ale samozřejmě je to jiný zážitek.

Po tomto dlouhém úvodu si nemyslím, že je třeba vysvětlovat, jak funguje jednodenní itinerář, a co se týče dvoudenního: první den se jde nahoru k jedné ze dvou chat (Refuge du Toubkal a Refuge Toubkal Les Mouflons), tady se přenocuje, než se ráno dokončí výstup. Chaty jsou asi 3 km od vrcholu, vzdálenost je krátká, ale tento poslední úsek je velmi strmý, stoupá se asi o tisíc metrů a může to trvat i 3–4 hodiny. Jakmile dosáhneš vrcholu, můžeš se rozhodnout vrátit se do chaty na oběd nebo sestoupit rovnou do Imlilu. Pokud zvolíš třídenní itinerář, druhý den se po dosažení vrcholu vrátíš do chaty, kde se přenocuje ještě jednu noc, a následující den se sestoupí do Imlilu.

Výhled na Imlil a masiv Toubkalu vpravo, průsmyk Tizi n’Mzik.

Pokud chceš, můžeš všechno zarezervovat z Marrákeše, asi 150 € za dvoudenní itinerář s kompletním balíčkem (průvodce, chata a doprava), ale pokud to zorganizuješ z Imlilu, můžeš utratit mnohem méně, zejména pokud se přidáš k nějaké skupině. Průvodce, který je, jak si pamatuju, povinný, stojí oficiálně 50 € za den, neoficiálně 40 €, pokud umíš dobře smlouvat, můžeš jít až na 30 €. Malá odbočka, od té doby, co je povinné mít průvodce, jako by jím byli všichni obyvatelé vesnice, pokud z jakéhokoli důvodu chceš certifikovaného průvodce, můžeš kontaktovat oficiální sdružení přes jejich web nebo se osobně zastavit v kanceláři, která je v Imlilu (poloha). Pokud chceš, je dokonce možné zaplatit, aby ti batoh vynesl mezek až do chaty.

Každopádně cena je stejná bez ohledu na počet účastníků, takže čím víc lidí najdeš, tím míň utratíš. Já bych se například měl přidat ke skupině pěti polských kluků, které jsem poznal v guesthousu a kteří se dohodli na 40 € za den, takže by mě průvodce stál něco přes 13 € celkem (40×2/6). Chatu si můžeš zarezervovat sám přes web/e-mail. Mně doporučili Refuge du Toubkal, který stojí 32 € za plnou penzi. V podstatě bych za dvoudenní trek i se započítáním dopravy z Marrákeše a zpět utratil asi 60 €.

Nicolo, jsem sám a musel bych platit průvodce jen pro sebe, co mám dělat?

Můžeš se poptat a zjistit, jestli nejsou průvodci, kteří už nějakou skupinu mají, nebo se prostě zeptat ostatních hostů ubytování, kde bydlíš, jako jsem to udělal já, nebo využít můj plán B, který spočívá v tom, že půjdeš ke zmíněné kontrolní stanici, která je na tomto místě (31.122441, -7.921269), a přidat se k první skupině, která tě vezme. Ptal jsem se řady lidí (včetně průvodců) a zdá se, že to funguje perfektně. Pokud tam budeš před 9:00, chytíš všechny skupiny dne a neměl bys čekat moc dlouho, než nějaký průvodce bude ochotný tě za 100–200 dh provést kontrolním bodem se svou skupinou.

Slyšel jsem příběhy o mladých lidech, kteří se po dohodě s průvodcem dostali kontrolním bodem společně a pak šli každý svou cestou. Na závěr, pokud se rozhodneš pro variantu na vlastní pěst, o víkendech ve vysoké sezóně bývají chaty obvykle plně obsazené, takže doporučuju rezervovat s předstihem (rezervaci můžeš vždycky zrušit bez poplatku) nebo naplánovat výstup během týdne.

Horní část vodopádu v Imlilu.

Imlil a vodopády

Je to opravdu příjemný okruh, dostupný víceméně pro všechny, s krásnými výhledy na vesnici, hory, dva vodopády a malou osadu s typickými domy z hlíny a slámy. GPS souřadnice najdeš na tomto odkazu. Přímé čáry jsou hrubým znázorněním nedávno vybudované prašné cesty, která v mapě není, ale ujišťuju tě, že se dá opravdu snadno sledovat. Je naopak zakreslená v Google Maps a je jasně vidět i na satelitních snímcích. Je to celkem 5–6 km, 2–4 hodiny podle tempa a počtu přestávek. Zahrnuje návštěvu oblíbeného vodopádu Imlil.

Vodopád Imlil.

Tizi Oussem

Další pěkný jednodenní výlet z Imlilu je ten, který vede do vesnice Tizi Oussem. GPS souřadnice trasy, kterou jsem šel, najdeš na tomto odkazu. Začíná se výstupem k průsmyku Tizi n’Mzik (2489 m), pak se sestupuje do vesnice Tizi Oussem a pokračuje podél údolí Azzaden, než se znovu přejde přes hřeben a dojde do vesnice Anfalkou. Po příchodu do Tizi Oussem se musí několik kilometrů jít po silnici, ale není tam provoz a panorama je výborné. Je to docela náročná trasa, je to skoro 20 km s více než 1000 m převýšení. Zabralo mi to asi 8 hodin s krátkými přestávkami. Jakmile vyjdeš na silnici v Anfalkou, stačí zastavit jakékoli vozidlo, které jede nahoru do Imlilu, neměl bys čekat moc dlouho. Já jsem nasedl do jednoho ze zelených minibusů, které jezdí tam a zpět, chtěli po mně 10 dh a zaplatil jsem bez řečí, ale vzhledem k tomu, že spoj Imlil – Asni stojí 8 dh, myslím, že správná cena je 5 dh, nebo méně.

Pokud ti to jako jeden den přijde příliš náročné, můžeš prostě vyjít k průsmyku Tizi n’Mzik a pak se vrátit do Imlilu bez sestupu do Tizi Oussem, takhle je to celkem asi 8 km s 700 metry převýšení. Výborné výhledy do obou údolí. Můžeš také přenocovat v Tizi Oussem, je tam minimálně pár guesthousů plus nějaké další možnosti dál podél údolí (Azzaden Trekking Lodge, Gete anfa idâissa atd. atd.) a trasu dokončit ve dvou dnech. Nakonec, místo sestupu podél údolí, můžeš vystoupat k vodopádu Igholiden podle této trasy. Nebyl jsem tam, ale podle fotek vypadá opravdu velký. Pravděpodobně je tam na jaře mnohem víc vody než na podzim.

Údolí Rhirhaia.

Tacheddirt

S 2314 metry je Tacheddirt nejvýše položená vesnice v Maroku, z níž jsou fantastické výhledy na údolí Rhirhaia, a potenciálně další pěkný výlet z Imlilu. Nejkratší cesta do Tacheddirtu místy vede po silnici, která obě vesnice spojuje (pokud chceš, dá se do Tacheddirtu dojet i autem). Je to asi 11 km a 800 m převýšení, GPS souřadnice najdeš na této stránce, 3–4 hodiny podle tempa. Začíná se výstupem k průsmyku Tizi n’Tamatert 2320 m, pak se pozvolna sestupuje údolím, než se přejde na druhou stranu a vystoupá se zpět směrem k Tacheddirtu.

Druhou možností je jít dlouhou okružní cestou přes průsmyk Tizi n’Aguersioual, ze kterého se sestupuje k vesnici Ikkis, než se vystoupá údolím až do Tacheddirtu. Tím se trasa prodlouží asi o 3 km. GPS souřadnice najdeš na této stránce, 4–5 hodin podle tempa. Úsek stezky z Imlilu k průsmyku Tizi Aguersioual je snadno sledovatelný, ale místy ve špatném stavu a mírně exponovaný. Nic zvláštního, ale nedělal bych to s dětmi. Já jsem vystoupal jednou stranou a sestoupil druhou a okruh zvládl během dvou dnů.

Tacheddirt.

Jakmile dorazíš do Tacheddirtu, místo návratu do Imlilu můžeš pokračovat dál. Potkal jsem totiž dva Francouze, kteří měli jít do Oukaimedenu přes průsmyk Tizi n’Ou Addi a jeden z nich měl pokračovat až do Sitti Fadma, kde jsou relativně slavné vodopády. Další možností je vystoupat k průsmyku Tizi n’Tacheddirt (3230 m). Tím se nejen shlédne shora na údolí Rhirhaia, ale i na údolí Ourika. Pokud půjdeš tímto směrem, pamatuj, že při průchodu národním parkem je technicky vyžadován průvodce, ale nejsou tu žádné kontrolní body a každopádně pokud vystoupáš jen k průsmyku, nikdo by ti nic říkat neměl. Pokud naopak půjdeš přes průsmyk Tizi n’Ou Addi, na rozdíl od toho, co ti mohou říkat někteří místní, žádný průvodce není nutný. V Tacheddirtu je několik guesthousů, já jsem spal v Dar Bejmate – Chez Hassan. Pokoje jsou spartánské a teplá sprcha se bere z kbelíku, ale pohostinnost Hassana je i přes jazykovou bariéru něco výjimečného. Jídlo je výborné.

Na závěr, tohle jsou některé z hlavních okruhů, které se dají zvládnout samostatně nebo skoro, ale možností je téměř nekonečně. Například opravdu oblíbený vícedenní trek je ten, který obchází celý masiv Toubkalu, jak je popsáno na této stránce, zatímco na tomto odkazu najdeš všechny treky nabízené oficiálním sdružením průvodců z Imlilu, které jsem zmínil dříve. Ale pokud se ti nechce přidat se k zájezdu nebo každopádně platit průvodce kvůli vstupu do národního parku, opravdu si myslím, že nejlepší možnosti jsou ty, které jsem dosud popsal.

Ikkis.

Doprava do Imlilu

Nejpraktičtější způsob, jak se dostat do Imlilu, je grand taxi z Marrákeše. Stanoviště je na tomto místě. Cena je 50 dh na osobu. Alternativně můžeš vzít grand taxi do Asni za 20 dh a pak nasednout do jednoho ze starých zelených minibusů, které místní používají k jezdění tam a zpět údolím, za 8 dh. Samozřejmě to všechno platí i opačným směrem při návratu do Marrákeše.

Ubytování v Imlilu

Během svého dlouhého pobytu v Imlilu jsem spal ve třech různých guesthousech. Dar Adouss nabízí opravdu levné soukromé pokoje asi 15 minut od centra, ale pokud je volno, nedaleký Dar Atlas nabízí podle mě lepší služby, zatímco pokud hledáš něco levného přímo v „centru“, pak Imlil Refuge není špatný.

Západ slunce nad údolím Rhirhaia, Dar Bejmate – Chez Hassan.

Essaouira

Essaouira je příklad opevněného přístavního města z osmnáctého století, které leží pár hodin autobusem od Marrákeše, a proto je často navštěvováno na den, ale pokud to čas dovolí, doporučuju tu zůstat aspoň jednu noc.

Co dělat a vidět v Essaouiře

Stejně jako u dalších destinací na pobřeží je pláž většinu dní vhodnější pro surfování a kitesurfing než pro koupání, ale nikdo ti nebrání se vykoupat. V okolí města jsou navíc další oblíbená místa pro vodní sporty: Sidi Kaouki, Moulay Bouzertoune a Cap Sim. Většina surfových/kitesurfových škol nabízí dopravu na místo, které je nejvhodnější podle předpovědi počasí na daný den.

Essaouira.

Medina

Pokud tě surfování a kitesurfing vůbec nezajímají, nic si z toho nedělej. Historické centrum města není jen památka UNESCO, ale vzhledem k poloze na břehu oceánu je podle mě jednou z nejkouzelnějších medin v zemi. Ne náhodou posloužilo jako kulisa v několika filmech, mezi nimi nedávno Hra o trůny. Zajímavá místa jsou: Skala De La Ville (přístupná z tohoto místa), kde se dá chodit po hradbách města a jednom z jeho bastionů, jsou tu stále původní kanóny a obecně máš pocit, jako by ses vrátil v čase. Vstup je zdarma, ale dovnitř se dá jen mezi 9:00 a 18:00. Další přístupnou částí opevnění je Skala Du Port, tedy bastion u vstupu do přístavu. Tady se platí vstup, který ještě před několika lety stál 10 dh, ale nedávno byl zvýšen na 50 dh pro cizince. Já jsem se rozhodl nevystoupit, ale podle recenzí tam není moc k vidění, i když výhled na město, hlavní náměstí (Place Moulay Hassan) a přístav pravděpodobně není špatný.

Medina v Essaouiře.

Když už mluvíme o přístavu, doporučuju zajít tam večer, kdy rybáři prodávají denní úlovek. Zápach je docela silný, ale příležitosti k focení nebo prostě sledování prodeje jsou opravdu něco jedinečného. Pokud chceš, můžeš si koupit čerstvou rybu a nechat si ji pak uvařit v nějaké restauraci v centru za pár drobných. Přístav je hned za hradbami, stačí projít bránou Bab El Marsa. Případně následuj racky!

Skala Du Port.

Dar Sultan

Tento palác je znám pod mnoha jmény včetně Sidi Mohammed ben Abdallah, Dar Soltane, Dar Es-Sultan, Dar Assoltane a dokonce Maison Blanche. Jde pořád o totéž místo, které je na tomto místě jižně od města. Bohužel je úplně v troskách a není tam moc k vidění kromě zbytků nějaké mozaiky. Pokud máš čas, pořád je to příjemná procházka. Když jsem tam šel, prošlo kolem poměrně hodně skupin na čtyřkolkách i na koních. Pokud tě to zajímá, představuju si, že je to zábavný způsob, jak prozkoumat ruiny.

Skala De La Ville.

Doprava do Essaouiry

Do Essaouiry se dá dostat jen autobusem. Nádraží Supratours je nejblíž centru a je na tomto místě, zatímco CTM má své nádraží o něco víc na jih na tomto místě. Přímé spoje do Marrákeše, Agadiru a Casablancy jsou docela časté, zatímco do jiných destinací v zemi možná budeš muset přestupovat. Nádraží místních autobusů, které se může hodit, pokud bys chtěl jet do nějaké destinace na pobřeží mezi Essaouirou a Agadirem, je naopak na tomto místě.

Ubytování v Essaouiře

Pokud ti nevadí být asi 15 minut od historického centra, vřele doporučuju Essaouira Beach Hostel. Je to nejlepší hostel z mé cesty po Maroku. Snídaně formou bufetu je opravdu bohatá, společné prostory krásné a prostorné a mají docela dost soukromých pokojů. Přímo v hostelu, který je 50 m od pláže, si také můžeš vzít lekce nebo si půjčit vybavení na surf a kitesurfing.

Přístav.

Tamraght, Taghazout a Imsouane

Podél pobřeží mezi Essaouirou a Agadirem je řada městeček na oceánu, která přitahují hlavně surfaře, ale nejen je. Nejoblíbenější mezi cestovateli jsou: Tamraght, Taghazout a Imsouane.

Co dělat a vidět v Tamraghtu, Taghazoutu a Imsouane

Pokud nemáš v plánu surfovat, pravděpodobně uděláš líp, když svůj čas strávíš jinde. Já jsem se v Tamraghtu zastavil na pár dní, protože jsem nespěchal a počítal jsem, že navštívím Paradise Valley, o které píšu níže, ale moře, nebo spíš oceán, rozhodně není něco neuvěřitelného, stejně jako pláž, kterou Tamraght a Taghazout sdílejí. V Imsouane jsem nebyl, ale představuju si, že je to stejné. Pokud hledáš přímořskou destinaci, myslím, že středomořské pobřeží je mnohem krásnější.

Pokud tě surfování zajímá, nejlepší vlny jsou od listopadu do března, ale jako začátečník můžeš surfovat celý rok. Pokud hledáš školu, měl jsem možnost poznat dívku z wave-dance, která vede i hostel (V&D Tamraght Surfers Hostel), kde jsem bydlel. Roberta pochází z kantonu Ticino, takže mluví perfektně italsky a v Maroku žije asi 10 let. Přišla mi jako velmi milá a ochotná osoba. Poznal jsem také jednu dívku, hostku školy, která právě brala lekce a zdála se nesmírně spokojená, takže i když nemůžu mluvit z vlastní zkušenosti, doporučuju se tam aspoň podívat.

Pláž v Tamraghtu a Taghazoutu.

Paradise Valley

Podle informací, které jsem zjistil na místě, už Paradise Valley není moc Paradise. Zdá se, že se v průběhu let změnila v místo velmi špinavé a často přeplněné, ale jsou tací, kdo tvrdí, že stejně stojí za návštěvu. Co mě od návštěvy opravdu odradilo, bylo to, že už mnoho měsíců nepršelo a opět podle toho, co mi bylo řečeno, byly přírodní bazény prakticky vyschlé.

Každopádně poloha je tato, možná se před cestou podívej na nedávné recenze, nebo každopádně věz, že v zimním období je tam nejvíc vody. Aby ses tam dostal z Tamraghtu, Taghazoutu nebo Agadiru veřejnou dopravou, můžeš nastoupit do libovolného autobusu směřujícího do Aouriru, neměl bys čekat moc dlouho, protože kromě místních autobusů, které spojují Essaouiru s Agadirem, jezdí také linky 31, 32 a 33 příměstské dopravy Agadiru (5 dh). Po vystoupení v Aouriru by grand taxi měla být víceméně na tomto místě (v nejhorším se zeptej, vesnice je opravdu kompaktní) a měla by stát 20–30 dh na osobu, asi 45 minut. Z toho, co jsem četl, jezdí i grand taxi přímo z nádraží v Agadiru za asi 50 dh. Po příjezdu na parkoviště je to na hlavní oblast s přírodními bazény asi 15 minut pěšky.

Západ slunce v Tamraghtu.

Doprava do Tamraghtu, Taghazoutu a Imsouane

Z Essaouiry doporučuju vzít první místní autobus do Agadiru, nádraží je na tomto místě. Přes den odjíždějí zhruba každou hodinu v nepřesných časech. Řekni, kam jedeš, nebo případně požádej, aby tě vyhodili, když dojedete ke vesnici, kterou sis vybral. V případě Imsouane tě vyhodí na křižovatce, kde obvykle čekají taxi připravená odvézt tě těch asi 8 km k moři, v Taghazoutu je křižovatka vzdálená jen 1 km, takže můžeš jít pěšky, zatímco Tamraght silnice doslova protíná. Autobus stojí 70 dh. Je to jedna z mála příležitostí, kdy doporučuju místní autobus, protože v podstatě můžeš požádat o vystoupení, kde chceš, na rozdíl od Supratours a CTM, které mezi Essaouirou a Agadirem jedou rovnou. Pokud přijíždíš z Agadiru, doporučuju udělat totéž, tedy vzít místní autobus směřující do Essaouiry, nádraží je na tomto místě.

Ubytování v Tamraghtu, Taghazoutu a Imsouane

Já jsem spal v V&D Tamraght Surfers Hostel, hostel je úplně nový a má fantastickou terasu. V Taghazoutu mi doporučili Onda Surf, zatímco v Imsouane bych se podíval na Imsouane Soul Lodge.

Západ slunce nad Tamraghtem s Taghazoutem v dálce.

Agadir

Je oblíbený spíš mezi těmi, kdo hledají dovolenou v některém z mnoha resortů, které město nabízí (mrkni na úsek pobřeží na satelitní mapě v Google Maps, abys pochopil, o čem mluvím), široká pláž není zase tak špatná, stejně jako oblast přístavu.

Co dělat a vidět v Agadiru

Agadir je možná nejméně okouzlující destinace z celé mé cesty po Maroku a pro průměrného cestovatele si nemyslím, že stojí za to tam jezdit schválně. Je to moderní město, kde se z historie nezachovalo nic nebo skoro nic kvůli zemětřesení, které ho postihlo v roce 1960, ale pokud se tu z jakéhokoli důvodu ocitneš, je tu aspoň pár věcí, které můžeš dělat.

Souk El Had

Souk El Had je gigantický krytý trh s více než 6000 obchody. I přes své rozměry se v něm dá relativně snadno orientovat. I když nemáš v plánu nakupovat, můžeš tu v pohodě strávit aspoň hodinu procházením. Kousek odtud je také Grande Mosquée d’Agadir, jako obvykle se dovnitř nedá, ale vstupní průčelí není špatné.

Souk El Had.

Kasbah

Ze staré Kasbah, která se tyčí nad Agadirem, zemětřesení v roce 1960, které srovnalo město se zemí a zabilo třetinu obyvatel, ušetřilo jen vnější hradby, ale na oplátku je panorama výborné. Já jsem šel pěšky rád, ale z centra to trvá aspoň hodinu a poslední úsek je do kopce, takže pokud se ti nechce namáhat, můžeš vzít taxi nahoru a pak sejít pěšky. Mělo by to stát 30–50 dh.

Medina Agadiru

Pár kilometrů od centra je znázornění toho, čím Agadir byl před zničujícím zemětřesením. Představuju si, že to může být zajímavé, pokud počítáš s tím, že strávíš dva týdny v nějakém resortu, ale osobně mě to nezajímalo. Poloha je tato, vstup stojí 40 dh a taxi tam a zpět, které během návštěvy počká, by mělo stát asi 100 dh.

Modlitba na Souk El Had.

Tiout a Taroudant

V okolí Agadiru mi doporučili Tiout a Taroudant, první je slavný svou oázou a starou Kasbah, zatímco druhý je staré opevněné město, které bylo na krátkou dobu hlavním městem saadského sultanátu, než se přesunulo do Marrákeše. Dostat se do Tioutu veřejnou dopravou není praktické, ale přímé autobusové spojení mezi Agadirem a Taroudantem existuje. Alternativně jsou tu organizované zájezdy, které za jediný den navštíví obě města za asi 350 dh.

Na závěr, Agadir Birds Valley je bezplatná zoo uprostřed centra. Během mé návštěvy byla zavřená a každopádně podle recenzí se zdá být ve stavu úpadku, zatímco Crocoparc (oficiální web) vypadá jako pěkný ochranářský projekt věnovaný krokodýlům, kteří se až do 70. let vyskytovali v zemi ve volné přírodě. Park je mimo město, ale je tu kyvadlová doprava, o které si můžeš přečíst na této stránce.

Doprava do Agadiru

Agadir je myslím jedno z mála měst, které soustřeďuje všechny autobusové společnosti do jediného nádraží, které je na tomto místě. Jsou tu velmi časté spoje do Essaouiry a Marrákeše, ale i do mnoha dalších měst v zemi.

Ubytování v Agadiru

Agadir nenabízí mnoho možností, pokud jde o levné ubytování. Já jsem spal v Hotelu Kamal City Center za asi 20 €, soukromý pokoj s koupelnou v pokoji, bazén a snídaně, takže celkově vlastně ne špatné, ale probíhala akce, takže si představuju, že obvykle stojí víc. Každopádně pokud nenajdeš nic lepšího, doporučuju ho.

Agadir ze staré Kasbah.

Malé upozornění předem: Aït-Benhaddou, soutěska Dadès, soutěska Todra a Merzouga, tedy destinace, o kterých budu mluvit, jsou spojeny v opravdu oblíbeném třídenním zájezdu na dvě noci vyrážejícím z Marrákeše. Během mého pobytu v Mosaic Hostel tu skoro každé ráno byla skupina mladých lidí z hostelu, která se tohoto zájezdu účastnila. Já jsem samozřejmě zvolil variantu na vlastní pěst a doporučuju ji nejen kvůli úspoře, ale hlavně proto, že ti dává možnost udělat nějaké treky v soutěsce Dadès a soutěsce Todra. Pokud tě treky nezajímají ani trochu, chceš prostě vidět, co se vidět dá, a nasednout do soukromé dodávky, aniž by ses musel prát s veřejnou dopravou, nebo máš třeba málo času, zájezd stojí asi 100 €, zahrnuje dopravu, ubytování, snídani a večeři.

Aït-Benhaddou

Aït-Benhaddou byla po léta opevněná vesnice velkého významu na cestě mezi Marrákešem a Saharou. Dnes je známá především výborným stavem zachování a také svou krásou, která ji v průběhu let přivedla do mnoha filmových kulis, mezi nimi Gladiátor a Hra o trůny, jen abych zmínil pár.

Co dělat a vidět v Aït-Benhaddou

Podle mě spočívá kouzlo Aït-Benhaddou celé v tom, že vesnici vidíš z dálky, jak se tyčí na kopci, je to opravdu něco jedinečného. Jakmile jsi uvnitř hradeb, máš pocit, že jsi v jakékoli jiné medině, jen s tím rozdílem, že tu prakticky nikdo už nežije a obyvatele nahradili prodejci suvenýrů. Vyjdi na vrchol kopce, výhled není vůbec špatný, ale kromě toho tu není moc dalšího k dělání ani k vidění. Maximálně pár hodin je všechno, co potřebuješ.

Pokud se chceš dostat do vesnice a nechceš platit mýtné/vstup 20 dh do „Muzea Kasbah“, jdi při pohledu na Aït-Benhaddou po pěším mostě nalevo nebo udělej dlouhou okliku přes pole napravo. Přenocovat v Aït-Benhaddou rozhodně není nutné, ale vidět vesnici osvětlenou při východu slunce je opravdu něco zvláštního.

Pěkná vyhlídka kousek za městem je na tomto místě, kde je skalní útvar, který připomíná žábu. I tak podle mě jsou nejlepší výhledy z teras hotelů a restaurací ve vesnici.

Východ slunce v Aït-Benhaddou, Chez Bilal Ait Ben Haddou.

Doprava do Aït-Benhaddou

Pokud nevezmeš místní autobus, který ti umožní vystoupit, kde chceš, tak i když přijíždíš z Marrákeše, budeš muset stejně dojet až do Ouarzazate. Odtud máš aspoň dvě možnosti. Já jsem se nechal přesvědčit vzít místní minibus za 30 dh, který odjížděl vedle autobusového nádraží přesně na tomto místě, mezi opožděnými odjezdy a neustálými zastávkami mi 30 km trvalo hodinu. Zpětně si myslím, že je mnohem lepší nasednout do prvního místního autobusu do Marrákeše (poloha nádraží v Ouarzazate) a požádat o vystoupení na křižovatce vedoucí do Aït-Benhaddou (10 dh), nebo vzít grand taxi, jehož stanoviště je za autobusovým nádražím na tomto místě, nejsem si jistý, jestli jsou přímá (Ouarzazate – Aït-Benhaddou), ale určitě jsou taková, která jedou na zmíněnou křižovatku, stojí to 15 dh. Na křižovatce čekají další grand taxi, 10 dh do Aït-Benhaddou. Zpátky do Ouarzazate udělej, co je popsáno, opačně. S trochou štěstí můžeš najít přímé grand taxi (Aït Benhaddou – Ouarzazate) bez nutnosti vystupovat na křižovatce. Já jsem například zkoušel stopovat, když zastavil taxikář, který mi řekl, že musí s kamarádem do Ouarzazate, a po krátkém smlouvání jsme se dohodli na 20 dh.

Pokud chceš navštívit Aït-Benhaddou na jeden den z Ouarzazate a nevadí ti utratit trochu víc, taxi tam a zpět, které počká během návštěvy pár hodin, by mělo stát asi 150–200 dh.

Ubytování v Aït-Benhaddou

Já jsem spal v Chez Bilal Ait Ben Haddou, jedna z nejlevnějších možností, jaké jsem dokázal najít, se ukázala být výbornou volbou, zaplatil jsem asi 17 € se snídaní. Výhled z mého pokoje byl úchvatný, stejně jako ten z terasy sloužící jako restaurace, jejíž menu má vzhledem k lokalitě férové ceny. Doporučuju.

Vyhlídka kousek za městem.

Ouarzazate

Ouarzazate je hlavní město na cestě do Merzougy, ale je přesto docela kompaktní a na marocké poměry málo chaotické. Při procházení jeho ulicemi tě málokdo obtěžuje, jak se může stát jinde.

Co dělat a vidět v Ouarzazate

V Ouarzazate jsem byl dvakrát, ale nikdy déle než pár hodin, takže moje znalost města je mírně řečeno omezená. Počítal jsem, že tu přenocuju, ale po rozhovoru s pár cestovateli jsem změnil názor a raději jsem svůj čas strávil jinde, protože jediné místo, které jsem opravdu chtěl navštívit, byla Kasbah, která byla v té době zavřená pro veřejnost kvůli rekonstrukci. Vstup stojí 20 dh.

Pokud tě to zajímá, město hostí dvě filmová studia: Cinema Studio Atlas a CLA Studios. Obě nabízejí prohlídky s průvodcem, vstup by měl stát 50, respektive 100 dh. CLA Studios jsou považována za lepší z obou. Můžeš také navštívit Oasis de Fint, která je asi 15 km jižně od Ouarzazate a jak název napovídá, jde o přírodní oázu bohatou na flóru a faunu uprostřed toho, co je ve všech ohledech pouštní krajina. Nakonec, pokud máš auto, můžeš udělat krátkou návštěvu solárního parku Noor, který je kousek za městem a jehož zářící věž je jasně vidět v dálce i při průjezdu autobusem. Elektrárnu nelze navštívit, ale můžeš tohle působivé inženýrské dílo obdivovat z dálky.

Kasbah v Ouarzazate.

Doprava do Ouarzazate

Jsou tu denní autobusové spoje z Marrákeše, Tinghiru, Boumalne Dadès (křižovatka pro soutěsku Dadès) a Merzougy. Jediný přímý autobus z a do Merzougy provozuje Supratours, jejíž zastávka je na tomto místě vedle Gare Routière, což je nádraží místních autobusů. Stanoviště grand taxi je přesně za Gare Routière na tomto místě a myslím, že je to nejlepší možnost pro cesty do a z Boumalne Dadès (60 dh) nebo Tinghiru (80 dh). Nádraží CTM je naopak pár kilometrů směrem k centru na tomto místě.

Ubytování v Ouarzazate

V Ouarzazate jsem nespal, ale jediná levná možnost v centru se zdá být Hotel Atlas Ouarzazate. Je tu hostel s pěknými recenzemi (Auberge De la Jeunesse) a zajímavé ubytování obklopené zelení (Bivouac Lot Of Stars), ale oba jsou kousek za městem směrem k Oasis de Fint. Podle mě stojí za zvážení, pokud máš auto.

Západ slunce v soutěsce Dadès.

Soutěska Dadès

Soutěska Dadès je pravděpodobně moje nejoblíbenější místo z celé cesty po Maroku. Kontrast mezi živou zelení polí na dně údolí a rudými skalními stěnami je opravdu pastva pro oči.

Co dělat a vidět v soutěsce Dadès

Většina návštěvníků se omezí na jízdu po silnici, která stoupá údolím, se zastávkami na některých vyhlídkách, tou nejznámější je „Serpent du Dades“, tedy dadèský had, série serpentin, jejichž fotka se často používá k propagaci údolí. Dotyčná vyhlídka je na tomto místě. Další pěkná vyhlídka je ta před „Les Pattes de Singes“, tedy opičími tlapami, opravdu zvláštním a ikonickým skalním útvarem. Poloha je tato.

Treky v soutěsce

Pokud se ti chce trochu nadřít a cítit se jako průzkumník, jsou tu aspoň dva treky, které se dají udělat v okolí Tamellaltu, což je podle mě ideální vesnice jako základna, zvlášť pokud nemáš auto. Ve tvém guesthousu nebo prostě při procházení po ulici nebudou chybět lidé, kteří se nabídnou, že tě provedou soutěskami, pokud se tak cítíš klidněji, nebudu ti já říkat, co máš dělat, ale ujišťuju tě, že se dá zvládnout samostatně, jak jsem to udělal já.

Canyon Des Doigts Du Singe.

Canyon Des Doigts Du Singe

Je to relativně oblíbený okruh, který rozhodně doporučuju udělat a který najdeš popsaný podrobně na této stránce. Jediná oprava, kterou bych udělal, je nenatahovat zbytečně trasu, jak je ukázáno na mapě, takže se drž jen okruhu a ne malé varianty, která je popsána na konci kaňonu.

Pokud vyrážíš z Tamellaltu, můžeš se ke vchodu do kaňonu dostat pěšky po dně údolí mezi poli, aniž bys stoupal po silnici, najít místa, kde přejít vodní toky, není vždycky snadné, ale je to rozhodně příjemnější a kratší než po asfaltu. Jakmile vejdeš do soutěsky, doporučuju držet se koryta potoka až k tomuto bodu (31.451859, -5.956731). Tady musíš vylézt po stěně vlevo a pokračovat po stezce, která vede vysoko, pokračovat po dně soutěsky je složité/nemožné. Místy se musíš krčit nebo lézt po skalách, abys prošel soutěskou, přišlo mi to nesmírně zábavné a krajina podél cesty je neuvěřitelná. Jedna z nejhezčích stezek, jaké jsem kdy šel. Dokončit okruh z Tamellaltu mi trvalo asi 4 hodiny. Pokud nedávno pršelo nebo i v případě rizika silných srážek bych vzhledem k povaze stezky, která částečně vede úzkou soutěskou, nešel.

Konec soutěsky.

Canyon de Sidi Boubkere

Toto je druhá soutěska snadno dostupná z Tamellaltu, trasu najdeš popsanou na této stránce. Stezka vede vysoko a není vždycky zřejmá, v jednom místě se stává nebezpečné pokračovat, takže pokračuj, dokud se na to cítíš. Výhledy na soutěsku jsou fantastické. Alternativně můžeš jít po stezce na dně soutěsky, ale po chvíli dojdeš k místu, kde je voda příliš hluboká na to, aby se dalo pokračovat. Pokud chceš, můžeš se vykoupat.

Nakonec, i jen procházka mezi poli poblíž Tamellaltu, aniž bys nutně stoupal soutěskami, je příjemný zážitek dostupný komukoli.

Canyon de Sidi Boubkere

Ubytování v soutěsce Dadès

Zvlášť pokud nemáš auto, doporučuju přespat v Tamellaltu a okolí. Osobně jsem bydlel v Maison D’hote Amazir, jedné z nejlevnějších možností, jaké tu jsou, pokoje jsou trochu staromódní, ale čisté, starý majitel je opravdu milý a jídlo je výborné. Výhled z terasy je pravděpodobně nejlepší ve vesnici. Trochu dražší možnost, kterou mi doporučilo víc než pár lidí, je Monkey Fingers by Fatima Mellal.

Doprava do soutěsky Dadès

Prvním krokem je dostat se do Boumalne Dadès, kde je křižovatka silnice, která stoupá údolím soutěsky Dadès. Boumalne Dadès je oficiální zastávka i pro CTM, takže můžeš vzít autobus, ale pokud přijíždíš z Ouarzazate nebo Tinghiru a nechceš své přesuny přizpůsobovat těm několika málo denním autobusům, myslím, že je mnohem praktičtější vzít grand taxi. Jak jsem již několikrát zmínil, stanoviště grand taxi v Ouarzazate je přesně za Gare Routière na tomto místě, jedno místo stojí 60 dh, zatímco z Tinghiru stojí grand taxi 25 dh, stanoviště grand taxi v Tinghiru je na tomto místě. Jakmile dorazíš na stanoviště grand taxi v Boumalne Dadès na tomto místě, můžeš vzít další grand taxi do Tamellaltu, které by mělo stát asi 20 dh, nebo jít pár set metrů pěšky až ke kruhovému objezdu, kde je odbočka do soutěsky Dadès, a stopovat, já to udělal takhle a asi za tři minuty mě někdo svezl. Na zpáteční cestě do Boumalne Dadès jsem počítal, že udělám to samé, ale měl jsem ještě větší štěstí, protože majitel hotelu musel právě ten den dolů do údolí a svezl mě tedy autem. Pokud nechceš stopovat, jezdí tu i místní minibusy, které jezdí často tam a zpět. Každopádně silnice je jen jedna, buď se jede nahoru, nebo dolů, takže sehnat odvoz je opravdu snadné.

Východ slunce v Tamellaltu, Maison D’hote Amazir.

Tinghir a soutěska Todra

Tinghir neboli Tinerhir není nijak zvlášť zajímavé město, ale je křižovatkou pro oblíbenou soutěsku Todra, a proto je často zařazeno jako zastávka před pokračováním do Merzougy.

Co dělat a vidět v Tinghiru

Jak jsem právě řekl, Tinghir se používá spíš jako základna pro prozkoumávání soutěsky Todra, ale pokud ti zbude čas nebo se rozhodneš zůstat déle, můžeš navštívit mešitu Ikalalne, která je na druhé straně řeky. Je to stará mešita, která už se nepoužívá a dá se navštívit. Správce u vchodu je víc než ochotný nabídnout „prohlídku s průvodcem“.

Tinghir z terasy Hike and Chill Hostel.

Soutěska Todra

Mnoho lidí se omezí na krátkou zastávku u ikonického zúžení, kde jsou majestátní svislé stěny z rudé skály od sebe vzdáleny nanejvýš sto metrů, ale pokud máš čas a chuť, vřele doporučuju projít pěší okruh popsaný na této stránce.

Trek jsem dokončil spolu s jedním mladým Angličanem a Kanaďanem kolem šedesátky, které jsem poznal v hostelu, takže jsme to brali velmi pomalu, také proto, že jsme začali chodit kolem poledne, takže při výstupu bylo docela horko. Zabralo nám to skoro 5 hodin, ale vzhledem k mnoha přestávkám myslím, že se to dá v pohodě zvládnout za 3–4 hodiny. Je to opravdu příjemný okruh, který nabízí výborné výhledy na okolní oblast.

Kanaďan měl půjčené auto, takže nebylo třeba brát taxi, ale pokud nemáš takové štěstí, na tomto místě můžeš vzít grand taxi do soutěsky za 10 dh. Pokud přijíždíš také autem, v místě, kde jsem označil začátek stezky, je velké parkoviště.

Vstup do soutěsky Todra

Lezení

Soutěska Todra je navíc obzvlášť oblíbené místo pro lezení. Jsou tu stovky cest víceméně pro všechny úrovně. Aventure Verticale je hlavní společnost, byli první, kdo vytvořil byznys spojený s lezením, a podle toho, co mi bylo řečeno, udržují mnoho cest, které sami otevřeli. Nabízejí se lekce, vedené výstupy i možnost půjčit si jen vybavení. Jsou tu také skutečné zajištěné cesty (via ferraty). Den před trekem mi Kanaďan řekl, že absolvoval via ferratu s průvodcem sjednaným přes hostel za 150 dh a byl nadšený.

Na závěr, večer, když jsme se vrátili do hostelu, nás majitel Jamal vzal do hammamu (což je jakási turecká lázeň), kde nám za 100 dh udělali exfoliační ošetření a masáž. Bohužel nemám přesnou polohu, protože jsem nasedl do auta jen s ručníkem, ale i když se hammam dá zažít kdekoli v zemi, pokud náhodou přespíš v Hike and Chill Hostel a ještě jsi to nezkusil, doporučuju.

Dva lezci v soutěsce Todra.

Doprava do Tinghiru

Tinghir má denní autobusové spoje z Marrákeše, Ouarzazate, Boumalne Dadès a Merzougy. Autobusy CTM zastavují na tomto místě, zatímco si nejsem jistý, jestli by zde měl zastavovat Supratours (jediná společnost s denním autobusem do Merzougy). Nádraží místních autobusů je na tomto místě poblíž stanoviště grand taxi.

Ubytování v Tinghiru

Doporučuju Hike and Chill Hostel. Hostel je čistý, snídaně výborná, stejně jako výhled z terasy. Majitel Jamal je opravdu pohostinný chlap a výborný kuchař.

Trek v soutěsce Todra.

Merzouga

Merzouga je považována za výchozí město pro každého, kdo se chce vydat na Saharu.

Co dělat a vidět v Merzouze

Mnoho lidí, včetně mě, se v Merzouze jen krátce zastaví, akorát na tolik, aby absolvovali výlet do pouště. Měl jsem v úmyslu strávit ve městě aspoň jednu noc, ale kvůli pohodlí jsem raději využil jistého odvozu vozem mého drahého kanadského přítele, který spěchal zpátky do Casablancy. Každopádně, pokud se rozhodneš zůstat, je tu aspoň pár věcí, které můžeš dělat.

Například můžeš dojít k jezeru Dayet Srij, které je jen pár kilometrů od Merzougy, je to sezónní jezero, takže pokud region navštívíš příliš pozdě v sezóně, může být úplně vyschlé, ale pokud ne, můžeš mezi mnoha druhy ptáků vidět plameňáky, nebo vystoupat na vrchol Grand Dune na východ nebo západ slunce. Nakonec pro milovníky motorů je možné si půjčit čtyřkolky a motokrosové motorky a řádit nahoru a dolů po dunách.

Západ slunce v poušti.

Výlet do pouště

Jsou možnosti víceméně pro každý vkus, cenu a délku, ale řekněme, že „standardní výlet“ počítá s odjezdem na velbloudech z Merzougy pozdě odpoledne se zastávkou na západ slunce z dun, než se zamíří do tábora. Večer po večeři se kolem ohně pod hvězdnou oblohou hraje tradiční hudba. Ráno je snídaně a pak se na velbloudech vrací do Merzougy. Na velblouda si můžeš vzít malý batoh, zatímco většina zavazadel skončí na džípu, který na tebe čeká v táboře. Já jsem všechno zorganizoval s Mustafa Camp Merzouga a celkově ho doporučuju. Stany byly čisté stejně jako záchody včetně sprch a jídlo nebylo vůbec špatné. Zaplatil jsem 30 € všechno v ceně kromě vody. Můžeš je kontaktovat přes jejich web nebo na WhatsAppu na +212 666-766093. Nepochop mě špatně, dá se určitě utratit míň, zažít luxusnější nebo odlehlejší zážitek (člověk se od Merzougy tolik nevzdálí), ale pro nás to takhle bylo víc než dobré. Kontakt mi dali jiní cestovatelé pár týdnů předtím, takže jsem se s Mustafou dohodl přes WhatsApp a když jsme odpoledne dorazili do města, měli jsme už všechno zorganizované a vyrazili jsme na výlet.

Mléčná dráha.

Doprava do Merzougy

Jak jsem psal dříve, měl jsem to štěstí, že jsem v Tinghiru poznal Kanaďana, který měl víceméně stejný plán a svezl mě svým půjčeným autem, takže jsem do Merzougy dojel pohodlně sedící v jeho autě. Každopádně jediný autobus, který spojuje Merzougu přímo s Marrákešem a všemi ostatními destinacemi mezi nimi (Tinghir, Ouarzazate a Boumalne Dadès), jede jednou denně v 8:00 a patří společnosti Supratours. Alternativou je vzít grand taxi z Tinghiru do Errachidie/Rissani/Arfoudu a pak další do Merzougy. S trochou štěstí možná budeš muset měnit taxi jen jednou. Je také dobré vědět, že podle tvého itineráře je tu zajímavý přímý noční autobus z Fesu, nebo alternativně můžeš vzít autobus CTM do Rissani a pak grand taxi do Merzougy. Pokud chceš, můžeš cestu přerušit přenocováním v Rissani, které podle všeho není zase tak špatné. Pár informací najdeš na této stránce (v angličtině).

Ubytování v Merzouze

Osobně jsem v Merzouze nepřenocoval, ale dva mladí lidé mi vřele doporučili Le Gout Du Sahara (formerly Hostel Hassan) a podle recenzí se jejich nadšení vůbec nedivím.

Tradiční hudba kolem ohně.

Další destinace, které stojí za zvážení

Dosud jsem mluvil o destinacích, které jsem během cesty navštívil, ale samozřejmě je toho k vidění mnohem víc, takže níže uvádím několik zajímavých cílů.

Pláž Lagzira

Pláž Lagzira se svými ikonickými přírodními oblouky je považována za jednu z nejmalebnějších pláží v zemi. Poznal jsem dva mladé Francouze, kteří tam nedávno byli a popisovali ji s nadšením. Mimořádně přesné pokyny, jak se tam z Agadiru dostat, najdeš v tomto článku.

Údolí růží

Údolí růží leží u silnice, která vede z Ouarzazate do soutěsky Dadès, a může být pěkným způsobem, jak cestu ještě rozdělit, nebo prostě navštívit oblast kousek mimo hlavní turistické okruhy. Pokud tě to zajímá, najdeš zajímavý článek na této stránce.

Alnif, Tazzarine a údolí Drâa

Zvlášť pokud cestuješ autem, po klasickém itineráři Aït-Benhaddou – soutěska Dadès – soutěska Todra – Merzouga se můžeš rozhodnout vrátit do Marrákeše dlouhou okružní cestou na jih přes Alnif, Tazzarine a údolí Drâa. V Alnifu je významné naleziště zkamenělin, je tu aspoň pár obchodů, které prodávají nálezy a nabízejí prohlídky s průvodcem. V Tazzarine jsou naopak hrobky muslimských svatých a lokalita Ait Ouazik, kde jsou skalní malby staré asi 7000 let. Nakonec podél údolí Drâa je řada kasbah, které se dají navštívit, a další aktivity, o kterých si můžeš přečíst na této stránce.

El Jadida

El Jadida je malé město na pobřeží něco přes hodinu od Casablancy. Tady se dá navštívit cisterna postavená Portugalci a pláž Plage Haouzia, kde je vidět vrak zvaný Marocký Titanic. Obecně by mělo jít o příjemné městečko, kde strávit den nebo dva.

Al Hoceima a Nador

Al Hoceima a Nador (v angličtině) jsou dvě oblíbené destinace na středomořském pobřeží. V okolí jsou některé z nejkrásnějších pláží Maroka. Pokud hledáš přímořskou destinaci, jsou to pravděpodobně nejlepší možnosti, které Maroko nabízí.

Možné itineráře po Maroku

Navštívit všechna popsaná místa by trvalo skoro dva měsíce. Vzhledem k tomu, že mnoho lidí nemá tolik času, níže uvádím několik itinerářů, které se dají použít jako inspirace pro sestavení itineráře podle vlastních zájmů a ve světle toho, co bylo dosud popsáno. Pokud máš jen víkend, vybrat si jen jedno město, buď Marrákeš, nebo Fes, je pravděpodobně nejlepší možnost.

Itineráře na 3–4 dny po Maroku

Na cestu do Maroka na 3–4 dny bych se rozhodl navštívit maximálně dvě města. Samozřejmě hodně záleží na tom, na které letiště přiletíš, ale některé nápady by mohly být následující. Pokud letíš do Fesu, mohl bys zahrnout noc v Šafšáwanu nebo nedaleký Meknes, já bych rozhodně dal přednost modrému městu. Při letech do Marrákeše bys mohl strávit noc v Essaouiře, pokud máš čtyři dny a tři noci, mohl bys udělat krátký pobyt ve městě a zúčastnit se zájezdu na 2 noci a tři dny zmíněného v průvodci (Aït-Benhaddou, soutěska Dadès, soutěska Todra a Merzouga). Při letech do Tangeru doporučuju zařadit noc v Šafšáwanu. Nakonec, pokud letíš do Casablancy nebo Agadiru, strávil bych tam maximálně jednu noc a zbytek času bych jel do Marrákeše.

Itinerář na 5 dní po Maroku

Pro cestu do Maroka na 5 dní platí to, co bylo řečeno o itineráři na 3–4 dny, obecně vzato nanejvýš dvě města. Pokud letíš do Marrákeše, myslím, že zahrnout zájezd na 2 noci a tři dny (Aït-Benhaddou, soutěska Dadès, soutěska Todra a Merzouga) je výborný nápad.

Týdenní itinerář po Maroku

S týdnem k dispozici se otevírá spousta možností. Na severu země, pokud letíš do Fesu, můžeš město navštívit a pak pokračovat na sever do Šafšáwanu, Tangeru a třeba Tétouanu. Alternativně můžeš jet okruh ve směru hodinových ručiček přes Meknes a Rabat, než dorazíš do Tangeru, ale osobně bych Šafšáwan zahrnul vždycky.

Na jihu země, pokud letíš do Marrákeše, bych rozhodně udělal klasický itinerář do pouště (Aït-Benhaddou, soutěska Dadès, soutěska Todra a Merzouga) a pak bych pravděpodobně vybral ještě jeden cíl, Essaouiru, Casablancu, nebo Imlil, podle tvých zájmů.

Dvoutýdenní itinerář po Maroku

Se dvěma týdny můžeš prostě zkombinovat dva právě popsané týdenní itineráře.

Třítýdenní itinerář po Maroku

Na třítýdenní cestu do Maroka můžeš dokončit okruh na severu země i ten na jihu v relativním klidu a zařadit ještě nějaké další destinace mezi nimi, například Rabat a Casablancu. V hrubých rysech bych udělal to, co je popsáno na mapě níže.

Měsíční itinerář po Maroku

S měsícem nebo víc, pokud se přesouváš rychle, můžeš víceméně navštívit velkou část destinací popsaných v tomto průvodci. Itinerář, který doporučuju sledovat, abys optimalizoval přesuny, je ten, který vidíš popsaný na mapě výše.

Doprava po Maroku

Především vřele doporučuju stáhnout si Organic Maps. Offline mapy, které jsou skvělé, používám už mnoho let a myslím, že jsou obzvlášť užitečné v Maroku, kde na rozdíl od Google Maps jsou mapy podrobné i uvnitř různých medin a umožňují ti bez větších problémů se orientovat v tom, co někdy může vypadat jako opravdové labyrinty.

Navíc, jak sis určitě všiml, v průběhu průvodce jsem se často omezil na zmínění polohy vlakového nádraží a nádraží autobusů CTM. Je to proto, že na většinu přesunů mezi dvěma destinacemi nedoporučuju používat jiné dopravní prostředky. Další dochvilnou a spolehlivou autobusovou společností je Supratours, ta je se státní účastí a v podstatě pomáhá zaplnit mezery v železniční síti, takže autobusové nádraží Supratours je obvykle vždy vedle vlakového nádraží a dají se také koupit kombinované jízdenky (vlak + autobus), což je velmi pohodlné, pokud potřebuješ dojet do destinace, jejíž trasa je železnicí pokryta jen zčásti.

Taxi k Herkulovým jeskyním.

Vlaky v Maroku

Vlaky, kde jsou, jsou obecně nejlepší možností, jak se přesouvat z jedné destinace do druhé. Já jsem jízdenku vždycky kupoval přímo na nádraží a nikdy jsem neměl problém najít místo, ale pokud chceš, můžeš ji koupit online nebo každopádně zkontrolovat časy odjezdů na webu ONCF. Hlavní turisticky zajímavá města napojená na železniční síť jsou: Marrákeš, Casablanca, Rabat, Meknes, Fes a Tanger. Jak jsem již dříve zmínil, mezi Casablancou a Tangerem jezdí i vysokorychlostní vlak.

Autobusy v Maroku

Jak jsem zmínil, dvě autobusové společnosti, které doporučuju používat, jsou Supratours (pokud máš problémy s webem, můžeš prostě použít web ONCF) a CTM. Autobusy jsou pohodlné a hlavně dochvilné. Časy odjezdů si můžeš v pohodě zkontrolovat online a aspoň v případě CTM je koupě jízdenky online snadná a praktická. Supratours a CTM mají obvykle své vlastní terminály, které se nesmí zaměňovat s Gare Routière, odkud odjíždějí „místní autobusy“. Ty víceméně pokrývají stejné trasy a jsou o něco levnější, ale mohou být opravdová noční můra: odjezdy bez přesných časů, autobusy ve velmi špatném stavu a neustálé zastávky, aby lidé vystupovali a nastupovali kdekoli podél trasy. Nepochop mě špatně, cestoval jsem i v horších podmínkách a rozhodně to není konec světa, ale když je to možné, vřele doporučuju cestovat vlakem a pokud musíš jet autobusem, CTM a Supratours jsou mnohem lepší. Jediná skutečná výhoda místních autobusů je, že zastavují všude, takže pokud je to potřeba, můžeš nastoupit a vystoupit i uprostřed ničeho, což může být v některých případech opravdu výhodné.

Pokud musíš z jakéhokoli důvodu vzít místní autobus na nádraží, v 9 případech z 10 tě hned, jak vejdeš, nebo dokonce už v okolí osloví někdo, kdo ti je připraven prodat jízdenku, kterou potřebuješ. Může to být užitečné, aby ses vyznal v tom chaosu, ale věz, že stejná jízdenka pravděpodobně stojí míň, když se koupí přímo u pokladny uvnitř nádraží. Je také dobré vědět, že pokud cestuješ s velkým batohem/kufrem, který si nemůžeš vzít na palubu, obecně vzato u jakékoli autobusové společnosti stojí každý kus, který skončí v zavazadlovém prostoru autobusu, 5 dh.

Vlakové nádraží v Casablance.

Taxi v Maroku

V Maroku jsou dva druhy taxi: grand taxi (velká taxi) a petits taxi (malá taxi). Grand taxi, která jsem v průvodci zmiňoval několikrát, jsou srovnatelná s colectivos v Latinské Americe, tedy taxi, obvykle sedmimístné minibusy, která obsluhují určité trasy za pevnou cenu a odjíždějí až ve chvíli, kdy jsou plná (nebo někdo zaplatí chybějící podíl). I když jsou o něco dražší než autobusy, v mnoha situacích jsou mnohem praktičtější. Víceméně každé město má skutečné „stanoviště grand taxi“, kde je malá pokladna s někým, kdo si zapisuje, kdo kam potřebuje, a organizuje odjezdy. Na větších stanovištích jsou skutečná nástupiště očíslovaná podle destinace a dostane se jakýsi žeton, který se odevzdá řidiči před odjezdem, aby se prokázalo, že jízda už byla zaplacena.

Petits taxi jsou naopak tradiční taxi, která pokrývají krátké vzdálenosti uvnitř měst. Ze zákona mají taxametr, ale zejména na turistických místech ho odmítají použít. V takovém případě je nezbytné dohodnout se na ceně před nastoupením a vycházet z toho, že tě chtějí natáhnout. Slevit o víc než 50 % z původní ceny není tak vzácné. Ideálně bys měl zjistit, kolik určitá trasa stojí, u svého hostelu/hotelu. V některých městech, jako například v Essaouiře, mají taxi uvnitř městských hranic pevnou cenu, ať jedeš kamkoli. V případě Essaouiry je to 7 dh přes den a 10 dh v noci.

Stopování v Maroku

Stopovat v Maroku je nejen možné, ale i relativně snadné. Dělal jsem to při třech příležitostech a nikdy jsem nečekal déle než 5 minut. Stejně tak jsem poznal další cestovatele, kteří to úspěšně používali. Pokud chceš použít místní styl, místo vystrčení palce použij ukazováček a ukaž směr, kterým potřebuješ jet. Je to stejný signál, který místní používají k zastavení autobusů a grand taxi. V podstatě pokaždé, když potřebuješ odvoz, vystrč ukazováček!

Náš průvodce v poušti.

Půjčení auta v Maroku

Půjčit si auto na cestování po Maroku je rozhodně dobrá možnost. Silnice jsou většinou v dobrém stavu a provoz, kromě velkých měst, není vůbec špatný. Poznal jsem víc než pár cestovatelů, kteří zvolili toto řešení, a taky jsem se zadarmo svezl na pár štědrých odvozů. Samozřejmě, zejména pokud cestuješ sám, náklady rostou nemálo, ale svoboda, kterou auto zaručuje, rozhodně není k podceňování. Pro případ, že by ses ptal, s italským řidičským průkazem se v Maroku dá řídit maximálně tři měsíce (pravidla se liší podle občanství, takže si ověř, jaká platí pro tebe). Pokud se chceš podívat na agregátor půjčoven aut, můžeš využít discovercars.

Dalším dopravním prostředkem, který se zdá být nesmírně oblíbený zejména v oblasti pouště, je motorka. Ztratil jsem přehled o skupinách motorkářů, které jsem potkal mezi Marrákešem a Merzougou. Soutěsky, serpentiny a málo srážek se zdají být vyhledávanou kombinací pro milovníky dvou kol.

Vnitrostátní lety v Maroku

Během své cesty jsem nevzal žádný vnitrostátní let, ale mohou být dobrou možností pro ty, kdo mají málo času a chtějí překonat velké vzdálenosti, například trasu Fes – Marrákeš. Lety, pokud se rezervují s předstihem, mohou být docela levné. Royal Air Maroc a Air Arabia Maroc jsou dvě hlavní společnosti.

Soutěska Todra.

Cesta do Maroka: náklady

Kolik stojí cesta do Maroka? Během mých šesti týdnů cestování (43 dnů, abych byl přesný) jsem utratil přesně 1046,12 €, tedy něco přes 24 € na den. K těmto výdajům se přidává let Treviso – Fes za 14,99 € a Marrákeš – Treviso za 37,88 € s RyanAirem bez odbaveného zavazadla (co přesně jsem bral s sebou, můžeš vidět v tomto videu – v italštině, ale můžeš si zapnout titulky) a nakonec cestovní pojištění Globelink za 61,02 €. Celkově mě cesta tedy vyšla na 1160 €. Samozřejmě pro krátkou cestu, na které se člověk třeba přesouvá častěji, se náklady zvyšují a stejně tak ne každý je ochoten cestovat levně jako já, ale ujišťuju tě, že mi nikdy nic nechybělo a obecně je Maroko bezpochyby levná destinace.

Náklady na ubytování v Maroku

Kromě Casablancy a Agadiru bych řekl, že jsem v průměru utratil asi 10 € za noc za ubytování. Hlavní turistické destinace mají širokou nabídku hostelů, které udržují vysokou konkurenci a nízké ceny, ale i tak se nakonec platí asi 8–10 € za lůžko ve vícelůžkovém pokoji dobrého hostelu, zatímco mimo velká města jsem měl řadu soukromých pokojů v guesthousech a malých hotelech za asi 10–15 € za noc. Pokud cestuješ ve dvou, soukromé pokoje se dají sehnat prakticky všude za 20–30 € za noc, tedy 10–15 € na osobu.

Náklady na dopravu v Maroku

Pozemní doprava je na evropské poměry docela levná. Obecně se platí 2–3 € za hodinu cesty autobusem/vlakem, zatímco grand taxi jsou o něco dražší a řekněme, že se pohybují kolem 4–5 € za hodinu cesty.

V uličkách Tétouanu.

Náklady na jídlo v Maroku

Marocká kuchyně je nejen vynikající, ale i docela levná. Samozřejmě záleží na tom, jaký druh restaurace hledáš, ale pokud nemáš přehnané nároky, tádžin nebo kuskus, které na jídelníčku nikdy nechybějí, stojí 30–70 dh podle toho, kde se nacházíš a jestli je hlavní chod součástí menu, nebo ne. Například pevná cena večeře v mnoha guesthousech je 70 dh, ale zahrnuje i předkrm (často hariru, známou také jako marocká polévka, nebo salát) a dezert. Totéž platí pro denní menu, které nabízejí některé restaurace ve městech.

Kuskus podle mě nepotřebuje představení, zatímco tádžin je název tradičního kuželovitého hliněného hrnce. Obecně se každé jídlo uvařené v tomto hrnci nazývá tádžin. K hlavní surovině, třeba kuřeti, se pak skoro vždycky přidává zelenina a podává se s chlebem.

Na závěr, i když je Maroko islámská země, ve velkých městech je i tak možné koupit alkohol. Ceny jsou mírně nafouknuté, ale v supermarketu to zase tak zlé není. Carrefour, který je přítomný víceméně všude v zemi, má obvykle oddělení s alkoholickými nápoji a doporučuju ho i pro běžný nákup. Ceny ovoce a zeleniny jsou v některých případech srovnatelné s cenami na trhu, najdeš tam od všeho trochu a dá se platit kartou. Carrefour byl bezpochyby můj hlavní supermarket, zejména během první části cesty v plném ramadánu, kdy jsem si tam v poledne často chodil koupit oběd.

Tádžin s kuřetem.

Ostatní náklady (výběry z bankomatů a SIM karty)

Začněme náklady na výběry z bankomatu, které se při použití nejlepších karet na cesty dají snížit na nulu. Al Barid Bank totiž umožňuje vybírat bez poplatků. Je to banka marocké pošty (Poste Maroc), takže pobočky jsou víceméně po celé zemi. Já jsem vždycky vybíral tady. Pokud vím, všechny ostatní banky si účtují poplatek 20–30 dh za výběr.

Co se týče SIM karet, v zemi jsou tři operátoři: Orange, Inwi a Maroc Telecom. Pokud se omezíš na návštěvu několika měst, je jedno, kterého si vybereš, ale ve chvíli, kdy se dostaneš do některých odlehlejších oblastí, má Maroc Telecom lepší pokrytí. Víc než jednou se stalo, že jsem měl signál, zatímco ostatní cestovatelé s Orange nechytali. Já jsem si svoji SIM kartu koupil v oficiální prodejně a zaregistroval ji na své jméno (vezmi si s sebou pas) za 10 dh. Gigabajty v zásadě stojí 10 dh za jeden, 50 dh za balíček 5 GB, 100 dh za 10 GB a tak dále. Někteří prodávají SIM karty na ulici, ale podle toho, co mi bylo řečeno, někdy bez důvodu přestanou fungovat.

Pokud máš telefon, který podporuje eSIM, a chceš si pohodlně surfovat hned od začátku, aniž bys musel kupovat místní SIM kartu, doporučuju použít službu, jakou nabízí Airalo a Ubigi. Pokud se pro toto řešení rozhodneš, je tu ale aspoň pár úvah, které je třeba zvážit. Za prvé, až na vzácné výjimky se gigabajty platí mnohem dráž, než by stály s místní SIM kartou; za druhé, jejich místní partner není vždycky ten s nejlepším pokrytím v zemi.

V podstatě si myslím, že většina cestovatelů by udělala líp, kdyby si koupila místní SIM kartu (nebo třeba zkusila koupit eSIM od místního poskytovatele), ale doporučuju ti, abys to zvážil sám, protože výjimek je dost. Například když jsem navštívil Japonsko, tarif, který nabízel Ubigi, byl výhodnější než jakákoli místní SIM karta, kterou bych mohl koupit, aniž bych prokázal, že jsem rezident.

Modré dveře v Šafšáwanu.

Cesta do Maroka: bezpečnost

Je Maroko bezpečná země? Samozřejmě hodně záleží na tom, co myslíš pod pojmem bezpečná, ale v zásadě Maroko nemá problémy s bezpečností jako jiné části světa. Míra kriminality je jen o něco vyšší než v Itálii. Potkal jsem řadu cestovatelek, které cestovaly samy, i celé rodiny s dětmi. Navzdory nepříjemné zprostředkované zkušenosti, kterou jsem zažil v Šafšáwanu, jsem se během cesty nikdy necítil v ohrožení, většina Maročanů jsou laskaví a pohostinní lidé. Samozřejmě je třeba používat zdravý rozum jako kdekoli jinde na světě, ale když se budeš řídit mými radami, pochybuju, že budeš mít nějaké problémy. Jediný problém, který stojí za zdůraznění, jsou podvody nebo každopádně „střední úroveň“ dotěrnosti a v některých případech agresivity vůči turistům, která staví Maroko na první místo v tomto mém zvláštním žebříčku. Procházet se ulicemi turistické destinace, aniž by tě neustále oslovoval někdo, kdo ti chce prodat to či ono, údajní průvodci, kteří ti chtějí nabídnout své služby, kluci, kteří se nabídnou, že s tebou někam půjdou, jen aby si procvičili jazyk, a pak tě nakonec požádají o peníze za to, že tě doprovodili, a tisíc dalších situací, které mohou dohnat k zoufalství, bohužel jsou až příliš běžné. Myslím, že je to opravdu škoda, protože to často vede cestovatele k tomu, aby ignoroval kohokoli, kdo ho osloví, i když má dotyčný dobré úmysly. Nechápej mě špatně, nechci nikoho odrazovat od návštěvy země, ale takhle to prostě je, nebo aspoň taková byla moje zkušenost, a myslím, že je lepší přijet připravený.

Na závěr, pokud máš v plánu vystoupit na vrchol Toubkalu, tedy podniknout trek ve výšce přes 3500 metrů, jediná dvě pojištění, která takovou aktivitu kryjí (pokud vím), jsou World Nomads, které umožňuje pojistit trek až do 6000 metrů (když se přidá jako doplňková aktivita, jak je ukázáno na této stránce), a TrueTraveller, které po přidání balíčku „Extreme Pack“ nabízí krytí pro trek nad 4600 m. Jak bylo řečeno dříve, většina ostatních pojištění končí na 3500 metrech, některá i níž.

Plánuješ cestu do Maroka? Mrkni na tyto příspěvky:

Jaký cestovní batoh vybrat

Co vzít s sebou na cestu

Máš nějaké otázky? Aktuální informace? Neváhej nechat komentář nebo mi napiš na Instagramu!

Protože už na webu nemám reklamy: pokud ti tento článek pomohl, zvaž, jestli si nesjednáš cestovní pojištění přes některý z odkazů na tomto webu. Podpoříš tím moji práci a tebe to nebude stát nic navíc. Pokud žiješ v EU nebo ve Spojeném království, doporučuju True Traveller. Všem ostatním doporučuju HeyMondo, kde dostaneš slevu 5 %. Děkuju za podporu!

Na dary, pizzu a virtuální pivo 🙂

Líbil se ti tento článek? Připni si ho!