Cesta do Indonésie na vlastní pěst

Indonésie se svou rozmanitou krajinou, která sahá od hornatých oblastí ve vnitrozemí přes rýžové terasy až po nádherné pláže, nemluvě o kultuře, četných chrámech a mešitách, skvělém surfu a potápění, je bezpochyby úchvatná destinace.

Za ta léta jsem po zemi s batohem na zádech procestoval asi pět měsíců a v tomhle průvodci najdeš spoustu užitečných informací a tipů, jak si cestu do Indonésie co nejlépe naplánovat.

Rychlé menu

• Nejlepší doba k návštěvě Indonésie
• Doklady a očkování pro vstup do Indonésie
• Co dělat a vidět v Indonésii
  Destinace

  • Sumatra

    • Banda Aceh
    • Pulau Weh
    • Medan
    • Bukit Lawang
    • Tangkahan a Ketambe
    • Berastagi
    • Jezero Toba
    • Padang
    • Mentawajské ostrovy
    • Údolí Harau
    • Bukittinggi
  • Jáva

    • Jakarta
    • Bogor
    • Cimaja a Batukaras
    • Bandung
    • Yogyakarta
    • Karimunjawa
    • Malang
    • Sopka Bromo
    • Kawah Ijen
  • Bali

    • Jižní Bali
    • Ubud
    • Střední Bali
    • Lovina
    • Východní Bali
    • Ostrovy Nusa
  • Lombok

    • Ostrovy Gili
    • Kuta Lombok
    • Ekas
    • Tetebatu
    • Sembalun
    • Senaru
    • Senggigi
  • Sumbawa
  • Flores

    • Labuan Bajo
    • Wae Rebo
    • Ruteng
    • Bajawa
    • Riung
    • Ende
    • Moni
    • Koka Beach
    • Maumere
  • Sumba

    • Waingapu
    • Waikabubak
    • Tambolaka
  • Timor
  • Kalimantan (Borneo)
  • Sulawesi
  • Bandské ostrovy
  • Papua (Západní Nová Guinea)
• Možné itineráře po Indonésii
• Doprava po Indonésii
• Cesta do Indonésie: náklady
• Cesta do Indonésie: bezpečnost

↑ Menu

Nepal Van Java.

Nejlepší doba k návštěvě Indonésie

Celé indonéské souostroví má tropické klima a rozlišují se dvě období: období dešťů, které trvá od listopadu do března, přičemž nejdeštivějšími měsíci bývají obvykle leden a únor, a období sucha, které trvá od dubna do října.

Pokud to jde, je dobré vyhnout se červenci a srpnu, kdy je úplně hlavní sezóna. Obzvlášť oblíbené destinace jako Bali jsou doslova v obležení, ale stejně tak platí, že když navštívíš méně turistické ostrovy, jako je Sumba, uvidíš tam i v půlce srpna jen velmi málo turistů.

Na závěr: obecně je nejlepší doba k návštěvě Indonésie v měsících duben–červen a září–říjen, kdy je dobré počasí, je tu méně turistů a ceny jsou nižší než v hlavní sezóně. Díky tomu je Indonésie skvělou destinací, kde přečkat vrchol období dešťů ve zbytku jihovýchodní Asie.

Národní park Komodo.

Doklady a očkování pro vstup do Indonésie

Držitelé italského pasu dostanou turistické vízum přímo na letišti, tzv. „on arrival“, a platí 30 dní od vstupu do země (pravidla se liší podle občanství, takže si ověř, jaká platí pro tebe). Toto vízum se platí v hotovosti a stojí 500 000 IDR.

I tak ti z praktických důvodů doporučuju vyřídit si vízum online ještě před příletem, abys nemusel stát frontu na letišti. Vyřídit si vízum online je obzvlášť důležité hlavně pro ty, kdo ho chtějí prodloužit o dalších 30 dní – jen tak totiž můžeš online vyřídit i prodloužení, kdežto pokud ho dostaneš na letišti, musíš zajít na imigrační úřad nebo se obrátit na nějakého agenta. Tohle je oficiální web, jde o vízum „B1“ a stojí taky 500 000 IDR. Jak jsem už zmínil, pokud chceš zůstat déle než 30 dní, dá se toto vízum prodloužit jen jednou, na celkový pobyt 60 dní, za dalších 500 000 IDR. Dej si ale pozor, protože při žádosti o vízum musíš nahrát doklad o odjezdu ze země v době platnosti víza (tedy do prvních 30 dní), takže pokud tvůj let vychází mimo prvních 30 dní víza, riskuješ, že ti vízum zamítnou. Tady najdeš pár možných řešení.

Sopka Inerie.

Pokud chceš zůstat déle než 60 dní, mohl bys ze země vycestovat a znovu se vrátit klasickým „visa runem“, ale osobně ti spíš doporučuju zažádat o vízum „C1“, které stojí 1 500 000 IDR. Toto vízum se dá prodloužit hned dvakrát, na celkový pobyt 180 dní. I v tomhle případě musíš při žádosti o vízum nahrát doklad o odjezdu ze země v době platnosti víza a kopii výpisu z účtu, který dokazuje, že máš na svoje jméno aspoň 2000 $. V každém případě ti doporučuju podívat se na oficiální web – pro jednou je dobře udělaný a informace jsou jasné.

Co se týče povinného očkování, jediné požadované je proti žluté zimnici, a to jen v případě, že přijíždíš ze země s rizikem nákazy. Kromě toho na cesty vždycky doporučuju očkování proti hepatitidě A a hepatitidě B. Aktuální informace o vízech a dalších věcech ti doporučuju zkontrolovat i v cestovních informacích ministerstva zahraničí své země (například v Česku – „Cestujeme“ na webu MZV).

Tančící stromy na Sumbě.

Co dělat a vidět v Indonésii

V tomhle průvodci jsou ceny uvedené v místní měně, která se jmenuje „indonéská rupie“ a často se zkracuje jednoduše jako „IDR“. Kurz je zhruba 1€ = 20.000 IDR. Aktuální kurz ti doporučuju zkontrolovat na téhle stránce.

Vzhledem k zeměpisu Indonésie myslím dává smysl rozdělit tuhle část podle ostrovů, ještě než se dostanu k destinacím na nich. U mapy, kterou najdeš níže, jsem víceméně použil stejnou logiku.

Poznámka: V průvodci najdeš několikrát odkazy na https://www.alltrails.com/. Pokud chceš používat offline navigaci přímo v aplikaci AllTrails, musíš přejít na verzi Pro. Problém ale můžeš obejít tak, že si souřadnice stáhneš z desktopové verze webu ve formátu „Google Earth KML“ a pak je nahraješ do Organic Maps, což je jednoznačně jedna z mých nejoblíbenějších cestovatelských aplikací.

Východ slunce na vrcholu Kelimutu ve společnosti.

SUMATRA

Přestože je Sumatra největším ostrovem Indonésie, přijíždí sem jen zlomek turistů ve srovnání s oblíbenějšími ostrovy, jako jsou Bali, Jáva a Lombok, i tak tu ale najdeš slušnou nabídku ubytování, hlavně ve střední a severní části.

Banda Aceh

Banda Aceh, hlavní město indonéské provincie Aceh, leží na severozápadním cípu Sumatry. Je známé svým bohatým islámským dědictvím a je to také jediný region Indonésie, kde se formálně uplatňuje šaría (islámské právo). Město se bohužel smutně proslavilo i tím, že patřilo k nejvíce zničeným strašlivou vlnou tsunami v roce 2004.

Co dělat a vidět v Banda Acehu

Pro většinu cestovatelů není Banda Aceh ničím jiným než nevyhnutelnou zastávkou na cestě na nedaleký ostrov Pulau Weh, který leží kousek od pobřeží města a kterému místní říkají „Sabang“. I tak, pokud dorazíš do města příliš pozdě na to, abys jel rovnou na ostrov, chceš si cestu rozdělit, nebo prostě máš chuť strávit nějaký čas poznáváním města a jeho okolí, je tu co dělat.

Je tu pár památníků věnovaných tsunami, jako je tento (Google Maps), a PLTD Apung (Google Maps), který slouží jako muzeum. V centru ti navíc doporučuju mešitu Masjid Raya Baiturrahman (Google Maps), kde můžeš za 15 000 IDR vystoupat na vrchol minaretu, který se tyčí nad městem.

A nakonec, pokud si půjčíš skútr, na pláži Pantai Lampuuk (Google Maps) se dá surfovat nebo jen strávit den na pláži a dál na jih je vodopád Wisata Air terjun suhom (Google Maps), který ale podle personálu hostelu není vůbec dobře udržovaný, mimo jiné kvůli spoustě nepořádku.

Jeden z památníků věnovaných tsunami.

Ubytování v Banda Acehu

Já jsem strávil jednu noc v Lala Hostelu, nic výjimečného, ale čisté a funkční. Personál je opravdu milý a ochotný. Doporučuju.

Doprava do Banda Acehu

Jediné rozumné pozemní spojení je autobusem mezi Banda Acehem a Medanem, ale i tak je to přes 12 hodin a aspoň během mé návštěvy jezdily jen noční autobusy (Google Maps). Ledaže bys měl extrémně omezený rozpočet, doporučuju letět – když si letenky do Medanu zarezervuješ dopředu, jsou opravdu levné. Rád bych taky upozornil, že s AirAsia jsou tu přímé lety do Kuala Lumpuru v Malajsii. Pro ty, kdo mají v plánu okružní cestu po jihovýchodní Asii, se tedy Banda Aceh v podstatě dobře hodí jako první nebo poslední zastávka v Indonésii.

Z letiště do centra města si taxíky říkají o 100 000 IDR, ale pokud cestuješ nalehko, můžeš se nechat svézt na skútru za 50 000 IDR (Google Maps).

Japonský bunkr na Pulau Weh.

Pulau Weh

Pulau Weh neboli Sabang je malý sopečný ostrov severně od Banda Acehu. Okolní korálový útes nabízí skvělé potápění, ale i prostě hezké pláže bez davů, které jsou typické pro jiné části Indonésie.

Co dělat a vidět na Pulau Weh

I na ostrově platí šaría. Četl jsem, že bikiny jsou zakázané a v pátek se v určitých hodinách nesmí koupat, ale podle mé zkušenosti můžou turisté dělat víceméně, co chtějí, a zákon se ve skutečnosti uplatňuje jen na místní.

Šnorchlování a potápění

Pantai Iboih (Google Maps) a okolí je nejlepší oblast na šnorchlování a zároveň místo, kde je většina potápěčských center, pokud by tě to zajímalo (druhou možností je nedaleká Gapang Beach). Já jsem měl menší problém s uchem, takže jsem se nepotápěl, ale pár kamarádů mi potvrdilo, že korálový útes je v dobrém stavu a potápění je skvělé. Dají se tu taky domluvit výlety lodí na šnorchlování, nebo si, pokud chceš, můžeš prostě půjčit masku a šnorchl a vyrazit na vlastní pěst jako já. Půjčení na celý den stojí 20 000 IDR.

Pokud se vydáš na vlastní pěst, doporučuju dojít až na tuhle pláž – stezka podél pobřeží je zakreslená v Organic Maps a v každém případě se dá opravdu snadno sledovat. Pláž je prakticky opuštěná: když jsem dorazil, nebyl tam nikdo, a zatímco jsem tam byl, připlula jen jedna loď s pár turisty, kteří chvíli šnorchlovali, než pokračovali na další zastávku svého výletu.

Pokud se ti nechce chodit, pláž Pantai Teupin Serkui (Google Maps) leží na začátku stezky podél pobřeží, je klidná, je tam spousta stínu a pár restaurací, kde se dá najíst za skromné ceny. Z pláže můžeš šnorchlovat podél pobřeží až k Pantai Yulia (Google Maps). Nedoporučuju přeplouvat zátoku k ostrovu naproti, protože tam sem a tam jezdí spousta lodí a mohlo by to být nebezpečné.

Malá „opuštěná“ zátoka, o které jsem psal výše.

Okruh po ostrově

Pokud si půjčíš skútr, můžeš celý ostrov objet během jednoho dne. Silnice jsou ve skvělém stavu a provoz je minimální. Pokud bydlíš v okolí Sabangu, můžeš začít u japonského bunkru Anoi Itam (Google Maps), kde chtějí 3000 IDR za vstup a dalších 3000 IDR za parkování. Jak už název napovídá, jde o bunkr, který postavili Japonci během okupace za druhé světové války. Upřímně tam toho moc k vidění není, ale vzhledem k ceně se tu klidně můžeš zastavit a mrknout se.

Pak doporučuju pokračovat k sopce Jaboi (Google Maps), kde po cizincích chtějí 20 000 IDR. Nabízejí placeného průvodce, ale ten absolutně není potřeba. Vede tu víc stezek, doporučuju sledovat ukazatele na kawah 4, která vede k malému kráteru (stezka je zakreslená i v Organic Maps).

Sopka Jaboi

Krátká túra je hezká a příjemná, hlavně pokud jsi nikdy neviděl sopečnou krajinu. Já jsem ji šel v žabkách a řekněme, že je možná lepší mít nějaké boty. Navíc pokud je obzvlášť horký den, mezi návaly horka, které stoupají ze země, a vedrem kolem se doslova upečeš! Takže se aspoň snaž vyhnout poledním hodinám. Kousek odtud jsou taky termální prameny (Google Maps), ale mně už bylo dost horko a vážně mi nepřišlo rozumné tam jít. I tak jsem si jistý, že večer nebo třeba za deštivého dne to může být určitě příjemné místo k návštěvě.

Další zastávkou je Pasir Putih Beach (Google Maps), známá také jako „White Sand Beach“. Pláž je moc hezká a ani v neděli tam nikdo nebyl, ale bohužel, protože tu nejsou žádné resorty, které by se o ni staraly, nepatří k nejčistším. Kousek dál na sever podél pobřeží je Wisata Gua Sarang (Google Maps), atrakce obzvlášť oblíbená mezi místními turisty. Jde o přírodní jeskyně s řadou „Photo spots“, které místní zbožňují. Já jsem ani nešel dovnitř, ale nechám na tobě, ať posoudíš sám. Totéž platí pro Kilometer Nol Monument (Google Maps), který představuje nejsevernější bod Indonésie – mně to přišlo jako kravina, ale uvidíš sám! Nakonec bys mohl skočit k vodopádu Pria Laot (Google Maps). Byl jsem tam o víkendu, kdy byly všechny děti z ostrova doma ze školy, takže tam bylo narváno, a řekněme, že jak to v Indonésii často bývá, s čistotou to nebylo nejlepší. Pokud ale přes den hledáš osvěžení a vyhneš se víkendu, není to zas tak špatné.

White Sand Beach.

Ubytování na Pulau Weh

Já jsem si vzal pokoj v Pondok Simpang Tiga, velmi levný pokoj s klimatizací. Personál byl opravdu milý, sehnal mi zbrusu nový skútr za 100 000 IDR na den a v den, kdy jsem odjížděl, mě dokonce zadarmo hodil do přístavu. Přesto, pokud jsi ochotný utratit trochu víc, určitě se najdou lepší možnosti.

Během pobytu na ostrově jsem se skamarádil s pár mladými lidmi z personálu Casa Nemo Beach Resort & Spa a strávil jsem tam nejeden večer. Ubytování je moc hezké, a i když to online neinzerují, mají vícelůžkový pokoj za zajímavé ceny. V každém případě leží přímo u moře a není vůbec špatné.

Doprava na Pulau Weh

Z přístavu v Banda Acehu (Google Maps) jsou každý den aspoň dva nebo tři odjezdy jak trajektem (asi 2 hodiny, 35 000 IDR), tak rychlolodí (asi 30 minut, 100 000 IDR). Zdá se, že se časy často mění, takže doporučuju podívat se na instagramovou stránku Discover Sabang, kde je denně zveřejňují ve stories. Do přístavu se z města dostaneš jednoduše přes Grab nebo Gojek, jen věz, že tě vysadí před přístavem, a stejně tak při návratu musíš z přístavu vyjít, abys mohl obě aplikace použít, jinak ti nezbude než vzít si klasické taxi. V každém případě je to necelých pět minut pěšky, takže to absolutně není problém, ledaže cestuješ hodně naložený.

Když jsem dorazil do přístavu na ostrově, sehnal jsem si za 50 000 IDR odvoz na skútru až ke guesthousu. Taxíky chtěly dvojnásobek, i když to samozřejmě záleží na tom, kde na ostrově chceš bydlet. Zpětně bych si půjčil skútr rovnou v přístavu a to ti doporučuju udělat, pokud cestuješ dost nalehko. Taky proto, že na ostrově není žádná veřejná doprava.

Vodopád Pria Laot.

Medan

Poznámka: Medan, Bukit Lawang, Berastagi a jezero Toba tvoří mezi cestovateli zavedený okruh, a to natolik, že tu funguje celá síť sdílených taxíků, které jezdí mezi jednotlivými destinacemi. Někteří, hlavně rodiny, si dokonce berou soukromého řidiče na zhruba deset dní. Pokud tě to zajímá, ve skupinách Backpacking Sumatra (Indonesia) nebo Indonesia Backpackers bys měl bez větších problémů sehnat nějaké číslo na WhatsApp. Případně má spousta ubytování určitě nějaké kontakty a mohl by ses zeptat přímo provozovatelů. Poslední možností je kontaktovat přes WhatsApp na čísle, které najdeš v odkazu, Bagus Holidays Taxi. Podle toho, co mi řekli, se obvykle platí pevná denní sazba plus benzín. A nakonec bys mohl zvážit, že si v Medanu půjčíš skútr, jako to udělala dvojice mých kamarádů. AXE RENTAL MOTOR MEDAN se často doporučuje a pokud chceš, přistaví ti skútr i na letiště.

Hlavní město Severní Sumatry a třetí největší město Indonésie, ale běžnému cestovateli toho moc nenabízí. Je přeplněné a špinavé a většina cestovatelů sem obvykle dorazí a ještě týž den zase odjede.

Kantor Pos Medan.

Co dělat a vidět v Medanu

Pokud se rozhodneš strávit ve městě den, v centru je pár koloniálních budov jako Old City Hall (Google Maps) a Kantor Pos Medan (Google Maps). Já jsem kolem nich prošel cestou z nádraží, nic výjimečného. Myslím, že návštěvu si naopak zaslouží Tjong A Fie Mansion (Google Maps), což je v podstatě kopie Blue Mansion v George Townu v Malajsii. Tu jsem navštívil o dva týdny dřív, takže jsem neměl potřebu sem jít, ale myslím, že to může být zajímavé, nebo aspoň návštěva v Malajsii zajímavá byla. Tjong A Fie, magnát přezdívaný také Rockefeller Východu, totiž trávil v Medanu hodně času a nechal si tu postavit repliku svého hlavního sídla. Prohlídka s průvodcem stojí 35 000 IDR.

Nebyl jsem ani v mešitě Masjid Raya Medan (Google Maps), kterou ale lidé často doporučují. Navrhl ji nizozemský architekt, který smíchal marocký, evropský, blízkovýchodní a malajský styl, a vypadá opravdu velmi působivě. Kousek odtud stojí Istana Maimun/ Maimoon Palace (Google Maps), ale recenze rozhodně nejsou nadšené – prý se tu dají navštívit přesně dvě místnosti, které jsou ovšem plné suvenýrů.

A nakonec Maha Vihara Maitreya (Google Maps) kousek za městem je jeden z největších buddhistických chrámů v zemi.

Old City Hall.

Ubytování v Medanu

Pokud se rozhodneš přespat ve městě, RedDoorz Hostel @ Capsule Inn Medan není vůbec špatný. Strávil jsem tam jednu noc, když jsem přijel z Banda Acehu. Čisté prostředí a poloha nepříliš daleko od centra ani od autobusového nádraží. Pokud ale máš brzy ráno let nebo z jakéhokoli důvodu chceš zůstat poblíž letiště, doporučuju My Studio Hotels Kualanamu Airport Medan, strategickou polohu pro každého, kdo se chce vyhnout tomu, aby skončil ve městě se vším, co k tomu patří. Nabízejí i kyvadlovou dopravu na letiště.

Doprava do Medanu

Jak jsem už zmínil, z Banda Acehu sem jezdí noční autobusy, ale let, pokud si ho zarezervuješ dopředu, stojí jen o něco víc a ušetří ti spoustu času. Z letiště jezdí opravdu pohodlný rychlovlak přímo na hlavní nádraží (Google Maps) a zpátky za 40 000 IDR, s docela častými odjezdy (časy najdeš na Google Maps). Případně jezdí autobusy DAMRI do dalších míst ve městě.

Orangu-tango v Bukit Lawangu.

Bukit Lawang

Bukit Lawang je známý jako jedno z mála míst na světě, kde můžeš s téměř jistotou pozorovat orangutany ve volné přírodě. Všechno začalo programem reintrodukce, který oficiálně skončil už v roce 2001. Bohužel místní ve skutečnosti nikdy nepřestali o orangutany pečovat a ti moc dobře vědí, že snadno najdou jídlo u táborů, kde spí turisté. Na vlastní oči jsem viděl orangutany, jak si chodí pro zbytky jídel. Ať se ti to líbí, nebo ne, místní ekonomika je na jejich přítomnosti zcela závislá, takže motivace jsou docela jasné. Zkrátka, i když jsou „volní“ a žijí ve svém přirozeném prostředí, jde v každém ohledu o polodivoké orangutany. Správné? Špatné? Jedno? Volba je na tobě.

Bat Cave.

Co dělat a vidět v Bukit Lawangu

Túry do národního parku Gunung Leuser za orangutany jsou jasně aktivitou číslo jedna v Bukit Lawangu. Přesto s trochou štěstí můžeš vidět i jiná zvířata. Já jsem například kromě zhruba deseti orangutanů viděl spoustu langurů Thomasových (Thomas’s leaf monkey), makaků a dva gibony.

Nabízejí se možnosti víceméně pro každého (tady najdeš pár standardních programů), od jednodenních túr – kdy se v podstatě vracíš spát do pohodlí svého guesthousu – až po túry na dva, tři nebo víc dní – během kterých přespíš v parku ve velmi spartánském ubytování, které ale celkově není tak špatné, pokud máš aspoň trochu schopnost přizpůsobit se.

Já jsem zvolil třídenní výlet se dvěma nocemi zakončený raftingem, za který skoro všechny agentury oficiálně chtějí 170 € na osobu, ale dá se zaplatit mnohem méně. S dalšími dvěma kluky, se kterými jsem se seznámil v guesthousu (Jhony’s Backpacker), jsme po smlouvání na místě zaplatili asi 130 € na osobu. Mluví se o treku, ale ve skutečnosti se moc nenachodíš, spíš naopak, chodí se velmi málo. Celkově to byl příjemný zážitek. Pokud hledáš něco autentičtějšího, asi bys měl spíš hledat jinde nebo si nechat sestavit něco na míru – průvodci jsou ochotní zajít do pralesa, jak hluboko budeš chtít, klidně na týdny, a budeš mít i větší šanci vidět plašší zvířata, jako je tygr sumaterský 🙂 Řekli mi, že pokud chceš, dá se domluvit i přechod až do Ketambe.

Mamka orangu-tango s mládětem, jak jedí zbytky.

V Bukit Lawangu toho moc dalšího na práci není. Byl jsem v Bat Cave (Google Maps), ale nic moc to není a navíc chtějí za vstup 25 000 IDR. Mohl bys ale skočit na místní trh (Google Maps) nebo se prostě vykoupat s místními obyvateli u lávky, která vede přes vesnici (Google Maps).

Poznámka: Doporučuju vybrat si hotovost v Medanu, ještě než přijedeš do Bukit Lawangu, protože bankomaty jsou tu nespolehlivé, pokud tu vůbec nějaké jsou.

Ubytování v Bukit Lawangu

Já jsem před trekem i po něm spal v Jhony’s Backpacker, základní, ale extrémně levné ubytování, které celkově není vůbec špatné. S Jhonym jsem šel i na trek. Trochu svérázná postava, ale poctivý a milý.

Doprava do Bukit Lawangu

Mezi Medanem a Bukit Lawangem jezdí přes den často oranžové minibusy, které odjíždějí z tohoto místa (Google Maps). Parkují podél silnice před pekárnou a snadno je poznáš. Po cizincích chtějí 50 000 IDR. Nechoď na Terminal Pinang Baris Medan (Google Maps), jak někdo radí, protože místní mafie se tě pokusí natáhnout ještě víc. Konečná je na terminálu v Bukit Lawangu (Google Maps). Případně tu jsou sdílené taxíky, jak jsem popsal výše.

Langur Thomasův (Thomas’s leaf monkey).

Tangkahan a Ketambe

Tangkahan a Ketambe jsou dvě méně turistické alternativy pro každého, kdo se chce vyhnout „davům“ v Bukit Lawangu a možná mít etičtější zážitek. Ani jedno z těch míst jsem nenavštívil, takže následující ber s rezervou. Ketambe je v určitém ohledu sesterskou vesnicí Bukit Lawangu, i tady indonéská vláda prováděla program reintrodukce orangutanů a postavila celou řadu ubytovacích zařízení, čímž se z vesnice v podstatě stal další oficiální vstup do národního parku Gunung Leuser. Protože se sem ale ve srovnání s Bukit Lawangem dostává mnohem hůř, jako turistická destinace se za ta léta rozrostla mnohem méně, a podle toho, co mi řekli, si právě proto uchovává mnohem autentičtější atmosféru. Pokud tě to zajímá, podrobné informace o tom, jak se do Ketambe dostat veřejnou dopravou, najdeš na téhle stránce.

Tangkahan naopak leží kousek od Bukit Lawangu – po nedávném zlepšení silnice dělí obě vesnice jen něco přes hodinu jízdy autem. Kromě možnosti vidět orangutany je tu i ochranářský projekt zaměřený na slony. Bohužel ještě nedávno se tu dalo jezdit na slonech. Zdá se, že se situace v poslední době změnila, ale některé recenze i tak zůstávají negativní. V každém případě si můžeš prostě domluvit nějaký trek v džungli nebo navštívit nějaký vodopád, a to všechno v prostředí, které by mělo být méně turistické než Bukit Lawang. Na téhle stránce najdeš spoustu informací.

Berastagi

Berastagi v srdci Karo Highlands, obklopené činnými sopkami, nabízí malebnou krajinu, příjemné klima po celý rok a je to skvělá zastávka, kde si rozdělit cestu k jezeru Toba. Ještě než do Berastagi dorazíš, pokud máš řidiče nebo cestuješ na skútru, můžeš zvážit zastávku u vodopádu Air Terjun Teroh-Teroh Petar (Google Maps).

Co dělat a vidět v Berastagi

V centru Berastagi toho moc k vidění není. Doporučuju zajít do malého muzea věnovaného kultuře Karo Batak, tedy domorodého obyvatelstva náhorní plošiny (Google Maps) – není to nic výjimečného, ale vstup stojí jen 8000 IDR, a když už jsi tam, skoč i na nedaleký trh (Google Maps). Kousek za městem je Taman Alam Lumbini (Google Maps), buddhistický chrám, který mi doporučil personál guesthousu, ale nebyl jsem tam.

Muzeum věnované kultuře Karo Batak.

Mount Sibayak

Sopka Sibayak je hezká a vůbec ne náročná túra, kterou zvládneš pohodlně z Berastagi (All Trails). Vstup pro cizince stojí 20 000 IDR a platí se na začátku hlavní stezky (Google Maps). Já jsem šel nahoru v neděli ráno a byla tam strašná spousta lidí ve stanech. Medan není moc daleko a pro místní je to velmi oblíbená víkendová túra.

V každém případě absolutně není potřeba přidávat se k výletu s průvodcem. Spíš jde o to, že pokud chceš vyrazit nahoru za východem slunce, jak se mnoho lidí rozhodne, možná si budeš muset podle toho, kde bydlíš, zařídit dopravu (přes den jezdí z centra minibusy). Já jsem šel pěšky přímo z guesthousu. Když dojdeš ke kráteru, místo návratu po stejné stezce můžeš sejít dolů směrem k vesnici, kde jsou termální lázně (All Trails).

Mount Sibayak a v pozadí Mount Sinabung.

V „lázeňské vesnici“ je každopádně spousta zařízení, já jsem tak trochu náhodou skončil v Mitra Sibayak Hot Spring (Google Maps). Vstup stojí 15 000 IDR a celkově je doporučuju. Po zasloužené termální koupeli jsem se zase pěšky vrátil do guesthousu, ale pokud chceš, jezdí tu obvyklé místní minibusy sem a tam směrem do Berastagi za 7000 IDR (Google Maps).

Lázeňská vesnice shora.

Mount Sinabung

Gunung Sinabung byl v posledních letech obzvlášť aktivní, a proto je uzavřený pro veřejnost – výstup ke kráteru je v tuhle chvíli zakázaný. Pokud by se to v budoucnu změnilo, jsem si jistý, že to může být hezká túra. Až budeš na místě, zeptej se na aktuální informace. Tady najdeš podrobnosti o stezce (All Trails).

Ubytování v Berastagi

Já jsem spal v Sibayak Multinational Rest House a vřele ho doporučuju. Pokoj, ve kterém jsem byl, už zažil lepší časy, ale zahrada venku, pohostinnost rodiny a výborné jídlo za poctivé ceny z něj dělají skvělou volbu. Navíc pro ty, kdo jsou ochotní ujít trochu víc, se dá, jak jsem už zmínil, vyrazit na túru na sopku přímo z guesthousu.

Doprava do Berastagi

Z Bukit Lawangu jsem jel „tourist busem“, tedy sdíleným taxíkem, a zaplatil jsem 200 000 IDR. Pokud vím, veřejná doprava není možnost, nebo aspoň ne bez návratu do Medanu, odkud pak jezdí spoje do Berastagi.

Jezero Toba.

Jezero Toba

Jezero Toba je největší sopečné jezero na světě, měří asi 100 kilometrů na délku a 30 na šířku. Hlavní turistickou oblastí je vesnice Tuk-Tuk, která leží na ostrově Samosir uprostřed jezera, v centru kultury Batak. Břehy jezera Toba nabízejí klidné útočiště cestovatelům, kteří hledají pár dní odpočinku.

Co dělat a vidět u jezera Toba

Stejně jako u Berastagi, ještě než k jezeru Toba dorazíš, pokud máš řidiče nebo cestuješ na skútru, můžeš zvážit zastávku u vodopádu Air Terjun Sipiso Piso (Google Maps), který se svými 120 metry výšky patří k nejvyšším vodopádům v zemi, a na Bukit Gajah Bobok (Google Maps), kde je hezká vyhlídka.

V Tuk-Tuku můžeš i pěšky, aniž by sis musel půjčovat skútr, navštívit Huta Siallagan (Google Maps), kde se dají prohlédnout tradiční batacké domy, vstup stojí 10 000 IDR. Po cestě najdeš také Museum Sipalakka (Google Maps), vstup stojí 10 000 IDR a dá se tu prohlédnout spousta kamenných děl.

Batak Museum.

Na druhé straně Tuk-Tuku je pak Tomok Market (Google Maps), kde prodávají hlavně suvenýry, Desa Wisata Tomok Parsaoran (Google Maps), kde se dají vidět tradiční batacké domy (když jsem tudy procházel, hrála se tam tradiční hudba), Old Tomb Of King Sidabutar (Google Maps), kde jsou hrobky několika batackých šlechtických rodů, a nakonec Batak Museum (Google Maps). Podle mě nic z toho není výjimečné, zvlášť bez aspoň trochy kontextu. Možná může být návštěva zajímavější, když si zaplatíš průvodce.

Pokud si půjčíš skútr nebo se třeba přidáš k organizovanému výletu, můžeš se vydat dál a zastavit se v Parhallow viewpoint and coffee shop (Google Maps), v Pengrajin Ulos Samosir (Google Maps), což je další tradiční vesnice, na vyhlídce Bukit Holbung Samosir (Google Maps) a u vodopádu Efrata Waterfall (Google Maps). Já osobně jsem nebyl na žádném z těchto míst, protože jsem dal přednost lenošení na břehu jezera a navštívil jsem jen zajímavosti v okolí Tuk-Tuku.

Hrobky batackých šlechtických rodů.

Ubytování u jezera Toba

Spal jsem v Laster Jony’s, hezké pokoje na břehu jezera ve velmi klidné oblasti. Milý personál a výborná restaurace za poctivé ceny. Pokud je sezóna, musíš rozhodně ochutnat avokádový shake! Doporučuju.

Doprava k jezeru Toba

Pokud přijedeš sdíleným taxíkem (já jsem z Berastagi zaplatil 200 000 IDR), vysadí tě na molu v Parapatu (Google Maps), odkud přes den často jezdí lodě do Tuk-Tuku za 25 000 IDR. Na lodi se tě zeptají, kde bydlíš, a podle toho ti řeknou, kdy vystoupit. Loď totiž staví na víc místech a vysadí tě na molu nejblíž tvému ubytování. Pokud přijedeš na skútru, můžeš jet přes most na druhé straně ostrova, nebo místním trajektem (Google Maps).

Mezi Medanem a jezerem stojí sdílené taxi 150 000 IDR. Některé guesthousy si účtují víc, klidně si můžeš nechat zarezervovat jen trajekt a transfer pak zaplatit přímo u Bagus Taxi (Google Maps). Denní transfer odjíždí kolem 10:00, takže musíš stihnout první loď z Tuk-Tuku do Parapatu. Jsem si jistý, že na této trase jezdí i místní autobusy, ale nemám o nich informace. Taky si můžeš nechat zarezervovat autobus na trase Medan – Bukittinggi/Padang, který staví v Parapatu, ale je to tak 16 hodin cesty (nebo víc)!

Pokud chceš pokračovat v cestě směrem na Padang, doporučuju vrátit se do Medanu a odtud letět do Padangu, ledaže bys měl omezený rozpočet.

Jezero Toba.

Padang

Padang je hlavní město provincie Západní Sumatra a zároveň výchozí bod pro každého, kdo se chce dostat na Mentawajské ostrovy. Město toho běžnému cestovateli moc nenabízí, ale i tak se tu dá na půl dne zabavit před návštěvou ostrovů nebo po ní.

Co dělat a vidět v Padangu

Oblast podél řeky (Google Maps) není zas tak špatná, je tu malý buddhistický chrám Kelenteng See Hin Kiong (Google Maps) a pokud chceš, můžeš přejít řeku a dojít až na Siti Nurbaya Hills (Google Maps).

Řekli mi, že Pantai Air Manis (Google Maps) nabízí dobrý surf a možná i hezkou pláž, kde strávit pár hodin, ale bohužel, protože leží tak blízko města, zdá se, že má vážné problémy s čistotou.

Pokud budeš mít příležitost, doporučuju ti taky skočit k mešitě Masjid Raya Syekh Ahmad Khatib Al-Minangkabawi Sumatera Barat (Google Maps) – večer, když je osvětlená, není vůbec špatná! Pokud bydlíš daleko, zvaž sám, jestli se ti vyplatí tam jet.

Mešita Masjid Raya Syekh Ahmad Khatib Al-Minangkabawi Sumatera Barat

Ubytování v Padangu

Kokos Hostel Padang City je hostel číslo jedna ve městě. Výborné ubytování, extrémně milý personál a vynikající poloha, kousek od přístavu, odkud vyplouvají rychlolodě na Mentawajské ostrovy. Na Indonésii možná trochu dražší, ale rozhodně skvělá volba. Jednu noc jsem strávil i v Mandeh Guesthouse Padang, hodně místním guesthousu na okraji města. Milá a pohostinná rodina. Výborný poměr ceny a kvality.

Doprava do Padangu

Letecky je tu každý den několik letů do Medanu na severu a do Jakarty na jihu, a když si je zarezervuješ dopředu, jsou opravdu levné. Z letiště jezdí autobusy do centra „Kota Padang“ za 30 000 IDR – nevím přesně, kde tě vysadí, protože já osobně jsem jel sdíleným Grabem. Kromě toho tu asi každé dvě hodiny jezdí vlak, který stojí jen 10 000 IDR, časy jsou na Google Maps. Podle mě jsou vzhledem k cenám letenek jediná rozumná pozemní spojení ta do Bukittinggi a do údolí Harau, o kterých budu psát dál. Pokud chceš, jezdí odsud autobusy do Medanu na severu i do Jakarty na jihu, ale v obou případech je to přes 20 hodin v autobuse!

Hlava rodiny v domě, kde jsme na Mentawai spali.

Mentawajské ostrovy

Mentawajské ostrovy u západního pobřeží indonéské Sumatry jsou slavné hlavně mezi surfaři – tyto ostrovy totiž nabízejí jedny z nejlepších vln (breaků) na světě.

Nejsou tu ale jen vlny: bujné deštné pralesy, nedotčené pláže a hlavně jedinečná kultura domorodých obyvatel Mentawai dělají tyto ostrovy fascinujícími pro každého cestovatele.

Co dělat a vidět na Mentawajských ostrovech

Nejsem surfař, takže o tom nemám moc informací, vím jen, že surfování tu není moc levné: samotné povolení vstoupit do vody se surfem stojí 2 000 000 IDR (platí 15 dní) a v každém případě se zdá, že se musíš obrátit na surf campy/resorty, které nemají zrovna hostelové ceny. Doporučuju ti udělat si vlastní průzkum.

Šamanský rituál.

Výlet za kmenem Mentawai

Zúčastnil jsem se naopak „výletu za kmenem Mentawai“ na ostrově Siberut (Google Maps). Mentawajci jsou polokočovní lovci a sběrači a mnoho z nich stále žije velmi tradičním životem. Výlety obvykle trvají tři noci a čtyři dny, tedy dobu mezi jednou rychlolodí a další (spoje do Padangu nejezdí denně).

Před odjezdem jsem nic moc nezjišťoval, v té době jsem cestoval s dalšími lidmi a pro jednou jsem se prostě nechal vést skupinou. Za čtyřdenní výlet se třemi nocemi jsem zaplatil 3,5 milionu (včetně zpáteční jízdenky z Padangu). Výlet organizoval jistý Agus, který mi vůbec nepřišel jako upřímný člověk, naopak Gejeng (náš průvodce) mi přišel jako skvělý člověk. Ten se snaží vybudovat si vlastní okruh klientů, aniž by mu práci přihrával Agus, a můžeš ho kontaktovat přímo přes Instagram.

Ale zpátky k výletu: obvykle se všechny tři noci tráví v džungli u místních rodin a přes den se dělají aktivity jako rybaření, treky pralesem, sbírání larev, příprava saga neboli sagu (místní rostliny, ze které místní získávají mouku) a tak dále. My jsme nakonec strávili v džungli jen jednu noc, protože ve vesnici se měl konat důležitý obřad, kterého jsme se chtěli zúčastnit. Tance, zpěvy, obětovaná zvířata a pár vymítání – zkrátka mírně řečeno jedinečný zážitek! V podstatě se dají výlety extrémně přizpůsobit.

Příprava sagu.

Další ostrovy v okolí

Návštěvu ostrova Siberut bys mohl spojit i s nedalekou Sipurou (Google Maps). Oba ostrovy spojuje loď aspoň párkrát týdně, takže se nemusíš vracet do Padangu. V severní části je přístav (Google Maps) a hlavní osada, která se může pochlubit nejedním guesthousem. Nebyl jsem tam, ale pláže jsou prý nedotčené a masový turismus je odtud ještě hodně daleko. Tady najdeš článek.

Na závěr: pro každého, kdo chce sejít z klasických turistických tras, je další zajímavou destinací souostroví Hinako severně od Mentawai. Ostrov Nias (Google Maps) má letiště, což ho dělá mnohem dostupnějším. Tady najdeš článek. Odtud se dá dostat na ještě odlehlejší ostrovy, jako je Asu. Tady najdeš článek.

Doprava na Mentawajské ostrovy

Rychloloď „Mentawai Fast Ferry“ vyplouvá z tohoto místa v Padangu (Google Maps) a po krátké zastávce dál na severu připlouvá do vesnice, odkud začínají výlety (tady je poloha: Google Maps). Cesta trvá asi 3–6 hodin podle stavu moře. Pokud chceš, jezdí tu i pomalý trajekt, kterému to ale trvá asi 12 hodin. Na téhle stránce najdeš článek, který se zdá být často aktualizovaný, ale vřele ti doporučuju všechno si na místě ověřit.

Řeka, po které jsme během výletu pluli proti proudu.

Údolí Harau

Údolí Harau, často označované za indonéské „Yosemite“, nabízí se svými bujnými rýžovými poli, mohutnými svislými skalními stěnami a vodopády ochutnávku venkovské Indonésie a mírně řečeno jedinečnou krajinu.

Údolí Harau.

Co dělat a vidět v údolí Harau

Vřele doporučuju půjčit si skútr a navštívit různé vodopády v okolí a přitom si vychutnávat nádhernou krajinu, která je pro údolí typická. Pokud v poslední době nepršelo, můžeš začít u vodopádu Sarasah Tanggo (Google Maps). Po prašné cestě se dá snadno projet na skútru, jinak doporučuju zaparkovat u přehrady a pokračovat pěšky (Google Maps). Pak pokračuj k vodopádu Sarasah Donat (Google Maps) a k vodopádu Sarasah Murai 7 Tingkat (Google Maps). Tady někde v okolí by měla být „slavná“ vyhlídka s hezkými výhledy na údolí. Stezka je zakreslená v Organic Maps, ale je prý opravdu strmá a lidi, se kterými jsem cestoval, to nezajímalo, takže jsem nahoru nešel. Nakonec navštiv vodopád Sarasah Bunta (Google Maps), kde se, pokud chceš, můžeš vykoupat. Kousek odtud je hezká vyhlídka, kam bys mohl zajít pozdě odpoledne (Google Maps) a zakončit tak den. Případně se můžeš přidat k organizovanému výletu, zařídí ho všechny guesthousy.

Vodopád Sarasah Murai 7 Tingkat.

Pokud máš čas a chuť, můžeš zvážit i výlet mimo údolí. My jsme dojeli k mostu známému mezi místními (Google Maps), ale upřímně si nemyslím, že to stojí za to. Další často doporučovanou destinací je jezero Kapalo Banda Taram (Google Maps).

Most Kelok 9.

Ubytování v údolí Harau

Navzdory tomu, jak to vypadá při hledání na Bookingu, je v údolí spousta guesthousů. Já jsem sdílel bungalov s dalšími dvěma lidmi v Abdi Homestay (Google Maps) a doporučuju ho. Hezké ubytování obklopené zelení, majitel je opravdu milý, mluví výbornou angličtinou a půjčení skútru je levné. Večeře byla vynikající. Rezervovat si můžeš přímo přes WhatsApp na čísle, které najdeš na jejich instagramové stránce. Dalším často doporučovaným guesthousem je Limpato Homestay (Google Maps).

Doprava do údolí Harau

Z Padangu sem často jezdí minibusy, které odjíždějí z tohoto místa (Google Maps). Já jsem jel se společností Sinamar, 4–5 hodin a 30 000 IDR. Vysadí tě na křižovatce, odkud se jede do údolí, na tomhle místě (Google Maps). Odtud si mototaxi říkají o 50 000 IDR. Pokud přijíždíš z Bukittinggi, tenhle minibus projíždí kolem nádraží na tomhle místě (Google Maps).

Vodopád Sarasah Tanggo.

Bukittinggi

Bukittinggi, zasazené mezi náhorní plošiny Západní Sumatry, je příjemné město s chladnějším klimatem. Protože leží zhruba v půli cesty mezi Padangem a údolím Harau, je to skvělá mezizastávka pro každého, kdo si chce cestu rozdělit.

Náměstí s hodinovou věží.

Co dělat a vidět v Bukittinggi

Upřímně, i když je město příjemné, není ničím výjimečné, a pokud máš málo času, doporučuju ti strávit ho jinde. Ve městě můžeš i tak navštívit ikonické náměstí s hodinovou věží a okolí, Jam Gadang Bukittinggi (Google Maps), a Japanese Tunnel (Google Maps), tedy systém tunelů, které sloužily jako bunkr během japonské okupace – vstup stojí 25 000 IDR, ale nejsou tu žádné informace. Najdeš tu ale hezký výhled na Sianok Valley (Google Maps) se sopkou Singgalang v pozadí (byla zavřená, protože byla příliš aktivní, ale normálně se dá vystoupat až na vrchol AllTrails). Od výstupu z tunelů můžeš, pokud chceš, dojít po „malé čínské zdi“ až k téhle vyhlídce (Google Maps), stezka je jasně zakreslená v Organic Maps. Nebyl jsem ve Fort De Kock (Google Maps), protože v pátek je zavřeno. Vstupné zahrnuje i vstup do zoo Taman Margasatwa dan Budaya Kinantan (Google Maps), která má ale příšerné recenze.

A nakonec si můžeš půjčit skútr a navštívit pár atrakcí za městem, jako je palác Istano Basa Pagaruyung (Google Maps) a dvě muzea Rumah Tuo Kampai nan Panjang (Google Maps) a Bustanul Arifin PDIKM (Google Maps).

Japonské tunely.

Ubytování v Bukittinggi

Já jsem sdílel regulérní byt s dalšími dvěma lidmi, takže nevím, co dalšího ti doporučit. Kareem Syariah Hostel Bukittinggi ale vypadá, že nabízí levné a čisté pokoje ve výborné poloze.

Doprava do Bukittinggi

Z údolí Harau jezdí asi každou půlhodinu autobusy společnosti Sarah (Google Maps), chtějí 20 000 IDR. Mezi Padangem a Bukittinggi můžeš jet minibusem, o kterém jsem psal výše, a prostě vystoupit, až dorazíš do Bukittinggi (Google Maps). A nakonec jezdí spoje z letiště v Padangu – nevím, jak často odjíždějí, stojí 25 000 IDR.

Sianok Valley.

JÁVA

S více než 140 miliony obyvatel není Jáva jen nejhustěji osídleným ostrovem Indonésie, ale i jednou z nejhustěji osídlených oblastí na světě. Také kvůli blízkosti Bali je ostrov docela turistický, zejména východní část, kde jsou slavné sopky Bromo a Ijen, ale i krásná Yogyakarta se svými slavnými chrámy.

Jakarta

Jakarta se svými více než deseti miliony obyvatel je hospodářským centrem země a technicky stále politickým hlavním městem Indonésie, ale vláda přesouvá hlavní město do nového města jménem Nusantara, které leží ve Východním Kalimantanu na ostrově Borneo.

Monas.

Co dělat a vidět v Jakartě

Pokud máš na cestu do Indonésie málo času, upřímně si opravdu myslím, že bys ho měl radši strávit jinde. Jako v každém velkém městě tu najdeš free walking tours, které jsou zajímavým způsobem, jak strávit pár hodin – já jsem absolvoval jednu s GuruWalk a nebyla vůbec špatná.

Pokud dáváš přednost prohlídce na vlastní pěst, v historickém centru města je několik budov v koloniálním stylu, zejména v okolí náměstí Taman Fatahillah (Google Maps), kde můžeš, pokud chceš, navštívit Muzeum historie Jakarty (Google Maps), vstup je opravdu levný. Doporučuju i nedaleké Muzeum Indonéské banky (Google Maps) a kousek odtud buddhistický chrám (Google Maps).

Když se přesuneš dál na jih, můžeš navštívit Monas (Google Maps), slavný obelisk připomínající nezávislost Indonésie na Nizozemcích – dá se vyjet i na vrchol, ale často je potřeba stát frontu. Odtud můžeš pokračovat k mešitě Istiqlal (Google Maps), jedné z největších na světě, kterou lze navštívit každý den kromě pátku, a na druhé straně ulice ke katedrále v Jakartě (Google Maps). Nejsem milovník moderního a současného umění, ale pokud ty ano, muzeum MACAN (Google Maps) se často doporučuje.

Na závěr: na jihu města v okolí památníku Pancasila Fire Monument TMII (Google Maps) je obrovský park se spoustou muzeí. Nebyl jsem tam, ale pár místních mi ho doporučilo.

Katedrála v Jakartě.

Ubytování v Jakartě

Já jsem strávil pár nocí ve Wonderloft Hostel Kota Tua, výborném levném hostelu v srdci historického centra Jakarty. Pokud chceš strávit ve městě den nebo dva, doporučuju ho.

Doprava do Jakarty

Vzhledem ke svému hospodářskému významu má Jakarta přímé letecké spojení s nespočtem letišť v Indonésii. Letiště je s centrem města spojené vlakem i autobusem, nejlepší možnost záleží na tom, kde chceš bydlet.

I po zemi jezdí přímé autobusy do desítek a desítek měst, včetně Denpasaru na Bali a Padangu na Sumatře (asi 24 hodin cesty!). Kromě toho tu jsou pohodlná vlaková spojení do mnoha měst na ostrově Jáva.

Náměstí Taman Fatahillah.

Bogor

Bogor, asi hodinu jižně od Jakarty, známý svým chladnějším klimatem a botanickou zahradou, může být výletem za město, pokud bydlíš v hlavním městě, nebo samostatnou destinací.

Co dělat a vidět v Bogoru

Ikonická Botanická zahrada v Bogoru (Google Maps), jedna z nejstarších v jihovýchodní Asii, je místo, které musíš vidět. Uvnitř stojí i prezidentský palác, který ale není přístupný (Google Maps). I když jde nepochybně o příjemné místo, kde strávit pár hodin, nečekej nic výjimečného, vstup stojí 25 000 IDR.

Jinak toho ve městě moc dalšího na práci není, já jsem tu ve skutečnosti strávil jen jednu noc a pak jsem jel do Bandungu. Pokud jsi ale ochotný půjčit si skútr a poznat okolí Bogoru, mohl bys zajet k hinduistickému chrámu Pura Parahyangan Agung Jagatkarta (Google Maps), k vodopádu Air Terjun Curug Nangka (Google Maps) nebo vystoupat na vrchol Mt Salak (Google Maps) (All Trails).

Prezidentský palác.

Ubytování v Bogoru

Já jsem spal v Rion Hostel Bogor, výborný hostel, dobrá poloha, milý a ochotný personál. Vřele doporučuju. Další možností je GIO Guesthouse Bogor.

Doprava do Bogoru

Z Jakarty sem jezdí velmi často vlaky, časy jsou i na Google Maps. Mezi letištěm v Jakartě a Terminalem Damri (Google Maps) navíc jezdí přímé autobusy pro každého, kdo se chce vyhnout cestě přes hlavní město. A nakonec jsou tu pohodlná přímá spojení do Bandungu autobusem z Terminalu Baranangsiang (Google Maps) a minibusem od Lintas Shuttle BTM (Google Maps) a Jackal Holidays Luxury Shuttle (Google Maps) a nejen to – posledně jmenované se dají rezervovat i na Traveloka.

Cimaja a Batukaras (surfování na Jávě)

Jak už jsem psal výše, nesurfuju, ale Pantai Cimaja (Google Maps) a Pantai Batukaras (Google Maps) cestovatelé často doporučují, zejména tu druhou. I na Jávě je spousta dalších zajímavých destinací pro milovníky surfu, pár tipů najdeš na téhle stránce.

Čajové plantáže v Bandungu.

Bandung

Po Jakartě a Surabaji je Bandung třetím největším městem na Jávě. Protože leží v nadmořské výšce asi 700–800 metrů, má město chladnější a příjemnější klima než mnoho jiných indonéských měst.

Co dělat a vidět v Bandungu

Město není mezi cestovateli nijak zvlášť oblíbené, ti obvykle raději jedou rovnou z Jakarty do Yogyakarty a obráceně, ale pokud máš čas, pár zajímavých atrakcí tu je. Doporučuju zajít na Jalan Braga (Google Maps), příjemnou ulici na procházku, zejména večer, kdy je částečně uzavřená pro dopravu. Mohl bys taky navštívit mešitu Masjid Raya Bandung (Google Maps) – nebyl jsem tam, ale řekli mi, že o víkendu se dá vystoupat na vrchol minaretu.

Sopka Tangkuban Perahu

Sopka Tangkuban Perahu (Google Maps) leží severně od města a snadno se k ní dostaneš na skútru. Já jsem si ho půjčil ve Vectoren Rental Motor (Google Maps). Silnice vede až k okraji kráteru, odkud jsou úchvatné výhledy. Bohužel vstup pro cizince je opravdu „drahý“, 200 000 IDR přes týden a o víkendu dokonce 300 000 IDR (desetkrát víc než pro místní!). Navíc pokud chceš navštívit menší kráter, kde jsou termální prameny (Google Maps), musíš si povinně vzít průvodce. O ceně se prý dá smlouvat, ale zdá se, že chtějí aspoň 100 000 IDR za to, co je krátká stezka, a já jsem to okamžitě odmítl. Upřímně, pokud máš omezený rozpočet, asi bych dělal něco jiného, ale i když si to můžeš dovolit, protože se stejně nebavíme o přemrštěných částkách, tuhle snahu vytáhnout z cizinců co nejvíc peněz bych se osobně snažil nepodporovat.

Před návštěvou sopky nebo po ní by ses mohl zastavit v Taman Hutan Raya Ir. H. Djuanda (Google Maps), parku na okraji města, kde je řada stezek, vstup pro cizince stojí 55 000 IDR. Nic výjimečného.

Sopka Tangkuban Perahu.

Bílý kráter

Bílý kráter neboli Kawah Putih (Google Maps) leží naopak jižně od města. I tady jde o sopku, která nabízí mírně řečeno jedinečnou krajinu. Svůj dopravní prostředek musíš nechat na parkovišti (Google Maps) a vzít si kyvadlový autobus, který jezdí až k samotnému kráteru. Vstup včetně kyvadlové dopravy stojí 110 000 IDR. Vstupenka zahrnuje přístup k samotnému kráteru, kde je velmi působivé jezero, ale pokud se chceš dostat na vyhlídky, jako je Sunan Ibu (Google Maps), musíš si připlatit.

Navíc doporučuju skočit na nedaleké čajové plantáže (Google Maps). Na místě, které jsem právě uvedl, je snadný přístup a dá se tu udělat krátká procházka mezi plantážemi. Den můžeš zakončit v jednom z termálních pramenů v okolí, já jsem byl v Onsen Ranca Upas (Google Maps) a celkově ho doporučuju.

Bílý kráter.

Ubytování v Bandungu

Spal jsem v Nindya Biodistrict Hotel Bandung, čistém a levném kapslovém hotelu s přátelským personálem. Je tu i výborný coworkingový prostor. Poloha není moc v centru, ale nemyslím si, že je to problém. Doporučuju.

Doprava do Bandungu

Na cesty mezi Bandungem a Jakartou nebo Yogyakartou doporučuju vlak, výrazně pohodlnější než autobusy a mnohem rychlejší. Rezervovat si ho můžeš na Traveloka.

Hory Merapi a Merbabu, Yogyakarta.

Yogyakarta

Toto velké město s asi půl milionem obyvatel je zdaleka nejturističtější destinací celého ostrova Jáva, hlavně díky tomu, že leží blízko dvou z nejvýznamnějších a nejpůsobivějších chrámů v celé zemi. I samotné město má ale své kouzlo, a pokud máš den navíc, určitě stojí za to ho navštívit.

Co dělat a vidět v Yogyakartě

Jako jedno z nejstarších měst v zemi se Yogyakarta může pochlubit velkým množstvím historických budov. Nejvýznamnější je pravděpodobně Sultánův palác (Google Maps), který ti sice nevyrazí dech, ale navštívit ho musíš – uvnitř najdeš i malou výstavu a v určitých hodinách můžeš vidět hudební a taneční představení.

Kousek odtud pak doporučuju navštívit Kampung Wisata Taman Sari (Google Maps), další palác patřící sultánovi, kde v minulosti jeden z bazénů používal jeho harém a on si z přilehlé věže mohl… vybrat. Tohle jsou pravděpodobně dvě hlavní zajímavosti.

Kampung Wisata Taman Sari.

Byl jsem i v muzeu Vredeburg (Google Maps), které je v podstatě věnované dějinám indonéské nezávislosti. Nic zvláštního, ale není drahé a navíc to může být dobrý způsob, jak utéct před sluncem kolem poledne. Večer by ses mohl projít po Malioboru (Google Maps).

Na místě si zjisti aktuální informace, ale aspoň během mé poslední návštěvy byla sopka Merapi (Google Maps) obzvlášť aktivní a v noci byla jasně vidět láva. Já jsem s dalšími lidmi z hostelu jel sdíleným Grabem až na tohle místo (Google Maps), ale výhled nebyl nejlepší. Kamarád, který se postavil na tohle místo (Google Maps), měl naopak víc štěstí. V každém případě myslím, že hodně záleží i na tom, jak je sopka aktivní, a zdá se, že se kráter neustále mění.

Sopka Merapi.

Chrám Borobudur

Chrámů jsem za život viděl hodně, ale tenhle je bezpochyby jeden z nejpůsobivějších a ne náhodou jde o největší buddhistický chrám na světě (Google Maps). Bohužel už není možné sledovat východ slunce z vrcholu chrámu jako dřív a přes den je přístup omezený. Existují totiž dva typy vstupenek, „Temple Ground Ticket“ a „Temple structure Ticket“. První stojí 387 500 IDR a v podstatě ti umožní jen chodit kolem chrámu, zatímco druhá stojí 455 000 IDR a umožní ti vystoupat nahoru, což ti rozhodně doporučuju. Tenhle typ vstupenky je ale k dispozici jen v omezeném počtu a je potřeba si zarezervovat časový slot. V hlavní sezóně můžou být vstupenky vyprodané týdny dopředu. Všechny potřebné informace najdeš na oficiálním webu, kde se dají koupit i vstupenky.

Fotka s místními studenty.

Já jsem měl štěstí, že jsem chrám navštívil, když se ještě dal sledovat východ slunce z vrcholu, a byl to nádherný zážitek, ale upřímně, pokud máš omezený rozpočet a „Temple structure Ticket“ už nejsou k dispozici, dá se cena vstupenky podle mě dost těžko obhájit.

Na místo, které je jen 40 km od Yogyakarty, se dostaneš místním minibusem, který často odjíždí z terminálu Jombor (Google Maps), nebo ještě lépe na půjčeném skútru.

Východ slunce z vrcholu Borobuduru.

Chrám Prambanan

Vzhledem k blízkosti Borobuduru zůstává tento komplex hinduistických chrámů často ve stínu, ale je to naprosto mimořádné místo, které rozhodně musíš vidět (Google Maps).

Původně ho tvořilo 240 chrámů, ale za ta léta bylo bohužel mnoho z nich zničeno a zůstaly jen trosky. Navíc nedávné zemětřesení v roce 2006 přineslo ještě větší zkázu. I tak je to bezpochyby mimořádné dílo. I tady myslím na prozkoumání bohatě stačí pár hodin, a proto doporučuju navštívit oba chrámy během jednoho dne, ale začít Borobudurem, který je přes den rozhodně oblíbenější a přeplněnější. I tady si můžeš koupit vstupenku na oficiálním webu za 400 000 IDR. Místo je jen 20 km od Yogyakarty a v klidu se k němu dostaneš místním autobusem, který jezdí od vlakového nádraží (Google Maps), nebo na skútru.

Na závěr: v oblasti je i třetí chrám, ne tak oblíbený a mohutný, který mnoho lidí doporučuje, ale já osobně jsem ho nenavštívil – jde o Ratu Boko (Google Maps).

Chrám Prambanan.

Nepal Van Java a hora Sumbing

Nepal Van Java (Google Maps) na úbočí hory Sumbing (Google Maps) byl jedním z vrcholů mé poslední cesty do Indonésie. Malebná vesnice je mezi zahraničními turisty stále poměrně málo známá a podle mě rozhodně stojí za návštěvu, zvlášť když ji spojíš s výstupem na sopku Sumbing, i když už z vesnice jsou výhledy úchvatné. Pokud vím, do vesnice nejezdí žádná veřejná doprava. S dalšími lidmi jsme si radši půjčili skútr přímo v guesthousu v Yogyakartě a abychom si cestu rozdělili, zastavili jsme se u vodopádu Air Terjun Kedung Kayang (Google Maps), který není vůbec špatný a celkově ho doporučuju.

Air Terjun Kedung Kayang.

Online moc ubytování nenajdeš, guesthousů je tu ale naopak spousta. My jsme si pronajali pár pokojů v Homestay Omah Biru (Google Maps). Další dva doporučované guesthousy jsou Homestay Dua Saudara (Google Maps) a Bintang Homestay (Google Maps), rezervovat můžeš zprávou přes WhatsApp na čísle, které najdeš na Google Maps.

Ve 3:00 ráno, když jsme stoupali na vrchol sopky, nás dva další místní turisté upozornili, že technicky vzato je pro výstup na vrchol sopky potřeba se zaregistrovat na tomhle místě (Google Maps). Pro nás už bylo pozdě a nestihli jsme to, ale stejně nás nikdo nekontroloval.

Podle toho, kde bydlíš, si můžeš kus stoupání ušetřit a zaparkovat na začátku stezky (Google Maps). Dej si ale pozor, protože silnice ve vesnici jsou extrémně strmé – jet nahoru ve dvou na skútru s automatem je těžké, ne-li nemožné, a sjíždět dolů bez brzdění motorem vyžaduje dobré brzdy. My jsme každopádně vyrazili kolem 3:00 ráno a k Pos 3 Sunrise Point (Google Maps) jsme dorazili na východ slunce kolem 5:30.

Plán byl dojít až na samotný vrchol, ale po východu slunce se všechno zatáhlo, a tak jsme se u Pos 4 (Google Maps) otočili a vrátili se. Stezka se dá opravdu snadno sledovat a celkově je dobře udržovaná, GPS souřadnice každopádně najdeš na All Trails. Pokud se rozhodneš dojít až na samotný vrchol, věz, že je to přes 1500 metrů převýšení, takže zrovna žádná procházka! Mnoho místních zřejmě dělá túru na dva dny s přespáním ve stanu, někteří si platí mototaxi (50 000–100 000 IDR) na první část stezky až k Pos 1 (Google Maps). Vlastním dopravním prostředkem je to zakázané a v každém případě bych to nedoporučoval – to musíš vidět, abys tomu uvěřil!

Východ slunce z Pos 3.

Mount Merbabu

Výstup na Mount Merbabu (Google Maps) z Yogyakarty je poměrně oblíbená túra. Po cizincích chtějí 350 000 IDR, což mi přijde opravdu málo rozumné. V našem případě nebyly na zvolený den volné sloty, a tak jsem dělal něco jiného. Na túru se totiž musíš nejdřív zaregistrovat na oficiálním webu a pak si vybrat jednu z několika stezek: Suwanting (All Trails), Merbabu (All Trails), Wekas (All Trails) a Thekelan (All Trails).

Ve všech případech jde o nezanedbatelné převýšení, takže to neber na lehkou váhu. Navíc pokud se rozhodneš pro jednodenní túru z Yogyakarty, doporučuju vyrazit brzy ráno.

Další věci, které se dají dělat v okolí Yogyakarty

Předem říkám, že jsem žádnou z následujících atrakcí nenavštívil, ale jeden místní kamarád mi je doporučil jako možný výlet z Yogyakarty. Den bys mohl začít návštěvou jeskyní Goa Pindul (Google Maps) a Goa Jomblang (Google Maps) a pak si užít pláž Pantai Pok Tunggal (Google Maps) nebo Pantai Sadranan (Google Maps). A nakonec, než se vrátíš do Yogyakarty, by ses mohl zastavit na HeHa Sky View (Google Maps), odkud jsou skvělé výhledy na město.

Ubytování v Yogyakartě

Během své poslední návštěvy města jsem spal v Ndalem Diajeng, výborný poměr ceny a kvality, majitelka je neuvěřitelně milá a ochotná. Doporučuju. Pokud hledáš něco luxusnějšího, Ostic House je nádherný hostel v hlavní turistické oblasti Yogyakarty – spousta postelí ve vícelůžkových pokojích (s klimatizací) jsou samostatné postele, ne patrové, a je tu vybavená kuchyně a posilovna. Pro ty, kdo hledají něco luxusního, nabízí Java Villas hezké pokoje za příznivé ceny.

Doprava do Yogyakarty

Podle toho, kde se nacházíš, bys mohl zvážit vnitrostátní lety – když je zarezervuješ dopředu, můžou být opravdu levné. Po zemi z Jakarty, Bandungu nebo Surabaje (výchozího bodu pro horu Bromo) vřele doporučuju cestovat vlakem, který si můžeš zarezervovat na Traveloka. Podrobný návod pro cestu mezi Yogyakartou a Karimunjawou najdeš níže.

Nepal Van Java.

Karimunjawa

Toto souostroví o 27 ostrovech nabízí nedotčené pláže s bílým pískem, pestré korálové útesy a uvolněnou atmosféru. Skvělá destinace pro každého, kdo chce na pár dní vypnout, a mezi zahraničními cestovateli stále poměrně málo navštěvovaná.

Poznámka: Celé souostroví je součástí národního parku, takže po příjezdu budeš muset zaplatit 150 000 IDR přes týden a 225 000 o víkendu.

Pantai Alano.

Co dělat a vidět na Karimunjawě

Na hlavním ostrově, kam připlouvá trajekt, jsou doslova desítky pláží. Všechny jsem samozřejmě neviděl, ale moje nejoblíbenější jsou Pantai Bobby (Google Maps) a Pantai Alano (Google Maps). Za vstup chtějí 5000 IDR, ale rozhodně to stojí za to, protože na rozdíl od spousty jiných pláží v Indonésii jsou tyhle čisté a dobře udržované. O kus dál na sever bys mohl zajet na Pantai Barakuda (Google Maps), odkud se dají domluvit lodě na nedaleký Pulau Cilik (Google Maps), kde je skvělé šnorchlování. Sunset Beach (Google Maps) je, jak už název napovídá, oblíbená při západu slunce. Pláž nic moc není a je docela přeplněná – večer, kdy jsem tam byl, hrál DJ set a barů a restaurací tu každopádně není málo. Pokud hledáš trochu živější atmosféru, mohlo by to být pro tebe.

Pantai Bobby.

Island Hopping Tour

Tenhle výlet se na ostrově nabízí víceméně všude a má docela standardní program: dvakrát šnorchlování a oběd na ostrově, v mém případě na Pulau Cemara besar (Google Maps). Skvělý způsob, jak strávit den. Většina ubytování a agentur chce 250 000 IDR, ale já jsem zaplatil 200 000 IDR, když jsem si ho zarezervoval v CAFE WALAWARI (Google Maps), které kromě spousty dalších věcí nabízí i půjčení skútru za opravdu výhodné ceny.

Pulau Cemara Besar.

Ubytování na Karimunjawě

Já jsem spal v KALINDA HOMEY, mají soukromé pokoje i malý vícelůžkový pokoj. Velmi útulné ubytování, úžasný personál, vynikající snídaně a výborná poloha. Vřele doporučuju. Pokud z jakéhokoli důvodu potřebuješ přespat v Jepaře před návštěvou ostrova nebo po ní, kousek od přístavu je spousta guesthousů – já jsem sdílel pokoj v Samudra Hotelu.

Doprava na Karimunjawu

Pokud přijíždíš z Yogyakarty, doporučuju vzít si minibus, který nabízí DayTrans (Google Maps), a jako cíl zvolit Ferry Terminal v Jepaře (Google Maps). Rezervovat můžeš online na oficiálním webu, na Traveloka, nebo zajít přímo do kanceláře. Když dorazíš do Jepary, máš dvě možnosti: rychloloď Express Bahari, která stojí 200 000 IDR a můžeš si ji sám zarezervovat v aplikaci (v hlavní sezóně bývá loď často vyprodaná, takže je dobré rezervovat dopředu), nebo pomalý trajekt, který stojí 100 000 IDR a můžeš si ho zarezervovat online na tomhle webu. V době psaní tohoto průvodce bylo k platbě potřeba mít účet u místní banky. Další možností je vzít si trajekt ze Semarangu (Google Maps), který pluje v noci, a ušetříš tak za ubytování. V Semarangu je taky letiště s přímými lety na Bali a do Jakarty. Ať zvolíš kteroukoli možnost, spoje na ostrov nejezdí denně, takže se snaž své přesuny naplánovat. Lety na ostrov se naopak, pokud vím, po covidu už neobnovily.

Pokud naopak přijíždíš z východu, jezdí autobusy z Terminalu Bungurasih v Surabaji (Google Maps) na terminál v Jepaře (Google Maps). Já jsem jel opačným směrem, autobus jel v 8:30, 165 000 IDR včetně oběda, asi 8 hodin cesty. Aspoň v době psaní tohoto průvodce se nedalo rezervovat online. Doporučuju zjistit si informace na místě.

Sopka Bromo.

Poznámka: Následující destinace, Malang, Bromo, Tumpak Sewu a Ijen, nabízejí několik možností dopravy. Pokud máš málo času, nechceš řídit ani používat veřejnou dopravu, rozhodně stojí za to zvážit organizovaný výlet, protože ceny jsou velmi příznivé. V podstatě nejde ani tak o výlet, jako spíš o sdílené taxi, které tě může zavézt na Bromo, k Tumpak Sewu, na Ijen a cestu zakončit v přístavu, kde chytíš trajekt na Bali. Případně bys mohl udělat jen Bromo a Ijen, nebo jen Bromo a Tumpak Sewu – možností je spousta a ve skutečnosti si, zvlášť pokud cestuješ ve skupině, můžeš sestavit itinerář na míru. Samozřejmě se to všechno dá zorganizovat i v opačném směru, když přijíždíš z Bali.

Alternativa, kterou doporučuju těm, kdo chtějí trochu víc nezávislosti, je půjčit si skútr v Malangu (já jsem si ho půjčil v Rental Motor Malang FALSUD) nebo v Probolinggu a projet si během několika dní okruh Malang, Bromo a Tumpak Sewu. Vzdálenosti jsou malé a silnice jsou v dobrém stavu. A nakonec se můžeš rozhodnout cestovat veřejnou dopravou – víc informací najdeš v částech věnovaných jednotlivým destinacím.

Malang

Malang není mezi cestovateli nijak zvlášť oblíbená destinace, ale může být skvělou základnou pro poznávání oblasti na skútru nebo pro jednodenní výlet k Tumpak Sewu.

Co dělat a vidět v Malangu

Jak jsem už zmínil, ve městě toho moc na práci není, jedinou skutečnou atrakcí je Kampung Warna Warni Jodipan neboli „duhová vesnice“ (Google Maps). Jde o pěkný projekt obnovy a zvelebení velmi chudé čtvrti města, kde domy, střechy a uličky natřeli zářivými barvami, čímž se ze čtvrti v podstatě stala turistická atrakce. Podle mě nic výjimečného, ale určitě hezký způsob, jak strávit asi hodinu. Vstup stojí 10 000 IDR.

Malang je taky skvělá základna pro túru na sopku Semeru (Google Maps), která je se 3676 m nejvyšší na ostrově Jáva. Během mé poslední návštěvy byla obzvlášť aktivní, takže se nahoru nesmělo, ale jeden místní kluk, se kterým jsem se seznámil v Yogyakartě a který za ta léta vylezl na všechny sopky na Jávě, mi ji popsal jako svůj nejoblíbenější výstup. Túra se obvykle zvládne za 2–3 dny (All Trails).

Duhová vesnice.

Ubytování v Malangu

Já jsem strávil jednu noc v Condro Wulan Hostelu, moc hezkém hostelu s úžasným personálem v obytné čtvrti mimo centrum. Poloha není moc praktická, ale i tak bych ho doporučil. Grab z centra vůbec není drahý. Ceny výletů na Bromo, k Tumpak Sewu a na Ijen jsou velmi příznivé.

Doprava do Malangu

Malang má dobré vlakové spojení s hlavními destinacemi v okolí: Yogyakartou, Surabajou, Probolinggem (Bromo) a Banyuwangi (Ijen). Rezervovat si můžeš online na Traveloka. Pokud přijíždíš z Karimunjawy na Terminal Bungurasih v Surabaji (Google Maps), ze stanoviště 7 často odjíždějí expresní autobusy za 40 000 IDR.

Sopka Bromo

Tohle je bezpochyby nejslavnější ze sopek na ostrově Jáva a zároveň jedna z mých absolutně nejoblíbenějších scenérií ze všech mých cest, a to natolik, že jsem tu za ta léta byl dvakrát, čemuž se normálně většinou vyhýbám. Užij si tuhle neskutečnou krajinu co nejvíc!

Východ slunce nad sopkou Bromo.

Co dělat a vidět na sopce Bromo

Ještě než dorazíš k sopce Bromo, pokud cestuješ na skútru nebo máš soukromého řidiče, můžeš zvážit zastávku u vodopádu Air Terjun Madakaripura (Google Maps). Jde o opravdu působivý vodopád, který bohužel, trochu jako zbytek oblasti, zřejmě ovládla „místní mafie“. Během mé poslední návštěvy byl vodopád dokonce oficiálně zavřený kvůli silným dešťům, které poškodily silnici, ale místní se rozhodli, že se dá navštívit i tak, pokud zaplatíš povinného průvodce a taxi. Přečti si nějaké aktuální recenze, ale pokud se nic nezměnilo, i když je vodopád krásný, já bych takové chování radši nepodporoval.

Až dorazíš do Cemoro Lawangu (kde je vstup do národního parku a výchozí bod stezek k hlavním vyhlídkám), můžeš si konečně vychutnat neuvěřitelný výhled na sopku Bromo a horu Semeru v pozadí. Ve vesnici se nabízí spousta výletů, ale k tomu, aby sis tohle mimořádné místo naplno užil, se nemusíš přidávat k žádnému.

I když je východ slunce nad sopkou Bromo z vyhlídky Seruni extrémně oblíbený a často přeplněný, prakticky ho musíš zažít (Google Maps). Pokud se ti chce jít trochu dál, osobně doporučuju vystoupat až na King Kong Hill (Google Maps).

Východ slunce z King Kong Hill.

Ve vesnici se nabízí doprava na koni nebo džípem (až na určité místo kousek od Seruni), ale upřímně to absolutně není potřeba. Stačí vyrazit ráno včas a k vyhlídce v klidu dojdeš pěšky. Všechny vyhlídky jsou zdarma a nevyžadují zaplacení vstupného do národního parku!

Po východu slunce jedou všechny organizované výlety k samotnému kráteru sopky Bromo. Proto tam bývá docela narváno, a pokud se rozhodneš strávit v Cemoro Lawangu ještě jednu noc, radím ti navštívit kráter odpoledne. V každém případě budeš muset zaplatit vstup do parku (220 000 IDR, o víkendu a během místních svátků až 320 000 IDR)

Ke kráteru sopky (Google Maps) můžeš v klidu dojít pěšky, z vesnice je to asi 45 minut chůze. Pokud chceš, můžeš vystoupat i na vrchol nedaleké sopky Batok (Google Maps). Pokud se chceš vyhnout placení vstupného, vede do parku několik neoficiálních stezek, jako ta na tomhle místě (Google Maps) a na tomhle místě (Google Maps).

Kráter sopky Bromo.

Ubytování v Cemoro Lawangu (sopka Bromo)

Během své poslední návštěvy jsem sdílel pokoj v Gigafa homestay, nic moc, ale v půlce srpna nebyl moc velký výběr a tyhle guesthousy kousek za Cemoro Lawangem bývají levnější – pokud máš vlastní dopravu, jsou dobrý nápad. Pokud cestuješ veřejnou dopravou, doporučuju spát v Cemoro Lawangu.

Doprava do Cemoro Lawangu (sopka Bromo)

Dostat se k sopce, přesněji do vesnice Cemoro Lawang, je docela snadné. Pokud cestuješ na skútru, silnice je ve výborném stavu, jediné, co bych ti doporučil, je vzít si skútr s větším objemem motoru, zvlášť pokud na něm jedeš ve dvou. Silnice do vesnice je místy opravdu strmá. Mezi Bromem a vodopádem Tumpak Sewu můžeš jet přes národní park po tom, čemu se říká „sea of sand“. Je to ale písčitá cesta, která vyžaduje dobré řidičské schopnosti, a sám jsem viděl spoustu lidí, kteří skončili na zemi. Navíc, ledaže se rozhodneš odjet z Cemoro Lawangu ještě v den, kdy navštívíš národní park, budeš muset vstupné zaplatit znovu, protože cesta parkem vede. Zkrátka zvaž, jestli nejet „delší oklikou“.

Veřejnou dopravou je výchozím bodem město Probolinggo – ať přijíždíš od západu, nebo od východu, nastup do prvního vlaku do Probolinggu (Google Maps). Rezervovat si můžeš na Traveloka. Až dorazíš na vlakové nádraží, vezmi si Grab na autobusové nádraží Bayuangga (Google Maps). Z letiště v Surabaji jezdí často veřejný autobus přímo na autobusové nádraží Bungurasih.

Důležitá poznámka! Jakmile dorazíš do Probolinggu, ať autobusem, nebo vlakem, začínají „problémy“. Pokud přijíždíš autobusem ze Surabaje nebo z Banyuwangi (sopka Ijen), vystup až na autobusovém nádraží Bayuangga a nevěř nikomu, kdo ti říká, ať vystoupíš kdekoli jinde, a to včetně řidiče. Na autobusovém (ale i vlakovém) nádraží se na tebe doslova vrhnou lidé, kteří můžou být zpočátku přátelští, ale pokud neuděláš, co říkají, můžou se v některých případech stát agresivními. Ignoruj je hned od začátku a v každém případě se připrav na to, co bude nejspíš dost nepříjemná situace.

Minibusy do Cemoro Lawangu každopádně odjíždějí kousek za terminálem vpravo (Google Maps), jakmile se naplní 10/15 cestujícími. Opakuju: ignoruj každého, kdo se ti snaží pomoct nebo ti tvrdí, že ubytování v Cemoro Lawangu je všechno vyprodané, nebo jakoukoli jinou kravinu, kterou si vymyslí, nikomu nedávej peníze předem a plať, až když autobus/minibus vyjede. Kdyby minibus zastavil po cestě na falešných kontrolních stanovištích národního parku, nevytahuj z peněženky ani rupii – skutečný vstup je na konci vesnice a jediný poplatek, který musíš zaplatit, je 10 000 IDR na údržbu vesnice. Pokud cestuješ ve skupině nebo nemáš omezený rozpočet, zvaž sdílený Grab až do vesnice, ať se vyhneš jakýmkoli problémům.

Cesta přes „sea of sand“.

Vodopád Tumpak Sewu

Ikonický vodopád Tumpak Sewu (Google Maps) patří bezpochyby k nejslavnějším v Indonésii. Kolem poledne, hlavně o víkendu, tu může být extrémně narváno, ale i tak stojí za návštěvu, protože je opravdu působivý. Pokud vstoupíš z téhle strany (Google Maps), chtějí 50 000 IDR za vstup na vyhlídkovou terasu, odkud pak můžeš sejít dolů k samotnému vodopádu, kde chtějí dalších 50 000 IDR. Až budeš dole, doporučuju ti taky dojít k vodopádu Goa Tetes (Google Maps), kde najdeš stezku, která stoupá vodopádem až k malé jeskyni. Pokud vstoupíš rovnou z opačné strany, tedy bez vyhlídkové terasy, měl bys teoreticky platit jen 50 000 IDR za vstup (Google Maps).

I když mnoho lidí, včetně mě, protože jsem musel stihnout vlak, navštíví jen Tumpak Sewu, v okolí jsou ještě aspoň čtyři další pozoruhodné vodopády, které stojí za návštěvu, pokud máš čas: Coban Ciblungan (Google Maps), Air Terjun Kabut Pelangi (Google Maps), Air Terjun Kapas Biru (Google Maps) a Coban Sriti (Google Maps).

Vodopád Tumpak Sewu.

Ubytování u vodopádu Tumpak Sewu

Pokud máš čas, a hlavně pokud nechceš navštívit jen vodopád Tumpak Sewu, myslím, že stojí za to strávit v okolí jednu noc, možná i dvě podle toho, v kolik dorazíš. Já jsem každopádně sdílel pokoj v D’corner Homestay. Mají ale i vícelůžkový pokoj. Ubytování není nic výjimečného, ale personál je moc milý. Celkově ho doporučuju. Asi dvacet minut pěšky od vodopádu a blízko dobrého levného warungu.

Doprava k vodopádu Tumpak Sewu

Jak už jsem psal, pokud cestuješ na skútru mezi vodopádem a Bromem, můžeš jet přes národní park po tom, čemu se říká „sea of sand“. Je to ale písčitá cesta, která vyžaduje dobré řidičské schopnosti, a sám jsem viděl spoustu lidí, kteří skončili na zemi. Pro většinu lidí je myslím lepší jet „delší oklikou“.

Veřejnou dopravou se myslím vždycky vyplatí jet přes Malang: z Terminalu Bayangan Gadang (Google Maps) jeď autobusem do Lumajangu a vystup na silnici u vodopádu. Pokud chceš k vodopádu na jednodenní výlet, snaž se vyrazit brzy ráno, protože poslední autobus zpátky do Malangu by měl jet kolem 15:00.

Vodopád Tumpak Sewu.

Banyuwangi a Bondowoso (Kawah Ijen)

Kawah Ijen, běžně nazývaný jen „Ijen“, je sopka možná ne tak fotogenická jako „sousední“ Bromo, ale nepochybně úchvatná a v rámci itineráře po ostrově Jáva rozhodně stojí za návštěvu. Jde o činnou sopku se sirným dolem uvnitř kráteru, který je z velké části zaplněný vodou a tvoří kyselé jezero opravdu zvláštní blankytně modré barvy.

De Djawatan Forest.

Kawah Ijen

Túra na sopku se obvykle dělá v noci, abys nejdřív viděl „modrý oheň“, který vzniká hořící sírou unikající na dně kráteru, a pak vystoupal na vrchol a obdivoval východ slunce: nezapomenutelný zážitek.

Jedinou negativní stránkou celého zážitku je pohled na chudé místní horníky, kteří nosí nahoru a dolů ze sopky obrovská množství síry a musí se vyhýbat četným turistům, kteří se tlačí na stezce.

Banyuwangi je hlavním výchozím bodem pro návštěvu sopky Ijen, vzhledem k blízkosti Bali a přístupu k pohodlné železniční síti, která město spojuje se zbytkem ostrova. Pokud chceš, dá se sopka navštívit i od západu přes Bondowoso. V každém případě je nejpraktičtější a nejlevnější možností, jak navštívit kráter sopky, organizovaný výlet z jednoho z obou měst. Veřejná doprava neexistuje.

Jestli se rozhodneš jako výchozí bod použít Banyuwangi, nebo Bondowoso, je celkem jedno – měla by to být čistě logistická volba. Pokud například přijíždíš od západu a pokračuješ na východ (na Bali), mohl bys zvolit Bondowoso a přes výlet si zařídit přesun do Banyuwangi, odkud pak jede trajekt na Bali. Ve skutečnosti bys mohl taky prostě jet rovnou do Banyuwangi a všechno zařídit odtamtud. Já bych zvolil tuhle možnost, už jen proto, že se tak můžeš pohodlně přesouvat vlakem.

Východ slunce na sopce Ijen.

Ať se rozhodneš jakkoli, výlet na sopku tě může stát zhruba 500 000 až 750 000 IDR. Cena obvykle zahrnuje dopravu, průvodce, vstup do parku a plynovou masku (kráter je v každém ohledu sirný důl a emise plynů jsou extrémně škodlivé). Pokud si výlet zařídíš z Banyuwangi, občas je v něm zahrnutá i návštěva dvou vodopádů, které leží po cestě.

Stezka ke kráteru je dlouhá asi 3 km, je docela strmá, a pokud jsi v kondici, zvládneš ji za méně než hodinu. V každém případě si nezapomeň vzít aspoň mikinu na vrchol a baterku, pokud ji v rámci výletu nedostaneš. Pokud chceš něco ušetřit, mohl by sis zařídit jen dopravu, průvodce absolutně není potřeba.

Na závěr: pokud se rozhodneš ubytovat v Banyuwangi, mohl bys zvážit návštěvu De Djawatan Forest (Google Maps). Rostou tu opravdu fascinující staleté stromy. Nic výjimečného, ale pokud máš pár hodin před výstupem na sopku nebo po něm, určitě stojí za to sem zaskočit. Vstup stojí 17 000 IDR. Já jsem sem jel sdíleným Grabem s jednou kamarádkou a pak jsme se nechali odvézt rovnou na molo na trajekt na Bali.

De Djawatan Forest.

Ubytování v Banyuwangi a Bondowosu

Banyuwangi: Já jsem sdílel pokoj v Good Feeling Ijen Banyuwangi, čisté a levné pokoje, milý a ochotný personál. Ijen Backpacker a Ninap hostel vypadají jako dvě skvělé možnosti, pokud hledáš vícelůžkový pokoj.

Bondowoso: Tady je možností ubytování mnohem méně, Ijen Bondowoso Home Stay nevypadá zas tak špatně.

Doprava do Banyuwangi a Bondowosa

Banyuwangi: mezi Banyuwangi a Probolinggem jezdí autobusy, ale jak sis už přečetl výše, autobusový terminál v Probolinggu je prostě noční můra. Pokud se chceš vyhnout zbytečným dohadům, jeď vlakem – je pohodlnější, stojí méně a nemusíš řešit podvodníky, o kterých jsem psal výše. Rezervovat si můžeš online na Traveloka.

Mezi Bali a Jávou jezdí často spoje z terminálu Mengwi Bus Terminal v Denpasaru (Google Maps) na terminál Terminal Bus Pelabuhan Gilimanuk (Google Maps). Rezervovat můžeš přes WhatsApp u Sehati Bus, čísla a časy najdeš na jejich instagramové stránce, já jsem zaplatil 50 000 IDR. Z přístavu Gilimanuk (Google Maps) jezdí ve dne i v noci často trajekt sem a tam do přístavu Ketapang (Google Maps) kousek za Banyuwangi, stojí 15 000 IDR a rezervovat si ho můžeš online na tomhle webu. Aspoň v době psaní tohoto průvodce bylo k platbě potřeba mít účet u místní banky. U přístavu se najdou lidé, kteří to za tebe za malý poplatek udělají.

Bondowoso: mezi Bondowosem a Probolinggem je jedinou dostupnou možností autobus. Pokud přijíždíš z Bali a chceš pokračovat na Bromo, můžeš si výlet zařídit tak, aby tě po výstupu na kráter vysadili v Bondowosu. Odtud pak můžeš jet autobusem do Probolinggu, nebo se prostě vrátit do Banyuwangi a jet vlakem.

Náklad, který chudí horníci nosí na zádech.

BALI

Bali je zdaleka nejoblíbenější a nejturističtější ostrov celého indonéského souostroví. Na Bali jsem byl poprvé v roce 2016 a naposledy v roce 2024 a říct, že se ostrov za ta léta docela změnil, by bylo hodně slabé slovo. Samozřejmě záleží úplně na tom, co hledáš, ale pokud jde o mě, Jižní Bali je dnes místo, „kterému je lepší se vyhnout“ – Indonésie i samotné Bali mají k nabídce mnohem lepší věci.

Poznámka: Vzhledem ke kompaktní velikosti se Bali opravdu dobře hodí k poznávání na skútru. Pokud cestuješ dost nalehko, vřele ti doporučuju půjčit si skútr hned po příjezdu a nechat si ho po celou dobu pobytu.

Během své poslední návštěvy jsem přijel z Jávy do Denpasaru a půjčil si skútr u Bali Rental Motor BRM Rent Bike In Bali (Google Maps) a můžeš si ho vzít i na Lombok. Za 17 dní půjčení jsem zaplatil 1 milion. Přesto jsou na Jižním Bali doslova desítky půjčoven, kde si skútr můžeš půjčit – podle toho, kde bydlíš, by ti jednoduché hledání na Google Maps mělo nabídnout několik možností.

Hora Agung.

Jižní Bali (Denpasar, Kuta, Seminyak, Legian a Sanur)

Jižní Bali je hlavní turistickou oblastí ostrova i celé země. Jak jsem už zmínil, nejsem zrovna fanoušek téhle oblasti. Stejně tak ale platí, že pokud hledáš pohodlí, služby, západní restaurace, noční život a tak dále, pak by to pro tebe mohlo být to pravé.

Co dělat a vidět na Jižním Bali (Denpasar, Kuta, Seminyak, Legian a Sanur)

Pro jednoduchost v této části najdeš informace o všech právě zmíněných destinacích, které patří k tomu, co by se dalo nazvat „metropolitní oblastí Denpasaru“. Malé vesnice, které byly v minulosti jasně oddělené, se totiž po rozvoji, který přinesl turismus, už od sebe nedají rozeznat.

Kuta

Kuta (Google Maps) je pravděpodobně nejpozápadnělejší destinace na ostrově – tady můžeš čekat nespočet barů a podniků, kde se za pár eur zřídíš, hlavní řetězce jako McDonald’s, Starbucks, Hard Rock, ale i vůbec ne špatnou pláž, kde se dá surfovat. Oblast je určitě přeplněná, hlavně v hlavní sezóně.

Seminyak a Legian

Seminyak (Google Maps), který leží kousek severně od Kuty, je další oblíbená destinace v metropolitní oblasti Denpasaru a pravděpodobně i ta nejnóbl v okolí, s četným luxusním ubytováním, a proto s o něco vyššími cenami. Pláž je hezká, méně přeplněná a plná barů/stánků, ale na rozdíl od Kuty se nehodí na surfování. Mezi Seminyakem a Kutou pak najdeme Legian (Google Maps), který se dá v každém ohledu považovat za něco mezi nimi.

Chrám Uluwatu.

Canggu

Canggu (Google Maps) leží asi deset kilometrů na sever. V minulosti to bylo rozhodně nejméně přeplněné a turistické místo z těch, která leží na západním pobřeží v okolí Denpasaru, ale v posledních letech zažilo skutečný boom, protože je obzvlášť oblíbené mezi digitálními nomády. Tady můžeš čekat klasickou atmosféru s notebooky v každé kavárně, veganské restaurace, coworkingy a jógová studia na každém rohu.

Pláž a surf nejsou vůbec špatné a ani noční život nemá plážím dál na jih co závidět.

Sanur

Sanur (Google Maps) na rozdíl od všech právě zmíněných míst v okolí Denpasaru leží na východním pobřeží a je jednou z nejstarších resortních oblastí na ostrově – považuje se za destinaci pro seniory a rodiny. Atmosféra je mnohem uvolněnější než na západním pobřeží, pláž je hezká a rozhodně méně přeplněná, ale nehodí se na surfování, zato má dobré podmínky pro kitesurfing. Sanur je navíc ideální základnou pro výlety na ostrovy Nusa Penida, Lembongan a Ceningan (lodě vyplouvají ze sanurského přístavu) i do řady dalších destinací na východě ostrova, pokud bys chtěl dělat jen jednodenní výlety a neměnit základnu.

Tanah Lot při západu slunce.

Atrakce na Jižním Bali

Na závěr této části věnované tomu, čemu rád říkám metropolitní oblast Denpasaru: kteroukoli z právě popsaných destinací můžeš použít jako základnu pro poznávání atrakcí v okolí Jižního Bali. Mnoho lidí podniká jednodenní výlety do celého zbytku ostrova, aniž by tuhle oblast kdy opustili, ale mně to nepřijde moc rozumné.

Tanah Lot (Google Maps), jeden z nejikoničtějších chrámů na ostrově, obzvlášť působivý (a oblíbený) při západu slunce, leží na pobřeží asi 10 km severně od Canggu. Taman Ayun (Google Maps) leží naopak asi 25 km severně od Denpasaru a obvykle je tam méně lidí. Doporučuju půjčit si skútr nebo jet taxíkem a ten druhý navštívit odpoledne, než se vydáš na západ slunce do Tanah Lotu. Podle toho, kde bydlíš, bys mohl zaskočit i k vodopádu Tegenungan (Google Maps).

Poloostrov Bukit, který leží jižně od Denpasaru, je obzvlášť známý chrámem Uluwatu (Google Maps), bezpochyby jedním z nejúchvatnějších na ostrově – stojí na vrcholu útesu, který strmě spadá do moře, je opravdu scénický a rozhodně stojí za zastávku. Doporučuju zajít na Suluban Beach (Google Maps), malou pláž, na kterou se dostaneš po schodech dolů. Ke koupání se nijak zvlášť nehodí, ale je zasazená mezi útesy a je opravdu hezká. Nahoře na útesu je pak spousta barů a podniků, odkud můžeš pozorovat surfaře nebo se prostě kochat západem slunce. Delpi Cafe je obzvlášť hezký podnik. Oblast se jmenuje „Blue Point“. Další pláže, které na poloostrově stojí za to, jsou určitě Balangan Beach, Bingin Beach a Padang Padang.

Chrám Taman Ayun.

Ubytování na Jižním Bali (Denpasar, Kuta, Seminyak, Legian, Canggu a Sanur)

V téhle části Bali jsou doslova tisíce ubytování, ale pokud tě nezajímá noční život a hledáš jen klidné místo se strategickou polohou jak pro cestu na letiště, tak na rychlolodě na ostrovy Nusa a Gili, doporučil bych Suwardika Homestay & Dormitory. Je to skutečný homestay v tradičním balijském domě i s malým chrámkem. Rodina je opravdu milá a pohostinná. Další ubytování, kde jsem osobně byl, když jsem sdílel pokoj, a která bych doporučil, jsou Nakula Familiar Inn v Denpasaru, Kampoeng Saya v Seminyaku a New Mekar Jaya Hotel v Kutě.

Doprava na Jižní Bali (Denpasar, Kuta, Seminyak, Legian a Sanur)

Na cesty z letiště na Bali a zpátky je tu, pokud cestuješ nalehko, superpraktický vchod pro pěší (Google Maps), kde si můžeš vzít mototaxi nebo se nechat vysadit za pár drobných ve srovnání s cenami, které chtějí uvnitř letiště. Od východu z terminálu je to doslova 5 minut pěšky. Jinak bývá rezervace transferu přes Klook obvykle výhodnější než běžné taxi a je tu jakýsi oficiální lounge, kde můžeš počkat s personálem Klooku, který ti v případě potřeby pomůže kontaktovat řidiče. Veřejná doprava z letiště a na letiště prakticky neexistuje.

Představení tradičního tance a hudby.

Ubud

Městečko, které proslavila kniha Jíst, meditovat, milovat, a které se návštěvníkům jeví jako jediný shluk budov, ve skutečnosti tvoří hned 14 různých vesnic, které se ale kvůli velkému rozmachu turismu dnes už těžko rozlišují. Trochu jako na jihu Bali se tu podle mě autentická atmosféra dávno vytratila a ustoupila hordám turistů, ucpaným silnicím a obchodům se suvenýry. I tak zůstává Ubud skvělou základnou pro poznávání četných zajímavostí v okolí.

Chrám Pura Tirta Empul.

Co dělat a vidět v Ubudu

Když se mluví o Ubudu, a zejména o jeho centru, myslí se tím oblast, kde je ústřední trh (Google Maps), dnes už proměněný v trh se suvenýry, a Ubudský palác (Google Maps). V okolí je spousta chrámů, které stojí za návštěvu, mezi nimi Taman Saraswati (Google Maps) a Pura Gunung Lebah (Google Maps) – tady se, pokud chceš, dá projít krátká trasa, ze které jsou, pokud to počasí dovolí, výhledy na horu Agung (Google Maps).

Návštěvu Ubudu samozřejmě nemůžeš považovat za kompletní bez procházky slavným Monkey forest (Google Maps): lesem/svatyní, kde se mezi stromy a několika ruinami volně potulují desítky opic. I když je to extrémně turistické, není to zas tak špatné. Navíc během mé návštěvy tu byla hezká představení tradičního tance a hudby. Vstup stojí 100 000 IDR. Nenos s sebou jídlo, protože opice by se ho určitě pokusily ukrást, často agresivně.

Monkey Forest.

Další chrámy, ke kterým je to trochu dál, ale které se dají v klidu navštívit na jednodenním výletě z Ubudu, jsou Goa Gajah (Sloní jeskyně) (Google Maps), Gunung Kawi Tampaksiring (Google Maps), Pura Kehen (Google Maps) a Pura Tirta Empul (Google Maps). Ten posledně jmenovaný je chrám, kde se můžeš zúčastnit tradičního rituálu „očisty“ vodou.

Pokud na právě popsaný výlet vyrazíš brzy ráno, mohl bys jako první zastávku přidat návštěvu slavných rýžových teras Tegalalang (Google Maps), aby ses vyhnul davům turistů, dále vodopád Tukad Cepung (Google Maps), který leží pár kilometrů od Pura Kehen, a tradiční vesnici Desa Wisata Penglipuran (Google Maps). Další vodopády v okolí Ubudu, které stojí za návštěvu, jsou Tibumana (Google Maps) a Kanto Lampo (Google Maps).

Rýžové terasy Tegalalang.

Ubytování v Ubudu

Během své poslední návštěvy jsem sdílel pokoj v Bulan Bali Guest House. Nic výjimečného, ale pokud hledáš něco levného, není to zas tak špatné.

Doprava do Ubudu

Pokud se nepřesouváš na skútru, Grab, Gojek a Indrive jsou vždycky dobrá možnost, a když jízdu s někým sdílíš, celkově i levná. Perama nabízí kyvadlovou dopravu za poctivé ceny. A nakonec by sis mohl vzít bemo (místní dopravu) z Terminalu Batubulan (Google Maps).

Střední Bali (Munduk a Bedugul)

Bedugul je název oblasti ve středu ostrova, kterou tvoří několik vesnic, mezi nimi vesnice Bedugul a nedaleký Munduk. Celá oblast se rozkládá kolem tří kráterů sopečného původu.

Rýžová pole Jatiluwih.

Co dělat a vidět na Středním Bali (Munduk a Bedugul)

Ještě než dorazíš do Bedugulu z Jižního Bali nebo z Ubudu, je tu pár zajímavých zastávek, jako rýžová pole Jatiluwih (Google Maps), která patří bezpochyby k nejkrásnějším a nejrozsáhlejším na celém ostrově. Na hlavní silnici, na tomhle místě (Google Maps), chtějí 50 000 IDR za vstup do vesnice a na rýžové terasy. Pokud se chceš placení vyhnout, můžeš zaparkovat u chrámu Pura Luhur Besikalung (Google Maps) a vystoupat nahoru pěšky. Kousek odtud jsou termální prameny Air Panas Angseri (Google Maps). Po cestě jsou navíc dva hezké vodopády: Air Terjun Leke Leke (Google Maps) a Air Terjun Nungnung (Google Maps).

V samotném Bedugulu je atrakcí číslo jedna bezpochyby chrám Ulun Danu Beratan (Google Maps), který stojí na břehu jezera Beratan a je nepochybně jedním z nejkrásnějších, nejikoničtějších a bohužel i nejpřeplněnějších chrámů na ostrově. Během své poslední návštěvy Bali jsem kolem projížděl na skútru a parkoviště bylo plné zájezdových autobusů – ani si netroufám představit, jak to vypadalo uvnitř. Upřímně si nejsem jistý, že stojí za to tam jet. Totéž platí pro oblíbenou balijskou bránu „Bali Handara Gate“ (Google Maps) kousek odtud, kde musíš doslova stát ve frontě (a zaplatit), abys udělal fotku. No nevím.

Air Terjun Melanting.

I když není zrovna v Bedugulu, Sekumpul Waterfall (Google Maps) je odsud poměrně dostupný. Je to jeden z nejkrásnějších vodopádů na Bali, ale bohužel tě teď nutí vzít si průvodce za 150 000 IDR na osobu plus dalších 20 000 IDR za vstup. Ve stejné oblasti jsou další dva vodopády: Hidden Waterfall (Google Maps) a Fiji (Google Maps), stezky jsou zakreslené v Organic Maps. Průvodce absolutně není potřeba. Osobně bych se vyhnul tomu, abych tyhle lidi podporoval.

V Munduku je to naopak rozhodně méně přeplněné a mohl bys tu doslova strávit celé dny přecházením od jednoho vodopádu k druhému. Doporučuju začít u Air Terjun Munduk (Google Maps) a pak sejít pěšky k dalším vodopádům – stezky i jednotlivé vodopády, jako Golden Valley Waterfalls (Google Maps), jsou zakreslené v Organic Maps. Pokud chceš, můžeš sejít až k Air Terjun Melanting (Google Maps). Další vodopády nepříliš daleko od Munduku jsou působivé dvojité vodopády Banyumala (Google Maps).

Na závěr bys mohl při západu slunce prozkoumat rýžové terasy (Google Maps) a povečeřet v ikonickém Warung Heaven (Google Maps).

Air Terjun Munduk.

Ubytování v Munduku

Během své poslední návštěvy jsem sdílel pokoj v Taman Ayu Homestay. Výborný poměr ceny a kvality a hezký výhled na údolí přímo z pokoje. Milý a ochotný personál.

Doprava do Munduku

Pokud se nepřesouváš na skútru, Grab, Gojek a Indrive jsou vždycky dobrá možnost. Perama nabízí kyvadlovou dopravu za poctivé ceny.

Rýžová pole v Munduku.

Lovina

Lovina na severním pobřeží ostrova je jednou z mých nejoblíbenějších destinací na Bali – oblast je poměrně málo turistická a atmosféra opravdu uvolněná, pláž nepatří k nejlepším, ale ani není zas tak špatná.

Co dělat a vidět v Lovině

Ještě než do Loviny dorazíš, mohl by ses na silnici, která do Loviny sjíždí, zastavit u vodopádů Gitgit (Google Maps) a Aling-Aling (Google Maps).

Ve vodách u Loviny žijí delfíni, které tu vídají prakticky každý den, a proto uprostřed hlavního náměstí stojí obrovská socha věnovaná těmto nádherným zvířatům a ne náhodou každý turistický podnik ve městě nabízí výlety za nimi.

Z Loviny se dají také domluvit výlety na potápění a šnorchlování do nedalekého národního parku Taman Nasional Bali Barat – opravdu pestré dno a skvělé podmínky. Vzhledem k tomu, že jde o národní park, mě ale opravdu zklamalo, kolik odpadků bylo na pláži.

Další oblíbenou atrakcí v okolí Loviny jsou, jak jinak, četné vodopády. Pokud už jsi byl u Gitgitu a Aling-Aling, mohl bys navštívit Sing Sing (Google Maps) a Blahmantung (Google Maps) a pak se zastavit v Brahma Vihara Arama (Google Maps), největším buddhistickém chrámu na ostrově. Nedaleko jsou termální prameny Banjar (Google Maps).

Doprava do Loviny

Pokud se nepřesouváš na skútru, Grab, Gojek a Indrive jsou vždycky dobrá možnost. Perama nabízí kyvadlovou dopravu za poctivé ceny.

Kup si ovoce od sympatické paní, která prodává na náměstí!

Východní Bali (Padang Bai, Kintamani, Amed a Amlapura)

Východní část ostrova je zdaleka moje nejoblíbenější. Daleko od chaosu Jižního Bali nabízí nejen klidnější atmosféru a nižší ceny, ale i spoustu zajímavých atrakcí.

Co dělat a vidět na Východním Bali (Padang Bai, Kintamani, Amed a Amlapura)

Jde o velmi rozsáhlou oblast se spoustou atrakcí, které leží mezi jednotlivými destinacemi. Pokusím se postupovat nějak logicky, ale optimalizaci přesunů podle tvých zájmů pak nechám na tobě.

Padang Bai

Padang Bai je malé přístavní městečko, které lidé navštěvují hlavně proto, že z jeho přístavu vyplouvají lodě na ostrovy Gili a na ostrov Lombok. I když je pro mnohé jen průjezdním místem, pokud máš čas, stojí za to tu strávit pár dní. Hlavní pláž, kde je přístav, není vůbec hezká, ale stačí se přesunout do další zátoky na východ nebo na západ a najdeš skvělé pláže. Blue Lagoon (Google Maps) na východě není špatná a nabízí skvělé šnorchlování, zatímco Bias Tugel (Google Maps) na západě je nádherná pláž s bílým pískem, vhodná ke koupání. A nakonec je tu pár chrámů, které bys mohl navštívit: Pura Luhur Silayukti (Google Maps), zatímco za městem má Pura Goa Lawah (Google Maps) jeskyni plnou netopýrů, díky které je o něco zajímavější, ale nic výjimečného.

Pláž Bias Tugel.

Kintamani (hora Batur)

Ještě než dorazíš do Kintamani, když pojedeš z Padang Bai na sever, mohl by ses zastavit u vodopádu Gembleng (Google Maps), kde je ikonický přírodní infinity bazén. Samotný vodopád nic moc není, ale podle mě je možná nejlépe spravovaný na ostrově: žádná mafie ani povinný průvodce, u vstupu se žádá jen dobrovolný příspěvek a je tu hezká restaurace se skvělým výhledem a dobrým jídlem. Kousek dál po silnici se můžeš zastavit u rýžových polí Sidemen (Google Maps). A nakonec myslím, že stojí za to navštívit chrám Besakih. Podle mě nejpůsobivější na ostrově.

Tolik na úvod: Kintamani je hornatá oblast na severovýchodě Bali a je obzvlášť známá díky hoře Batur a stejnojmennému jezeru, které leží na jejím úpatí. Mezi nimi leží malá vesnice Toya Bungkah, kde je většina turistických zařízení v oblasti a která slouží jako výchozí bod túr, zejména oblíbeného výstupu za východem slunce na horu Batur (Google Maps)

I když mnoho lidí dává přednost organizovanému výletu, na rozdíl od toho, co ti chtějí namluvit místní, není nelegální vystoupat na vrchol bez průvodce. Vede tam spousta různých stezek (All Trails) (All Trails) (All Trails). Bohužel mnoho nedávných komentářů zřejmě naznačuje, že kontrolu převzala místní mafie a nutí lidi platit přemrštěné částky za zbytečného průvodce. Já bych takový přístup nepodporoval. V každém případě počítej se spoustou lidí, kteří se přijdou podívat na východ slunce, zvlášť v hlavní sezóně. Pokud se ti nechce dřít, je tu několik barů/restaurací s fantastickými výhledy na sopku, které příhodně otevírají už za úsvitu, jako AKASA Specialty Coffee (Google Maps), nebo pokud chceš, můžeš prostě zastavit u silnice.

Výstup na Mount Batur je zdaleka hlavní atrakcí oblasti, ale když už jsi tady, mohl bys navštívit i Pura Ulun Danu Batur, jeden z nejvýznamnějších chrámů na Bali.

Východ slunce z hory Batur.

Amed

Amed a okolí byl jedním z posledních regionů Bali, kam dorazil ekonomický rozmach turismu, a dodnes zůstává jednou z nejméně turistických oblastí. I během mé poslední návštěvy v půlce srpna nepůsobil zas tak přeplněně.

V každém případě drtivá většina turistů jezdí do Amedu kvůli skvělým místům na potápění a šnorchlování.

Nejoblíbenější je vrak Liberty v Tulambenu, loď amerického námořnictva, kterou v roce 1942 potopila japonská ponorka. Osobně jsem se v Amedu nepotápěl, ale pár kamarádů, kteří se potápění věnují, mi řeklo, že to rozhodně stojí za to. Pokud chceš šnorchlovat, můžeš to zvládnout sám na Pantai Jemeluk (Google Maps) a v Lipahu (Google Maps).

Vrak lodi Liberty.

Amed se navíc dá použít jako základna pro návštěvu nedalekého chrámu Pura Penataran Agung Lempuyang (Google Maps), který se stal obzvlášť populárním na Instagramu díky slavným „nebeským branám“ s Mount Agung v pozadí. Vždycky jsem ho odmítal navštívit, takže nemluvím z vlastní zkušenosti, ale jeden kamarád mi řekl, že v hlavní sezóně lidé stojí ve frontě celé hodiny, jen aby si udělali tu ikonickou fotku. Byl jsem naopak v nedalekém Lahangan Sweet (Google Maps), kde mezi různými plošinami postavili repliku „nebeských bran“. Vstup stojí 50 000 IDR, fantastický výhled na horu Agung a překvapivě málo lidí i na konci srpna.

Když už mluvíme o hoře Agung, pokud chceš, můžeš vystoupat na vrchol, který je se 3148 metry nejvyšším bodem ostrova. Nejkratší stezka (All Trails), která i tak znamená 1300 metrů převýšení, začíná u chrámu Pura Pasar Agung (Google Maps). Počítal jsem s tím, že na ni vylezu během své poslední návštěvy Bali, ale z různých důvodů jsem musel změnit plány, takže nemluvím z vlastní zkušenosti, ale jeden kamarád mi to popsal jako nádherný výstup. Bohužel podle posledních recenzí chce místní mafie 200 000 IDR za výstup i bez průvodce, což je naprosto nelegální. Jak už jsi asi pochopil, já bych takový přístup nepodporoval (přečti si recenze chrámu na Google Maps, ať si uděláš představu, s jakými lidmi máš co do činění).

Západ slunce v Lahangan Sweet.

Amlapura

Tenhle region v půli cesty mezi Amedem a Padang Bai nabízí nejednu zajímavou atrakci. Nejdřív ti doporučuju zajít se podívat na východ slunce na Bukit Cinta (Google Maps) – výhled na rýžová pole s horou Agung v pozadí je moc hezký.

Východ slunce na Bukit Cinta.

Naopak důrazně nedoporučuju Tirta Gangga (Google Maps), kde chtějí 70 000 IDR – opravdu nechápu, jak to lidé můžou doporučovat. Není tam doslova co dělat. Jen hordy turistů, kteří se fotí. Nebyl jsem tam, ale Taman Ujung (Google Maps) vypadá mnohem zajímavěji.

Tirta Gangga.

A nakonec doporučuju zaskočit do tradiční vesnice Bugbug (Google Maps) – na tomhle místě (Google Maps) je hezká cestička mezi rýžovými poli. Od kontrolního stanoviště, kde se platí vstup (Google Maps), je skvělý výhled na vesnici shora. Ani samotná Virgin Beach (Google Maps) není vůbec špatná.

Tradiční vesnice Bugbug.

Doprava po Východním Bali (Padang Bai, Kintamani, Amed a Amlapura)

Tady se myslím ještě víc než v jiných částech Bali opravdu vyplatí mít vlastní dopravní prostředek. Přesto jsou Grab, Gojek a Indrive vždycky dobrou možností, jak se přesouvat mezi jednotlivými destinacemi. Perama nabízí kyvadlovou dopravu za poctivé ceny.

Ubytování na Východním Bali (Padang Bai, Kintamani, Amed a Amlapura)

Jediné ubytování, které bych ti opravdu doporučil, je LinkeesHome Bungaya, výborný poměr ceny a kvality a majitel je prostě úžasný člověk. Jinak ti tenhle region ostrova nechává spoustu volnosti – můžeš si doslova rezervovat ten samý den podle toho, jak se ti zachce, a ani v půlce srpna jsem nikdy neměl problém něco najít.

Virgin Beach.

Ostrovy Nusa (Nusa Lembongan, Nusa Ceningan a Nusa Penida)

Jde o tři ostrovy u pobřeží Sanuru, jihovýchodně od Bali. Říká se jim také ostrovy Nusa, a přestože leží blízko Bali (jen 15 km od něj), byly spoustu let zdaleka méně turistické a přeplněné. I když se situace v poslední době docela dost změnila, myslím, že pořád můžou být zajímavým cílem pro ty, kdo chtějí utéct z „chaosu“ jižního Bali.

Blue Lagoon.

Všechny tři ostrovy nabízejí skvělé možnosti k potápění, ale i ke šnorchlování. Potápěčských center jsou tu doslova desítky. Já jsem se tady nikdy nepotápěl, ale pár kamarádů mi za ta léta doporučilo Scuba Junkie Penida a Mambo Dive Center. V období sucha je lepší viditelnost, ale manty a měsíčníky se tu dají vidět velmi často po celý rok. Já jsem byl na šnorchlovacím výletě s hostelem na Nusa Penidě a podařilo se mi vidět pár mant.

Devil’s Tears.

Nusa Lembongan a Nusa Ceningan

Ostrov Lembongan, nejblíž k pobřeží Bali, je zároveň nejrozvinutější. Za ním následuje Ceningan, který je s Lembonganem spojený mostem, takže se dá v podstatě mluvit o „jednom ostrově“, docela kompaktním, který se dá v klidu objet za jeden den. Upřímně řečeno, na těch dvou ostrovech nejsou bůhvíjaké atrakce. Podle mě je nejhezčí pláží Dream Beach (Google Maps). Vedle pláže je také oficiální vstup k Devil’s Tears (Google Maps), úseku pobřeží, kde se vlny tříští o útesy a vytvářejí působivé gejzíry vodní tříště. Je to taky pěkné místo na pozorování západu slunce. Místní chtějí 25 000 IDR. Pokud nechceš platit, můžeš projít přes Sandy Bay Beach (Google Maps). Další podobné místo na Nusa Ceninganu najdeš tady (Google Maps) a kromě toho doporučuju zaskočit k nedaleké Blue Lagoon (Google Maps). A nakonec, pokud jsi ještě nikdy neviděl mangrovový les, v Mangrove Point (Google Maps) si můžeš půjčit kajak a prozkoumat ho na vlastní pěst, nebo se přidat k výletu s průvodcem.

Mangrove Point.

Nusa Penida

Nusa Penida je podle mě nejkrásnější ze tří ostrovů a zdaleka největší a myslím, že stojí za to strávit tu aspoň pár dní. Samozřejmě hodně záleží na tom, kde se rozhodneš ubytovat, ale pokud si půjčíš skútr, můžeš začít den návštěvou chrámu Goa Giri Putri (Google Maps), který je ve srovnání s ostatními opravdu zvláštní, protože se nachází uvnitř jeskyně. Potom zamiř na Atuh Beach (Google Maps) a Diamond Beach (Google Maps), dřív než dorazí davy jednodenních návštěvníků z Bali. Za vstup chtějí 35 000 IDR a dalších 5000 IDR za parkování.

Diamond Beach.

Já jsem, ani ne úmyslně, vešel tudy, přes Atuh Beach Free Entrance (Google Maps), bez placení, ale jak se píše v recenzích, místní, kteří se potloukají po parkovišti, opravdu nejsou zrovna přátelští. Oficiální vstup je Diamond and Atuh car Park (Google Maps). Odtud můžeš pokračovat k vyhlídce Thousand Islands Viewpoint (Google Maps) a na Suwehan Beach (Google Maps), která je moc hezká a přinejmenším během mé návštěvy byla prakticky liduprázdná. Sestup chvíli trvá, ale pokud hledáš trochu klidu, rozhodně to stojí za to. Další možností je Tembeling Beach and Forest (Google Maps), ale tam jsem nebyl, takže to nebudu hodnotit. Doporučuju zakončit den na nějaké pěkné vyhlídce a dívat se na západ slunce. Já jsem byl na Banah Cliff Point (Google Maps), cesta je v docela dost špatném stavu, ale výhled na pobřeží je skvělý. Další možností nedaleko je Saren Cliff Point (Google Maps).

Suwehan Beach.

Druhý den můžeš začít ikonickou Kelingking Beach (Google Maps). I tady platí, že čím dřív dorazíš, tím líp. Já jsem tam přijel prakticky za svítání a opravdu jsem si to užil. Pláž je úchvatná, i když není nijak zvlášť vhodná ke koupání. Prudký sestup mě hodně bavil, ale pro někoho by to mohla být skutečná noční můra. Bohužel tu stavějí výtah, takže si představuju, že přeplněnost se bude jen zhoršovat.

Kelingking Beach.

Po Kelingking Beach můžeš zamířit k Angel’s Billabong (Google Maps), kde je moc pěkný přírodní bazén (při odlivu), a na nedalekou Broken Beach (Google Maps), kde přírodní oblouk oddělující malou lagunu od oceánu vytváří jedinečnou krajinu. Bohužel i tady je hromada lidí. Pokud se vydáš podél pobřeží směrem ke Korawa Beach (Google Maps), můžeš vidět manty přímo z útesu. V každém případě je to příjemná procházka.

Angel’s Billabong.

Pokud ti zbude čas, můžeš zajet do Crystal Bay (Google Maps), odkud doporučuju dojít pěšky na Pandan Beach (Google Maps) nebo Puyung Beach (Google Maps). Tyhle dvě pláže jsou mnohem méně přeplněné. Stezka je dobře sledovatelná a navíc zakreslená v Organic Maps.

Crystal Bay.

Doprava na ostrovy Nusa (Nusa Lembongan, Nusa Ceningan a Nusa Penida)

Z přístavu v Sanuru (Google Maps) jezdí každý den několik spojů jak na Lembongan, k Mushroom Bay Beach (Google Maps), tak na Nusa Penidu, která má dva přístavy: Penida Ferry Port (Google Maps) a Buyuk Harbour (Google Maps), odkud jezdí i přímé spoje na ostrovy Gili.

Kromě toho existují spoje mezi ostrovy, lodě kyvadlově jezdí mezi Yellow Bridge Port (Google Maps) a oblastí, odkud vyrážejí šnorchlovací výlety (Google Maps). Většinu společností, které provozují tyhle rychlolodě, si můžeš sám zarezervovat na 12Go.

Ubytování na Nusa Penidě

Hostel, kde jsem spal na Nusa Lembonganu, má zřejmě zavřeno, takže nemám žádné doporučení. Pokud hledáš levný a vůbec ne špatný hostel na Nusa Penidě, doporučuju Hostel Bukit Sangcure. Skvělý výhled, opravdu milý a ochotný personál (vyzvednou tě i v přístavu) a nabízejí výborné ceny šnorchlování a rychlolodí.

Pandan Beach.

Plánuješ cestu? Pokud ještě nemáš pojištění, najdeš tady mého průvodce nejlepšími cestovními pojištěními. Když si ho sjednáš přes odkazy v průvodci, podpoříš tenhle web a tebe to nebude stát nic navíc.

LOMBOK

Lombok, ostrov, který na mapě leží napravo od Bali, je méně rozvinutý a turisté ho pořád navštěvují poměrně málo, s výjimkou tří malých ostrovů na severozápadě, ostrovů Gili. Bali a Lombok spojují rychlolodě a trajekty prakticky ve dne v noci, ale pokud jsi ochotný utratit o něco víc, stojí za zvážení i lety z Denpasaru na Lombok International Airport, které nejsou při včasné rezervaci zas tak drahé.

Gili Air.

Poznámka: Stejně jako na Bali si myslím, že stojí za to zvážit, jestli si na prozkoumání Lomboku nepůjčit skútr. Podle tvého itineráře, třeba pokud se plánuješ vrátit na Bali, si ho můžeš půjčit rovnou na Bali a vzít trajekt v Padang Bai (Google Maps). Jízdní řády si můžeš zkontrolovat a rezervovat online na tomhle webu. V době psaní tohoto průvodce bylo k zaplacení potřeba mít účet u místní banky. V každém případě je u přístavu spousta agentur, které ti to za malý poplatek zarezervují.

Pokud naopak plánuješ pokračovat dál na Flores nebo se každopádně nechceš vracet na Bali, můžeš si skútr půjčit přímo v přístavu, když dorazíš. Půjčovny jsou jak v Lembaru (Google Maps), kam připlouvá trajekt, tak v Bangsalu (Google Maps), kam připlouvají rychlolodě, které zastavují i na ostrovech Gili.

Ostrovy Gili

Tahle skupina 3 malých ostrovů severozápadně od Lomboku je považovaná za atrakci číslo jedna ostrova Lombok a často se navštěvuje v rámci cesty na Bali. Nečekej nedotčený ráj, masový turismus sem dorazil už dávno, ale pokud chceš pár dní u moře, ostrovy nejsou zas tak špatné.

Gili Air.

Co dělat a vidět na ostrovech Gili

Každý ostrov má jinou atmosféru. Ten hlavní, Gili Trawangan, je považovaný za „party island“, a proto na něj jezdí hlavně backpackeři, zatímco Gili Meno je nejoblíbenější mezi páry a rodinami. Rozumným kompromisem je pravděpodobně Gili Air.

Kromě nádherných pláží tu nejsou bůhvíjak velké atrakce. Já jsem byl na klasickém šnorchlovacím výletě a celkově to nebylo zas tak špatné, ale ani výjimečné. Většina korálového útesu v blízkosti ostrovů není vůbec v dobrém stavu. Nejlepší, co tu můžeš dělat, je prostě odpočívat a užívat si tenhle malý kousek ráje s dobrou knížkou nebo drinkem.

Na ostrovech nejezdí žádná motorová vozidla, ale vzhledem k jejich velikosti to vůbec není problém. Můžeš je v klidu projít pěšky nebo si půjčit kolo, což je nejběžnější volba.

Gili Meno.

Ubytování na ostrovech Gili

Já jsem bydlel na Gili Air, konkrétně ve Fantastic B”n”B, což je dobrá levná možnost pár kroků od přístavu. Milý a ochotný personál.

Doprava na ostrovy Gili

Přímé spoje rychlolodí jezdí z Buyuk Harbour (Google Maps) na Nusa Penidě, z Mushroom Bay Beach (Google Maps) na Nusa Lembonganu, z přístavu v Sanuru (Google Maps) a z Padang Bai (Google Maps). Většinu společností, které provozují tyhle rychlolodě, si můžeš sám zarezervovat na 12Go. Z ostrovů Gili do přístavu Bangsal (Google Maps) na Lomboku jezdí lodě často po celý den.

Gili Air.

Kuta Lombok

Rozhodně si ji nespleť s Kutou na Bali. Tohle místo na jihu Lomboku je mezi backpackery nejoblíbenějším cílem u moře. Jsou tu pěkné pláže, ale hlavně skvělý surf, a masový turismus sem teprve přichází. Ještě než dorazíš do Kuty, leží u silnice tradiční sasacká vesnice Sade (Google Maps). Nebyl jsem tam, ale mohla by to být zajímavá zastávka, pokud jsi nikdy nic podobného neviděl.

Co dělat a vidět v Kutě na Lomboku

Já nesurfuju, ale jak jsem právě zmínil, celá oblast je mezi surfaři opravdu oblíbená, takže si představuju, že vlny nejsou vůbec špatné, a surfařské školy tu rozhodně nechybějí. Pokud tě to zajímá, doporučuju ti udělat si malý průzkum. V každém případě stačí vkročit na pláž a hned ti někdo nabídne lekce surfování.

Surfaři na Pantai Tanjung Aan.

Pláže v Kutě na Lomboku

V okolí Kuty na Lomboku jsou desítky, ne-li stovky pláží a je nemyslitelné navštívit je všechny. Níže uvádím své oblíbené z těch, které jsem viděl.

Pantai Tanjung Aan (Google Maps): je to široká zátoka, kde se zdá, že podmínky pro surfování nejsou špatné. Samotná pláž není výjimečná, ale je docela dobře vybavená, se spoustou barů, restaurací a lehátek, pokud je to to, co hledáš.

Nicole’s Monkey Beach (Google Maps): je to zdaleka moje nejoblíbenější pláž. Je trochu „odlehlá“ a dá se na ni dostat jen pěšky přes Bukit Merese (Google Maps) nebo za odlivu z pláže Tanjung Aan podél útesů. Malá zátoka je chráněná, takže je ideální na plavání. Je tu jen jeden bar/restaurace, který pronajímá i lehátka, a majitel je nesmírně přátelský. Nedaleká Moha Beach (Google Maps) je hezká hlavně za odlivu, kdy se vytvoří přírodní bazén.

Nicole’s Monkey Beach.

Pantai Selong Belanak (Google Maps): je to pláž známá vodními buvoly, kteří tudy obvykle procházejí při západu slunce. Já jsem je neviděl, ale pláž je i tak moc pěkná. Za parkování chtějí 10 000 IDR. Pokud se sem rozhodneš zajet, nedaleko je výborná restaurace Warung Corner (Google Maps). Další dvě pláže v okolí, které se často doporučují, jsou Pantai Semeti (Google Maps) a Pantai Mawi (Google Maps)

Vyhlídky v Kutě na Lomboku

Jsou tu nejméně tři opravdu pěkné vyhlídky se skvělým výhledem na členité pobřeží. Bukit Seger (Google Maps) je nejblíž „centru“. Tady za vstup chtějí 10 000 IDR. Bukit Merese (Google Maps), kterou jsem už zmínil, je poloostrov, kde leží i Nicole’s Monkey Beach, takže se tu můžeš zastavit na západ slunce, až strávíš odpoledne na pláži. I tady, pokud přijedeš po silnici, chtějí 10 000 IDR za parkování. A nakonec je tu Bukit Pedau (Google Maps), kde přinejmenším v době, kdy jsem tam byl já, nikdo peníze nevybíral. Zaparkovat můžeš tady (Google Maps) a vyjít nahoru po stezce.

Bukit Pedau.

Goa Bangkang a Goa Sumur

Goa Bangkang (Google Maps) a Goa Sumur Lombok (Google Maps) jsou dvě jeskyně kousek od sebe, hned za Kutou na Lomboku. Přes den se tu dají udělat fotky s paprsky světla, které pronikají otvory ve stropě jeskyně. Pokud jsem to dobře pochopil, za vstup chtějí 50 000 IDR. Já jsem je vynechal, ale někomu by se mohly líbit.

Na závěr: v Kutě na Lomboku se často nabízí island hopping na „Secret Gilis“. Je to skupina ostrovů nedaleko Lembaru, které zas tak tajné nejsou. Nebyl jsem tam, takže to nebudu hodnotit, ale mohl by to být pěkný způsob, jak strávit den. Na téhle stránce najdeš víc informací.

Pantai Selong Belanak.

Ubytování v Kutě na Lomboku

Já jsem spal v Gani Homestay, který je trochu mimo hlavní turistickou oblast, nic výjimečného. V okolí je spousta levných guesthousů. Pokud máš skútr, je tahle oblast klidná a o něco levnější. V každém případě je tu opravdu hodně možností. Pokud se rozhodneš ubytovat v téhle části nebo tudy jen projíždíš, doporučuju zajít se najíst do Kiena Warung (Google Maps), levné a vynikající jídlo.

Doprava do Kuty na Lomboku

Pokud necestuješ na skútru, Perama nabízí shuttle busy za férové ceny. Na Lomboku funguje síť sdílených taxíků, které jezdí kyvadlově mezi hlavními turistickými cíli, a přesun ti zařídí kterýkoli guesthouse. Pokud přijedeš do přístavu Lembar, připrav se, že budeš mít co do činění s „místní mafií“, která ovládá taxíky.

Pantai Selong Belanak.

Ekas

Ekas je vesnice na západním pobřeží poloostrova na jihovýchodě Lomboku, ale často se tak označuje celá oblast. Nebyl jsem tam, ale je to cíl, který je čím dál oblíbenější mezi cestovateli, kteří chtějí vybočit z klasických turistických tras. Popsali mi ji jako pořád ještě divokou oblast, kde jedna liduprázdná pláž následuje druhou. Ekas je navíc k Pink Beach (Google Maps) mnohem blíž než Kuta na Lomboku, i když podle toho, co se píše, ta pláž zas tak růžová není. Tady najdeš článek s dalšími informacemi.

Tetebatu

Tetebatu je klidná vesnice na jižních svazích hory Rinjani, kde se dá mezi rýžovými poli, vodopády a autentickým místním kouzlem v klidu strávit pár dní.

Rýžová pole v Tetebatu.

Co dělat a vidět v Tetebatu

Než se podíváme, co dělat v Tetebatu, rád bych zmínil, že pokud chceš, můžeš vesnici využít jako základnu pro výstup ke kráteru hory Rinjani. Tahle stezka je mnohem méně frekventovaná než ta, která vede ze Senaru a Sembalunu, takže pokud hledáš méně přeplněnou alternativu, určitě to může být možnost. Musím ale upřesnit, že odtud se dá vystoupat jen ke kráteru, ne na samotný vrchol.

Treky v Tetebatu

Ve všech guesthousech se nabízejí „trekking tours“. Upřímně si nemyslím, že to stojí za to, ale pokud dáváš přednost něčemu organizovanějšímu, určitě jsou jednou z možností. Pokud naopak preferuješ přístup na vlastní pěst, tady (Google Maps) začíná pěkná stezka, zakreslená i v Organic Maps. Trasa vede rýžovými poli a dá se spojit s návštěvou Big waterfall (Google Maps) a Tetebatu Waterfall (Google Maps), když se zhruba budeš držet trasy, kterou jsem zakreslil tady (All Trails), a zakončit ji návštěvou Monkey Forest (Google Maps), kde můžeš vidět černé opice.

Nadrozměrný náklad v Monkey Forest.

Poznámka: U Big Waterfall v období sucha neteče voda, ale i tak se tu můžeš vykoupat, chtějí 10 000 IDR. 10 000 IDR chtějí i u Tetebatu Waterfall, zatímco v Monkey Forest 30 000 IDR. Každopádně je tu několik bočních vstupů, kde nikdo nekontroluje. Já jsem například přijel od Ima’s Cafe & Orchard (Google Maps), který doporučuju, a zaparkoval jsem tady (Google Maps). Je tu zřícený most, odkud můžeš sejít pěšky dolů a vejít do lesa. Na závěr: další vodopád, který se často doporučuje, je Air Terjun Jeruk Manis (Google Maps). Podle toho, co se píše, tě ale „místní mafie“ nutí vzít si průvodce za absurdní ceny. Přečti si i tak pár nedávných recenzí, třeba se situace změnila. Já jsem se tomu ale raději vyhnul.

Černé opice v Monkey Forest.

Vodopády Benang Stokel a Benang Kelambu

Benang Stokel a Benang Kelambu (Google Maps) jsou dva nádherné vodopády a ve stejné oblasti jsou ještě další dva pěkné vodopády: v podstatě čtyři vůbec ne špatné vodopády asi 40 minut od Tetebatu. Bohužel i tady všechno úplně ovládla místní mafie. Oficiálně stojí vstup 10 000 IDR, ale cizinci jsou odkláněni do „informačního centra“, kde chtějí mnohem víc, a cena se navíc liší podle toho, kolik vodopádů chceš navštívit. Ukázali mi nějaké „oficiální“ vstupenky. Když jsem chtěl mluvit s vedoucím a vidět nějaký oficiální průkaz, řekli mi, že tu nikdo není. V tu chvíli jsem vešel bez placení a úplně je ignoroval. Vůbec nebyli rádi, ale nic neudělali. Podle některých recenzí ale umějí být agresivní.

Ať už se rozhodneš jít, nebo ne, zaplatit, nebo ne, průvodce rozhodně nepotřebuješ. Stezka, která spojuje čtyři vodopády, je skoro všude velmi zřetelná a v každém případě je jasně zakreslená v Organic Maps.

Benang Kelambu.

Doprava do Tetebatu

Pokud necestuješ na skútru, na Lomboku funguje síť sdílených taxíků, které jezdí kyvadlově mezi hlavními turistickými cíli, a přesun ti zařídí kterýkoli guesthouse.

Ubytování v Tetebatu

Tetebatu Sama Sama Bungalows je nádherné ubytování uprostřed zeleně, s bazénem a snídaní v ceně.

Benang Stokel.

Sembalun

Sembalun je další vesnice na úpatí hory Rinjani, která nabízí dechberoucí krajinu a ideální základnu pro každého, kdo chce vystoupat na vrchol sopky.

Co dělat a vidět v Sembalun Lawangu

Bukit Selong

Bukit Selong (Google Maps) je kopec se skvělým výhledem na fotogenické rýžové terasy Sembalun Lawangu. Z parkoviště (Google Maps) na vrchol je to pěšky jen asi deset minut. Doporučuju hlavně při západu slunce. Pozor na opice. Za vstup chtějí 10 000 IDR. Nebyl jsem tam, ale pokud chceš, nedaleko je rekonstrukce malé tradiční vesnice (Google Maps).

Bukit Selong.

Pergasingan Hill

Pergasingan Hill (Google Maps) nabízí fantastické výhledy jak na údolí poseté rýžovými poli, tak na impozantní horu Rinjani. Zaparkovat můžeš přímo u začátku stezky tady (Google Maps). GPS stopu najdeš na téhle stránce (All Trails). Stezka není nijak zvlášť dlouhá, ale je poměrně strmá a nepovolí ani na chvíli. Svižným tempem mi trvalo necelou hodinu, než jsem se dostal do oblasti, kde lidé kempují. Vyrazil jsem brzy, abych z vrcholu viděl východ slunce (což doporučuju!), takže u vstupu nikdo nevybíral peníze, ale pokud jsem to dobře pochopil, normálně chtějí 10 000 IDR po místních a 25 000 IDR po cizincích. Skvělý výhled.

Výhled z Pergasingan Hill.

Hora Rinjani ze Sembalun Lawangu

Stezka, která vede na horu Rinjani ze Sembalunu, je vůbec nejkratší pro každého, kdo se chce dostat na samotný vrchol sopky. Tady najdeš mapu se třemi stezkami, které stoupají po severním svahu sopky ze Sembalunu, Toreanu a Senaru, a doufám, že bude jasnější, co myslím.

Výstup na vrchol se obvykle zvládá za dva dny. První den se stoupá ke kráteru, kde se nocuje ve stanu, druhý den za svítání se vystoupá na samotný vrchol a pak se sestupuje do Sembalun Lawangu.

Po dlouhém smlouvání s Bukit Senaru Homestay jsem zaplatil 1,4 milionu se vším všudy (včetně dopravy ze Senaru a zpět, kam jsem jel za kamarádem, který přijížděl z ostrovů Gili). Samozřejmě si to všechno můžeš zařídit přímo v Sembalun Lawangu. Je to nádherný trek s dechberoucí krajinou, ale rozhodně se nesmí brát na lehkou váhu. I když je to na dva dny, jde i tak zhruba o 2800 metrů převýšení celkem, s vrcholem ve výšce 3726 metrů (All Trails). Tohle rozhodně není procházka!

Navíc úsek od kráteru na vrchol sopky je často vystavený silnému větru a nepomáhá ani kluzký terén ze sopečného popela a suti. Další věc, kterou bohužel musím zmínit, je žalostný stav stezky a kempu: množství odpadků, toaletního papíru a lidských výkalů je otřesné.

Rinjani z Pergasingan Hill.

Ubytování v Sembalun Lawangu

Já jsem spal v Tresno Sembalun Rinjani, což je jedna z nejlevnějších možností. Pokoje nejsou nic výjimečného, určitě se dá najít něco lepšího, ale na jednu noc to bohatě stačí. Personál je opravdu přátelský.

Doprava do Sembalun Lawangu

Pokud necestuješ na skútru, na Lomboku funguje i síť sdílených taxíků, které jezdí kyvadlově mezi hlavními turistickými cíli, a přesun ti zařídí kterýkoli guesthouse.

Pole v Sembalun Lawangu.

Senaru

Jak jsem už zmínil, Senaru je další vesnice, která slouží jako základna pro výstup na sopku Rinjani, zejména pro ty, kdo se chtějí dostat jen ke kráteru, a ne na samotný vrchol. Zároveň je to skvělé místo, kde strávit pár dní odpočinkem a objevováním vodopádů v okolí.

Co dělat a vidět v Senaru

Senaru toho moc nenabízí, doporučuju jen podívat se na vodopády a zorganizovat si trek na horu Rinjani. Pokud ale máš víc času, můžeš navštívit tradiční vesnici (Google Maps) a kávové plantáže, kde je vyhlídka na vodopád Tiu Kelep (Google Maps).

Kráter hory Rinjani.

Vodopády v Senaru

Kousek od vesnice jsou dva nádherné vodopády, které rozhodně stojí za návštěvu: Sendang Gile (Google Maps) a Tiu Kelep (Google Maps). Jsou tu dva vstupy: Gate 2 (Google Maps) a Gate 1 (Google Maps). Je jedno, který vybereš, rozhodni se podle toho, kde bydlíš. Vstup stojí 20 000 IDR.

Samozřejmě se tě zeptají, jestli chceš průvodce, ale ten není vůbec potřeba. Stezka je dobře sledovatelná a je zakreslená v Organic Maps. Pokud to jde, zkus vodopády navštívit brzy ráno, zejména o víkendu, kdy je tu spousta místních turistů.

Tiu Kelep.

Hora Rinjani ze Senaru

Jak jsem už řekl, Sembalun je ideálním výchozím bodem pro ty, kdo se chtějí dostat na samotný vrchol sopky, zatímco Senaru je nejoblíbenější volbou pro ty, kdo chtějí dojít jen ke kráteru. Pro přehlednost znovu přikládám mapu se třemi stezkami, které stoupají po severním svahu sopky.

Trek, který se ze Senaru obvykle nabízí, trvá tři dny a dvě noci: první den se stoupá ke kráteru, kde se nocuje, další den může, kdo chce, vystoupat na vrchol Mount Sangkareang neboli „Second Summit“ na východ slunce a pak se sestupuje k jezeru, kde se druhou noc spí poblíž termálních pramenů (Google Maps). Třetí den se sestupuje po stezce, která vede do Toreanu. I když je to méně náročné než výstup na samotný vrchol, i tak jde o trek, který se rozhodně nesmí brát na lehkou váhu. Jen první den se nastoupá zhruba 2000 metrů převýšení.

Základní tábor pro výstup na vrchol.

Další zajímavou možností, kterou v Senaru nabízejí pro každého, kdo nemá moc času nebo prostě nemá chuť kempovat, je jednodenní výlet: tedy začít stoupat uprostřed noci, abys u kráteru stihl východ slunce, a pak sestoupit zpátky do Senaru, v podstatě po stezce popsané na téhle stránce (All Trails). Mluvil jsem s jedním klukem, který za tuhle možnost zaplatil u Bukit Senaru Homestay jen 500 000 IDR.

Na závěr: tohle jsou nejoblíbenější trasy, ale doslova si můžeš sestavit trasu, jakou chceš. Někdo si dá „grand tour“: vystoupá na vrchol ze Sembalunu a pak sestoupí do Senaru přes termální prameny, nebo obráceně. Zkrátka spousta možností pro každý vkus.

Vrchol hory Rinjani.

Ubytování v Senaru

Jak jsem už zmínil, já jsem spal v Bukit Senaru Homestay, skromný pokoj, ale vůbec ne špatný. Treky na Rinjani tu nabízejí za velmi příznivé ceny.

Doprava do Senaru

Pokud jsi na ostrovech Gili, po příjezdu do přístavu Bangsal (Google Maps) bys obvykle měl najít sdílené taxi nebo třeba i nějaký minibus do Senaru, ale připrav se na tvrdé smlouvání. Asi bude lepší nechat si přesun zařídit od guesthousu. Případně si můžeš půjčit skútr, na kterém budeš jezdit po Lomboku a který vrátíš, až se budeš vracet na Bali, nebo předtím, než nastoupíš na loď na Flores. Z jakéhokoli jiného místa se podle mě vyplatí nechat si zarezervovat ta známá sdílená taxi.

Kráter Rinjani.

Senggigi

Senggigi označuje oblast severně od Mataramu, která zahrnuje i stejnojmennou vesnici. Je to vůbec nejkomerčnější a nejrozvinutější oblast Lomboku, s četnými hotely a restauracemi, které se hemží západními turisty. Přesto jsme pořád na Lomboku, takže atmosféra je celkově klidná.

Co dělat a vidět v Senggigi

Upřímně řečeno, Senggigi mi nepřišlo nijak zvlášť zajímavé. Kromě toho, že tu strávíš pár dní odpočinkem na pláži, tu toho moc na práci není. Senggigi Beach (Google Maps) je hlavní pláž, nic výjimečného, ale ani zas tak špatná. V každém případě ti radím zamířit na pláže dál na sever, jako je Nipah Beach (Google Maps) a Pantai Pandanan (Google Maps). Navíc pobřežní silnice nabízí nejeden zajímavý výhled, jako třeba ten z Malimbu Hill (Google Maps).

Senggigi Beach.

Ubytování v Senggigi

Já jsem strávil jednu noc v Mugeni Homestay, výborný poměr ceny a kvality.

Doprava do Senggigi

Pokud necestuješ na skútru, na Lomboku funguje síť sdílených taxíků, které jezdí kyvadlově mezi hlavními turistickými cíli, a přesun ti zařídí kterýkoli guesthouse.

Západ slunce na Senggigi Beach.

SUMBAWA

Sumbawa je rozhodně málo turistický ostrov. Většina cestovatelů se přesouvá rovnou z Lomboku na Flores, aby navštívila slavný národní park Komodo. Plánoval jsem ostrov prozkoumat v roce 2023, ale bohužel jsem musel za pochodu změnit itinerář, takže i když jsem si udělal nejeden průzkum a celkově mi připadalo, že ostrov má nejednu zajímavou destinaci, nemůžu mluvit z vlastní zkušenosti. I tak: pokud hledáš cíl, kam masový turismus ještě nedorazil, a máš čas, jsem si jistý, že dostat se na Flores po souši přes Sumbawu může být pěkný zážitek. Travelfish má na svém webu průvodce. Tady najdeš dalšího průvodce, i když ne moc podrobného.

FLORES

Pro mnoho cestovatelů je Flores synonymem Komoda: slavného národního parku, domova varana komodského a některých z nejlepších potápěčských lokalit na světě, skutečného ráje na zemi. Ostrov ale nabízí mnohem víc. Týdny, které jsem strávil cestou přes Flores na skútru z Labuan Bajo do Maumere, patří k nejkrásnějším ze všech mých cest. Ostrov, který stojí za to objevit, kam masový turismus ještě nedorazil, ale zároveň s dostatečnou úrovní turismu, aby tu bylo ubytování a infrastruktura.

Jelen na Komodu.

Labuan Bajo

Labuan Bajo není nic jiného než přístavní město, které slouží jako výchozí bod pro každého, kdo chce prozkoumat národní park Komodo. Odtud se dají zorganizovat všechny myslitelné i nemyslitelné výlety.

Co dělat a vidět v Labuan Bajo

Jak jsem už zmínil, samotné Labuan Bajo toho moc nenabízí, ale pokud máš pár hodin, můžeš navštívit Rangko Cave (Google Maps), známou svým přírodním bazénem se slanou vodou, který se brzy odpoledne, když do jeskyně otvorem proniká slunce, rozzáří nádhernou hrou světel. Musíš si k tomu vzít loď tady (Google Maps), asi půl hodiny od Labuan Bajo. Chtějí 100 000–200 000 IDR podle toho, jak dobře umíš smlouvat a kolik vás je, a dalších 50 000 IDR za vstup do jeskyně.

Národní park Komodo.

Národní park Komodo

Mnoho cestovatelů se rozhodne prozkoumat park na výletě lodí z Lomboku do Labuan Bajo nebo obráceně. Výlet nabízí několik společností, ale program je docela standardní a trvá čtyři dny a tři noci. Já jsem jel s Kareem the Explorer v „Deck class“, a i když se to nedá nazvat pohodlným, celkově si nemám na co stěžovat. Je ale několik společností, které nabízejí v podstatě stejný typ cesty, například: Wanua Adventure, Green Rinjani a Travel Wise.

Pink Beach.

Podrobný program, který tu nebudu opakovat, najdeš na jednotlivých odkazech, ale v podstatě první dva dny na lodi nejsou nic moc: krátká zastávka na Pulau Kenawa (Google Maps) první den, žraloci velrybí druhý den ráno (krmí je, a mně osobně to přišlo hodně smutné, ani jsem nešel do vody) a pak už jen spousta plavby, která může být, pokud budeš mít smůlu na rozbouřené moře, skutečným mučením. Dva dny uvnitř národního parku byly naopak nádherné: viděli jsme varany komodské (Google Maps), Pink beach (Google Maps), pár zastávek na šnorchlování a západ slunce na ikonickém Pulau Padar (Google Maps).

Západ slunce na Pulau Padar.

Případně můžeš prostě přiletět do Labuan Bajo a zorganizovat si jedno- nebo vícedenní výlet lodí přímo odtamtud. Pokud se výlet z Lomboku stal mezi cestovateli tak oblíbeným, myslím, že je to hlavně kvůli rozpočtu. Výlet lodí totiž stojí jen o málo víc než samotná letenka z Lomboku do Labuan Bajo, a pokud cestuješ opačně (Labuan Bajo – Lombok), můžeš utratit ještě míň, protože v tomhle směru je mnohem menší poptávka. Lodě se každopádně musí nutně vrátit, takže jsou ochotné nabídnout výrazné slevy.

Varan komodský.

Na závěr: pokud máš potápěčskou licenci, důrazně doporučuju udělat si v parku aspoň jeden den potápění, je to opravdu jedno z nejlepších míst na světě. Já jsem absolvoval tři fun dives s Uber Scuba Komodo (Google Maps) a byl jsem opravdu spokojený: milý a zkušený personál, pěkně pohodlná loď a výborné jídlo. Navíc přijímají platby přes Wise, což je opravdu praktické. Pokud ještě nemáš účet, přes tenhle odkaz je tvůj první převod až do 500 € úplně zdarma. Další potápěčská centra, která se často doporučují, jsou Wet Frog Divers (Google Maps) a Divers Paradise Komodo (Google Maps). Pokud naopak hledáš levný liveaboard, jeden dobrý kamarád mi doporučil Wunderpus Liveaboard.

Ubytování v Labuan Bajo

Já jsem spal v Bajo Nature Backpackers, výborném hostelu s dobrou polohou a velmi milým personálem. Doporučuju.

Doprava do Labuan Bajo

99 % cestovatelů přijíždí do Labuan Bajo po moři na výletě z Lomboku nebo letadlem z Bali (lety jsou denně). Můžeš také zvážit, že poletíš do Maumere a pojedeš „obráceně“: přejedeš Flores po souši a pak se vydáš na výlet lodí na Lombok. Mezi Labuan Bajo a ostrovem Sulawesi jezdí trajekty oběma směry.

Koupání se žraloky velrybími.

Doprava po Floresu

Ještě než se podíváme na jednotlivé atrakce na Floresu, myslím, že stojí za to říct pár slov o tom, jak se po ostrově pohybovat na klasické trase z Labuan Bajo do Maumere a obráceně.

Flores na skútru/motorce

Tuhle možnost jsem zvolil já a doporučuju ji každému, kdo chce co největší svobodu a špetku dobrodružství. „Trans-Flores Highway“ byla nedávno zmodernizovaná, a je proto ve výborném stavu. Navíc na ostrově není velký provoz, takže je to celkově příjemná silnice. Vedlejší silnice jsou ale často v hrozném stavu. Nic nemožného, ale rozhodně je dobré mít na dvou kolech aspoň minimální zkušenosti. Pokud se rozhodneš pro tuhle možnost, pokud vím, jsou jen dvě možnosti, jak si skútr půjčit v Labuan Bajo a vrátit ho v Maumere, nebo obráceně.

Nejlevnější možnost nabízí Marian, kterého najdeš v Divers Paradise Komodo (Google Maps) v Labuan Bajo a který spolupracuje s Lena House (Google Maps) kousek za Maumere. Když jsem tam byl já, chtěli 100 000 IDR na den, 400 000 IDR zálohu a dalších 400 000 IDR za vrácení skútru. Pokud cestuješ s velkým zavazadlem, můžeš si zařídit převoz části zavazadel. Dražší možnost nabízí Motor Adventure Bali (Google Maps), kancelář v Maumere najdeš tady (Google Maps). Já jsem si musel půjčit od nich, protože Marian neměl volné skútry. Aktuální ceny ti doporučuju zkontrolovat na oficiálním webu, ale jsou výrazně vyšší. Je ale stejně pravda, že skútry/motorky jsou v lepším stavu, můžeš si sjednat pojištění, přijímají platby kartou atd. atd. Zkrátka úplně jiný typ služby.

Hora Inerie.

Soukromý řidič na Floresu

Trochu jako na Sumatře se dobrá část cestovatelů, zejména rodiny nebo skupiny, rozhodne prostě vzít si soukromého řidiče. Je to určitě pohodlná možnost, ale také zdaleka nejdražší, počítej s tím, že zaplatíš aspoň 30/40 € na den plus benzín. Guesthousy ti obvykle dokážou dát nejeden kontakt.

Veřejná doprava na Floresu

Poslední možností je kombinace veřejné dopravy a sdílených taxíků. Skoro jistě si budeš muset na místě stejně půjčit skútr, abys mohl navštívit jednotlivá zajímavá místa nebo se přidat k nějakému výletu, ale na dlouhé přesuny je veřejná doprava bezpochyby dobrá možnost. Jezdí tu klasické místní minibusy, často nacpané k prasknutí, a sdílená taxi, ale také často doporučované minibusy Gunung Mas, které si můžeš rezervovat přes WhatsApp. V každém případě ti s rezervací pomůže kterýkoli guesthouse, řekne ti, kde je zastávka, a v některých případech tě nechá i vyzvednout.

Wae Rebo.

Wae Rebo

Wae Rebo (Google Maps) je nejznámější tradiční vesnice na ostrově, ne-li v celém souostroví. Turistická část vesnice s ikonickými tradičními domy, ve výšce přes tisíc metrů nad mořem a obklopená údolími a lesy, je nepochybně působivá. Podle mě ale přišla o velkou část své autenticity a v podstatě se proměnila v komerční atrakci, i tak bych ale návštěvu doporučil. Přišel jsem před polednem a mohl jsem si to v klidu užít: hrál jsem s místními volejbal, povídal si s nimi a dělal další věci. Odpoledne ale začaly přicházet velké davy a večer to vypadalo, že je tu víc turistů než obyvatel. Nebo aspoň takový jsem měl dojem. Zkrátka: jdi tam s přiměřenými očekáváními.

Aby ses tam dostal, musíš jít necelé dvě hodiny po dobře značené a udržované stezce, která začíná tady (Google Maps), průvodce rozhodně není potřeba (All Trails). Já jsem tam zůstal přes noc, chtějí 350 000 IDR včetně večeře a snídaně. Pokud chceš vesnici jen navštívit a sejít dolů ještě týž den, myslím, že chtějí 50 000 IDR.

Z vesnice pod Wae Rebo se dají, pokud chceš, zorganizovat výlety na nedaleký Mules Island (Google Maps). Já jsem tam ale nebyl.

Wae Rebo.

Ubytování ve Wae Rebo

Já jsem vyrazil z Labuan Bajo pozdě odpoledne, takže jsem nakonec strávil noc v Parle Zo Cottage (Google Maps) a do Wae Rebo jsem vystoupal až druhý den ráno. Možnost, která se často doporučuje, je Wae Rebo Lodge (Google Maps).

Doprava do Wae Rebo

Pokud jedeš z Labuan Bajo na skútru, věz, že pobřežní silnice je v hrozném stavu, ledaže by se to v poslední době změnilo. Pokud vím, žádná veřejná doprava sem nejezdí, ale protože je to poměrně blízko Labuan Bajo, můžeš se přidat k organizovanému výletu nebo prostě najít někoho, s kým se podělíš o taxi.

Wae Rebo.

Ruteng

Ještě než dorazíš do Rutengu, je tu, pokud chceš, Todo (Google Maps), další tradiční vesnice, kterou můžeš navštívit. Nebyl jsem tam, každopádně tady chtějí 100 000 IDR a podle recenzí se zdá, že nejednomu člověku připadá málo autentická.

Rýžová pole u Rutengu.

Co dělat a vidět v Rutengu

Ale zpátky k samotnému Rutengu: ve městě toho moc k vidění není. Jedinou skutečnou atrakcí je tradiční vesnice Ruteng Puu (Google Maps), která ale má hrozné recenze, a navíc jsem přijel z Wae Rebo, takže jsem se jí raději vyhnul. Stačí ale vyjet kousek z centra a můžeš si užívat malebné výhledy. Sun Rice Homestay každé ráno pořádá vycházku rýžovými poli na východ slunce, ale pokud chceš, můžeš prostě zastavit u silnice (Google Maps) (Google Maps).

Východ slunce se Sun Rice Homestay.

Během jednoho dne můžeš prozkoumat okolí Rutengu. Silnice tu dost často nepatří k nejlepším, ale nejsou ani zas tak špatné. Můžeš začít v Hobbit cave neboli Liang Bua (Google Maps), kde byl objeven Homo floresiensis, kvůli malému vzrůstu přezdívaný „hobit“, vyhynulý druh hominida, který žil asi před 100 000–50 000 lety a vyznačuje se malými rozměry (asi 1 metr na výšku). Vedle jeskyně je malé muzeum (Google Maps). Upřímně tu toho moc k vidění není, ale vstup stojí jen 20 000 IDR. Odtud můžeš pokračovat k vodopádu Air Terjun Pangkadari (Google Maps). Tam jsem nebyl, protože silnice je zřejmě v opravdu špatném stavu a na místě si musíš povinně vzít průvodce, protože stezka není nikde zakreslená a jde se asi hodinu.

Hobbit cave.

Byl jsem ale u vodopádu Air Terjun Tengkulese (Google Maps), kvůli kterému musíš zaparkovat tady (Google Maps), a tohle je odbočka, která vede k parkovišti (Google Maps). Vodopád je moc pěkný, za parkování chtějí 10 000 IDR a nabídnou ti průvodce. Já jsem ho odmítl a nedělali kvůli tomu žádné potíže. Stezka je dobře sledovatelná, vodopád je moc pěkný a přinejmenším během mé návštěvy tam byly jen místní děti.

Air Terjun Tengkulese.

A nakonec doporučuju navštívit rýžová pole Lingko Spider Web (Google Maps), která mají, jak už název napovídá, při pohledu shora tvar pavučiny. Je to dané tradičním způsobem dělení půdy, který obyvatelé vesnice dodržují. Já jsem jen nechal vzlétnout dron z boční cesty, ale pokud chceš, je tu vyhlídka (Google Maps), kde místní chtějí 20 000 IDR.

Nakonec bych rád zdůraznil, že i když cestuješ veřejnou dopravou, můžeš se i tak rozhodnout půjčit si skútr v Rutengu, abys mohl navštívit Wae Rebo, jako to udělali dva kluci, které jsem poznal v guesthousu.

Lingko Spider Web.

Ubytování v Rutengu

Jak jsem už zmínil, já jsem spal v Sun Rice Homestay. Majitel a jeho rodina jsou neuvěřitelně milí a ochotní lidé. Snídaně je v ceně a večer se všichni společně večeří za velmi férovou cenu. Vřele doporučuju. Chacha Homestay & Dormitory je další možnost, kterou si cestovatelé často doporučují, i kdyby jen kvůli jídlu v restauraci.

Doprava do Rutengu

Pokud nemáš vlastní dopravní prostředek, Ruteng patří mezi místa, kam jezdí minibusy Gunung Mas.

Lingko Spider Web.

Bajawa

Ještě než dorazíš do Bajawy, často se doporučuje Danau Ranamese neboli jezero Ranamese (Google Maps), ale majitel guesthousu mi řekl, že to rozhodně nestojí za to, protože po cizincích chtějí 100 000 IDR, takže jsem jel dál. Další dvě oblíbené zastávky jsou Cepi Watu Beach (Google Maps) a Liang Bala Beach (Google Maps). Já jsem neměl chuť jít na pláž a navíc recenze mluví o spoustě odpadků, takže jsem i v tomhle případě jel dál.

Východ slunce z vrcholu hory Inerie.

Co dělat a vidět v Bajawě

Ve městě toho moc na práci není. Bajawa je v podstatě trochu jako Ruteng: prostě výborná základna pro objevování okolí.

Tradiční vesnice

V okolí Bajawy je několik tradičních vesnic etnické skupiny Ngada. Nejznámější je Bena (Google Maps), která byla podle všeho založena před více než tisíci lety. Na rozdíl od jiných tradičních vesnic tu lidé opravdu žijí, takže myslím, že nabízí o něco autentičtější zážitek. Vstup stojí 25 000 IDR. Pak můžeš pokračovat do Gurusiny (Google Maps), která je v podstatě prázdná, takže má trochu zvláštní atmosféru. U vstupu chtějí příspěvek. Odtud můžeš vyjet do Tololely (Google Maps). Silnice je v opravdu hrozném stavu, a protože se mi nechtělo jít pěšky, v jednu chvíli jsem se prostě otočil, aniž bych ji navštívil.

Vesnice Bena.

Vyhlídky

Vyhlídek, ze kterých se dá obdivovat sopka Inerie, jsou tu desítky. Na Wolobobo Viewpoint (Google Maps) se dá dojet autem/skútrem, takže je obzvlášť oblíbená, hlavně při západu slunce. Manulalo Panorama (Google Maps) je přímo v baru/restauraci a myslím, že je to ideální místo, kde se zastavit na jídlo po návštěvě tradičních vesnic a termálních pramenů.

A nakonec doporučuju Bukit Avatar Langa (Google Maps), kam se dostaneš na konci krátké (místy exponované) stezky, která začíná na parkovišti tady (Google Maps). Za vstup chtějí 20 000 IDR.

Wolobobo Viewpoint.

Hora Inerie

Kvůli špatnému počasí jsem musel výstup několikrát odložit, ale vystoupat na vrchol hory Inerie za svítání se pro mě mezitím stalo věcí principu, a to natolik, že jsem se po pár dnech v Riungu vrátil do Bajawy jen kvůli tomu, a rozhodně to stálo za to!

Výborný trek s krásným 360stupňovým výhledem z vrcholu. Průvodce rozhodně není potřeba, můžeš prostě nechat skútr u začátku stezky tady (Google Maps) a sledovat GPS stopu (All Trails). V každém případě, s výjimkou počáteční části, která vede přes dvůr dvou domů, a několika míst, kde je víc cestiček, není ani uprostřed noci zas tak těžké stezku sledovat. Pokud ti to dodá klid, můžeš si vždycky vzít průvodce. Kterýkoli guesthouse ti dá nějaký kontakt nebo ti aspoň zařídí dopravu, pokud nemáš skútr.

Východ slunce z vrcholu.

Termální prameny

Po výstupu na vrchol sopky za svítání si můžeš užít pár hodin odpočinku v termálních pramenech Manalage (Google Maps). Leží na soutoku dvou potoků, jednoho s horkou a druhého se studenou vodou, takže teplota není nikdy stálá. Opravdu jedinečný a velmi přírodní zážitek. Samozřejmě ti je doporučuju navštívit, i kdyby ses rozhodl na vrchol sopky nevystoupat. Vstup stojí 20 000 IDR. Ve směru na Riung jsou další termální prameny, Soa Mengeruda (Google Maps). Zařízení zažilo lepší časy, ale jednotlivé bazény nejsou vůbec špatné. Přesto, protože leží v podstatně nižší nadmořské výšce než Bajawa, ti doporučuju vyhnout se nejteplejší části dne, pokud zrovna není ošklivo, protože v horku termální lázně vůbec příjemné nejsou. Vstup stojí 20 000 IDR.

Termální prameny Manalage.

Na závěr: byl jsem také u Air Terjun Ogi (Google Maps). Samotný vodopád není špatný, ale nedá se tu koupat a pod ním je malá přehrada, která trochu kazí atmosféru. Rozhodně to není místo, které nesmíš vynechat.

Ubytování v Bajawě

Během svých dvou pobytů v Bajawě jsem spal hned ve třech různých guesthousech: Cinnamon Guest House, Marselino Bacpacker’s Room a Kristian Homestay. Celkově bych doporučil všechny tři. Dobrý poměr ceny a kvality.

Doprava do Bajawy

Pokud nemáš vlastní dopravní prostředek, Bajawa patří mezi místa, kam jezdí minibusy Gunung Mas.

Termální prameny Soa Mengeruda.

Riung

Riung je místo, které se při cestě po Floresu často vynechává. Většina cestovatelů totiž jede rovnou z Bajawy do Moni, ale pokud máš čas, myslím, že rozhodně stojí za to strávit tu pár dní.

Hlavním důvodem, proč přijet do Riungu, je návštěva 17 Islands National Park (Google Maps). Jak název napovídá, jde o národní park tvořený sedmnácti ostrovy. Výlety lodí jsou docela standardní, ale pokud chceš, můžeš si zorganizovat soukromý výlet a dělat si víceméně, co chceš.

Nunsa Bampa.

V mém případě jsme se byli podívat na kolonii kaloňů (Google Maps), šnorchlovali jsme a obědvali na Nunsa Bampa (Google Maps), pak zase šnorchlování a nakonec Nunsa Rutong (Google Maps), kde můžeš vyjít nahoru na vyhlídku nebo prostě strávit chvíli na pláži. Všechno moc pěkné a v okolí opravdu málo lidí. Všechny guesthousy spolupracují s nějakým kapitánem a výlet ti zorganizují. Případně můžeš zajít přímo do přístavu nebo poslat pár zpráv přes WhatsApp různým „agenturám“, které najdeš označené v Google Maps poblíž mola, jako ADAM BOAT RIUNG (Google Maps), Darno Boat Trip (Google Maps) atd. atd. Já jsem přes guesthouse zaplatil 300 000 IDR se vším všudy.

Na závěr: kousek za Riungem, ve Watu Mitong Riung (Google Maps), je pěkná vyhlídka, na kterou se dostaneš po krátké stezce.

Vyhlídka.

Ubytování v Riungu

Já jsem strávil pár nocí v Riung Guesthouse. Ne že bych měl moc na výběr, protože když jsem rezervoval jen pár dní předem a v půlce srpna, byl to jediný, který měl volno. Každopádně jsem byl spokojený, moc pěkné ubytování, milý a ochotný personál.

Doprava do Riungu

Pokud vím, mezi Riungem a Bajawou nejezdí žádná veřejná doprava. Cestovatelé bez vlastního dopravního prostředku, se kterými jsem mluvil, přijeli všichni sdíleným taxi, které jim zařídil jejich guesthouse. Pokud naopak máš skútr, silnice, která spojuje Riung přímo s Bajawou, je místy v tak špatném stavu, že ji někteří nedoporučují. Mně osobně zas tak katastrofální nepřišla a, jak jsem už zmínil, dokonce jsem ji projel dvakrát, abych se vrátil do Bajawy a vystoupal na vrchol hory Inerie, místo abych jel po pobřežní silnici do Ende.

Kaloni.

Ende

Ende je druhé největší město na Floresu. Nemá co nabídnout, ale je to dobrá zastávka, pokud si z jakéhokoli důvodu chceš rozdělit cestu z Riungu do Moni. Navíc odtud jezdí trajekt na Sumbu a jsou tu letecká spojení do Labuan Bajo a do Kupangu na Timoru.

Možnou zastávkou kousek za městem je Pantai Batu Biru (Google Maps), což se dá přeložit jako „pláž modrých kamenů“. Bohužel tyhle kameny už z pláže úplně odvezli, aby je mohli prodat, a i když jen projíždíš po silnici, uvidíš nekonečné hromady na prodej.

Ubytování v Ende

Já jsem strávil jednu noc v Apollo Capsule Hotel, abych si rozdělil cestu do Moni, a pak ještě jednu noc, než jsem nastoupil na trajekt na Sumbu. Klasický kapslový hotel, čistý a levný. Doporučuju.

17 Islands National Park.

Moni

Moni je malá vesnice u Trans-Flores Highway na úpatí sopky Kelimutu.

Co dělat a vidět v Moni

Národní park Kelimutu

Národní park Kelimutu je bezpochyby atrakcí číslo jedna v Moni. Tři kráterová jezera na vrcholu sopky nabízejí výhled, který je, mírně řečeno, působivý. Bohužel kromě toho se toho v parku moc dělat nedá. Z parkoviště vede jen jedna krátká stezka k několika vyhlídkám, ale je to opravdu dechberoucí výhled, který rozhodně stojí za to vidět.

Park otevírá brzy ráno, takže z vrcholu můžeš vidět východ slunce. Samozřejmě, pokud máš vlastní dopravní prostředek, můžeš prostě dojet sám, silnice je ve výborném stavu. Případně se můžeš přidat k „výletu s průvodcem“, který obvykle zahrnuje jen dopravu. Nejhezčí vyhlídka, ze které jsou vidět všechna tři jezera, je tady (Google Maps), kde v podstatě končí stezka, zakreslená i v Organic Maps.

Východ slunce z vrcholu.

Po východu slunce jsem se sem dokonce vrátil ještě odpoledne (stačí si nechat vstupenku) a přinejmenším ve všední den tu nebyl prakticky nikdo. Barva jezer se během dne mění podle světla, takže může být zajímavé se sem vrátit.

Vstup do národního parku stojí 150 000 IDR ve všední dny a 225 000 IDR o víkendu. Oficiální vstup je tady, u silnice (Google Maps), která vede nahoru k sopce. Řekli mi, že pokud dojedeš do vesnice Pemo, tady (Google Maps) začíná stezka, zakreslená i v Organic Maps, která vede nahoru k sopce, takže si v podstatě ušetříš vstupné do parku.

Národní park Kelimutu.

Termální prameny

V okolí Moni jsou nejméně dva termální prameny. V Air Panas Liasembe (Google Maps) postavili umělé nádrže, které místní používají jako veřejnou lázeň na sprchování a tak dál. Hygiena má k dokonalosti hodně daleko, ale pokud hledáš hodně místní zážitek, zaskoč sem večer, byl jsem doslova jediný cizinec.

Pokud chceš přírodnější zážitek, doporučuju Kolorongo Hot Spring (Google Maps), prameny opravdu uprostřed rýžových polí. Malý přírodní bazének bohužel není moc hluboký, ale prostředí je moc pěkné.

Vodopády

Air Terjun Murundao (Google Maps) je přímo v „centru“, chtějí 5000 IDR. Nic výjimečného, ale na osvěžující koupel to není zas tak špatné. Air Terjun Murukeba (Google Maps) je podle mě mnohem hezčí. Tady se koupat nedá, ale prostředí je velmi působivé a navíc tu během mé návštěvy nebyl doslova nikdo. Stezka začíná tady (Google Maps) u silnice, odkud se jde proti proudu zavlažovacího kanálu. Není vždycky zřetelná, ale je zakreslená v Organic Maps, takže bys neměl mít problémy. Nedaleko jsou i fumaroly (Google Maps).

Air Terjun Murukeba.

Ubytování v Moni

Já jsem strávil pár nocí v Moni Mahalika, velmi prostorné pokoje a dost daleko od silnice, aby nebylo slyšet hluk dopravy. Doporučuju.

Doprava do Moni

Pokud nemáš vlastní dopravní prostředek: protože Moni leží u Trans-Flores Highway, měly by sem jezdit minibusy Gunung Mas. Pokud jedeš z Bajawy, možná budeš muset v Ende přestoupit.

Fumaroly nedaleko vodopádu.

Koka Beach

Koka Beach neboli Pantai Koka (Google Maps) je moc pěkná pláž zhruba v polovině cesty mezi Moni a Maumere. Je to poměrně oblíbená zastávka organizovaných výletů, které tu většinou dělají pauzu na oběd a stráví tu pár hodin, než pokračují do jednoho ze dvou cílů. Pokud máš čas a hledáš místo, kde strávit pár dní odpočinkem, myslím, že stojí za to zůstat tu déle.

Pláž je obzvlášť příjemná večer nebo ráno, kdy tu nejsou jednodenní návštěvníci, kterých ale v téhle části Indonésie stejně nikdy není moc. Snad s výjimkou víkendu, kdy může být znát místní turismus.

Koka Beach.

Ubytování na Koka Beach

Já jsem spal přímo na pláži v Koka Beach Homestay by Blasius Woda (Google Maps). Bungalovy jsou hodně spartánské, ale ani zas tak špatné. Pár, který provozuje i restauraci na pláži, je opravdu přátelský a jídlo je vynikající.

Doprava na Koka Beach

Pokud nemáš vlastní dopravní prostředek, můžeš se nechat vysadit u Trans-Flores Highway a pak si vzít mototaxi nebo prostě dojít pěšky, protože je to necelé 2 km.

Na Trans-Flores Highway.

Maumere

Maumere je největší město na ostrově. Upřímně řečeno to není moc zajímavý cíl, ale je tu letiště s několika denními odlety na Bali a jinam. Proto je to dobrý výchozí nebo cílový bod itineráře po Floresu.

Jinak to rozhodně není moc zajímavé město, takže nedoporučuju zůstávat tu dlouho. V okolí je ale několik atrakcí, jejichž návštěvu bys mohl zvážit. Nebyl jsem tam, ale jednodenní výlet na ostrovy Pulau Koja Doi (Google Maps), Pulau Pangabatang (Google Maps) a Pulau Babi (Google Maps) se zdá být poměrně oblíbený a šnorchlování tam prý není vůbec špatné. Výlet zřejmě nabízejí všechny guesthousy.

Pokud se rozhodneš zůstat v okolí déle než pár dní, asi se ti vyplatí ubytovat se v okolí Hitokalaku. Je tu několik pěkných guesthousů pár kroků od pláže, jako Lena House a Sunset Cottages, ale i potápěčská centra jako Santai Divers Maumere a HAPPY DIVE RETREAT. Kromě toho si můžeš zorganizovat výlet na Mount Egon (Google Maps).

Ubytování v Maumere

Já jsem spal v Guest House Dorm Floressa, nic výjimečného, ale pokud hledáš něco levného, na jednu noc to bohatě stačí. Jak jsem právě řekl, pokud se chceš zastavit na pár dní, myslím, že je lepší ubytovat se na východ od města, tedy v Lena House nebo v Sunset Cottages.

Doprava do Maumere

Jak jsem už zmínil, Maumere má letiště s několika denními lety do Labuan Bajo, na Bali a do Kupangu na Timoru. Kromě toho sem jezdí autobusy a sdílená taxi přinejmenším z Bajawy. Já jsem si například, když jsem se vracel do Ende na trajekt na Sumbu, nechal přes guesthouse zarezervovat sdílené taxi.

17 Islands National Park.

SUMBA

Sumba, ostrov jižně od Floresu, je jedním z nejméně turistických míst, která jsem kdy během svých cest navštívil. Pokud chceš opravdu vybočit z klasických turistických tras v Indonésii a poznat ostrov, který je pořád hodně divoký, málo známý a málo navštěvovaný, Sumba by mohla být přesně pro tebe.

Západ slunce na Sumbě.

Doprava po Sumbě

Ještě než se pustíme do toho, co dělat a vidět na Sumbě, myslím, že stojí za to říct pár slov o tom, jak se po ostrově pohybovat, protože veřejná doprava, s výjimkou několika spojů mezi hlavními městy, nepřipadá v úvahu.

Sumba na skútru/motorce

Pokud se nerozhodneš pro soukromého řidiče, budeš si na prozkoumání ostrova dřív nebo později muset nutně půjčit skútr. Já jsem to udělal tak, a doporučuju to každému, kdo chce co největší svobodu a špetku dobrodružství, že jsem si ostrov rozdělil na tři části: východní, střední a západní. V každé části ostrova si půjč skútr, projeď si to, co chceš, skútr vrať a pak se přesuň na východ/západ veřejnou dopravou. Tři ideální základny, kde si půjčit skútr, jsou (v tomto pořadí): Waingapu, Waikabubak a Tambolaka.

Hlavní silnice se v posledních letech hodně zlepšily a celkově jsou v dobrém stavu. Navíc je na ostrově velmi malý provoz, takže řízení je docela příjemné. Vedlejší silnice jsou naopak často v katastrofálním stavu, stejně jako mnohé příjezdové cesty k vodopádům a různým plážím. Nic nemožného, ale rozhodně je dobré mít na dvou kolech aspoň minimální zkušenosti.

Ve Waingapu jsem si půjčil skútr u Muruhumba Trans (Instagram), na jejich stránce najdeš číslo na WhatsApp. Mladý pár, se kterým jsem jednal, nejenže mluví výborně anglicky, ale je i nesmírně ochotný poradit, opravdu moc milí lidé. Skútr mi přivezli přímo do hotelu a pak si pro něj přijeli bez příplatku. Za zbrusu novou Yamahu Fazzio jsem platil 150 000 IDR na den.

Ve Waikabubaku jsem si naopak půjčil skútr přímo v guesthousu. Skútr byl v hrozném stavu, ale chtěli za něj „jen“ 100 000 IDR na den, což je na Sumbě dobrá cena.

A nakonec v Tambolace jsem si půjčil skútr u Arinka Scooter Rental Sumba (Google Maps), Hondu Vario z roku 2015 v dobrém stavu, za 200 000 IDR na den. Půjčovna je přímo před letištěm, takže si skútr můžeš vyzvednout/vrátit při příletu/odletu. Kontaktovat je můžeš přímo přes WhatsApp na čísle, které najdeš v Google Maps. Další možností je Afiv Rent car, Tour & Adventure Sumba (Google Maps), hned vedle první půjčovny. I oni mají výborné recenze, ale vyšší ceny.

Na silnicích Sumby.

Soukromý řidič na Sumbě

Trochu jako na Sumatře a na Floresu se i tady většina cestovatelů, zejména rodiny nebo organizované zájezdy, rozhodne prostě vzít si soukromého řidiče. Je to určitě pohodlná a praktická možnost, ale také zdaleka nejdražší. Guesthousy ti obvykle dokážou dát nejeden kontakt, pokud by tě to zajímalo, nebo se můžeš, pokud chceš, obrátit přímo na agentury, které jsem zmínil výše. Muruhumba Trans (Instagram) a Afiv Rent car, Tour & Adventure Sumba (Google Maps) tuhle službu určitě nabízejí. Případně zkus v Google Maps vyhledat „Rental mobil“ a mělo by ti vyjet několik možností. Pokud máš chuť řídit, můžeš si půjčit auto sám, i když já osobně bych si to dvakrát rozmyslel.

Veřejná doprava na Sumbě

Jak jsem už zmínil, s výjimkou spojů po hlavní tepně, která spojuje Waingapu s Tambolakou přes Waikabubak, veřejná doprava prakticky neexistuje.

Waingapu (východní Sumba)

Waingapu je hlavní město ve východní části ostrova. Odtud létají denní lety na Bali, ale jezdí odtud i trajekty do Ende na ostrově Flores, takže je to dobrý cílový nebo výchozí bod. Samotné Waingapu turistům nemá co nabídnout, ale i tak se dá využít jako základna pro objevování okolí. Jedinou skutečnou atrakcí ve městě je vesnice Kampung Raja Prailiu (Google Maps) s desítkami tradičních domů a několika megality.

Tančící stromy na Sumbě

Asi půl hodiny od Waingapu, konkrétně na Pantai Walakiri (Google Maps), najdeš ikonické tančící stromy Sumby. Tenhle druh mangrovů vytvarovaných větrem nabízí pohled, který je, mírně řečeno, jedinečný, zvlášť za přílivu, kdy to vypadá, že se vznášejí na vodě. Ani samotná pláž není zas tak špatná. Místo, kde jsem fotil, je kousek od hlavní pláže, konkrétně jsem byl tady (Google Maps).

Tančící stromy na Sumbě.

Pláž Puru Kambera, vodopád Tanggedu a vesnice Wunga

Západně od města můžeš zaskočit na Pantai Puru Kambera (Google Maps), moc pěknou a v podstatě liduprázdnou pláž, a odtud pak pokračovat k vodopádu Air Terjun Tanggedu (Google Maps). Cestou je pěkná vyhlídka, Savana Puru Kambera (Google Maps).

Pantai Puru Kambera.

V každém případě vodopád není vůbec špatný a jsou tu pěkné přírodní bazény, kde se můžeš vykoupat a strávit pár hodin odpočinkem. Vstup stojí 25 000 IDR. Pokud máš skútr, můžeš dojet až na parkoviště u samotného vodopádu po něčem, co je spíš stezka než silnice. Druhou možností je nechat skútr na začátku téhle stezky/silnice a jít asi dvacet minut pěšky, nebo si vzít mototaxi zhruba za 50 000 IDR.

A nakonec můžeš pokračovat do Kampung Adat Wunga (Google Maps), která je podle místní historie považovaná za nejstarší vesnici na ostrově. Já jsem tam nebyl, protože v první řadě to nevypadá, že by tam bylo moc k vidění, a pak se mi nechtělo jet celou tu cestu.

Air Terjun Tanggedu.

Zelené kopce Sumby

Celá oblast kolem Waingapu se vyznačuje kopcovitou krajinou, která se v období dešťů zbarví do sytě zelené a vytváří opravdu malebné scenérie. Já jsem ostrov navštívil na konci období sucha, takže podmínky nebyly vůbec ideální. Byl jsem jen na Bukit Tanau (Google Maps) kousek za městem. Další oblíbené vyhlídky jsou: Bukit Hiliwuku (Google Maps), Savana Merdeka (Google Maps), Bukit Wairinding (Google Maps) a Bukit Ndapayami (Google Maps). Ty poslední dvě leží u silnice, která vede do Tarimbangu a Waikabubaku, takže podle toho, jak se budeš přesouvat, bys mohl zvážit malou zajížďku. Doporučuju ti přečíst si pár nedávných recenzí, protože silnice k těmhle vyhlídkám jsou často v katastrofálním stavu.

Pantai Tarimbang

Pláž Tarimbang (Google Maps) je jedna z nejkrásnějších, jaké jsem kdy v životě viděl. Velká zátoka s bílým pískem, křišťálově čistou vodou a džunglí, která sahá až k moři. Masový turismus je odsud pořád hodně daleko a tohle je skutečná perla. Někdo se rozhodne navštívit ji na jeden den z Waingapu, ale myslím, že opravdu stojí za to strávit tu aspoň jednu noc, i proto, že jde přece jen o víc než dvě hodiny cesty z města po silnici, která je místy v docela špatném stavu.

Pantai Tarimbang.

Celé roky tu byl jen jeden guesthouse, Marthen Homestay (Google Maps), který má i oficiální web. Já jsem tu spal pár nocí. Velmi jednoduché bungalovy, ty s vlastní koupelnou jsou rozhodně hezčí. Rezervovat můžeš zprávou přes WhatsApp. Když jsem tam byl, poznal jsem tři australské surfaře kolem šedesátky, kteří na tuhle pláž jezdí zhruba dvacet let a řekli mi, že surf je tu vynikající. Druhou, výrazně dražší možností je Camp Tarimbang (oficiální web). Ubytování nedávno otevřel jeden Němec, se kterým jsem měl možnost se seznámit jedno odpoledne na pláži a který mi přišel jako velmi milý člověk.

Každopádně já jsem si jen užíval nádhernou pláž, i když pokud chceš, dají se zorganizovat výlety pěšky nebo lodí do sousedních zátok nebo k vodopádům Kabubul (Google Maps) a Laputi (Google Maps).

Pantai Tarimbang.

Vodopád Wai Marang a jihovýchod Sumby

Vodopád Wai Marang (Google Maps) leží asi dvě hodiny od Waingapu. I když samotný vodopád je malý a rozhodně ne ohromující, přírodní bazén pod ním, uprostřed lesa, ho dělá opravdu moc krásným a působivým. Poslední úsek silnice k parkovišti je v docela špatném stavu, takže se připrav! V každém případě, jakmile dorazíš na parkoviště, průvodce rozhodně není potřeba. Stezka je dobře sledovatelná a zakreslená v Organic Maps.

Vodopád Wai Marang.

Hodně lidí navštíví vodopád na jeden den, ale já jsem vyrazil z Waingapu odpoledne a noc jsem pak strávil v Purnama Kasih Homestay (Google Maps), kde jako „recepce“ slouží vedlejší obchod. Hodně místní ubytování. Pokud hledáš něco se západnějším standardem, ale taky mnohem dražší, mrkni na Ecoresort Sumba Dream (oficiální web).

Kampung Adat Praiyawang.

Druhý den jsem pak pokračoval na úplný jih ostrova s krátkou zastávkou v tradiční vesnici Kampung Adat Praiyawang (Google Maps). Strávil jsem pár dní v Sumba Adventure Resort a byl jsem doslova jediný host. Celá oblast je ještě méně turistická než zbytek Sumby, jsou tu nekonečné liduprázdné pláže a spousta, ale opravdu spousta klidu. Další dvě možnosti ubytování v okolí jsou Wajonata Sumba a Kalala Beach Resort (během mé návštěvy zavřený kvůli rekonstrukci). Před covidem nabízel Sumba Adventure Resort aktivity jako potápění, rybaření a tak dál, ale když jsem tam byl já, bylo tu tak málo turistů, že všechno pozastavili, takže jsem v podstatě trávil dny čtením na pláži. Pokud se chceš projet, můžeš zajet na Pantai Watuparunu (Google Maps).

Pláž před Sumba Adventure Resort.

Ubytování ve Waingapu

Já jsem strávil pár nocí v Hotelu Jemmy (Google Maps), hotelu, kde bydlí hlavně místní, s velmi základními, ale levnými pokoji. Nedaleko je pěkná restaurace, kam jsem chodil jíst nejednou: Timoer Cafe (Google Maps). Pokud hledáš něco se západnějším standardem, ale pořád ne moc drahého, mrkni na LOPE HOMESTAY, Casa Kandara a Pondok Wisata dan Restoran Elim.

Doprava do Waingapu

Z přístavu ve Waingapu (Google Maps) jezdí trajekty do přístavu Ende na Floresu (Google Maps). Přesně takhle jsem na Sumbu přijel já. Rezervovat můžeš online na tomhle webu, ale přinejmenším v době psaní tohoto průvodce je k zaplacení potřeba mít účet u místní banky. Osobně si můžeš koupit lístek tady (Google Maps). Jak jsem už zmínil, z letiště ve Waingapu navíc létají denní lety na Bali a zpět. Mezi Waingapu a Waikabubakem mi kluci z guesthousu doporučili minibus Travel Sinar Lombok (Instagram). Zarezervovali mi ho přes WhatsApp a přijeli si pro mě přímo do guesthousu. Případně můžeš zajít na autobusový terminál (Google Maps) a přinejmenším přes den bys neměl mít problém najít nějaký spoj.

Pantai Watuparunu.

Waikabubak (střední Sumba)

Jak jsem už zmínil, Waikabubak je ideální základna pro objevování středozápadní části ostrova. Pokud jedeš z Waingapu, ještě než dorazíš do Waikabubaku, můžeš se zastavit v tradiční vesnici Kampung Adat Pasunga (Google Maps). Zdá se, že je tu pěkná sbírka hrobek Marapu. Já jsem tenhle úsek jel veřejnou dopravou, takže krátká zastávka nepřipadala v úvahu.

Přímo ve Waikabubaku je i tak pár dalších tradičních vesnic, které můžeš navštívit. Nejznámější je bezpochyby Prai Ijing (Google Maps), která je velmi fotogenická a dobře udržovaná, a i když je dost zkomercializovaná, obyvatelé mi přišli opravdu přátelští a příjemně zvědaví. Za vstup chtějí 25 000 IDR. Další často doporučovanou vesnicí je Kampung Tarung (Google Maps). Nebyl jsem tam, ale představuju si, že se od ostatních tradičních vesnic moc neliší.

Prai Ijing.

Vodopády

Vodopády Lapopu (Google Maps) a Matayangu (Google Maps) leží na stejné stezce kousek od sebe. Trasa k nim je k dispozici jak v Organic Maps, tak v All Trails, ale místní nejenže chtějí 150 000 IDR za vstup, ale zdá se, že tě za každou cenu chtějí přimět vzít si průvodce za dalších 100 000 IDR. Přečti si pár nedávných recenzí, ale já jsem se jim za těchhle podmínek raději vyhnul.

Byl jsem naopak u Wee Kacura (Google Maps). Bohužel i tady nasazují vysoké ceny a nabízejí průvodce, který rozhodně není potřeba. Jsou aspoň rozumnější, chtějí 50 000 IDR, ale klidně jim můžeš dát 20 000 IDR. Série malých vodopádů a bazénků mezi rýžovými poli je opravdu moc krásná.

Wee Kacura.

Nakonec jsem byl u vodopádu Lokomboro (Google Maps), který opravdu stojí za to, a navíc tam během mé návštěvy nikdo jiný nebyl. Zaparkovat můžeš přímo u malé vodní elektrárny (Google Maps), odkud se jde pár set metrů proti proudu řeky. Správce se nabídl, že mi bude dělat průvodce, a upřímně si myslím, že to tentokrát výjimečně stálo za to. Přinejmenším mi ukázal, jak jít proti proudu řeky, aniž bych se namočil. Dal jsem mu 50 000 IDR, protože se ukázal jako opravdu užitečný a milý.

Vodopád Lokomboro.

Pláže

V téhle části Sumby mi pláže nepřišly nijak zvlášť hezké a hlavně se na koupání často moc nehodí. Zato pro milovníky surfu tu jsou zřejmě jedny z nejlepších pláží na světě, jako Pantai Marosi. Pokud tě stejně jako mě surfování nezajímá a chceš se jen vykoupat, doporučuju ti malou pláž Pantai Watu Bella, která leží hned vedle předchozí a dostaneš se na ni přes vesnici. Můžou po tobě chtít, abys koupil kokos nebo zaplatil za parkování. Další pláže v okolí jsou Pantai Kerewei a Nihiwatu. Ta druhá je bohužel, přestože to zákon zakazuje, ve skutečnosti privatizovaná (luxusním resortem Nihi Sumba).

Pantai Marosi.

Ubytování ve Waikabubaku

Já jsem spal v Shekinah Homestay & Cafe Waikabubak RedPartner, který je přímo ve Waikabubaku. Na přesuny mi to přišlo mnohem praktičtější, ale pokud chceš strávit pár dní na pláži, a přitom neutratit majlant, můžeš zvážit THE VILLAGE INN Rua Beach a Jhony Homestay.

Doprava do Waikabubaku

Jak jsem už psal, mezi Waikabubakem a Waingapu mi kluci z guesthousu doporučili minibus Travel Sinar Lombok (Instagram). Zarezervovali mi ho přes WhatsApp a přijeli si pro mě přímo do guesthousu. Mezi Waikabubakem a Tambolakou jezdí ve všední dny často minibusy. V guesthousech mi řekli, že by pro mě mohli někoho poslat, ale já jsem se přesouval v neděli, takže jsem nakonec šel na „terminál“ (Google Maps), kde se mi – s velkou pomocí Překladače Google a jedné kolemjdoucí, která mluvila anglicky – podařilo vypravit jakýsi „soukromý“ minibus (cestou jsme stejně zastavovali a nabírali další lidi), který mě za 100 000 IDR dovezl až k hotelu.

Kampung Tarung.

Tambolaka (západní Sumba)

Trochu jako Waingapu ani Tambolaka nenabízí moc víc než místo příletu nebo odletu na Sumbě a slušnou základnu pro objevování západní části ostrova.

Nejhezčí pláží nedaleko od města je podle mě Pantai Oro (Google Maps). Zaparkoval jsem přímo u Oro Beach Houses a použil jsem jejich vstup, personál mi řekl, že to není žádný problém. Pláž je moc pěkná a klidná, ideální na pozorování západu slunce.

Pantai Oro.

Cestou na jih doporučuju navštívit Museo Rumah Budaya Sumba (Google Maps), které ale během mé návštěvy bylo napůl zavřené a dala se navštívit jen jedna jediná místnost, takže to nebudu hodnotit, ale teoreticky by to mohla být zajímavá návštěva. Odtud pokračuj do Waikuri (Google Maps), nádherné laguny, kde se můžeš vykoupat a strávit pár hodin odpočinkem. Vstup stojí 20 000 IDR.

Waikuri.

Můžeš zajet i na nedalekou Pantai Mandorak (Google Maps), malou chráněnou zátoku, ideální na koupání. Bohužel je tu spousta dětí, které chtějí peníze, a pokud nechceš působit „bezcitně“, asi bude lepší jet jinam. O kousek dál na jih není špatná Pantai Pero (Google Maps), za parkování chtějí 5000 IDR.

Pantai Mandorak.

Nedaleko je ikonická tradiční vesnice Ratenggaro (Google Maps), která je určitě nejfotogeničtější vesnicí na ostrově a zároveň nejoblíbenější. I tady spousta recenzí mluví o neodbytných dětech, které chtějí peníze a tak dál, takže já jsem se jí raději vyhnul a zajel do nedalekého Wainyapu (Google Maps). Tahle vesnice bohužel nedávno vyhořela, takže tu nebylo moc k vidění, ale místní se ukázali jako velmi milí, zvědaví a překvapení, když mě viděli přijíždět. Pak jsem sešel na pláž a nechal vzlétnout dron nad Ratenggaro, abych pořídil tu ikonickou fotku.

Pantai Pero.

A nakonec, pokud ti zbude čas, doporučuju dojet na Pantai Mbawana (Google Maps), nádhernou liduprázdnou pláž, na kterou se dostaneš po prašné cestě. Odbočka je tady (Google Maps). Byl jsem i na Pantai Watu Malandong (Google Maps), ale podle mě to nestojí za to.

Ratenggaro.

Ubytování v Tambolace

Spal jsem v Hotelu Pasola, který má výhodnou polohu blízko letiště a vzhledem k ceně není vůbec špatný. Pokud dáváš přednost výrazně hezčímu místu u moře, mrkni na Oro Beach Houses.

Doprava do Tambolaky

Z letiště v Tambolace létají denní lety na Bali. Kromě toho z nedalekého přístavu Waikelo (Google Maps) jezdí trajekty do Sape na Sumbawě (Google Maps). Stejný trajekt by měl zastavovat i v Labuan Bajo na ostrově Flores. Rezervovat můžeš online na tomhle webu, ale přinejmenším v době psaní tohoto průvodce bylo k zaplacení potřeba mít účet u místní banky.

Ve všední dny jezdí mezi Tambolakou a Waikabubakem často minibusy. V guesthousech mi řekli, že by pro mě mohli někoho poslat, ale já jsem se přesouval v neděli, takže jsem nakonec šel na „terminál“ (Google Maps), kde se mi s velkou pomocí Překladače Google a jedné kolemjdoucí, která mluvila anglicky, podařilo vypravit jakýsi „soukromý“ minibus (cestou jsme stejně nabírali další lidi), který mě za 100 000 IDR dovezl až k hotelu. Pokud cestuješ opačným směrem, můžeš jet minibusem Travel Sinar Lombok (Instagram), který si, pokud chceš, můžeš zarezervovat přes WhatsApp. Případně by oficiální kancelář/zastávka měla být tady (Google Maps).

Poznámka: Tady končí moje přímá zkušenost s většími ostrovy indonéského souostroví, ale pro úplnost je tu mnoho dalších možných cílů, které podle mě stojí za zmínku.

Pantai Mbawana.

TIMOR

Ze skupiny jižních ostrovů leží Timor úplně nejvíc na východě. Osobně jsem tam nebyl, ale když jsem byl na Floresu, poznal jsem nejednoho cestovatele, který odtamtud přijížděl nebo tam mířil. Pokud bys to potřeboval, můžeš tady udělat visa run po souši do Východního Timoru (tady najdeš průvodce). I tak: z těch několika málo cestovatelů, kteří se sem vydají, se pokud vím většina omezí na návštěvu ostrova Pulau Rote (tady najdeš průvodce). Zbytek Timoru je ještě méně turistický, infrastruktura je taková, jaká je, a už jen pomyslet na to, že bys rezervoval ubytování online nebo našel nějakou restauraci otevřenou pro veřejnost, je zřejmě utopie. Na téhle stránce najdeš další informace.

KALIMANTAN (BORNEO)

Kalimantan není nic jiného než indonéská část ostrova Borneo. Ani tady jsem nebyl, ale když jsem cestoval po malajsijské části ostrova, pár cestovatelů mířících na Kalimantan jsem potkal. Obzvlášť oblíbené jsou ostrovy Derawan (tady najdeš průvodce). Vzhledem k tomu, že Nusantara, nové hlavní město Indonésie, leží právě na Kalimantanu, si představuju, že by ostrov mohl v blízké budoucnosti zažít silný rozvoj, hlavně co se týče infrastruktury, což by mohlo vést k většímu rozvoji turismu.

SULAWESI

Sulawesi se stává poměrně oblíbeným. Během svých posledních cest po Indonésii jsem potkal nejednoho cestovatele, který tam byl nebo se tam chystal. Pořád je to ale cíl, jehož turistický sektor je teprve v začátcích, se vším, co k tomu patří. Tady najdeš pár výborných průvodců, podle kterých si můžeš naplánovat itinerář po ostrově: Průvodce jedna a Průvodce dva.

BANDSKÉ OSTROVY

Souostroví Bandských ostrovů patří k nejodlehlejším a nejméně prozkoumaným v celé zemi. Pokud hledáš cíl, který je opravdu mimo radary, Bandské ostrovy by mohly být přesně pro tebe. Tady najdeš poměrně podrobného průvodce.

PAPUA (ZÁPADNÍ NOVÁ GUINEA)

Indonésie spravuje západní část velkého ostrova Nová Guinea, na úplném východě země. Jde o provincii Papua, která je ve skutečnosti možná nejméně turistickým cílem v celé Indonésii.

Na západě je ale výjimkou souostroví Raja Ampat, považované za mořské prostředí s největší biodiverzitou na světě. Leží v srdci Korálového trojúhelníku a žije tu přes 75 % známých druhů korálů, víc než 1400 druhů útesových ryb a mimořádná rozmanitost mořského života včetně žraloků, mant a želv. Díky odlehlé poloze a snahám o ochranu přírody je Raja Ampat rájem pro potápěče a milovníky moře.

Za ta léta jsem měl možnost mluvit s nejedním cestovatelem, který se několikrát potápěl jak na Komodu, tak na Raja Ampat, a hodně z nich zřejmě dává přednost Komodu, které je rozhodně mnohem dostupnější a levnější. V každém případě na téhle stránce najdeš průvodce.

Možné itineráře po Indonésii

Po téhle dlouhé části o tom, co dělat a vidět v Indonésii, už asi chápeš, že je to obrovská země. I když jsem tu strávil skoro pět měsíců, podařilo se mi ji navštívit jen zčásti. Uvědomuju si, že většina lidí má ještě méně času, takže místo itinerářů pro celou zemi, jak to obvykle dělám, najdeš níže itineráře pro jednotlivé ostrovy, které se dají snadno kombinovat do kratších či delších cest.

Jako u každé země neexistuje dokonalý itinerář, který by vyhovoval všem. Ber proto to, co následuje, jako výchozí bod: uprav si ho nebo si vytvoř vlastní podle svých zájmů a rozpočtu!

Údolí Harau.

Dvoutýdenní itinerář po Sumatře

Zejména pokud během své cesty po Indonésii nemáš v plánu další dny u moře, myslím, že stojí za to začít cestu v Banda Acehu, abys mohl strávit pár dní na ostrově Pulau Weh. V opačném případě můžeš letět rovnou do Medanu.

Banda Aceh (1 noc)

1. den:

Podle času příletu můžeš jet rovnou na Pulau Weh. V opačném případě můžeš, aniž bys opustil město, navštívit pár atrakcí věnovaných tsunami a mešitu.

Pulau Weh (3 noci)

2. den:

Trajekt z Banda Acehu na Pulau Weh. Zbytek dne stráv na pláži.

3. den:

Šnorchlování na Pantai Iboih, výlet lodí nebo potápění.

4. den:

Objížďka ostrova na skútru.

Medan (1 noc)

5. den:

Trajekt z Pulau Weh do Banda Acehu. Let do Medanu nebo noční autobus. Pokud přiletíš odpoledne, můžeš strávit zbytek dne v Medanu a třeba navštívit Tjong A Fie Mansion a mešitu Masjid Raya Medan.

Bukit Lawang (4 noci)

6. den:

Autobus z Medanu do Bukit Lawangu. Zorganizuj si trek na další den. Můžeš zaskočit na místní trh, do bat cave nebo prostě strávit zbytek dne u řeky.

7. den:

První den treku.

8. den:

Druhý den treku.

9. den:

Třetí den treku.

Berastagi (2 noci)

10. den:

Přesun z Bukit Lawangu do Berastagi. Zaskoč na místní trh a navštiv malé muzeum.

11. den:

Výstup na sopku Sibayak a pak návštěva termálních lázní.

Jezero Toba (2 noci)

12. den:

Přesun z Berastagi k jezeru Toba. Zbytek dne stráv odpočinkem.

13. den:

Den objevování u jezera Toba.

14. den:

Návrat do Medanu.

Západ slunce v údolí Harau.

Třítýdenní itinerář po Sumatře

Pokud máš týden navíc, doporučuju držet se právě popsaného dvoutýdenního itineráře a pak zvážit let z Medanu do Padangu (nebo autobus) a návštěvu ostrovů Mentawai. Pokud ti zbudou dva dny, určitě stojí za to navštívit i údolí Harau.

Dvoutýdenní itinerář po Jávě

Vzhledem k četným letům do Jakarty je to poměrně oblíbený itinerář a dá se snadno spojit s pár dny na nedalekém Bali.

Jakarta (1 noc)

1. den:

Upřímně si nemyslím, že stojí za to zůstat v Jakartě déle než jednu noc, zvlášť pokud máš málo času. Pokud máš čas, můžeš se přidat k free walking tour.

Yogyakarta (4 noci)

2. den:

Vlak nebo vnitrostátní let z Jakarty do Yogyakarty. Pokud ti zbude čas, můžeš prozkoumat město.

3. den:

Chrám Borobudur a chrám Prambanan.

4. den:

Půjč si skútr. Zajeď k vodopádu Air Terjun Kedung Kayang a pak pokračuj do Nepal Van Java.

5. den:

Výstup na horu Sumbing. Návrat do Yogyakarty.

Karimun Jawa (5 nocí)

6. den:

Pokud jsi to ještě neudělal, můžeš ráno navštívit Yogyakartu a odpoledne se nechat převézt do Jepary. Pokud chceš, můžeš cestovat přes noc a odjet z Yogyakarty už předchozí den.

7. den:

Trajekt nebo rychloloď na Karimun Jawa. Odpoledne na pláži.

8. den:

Den odpočinku na pláži.

9. den:

Výlet lodí.

Malang (1 noc)

10. den:

Trajekt nebo rychloloď do Jepary. Přesun do Malangu.

Hora Bromo (1 noc)

11. den:

Ráno můžeš navštívit rainbow village a pak si půjčit skútr na okruh Bromo – Tumpak Sewu, nebo se přidat k organizovanému výletu. Odpoledne můžeš zajet ke kráteru hory Bromo. Přenocuj v Cemoro Lawangu.

Vodopád Tumpak Sewu (1 noc)

12. den:

Východ slunce z King Kong Hill. Přesun a odpoledne návštěva vodopádu Tumpak Sewu.

Kawah Ijen (2 noci)

13. den:

Návrat do Malangu a vlak do Banyuwangi.

14. den:

Výlet na Kawah Ijen.

Třítýdenní itinerář po Jávě

Pokud máš k dispozici týden navíc, můžeš přidat pár dní v Bandungu, a pokud tě zajímá surfování, buď Cimaju, nebo Batukaras.

Broken Beach.

Dvoutýdenní itinerář po Bali

Myslím, že tohle je ideální itinerář pro každého, kdo jede do Indonésie poprvé, chce rozumný kompromis mezi chrámy, plážemi a treky a nevadí mu navštívit spoustu obzvlášť turistických míst.

Jižní Bali (3 noci)

1. den:

Vzpamatuj se z jet lagu a stráv den odpočinkem na pláži.

2. den:

Prozkoumej poloostrov Bukit a chrám Uluwatu.

3. den:

Prozkoumej oblast na severu. Vodopád Tegenungan a Taman Ayun se dají, pokud chceš, nahradit nějakou jinou aktivitou. Tanah Lot při západu slunce.

Ubud (3 noci)

4. den:

Dopoledne přesun z jižního Bali do Ubudu, prozkoumej centrum Ubudu, centrální trh a palác v Ubudu. Odpoledne zajdi do Monkey Forest.

5.–6. den:

Navštiv rýžové terasy Tegalalang a pak si vyber třeba pár chrámů nebo vodopádů podle svých zájmů a hlavně podle toho, kolik máš chuť řídit skútr.

Střední Bali (2 noci)

7. den:

Navštiv rýžová pole Jatiluwih, vodopád Air Terjun Leke Leke a chrám Ulun Danu Beratan. Přenocuj v Munduku.

8. den:

Navštiv vodopády v okolí Munduku.

Kintamani (2 noci)

9. den:

Přesun do Kintamani.

10. den:

Výstup na horu Batur.

Amed (2 noci)

11. den:

Navštiv chrám Besakih. Přesun do Amedu.

12. den:

Šnorchlování nebo potápění v Amedu. Západ slunce na Lahangan Sweet.

Amlapura (2 noci)

13. den:

Přesun do Amlapury. Navštiv tradiční vesnici Bugbug a zbytek dne stráv na Virgin Beach.

14. den:

Východ slunce na Bukit Cinta. Návrat na jižní Bali.

Třítýdenní itinerář po Bali

Pokud máš k dispozici pár dní navíc, můžeš přidat návštěvu Loviny, ostrovů Nusa, nebo dokonce ostrovů Gili.

Kelingking Beach.

Dvoutýdenní itinerář po Lomboku

Pokud vůbec nemáš v úmyslu vystoupat na vrchol hory Rinjani, dva týdny na Lomboku jsou rozhodně hodně.

Ostrovy Gili (3 noci)

1. den:

Rychloloď z Bali. Odpočinek na pláži.

2. den:

Šnorchlovací výlet.

3. den:

Odpočinek na pláži.

Senaru (4 noci)

4. den:

Loď z ostrovů Gili do Bangsalu. Půjč si skútr nebo si zařiď přesun do Senaru. Navštiv vodopády. Zorganizuj si trek na další den.

5. den:

Trek na horu Rinjani.

6. den:

Trek na horu Rinjani.

7. den:

Poslední den treku. Přenocuj v Senaru.

Sembalun Lawang (1 noc)

8. den:

Přesun ze Senaru do Sembalun Lawangu. Odpoledne zaskoč na Bukit Selong.

Tetebatu (3 noci)

9. den:

Pokud tvoje nohy po Rinjani ještě nejsou úplně na odpis, vystoupej za svítání na Pergasingan Hill. Přesun ze Sembalun Lawangu do Tetebatu. Odpočinek.

10. den:

Navštiv vodopády Benang Stokel a Benang Kelambu.

11. den:

Prozkoumej Tetebatu a okolí. Vodopády, Monkey Forest a rýžová pole.

Kuta Lombok (3 noci)

12. den:

Přesun z Tetebatu do Kuty na Lomboku. Pláž a vyhlídka při západu slunce.

13. den:

Surfování nebo den na pláži.

14. den:

Surfování nebo den na pláži.

Třítýdenní itinerář po Lomboku

Pokud máš k dispozici týden navíc, můžeš zvážit, že strávíš pár dní v oblasti Ekasu a Senggigi.

Hora Rinjani.

Dvoutýdenní itinerář po Floresu

Spousta cestovatelů přijíždí na Flores na výletě lodí z Lomboku, jak je popsáno v průvodci, takže pro jednoduchost začnu itinerář právě takhle.

Národní park Komodo (3 noci)

1. den:

První den výletu.

2. den:

Druhý den výletu.

3. den:

Třetí den výletu.

Labuan Bajo (1 noc)

4. den:

Čtvrtý den výletu. Přenocuj v Labuan Bajo.

Wae Rebo (1 noc)

5. den:

Půjč si skútr a dojeď na parkoviště pod Wae Rebo. Vystoupej po stezce a přenocuj ve vesnici.

Ruteng (2 noci)

6. den:

Dojeď do Rutengu se zastávkou u rýžových polí Lingko Spider Web.

7. den:

Prozkoumej Ruteng a okolí.

Bajawa (2 noci):

8. den:

Dojeď do Bajawy. Navštiv pár vesnic a třeba jednu z vyhlídek při západu slunce.

9. den:

Výstup na horu Inerie. Odpočinek v termálních pramenech.

Riung (2 noci)

10. den:

Dojeď do Riungu. Vyhlídka při západu slunce.

11. den:

Výlet do národního parku.

Moni (1 noc)

12. den:

Dojeď do Moni. Prozkoumej vodopády a termální prameny.

Koka Beach (1 noc)

13. den:

Východ slunce z vrcholu Kelimutu. Dojeď na Koka Beach. Odpočinek na pláži a přenocuj tady.

Maumere (1 noc)

14. den:

Dopoledne na pláži a pak dojeď do Maumere.

Třítýdenní itinerář po Floresu

Pokud máš k dispozici týden navíc, můžeš zůstat pár dní navíc v Labuan Bajo, potápět se a třeba navštívit Rangko Cave. Dalšími možnostmi by mohlo být pár dní odpočinku na Koka Beach nebo výlet lodí v Maumere.

Tololela.

Dvoutýdenní itinerář po Sumbě

Dva týdny na Sumbě jsou podle mě rozumný kompromis, jak vidět všechno, co ostrov nabízí, a dopřát si přitom nejeden den naprostého odpočinku.

Waingapu (2 noci)

1. den:

Přílet na Sumbu. Půjč si skútr. Zbytek dne stráv na Pantai Walakiri, kde můžeš obdivovat tančící stromy.

2. den:

Pláž Puru Kambera, vodopád Tanggedu a vesnice Wunga.

Pantai Tarimbang (2 noci)

3. den:

Dojeď na Pantai Tarimbang. Zbytek dne na pláži.

4. den:

Můžeš navštívit jeden z vodopádů nebo prostě strávit den na pláži.

Jihovýchod Sumby (3 noci)

5. den:

Vrať se do Waingapu a pak dojeď k vodopádu Wai Marang. Přenocuj v okolí.

6. den:

Navštiv tradiční vesnici Kampung Adat Praiyawang a pak dojeď na úplný jih ostrova. Sumba Adventure Resort a Wajonata Sumba jsou dvě dobré možnosti ubytování.

7. den:

Odpočinek na pláži. Můžeš zaskočit i na Pantai Watuparunu.

Waingapu (1 noc)

8. den:

Pokud vyrazíš brzy ráno, můžeš se do Waingapu vrátit během dne, nebo můžeš strávit dopoledne na pláži, odpoledne se vrátit do Waingapu, vrátit skútr a přenocovat tady.

Waikabubak (3 noci)

9. den:

Přesun z Waingapu do Waikabubaku. Navštiv vesnici Prai Ijing, kam můžeš, podle toho, kde bydlíš, dojít rovnou pěšky.

10. den:

Půjč si skútr a sjeď k plážím, doporučuju hlavně Pantai Watu Bella. Pokud chceš, můžeš se zastavit u vodopádů Lapopu a Matayangu.

11. den:

Zaskoč k Wee Kacura a pak pokračuj k vodopádu Lokomboro.

Tambolaka (3 noci)

12. den:

Přesun Waikabubak – Tambolaka. Půjč si skútr a zbytek dne stráv na Pantai Oro.

13. den:

Laguna Waikuri, Pantai Mandorak a Pantai Pero.

14. den:

Tradiční vesnice Ratenggaro nebo nedaleké Wainyapu a Pantai Mbawana.

Třítýdenní itinerář po Sumbě

Pokud nechceš strávit víc než pár dní na pláži nebo surfováním, tři týdny jsou asi „příliš“ a opravdu bych nevěděl, jaký další cíl přidat. Už dvoutýdenní itinerář může být pro někoho víc než dostatečný.

Wainyapu.

Doprava po Indonésii

V první řadě, jak jsem v průvodci několikrát zmínil, ti vřele doporučuju stáhnout si Organic Maps. Jejich cenné offline mapy používám už spoustu let a myslím, že jsou na cestování fantastickým nástrojem. V každém případě je cestování po Indonésii obecně docela snadné, nebo aspoň na hlavních turistických ostrovech.

Bema v Indonésii

Bema jsou tradiční dopravou na krátké a střední vzdálenosti. Jde v podstatě o minibusy, které používají hlavně místní, a jsou vůbec nejlevnější formou veřejné dopravy. Obvykle mají určené zastávky a terminály, ale v podstatě se dají zastavit kdekoli na trase, kterou jezdí.

Shuttle busy v Indonésii

Shuttle busy jsou oblíbené hlavně na Bali, kde ti jízdenky nabídne jakékoli ubytování nebo turistická kancelář. Nejoblíbenější je pravděpodobně Perama Bus, která jezdí na Bali a na Lomboku. Ceny a jízdní řády si můžeš v klidu zkontrolovat online na jejich webu.

Tradiční bemo na Bali.

Autobusy v Indonésii

V Indonésii je hustá síť autobusových spojů, hlavně na lidnatějších ostrovech jako Sumatra a Jáva. Na rozdíl od jiných zemí má obvykle každé město jeden terminál, odkud jezdí všechny společnosti, což cestovateli usnadňuje život. Spoustu dálkových autobusů si můžeš zarezervovat online na webech jako RedBus a Traveloka.

Grab, Gojek, Indrive a taxi

Používání různých aplikací na objednávání jízd je rozšířené po celé Indonésii a ceny jízd jsou ve srovnání s evropskými standardy opravdu směšné. Všichni řidiči jsou registrovaní přes aplikaci a je to bezpečnější než běžná taxi. Navíc není potřeba smlouvat, protože taxikáři by po turistech většinou chtěli výrazně navýšené ceny. Pozor ale, jakmile vyjedeš z metropolitních a turistických oblastí, prakticky se nepoužívají, protože dost často je „místní mafie“ nikomu nedovolí používat a de facto tvoří kartel. Pokud se rozhodneš vzít si běžné taxi, nezapomeň si cenu dohodnout ještě před nástupem, abys předešel zbytečným dohadům.

Grab a Gojek se dají použít i k objednání mototaxi, kterým místní říkají „Ojek“. Ty jsou na krátké a střední vzdálenosti nejen nesmírně levné, ale také velmi rychlé. Řidiči se rozhodně umějí proplétat provozem a můžou ti ušetřit dost času. Navíc, pokud cestuješ docela nalehko, můžeš je využít i na přesuny mezi jednotlivými místy.

Soukromý řidič v Indonésii

Takzvaný „driver“ je v Indonésii poměrně běžnou formou dopravy mezi těmi, kdo hledají co nejvyšší pohodlí. Nějaká čísla můžeš najít online na webech jako Reddit, ve facebookových skupinách, nebo na místě, když se zeptáš v nějaké agentuře nebo guesthousu. V některých případech je mnohem praktičtější metoda, kterou jsem sám nejednou použil: prostě si zavolat taxi přes Grab a Ojek a hned jak řidič dorazí, dohodnout s ním mimo aplikaci pevnou cenu na celý den nebo na víc dní, nebo třeba jen na to, aby na tebe počkal během nějaké návštěvy. Pokaždé, když jsem tuhle „techniku“ použil, byli řidiči vždycky ochotní a poctiví, i proto, že ušetří na provizích, které by museli platit aplikacím, a mají jistotu, že budou pracovat déle než jednu jízdu.

Půjčení skútru v Indonésii

Pro ty, kdo si troufnou řídit, je podle mě půjčení skútru vůbec nejlepší možnost, jak prozkoumat celé ostrovy jako Bali a Lombok. Skútr je často nejen vůbec nejlevnějším dopravním prostředkem, ale také tím, který nabízí největší svobodu. Ceny půjčovného se hodně liší podle toho, kde jsi a na jak dlouho si ho chceš půjčit. Na Bali, kde je velká konkurence, si můžeš skútr na měsíc půjčit doslova za pár eur na den, zatímco na Sumbě jsem platil i víc než deset eur na den.

Pokud chceš projet Indonésii na skútru/motorce, určitě stojí za to zvážit, jestli si nekoupit vlastní stroj a před odjezdem ho zase neprodat. Poznal jsem nejednoho člověka, který se pro tuhle možnost rozhodl. Velmi zajímavou službu, o které jsem psal i v průvodci a kterou jsem osobně využil na Floresu, nabízí Motor Adventure Bali, která má pobočky na Jávě, na Bali, na Lomboku a na Floresu. V podstatě si můžeš půjčit stroj v Jakartě a vrátit ho v Maumere a projet přitom Jávu, Bali, Lombok, Sumbawu a Flores. Ceny nepatří k nejnižším, ale je to služba, která je, mírně řečeno, jedinečná, a vozidla jsou ve výborném stavu.

I opice jezdí na skútru!

Poznámka: Technicky vzato je k řízení v Indonésii potřeba mezinárodní řidičský průkaz. V praxi to není velký problém, protože pokud tě zastaví, často zkorumpovaná policie se spokojí s pár drobnými. Jen se snaž nemít u sebe moc hotovosti, nebo ji aspoň nemít celou v peněžence. Skutečný problém nastává v případě vážné nehody, kterou by tvoje pojištění velmi pravděpodobně nekrylo, ale to je jiná kapitola. Pokud už jsi v zahraničí nebo si prostě chceš mezinárodní řidičský průkaz vyřídit online, můžeš to udělat na tomhle webu.

Sembalun.

Vlaky v Indonésii

Až na pár vzácných výjimek na krátkých úsecích na Sumatře má smysl mluvit o vlacích jen v případě ostrova Jáva, kde železniční síť celkově není vůbec špatná. Všechna hlavní města ostrova jsou propojená železnicí a jízdenky si můžeš v klidu zarezervovat online na Traveloka. Jet autobusem není konec světa, ale přesuny vlakem jsou, kde to jde, nejen pohodlnější a rychlejší, ale často i levnější. Rezervuj včas.

Vnitrostátní lety v Indonésii

Vnitrostátní lety můžou být velmi levné a hlavně pro ty, kdo mají málo času, jsou skoro vždycky nejlepší možností na přesuny mezi ostrovy, nebo i v rámci jednoho ostrova. Překonat dlouhé vzdálenosti po souši může v Indonésii někdy trvat mnohem déle, než by člověk čekal. V zemi létá spousta nízkonákladových společností, které ti vyjedou, když budeš hledat v různých vyhledávačích letenek.

Tiu Kelep.

Trajekty v Indonésii

Levnější možností než vnitrostátní lety jsou určitě četné trajekty, které spojují jednotlivé ostrovy souostroví. Národní společnost ASDP pokrývá většinu tras a v posledních letech se výrazně snaží o digitalizaci, takže dnes se na mnoha trasách dají jízdenky koupit jen online na platformě ferizy. Bohužel v době psaní tohoto průvodce je k dokončení platby potřeba místní bankovní účet. Párkrát se personál guesthousu, kde jsem bydlel, uvolil, že za mě za hotovost zaplatí, a každopádně u každého přístavu se vždycky najde někdo, kdo tuhle službu nabízí za malý poplatek.

Nakonec bych rád zdůraznil, že zatímco na krátkých a velmi frekventovaných trasách jako Jáva – Bali nebo Bali – Lombok je několik odjezdů denně, na delších trasách, jako třeba Flores – Sumba nebo Flores – Sulawesi, může trajekt jezdit i jen jednou týdně. Zejména v období dešťů, kdy je moře obecně rozbouřenější, můžou mít odjezdy zpoždění nebo být zrušené. Zkrátka se snaž tyhle přesuny naplánovat s velkým předstihem a na místě si časy odjezdů ověř.

Gurusina.

Cesta do Indonésie: náklady

Kolik stojí cesta do Indonésie? Málo, strašně málo. Indonésie je bezpochyby jednou z nejlevnějších zemí, které jsem kdy navštívil. Samozřejmě hodně záleží na tom, jak cestuješ a kam se rozhodneš jet, ale pro cestovatele s batohem je naprosto možné vystačit s rozpočtem 30 € na den nebo méně, aniž by si musel cokoli odpírat.

Náklady na ubytování v Indonésii

Obecně se dá v klidu ubytovat v dobrém hostelu za méně než 10 € na noc a mimo hlavní turistické cíle se dá snadno utratit kolem 5 €. I za soukromé pokoje v guesthousech a malých hotelech se jen málokdy platí víc než 10–15 € na noc.

Náklady na dopravu v Indonésii

Cestování po souši je v Indonésii docela levné, autobusy, minibusy a vlaky nabízejí opravdu levné přesuny. Jakmile začneš dávat přednost soukromé dopravě a vnitrostátním letům, náklady narostou a pravděpodobně budou významnou položkou tvého rozpočtu.

Náklady na jídlo v Indonésii

Samozřejmě záleží na tom, jakou restauraci hledáš, ale pokud nemáš moc velké nároky, jsou „Warungy“ – tedy malé místní restaurace, kde si někdy vybíráš jídlo přímo z hrnců nebo se jídlo podává formou bufetu – výbornou volbou. Platí se podle toho, co si dáš na talíř, a jídlo obvykle stojí kolem 20 000–40 000 IDR. I v restauracích, kam místní chodí méně, se za talíř Nasi Goreng nebo Mie Goreng (smažená rýže a smažené nudle) jen málokdy platí víc než 50 000 IDR.

Jedno z mých prvních jídel v Indonésii za méně než euro.

Ostatní náklady (výběry z bankomatů a SIM karty)

Náklady na výběry z bankomatů se dají s nejlepšími kartami na cesty snížit na nulu. Některé místní banky totiž umožňují vybírat zdarma. Pokud se to nezměnilo, já jsem vždycky vybíral zdarma u Mandiri, BSI a Maybank.

Co se týče SIM karet, Telkomsel, který má silnou státní účast, je zdaleka operátor s nejlepším pokrytím a zejména na indonéském venkově je dost často doslova jedinou možností, která funguje. Zkrátka, pokud nechceš strávit dva týdny v Indonésii na jižním Bali, ostatní operátory neber v úvahu.

Když jsem naposledy přiletěl na Bali, nepodařilo se mi najít jediný obchod, který by mi prodal SIM kartu bez turistických datových balíčků, které mají ceny úplně mimo trh. Pokud by to tak bylo i u tebe, vezmi si vůbec nejlevnější balíček a data si pak kup přímo v aplikaci za tržní ceny. Bohužel s jistotou vím, že toho zneužívají, protože během jiné cesty po Indonésii, která začala na Sumatře, mi v oficiálním obchodě zaregistrovali SIM kartu, aniž by mě nutili koupit si jakýkoli datový balíček.

Pokud máš telefon, který podporuje eSIM, a chceš mít to pohodlí, že budeš online hned od začátku, aniž bys musel kupovat místní SIM kartu, doporučuju ti využít služby Airalo a Ubigi. Pokud se pro tuhle možnost rozhodneš, je ale potřeba vzít v úvahu nejméně dvě věci. V první řadě, až na vzácné výjimky, platíš za data mnohem víc, než kolik by stála s místní SIM kartou, a za druhé jejich místní partner není vždycky ten s nejlepším pokrytím.

Zkrátka si myslím, že většina cestovatelů by udělala líp, kdyby si koupila místní SIM kartu (nebo třeba zkusila koupit eSIM od místního poskytovatele), ale doporučuju ti, aby sis to zvážil sám, protože výjimky nechybějí. Například když jsem navštívil Japonsko, tarif od Ubigi byl výhodnější než jakákoli místní SIM karta, kterou jsem si mohl koupit, aniž bych prokázal, že jsem rezident.

Dream Beach.

Cesta do Indonésie: bezpečnost

Indonésie je obecně považovaná za bezpečnou zemi. Nejběžnější kriminalita naštěstí souvisí s vytrháváním věcí z rukou a s krádežemi (hlídej si věci, hlavně na přeplněných místech), zatímco násilné trestné činy jsou nesmírně vzácné, trochu jako v celé Asii.

Pokud se rozhodneš půjčit si skútr, dávej obzvlášť pozor na provoz, který může být podle toho, kde jsi, opravdu chaotický. Navíc silnice často nejsou v perfektním stavu a zdá se, že lidé pravidla silničního provozu úplně ignorují. Další věc, které ti doporučuju se vyhnout, je jakýkoli kontakt s drogami. V Indonésii hrozí za dovoz a vývoz drog trest smrti a i to, že tě chytí s malým množstvím, ti může způsobit nemalé problémy, včetně vězení.

A nakonec, na co si dát obzvlášť pozor, jsou podvody: nedůvěřuj lidem, kteří tě osloví na ulici a nabízejí pomoc, „povinným průvodcům“, falešným vstupenkám, navýšeným cenám atd. Bohužel jsou to v Indonésii často běžné praktiky, a i když samy o sobě neohrožují tvoji bezpečnost, nechat se napálit nemá rád nikdo.

V každém případě se neboj, nebezpečné země jsou úplně jinde. Používej zdravý rozum, mrkni na moje rady, jak cestovat bezpečně kdekoli na světě, a uvidíš, že nebudeš mít žádný problém.

Plánuješ cestu do Indonésie? Mrkni na tyhle články:

Jaký cestovní batoh si vybrat

Co si vzít s sebou na cestu

Máš nějaké otázky? Aktuální informace? Neváhej zanechat komentář nebo mi napiš na Instagramu!

Protože už na webu nemám reklamy: pokud ti tento článek pomohl, zvaž, jestli si nesjednáš cestovní pojištění přes některý z odkazů na tomto webu. Podpoříš tím moji práci a tebe to nebude stát nic navíc. Pokud žiješ v EU nebo ve Spojeném království, doporučuju True Traveller. Všem ostatním doporučuju HeyMondo, kde dostaneš slevu 5 %. Děkuju za podporu!

Na dary, pizzu a virtuální pivo 🙂

Líbil se ti tento článek? Připni si ho!