Cesta do Nikaraguy na vlastní pěst
Nikaragua byla bez nejmenších pochyb mou nejoblíbenější zemí během mé cesty s batohem po Střední Americe. Sopky, koloniální města, rajské ostrovy a aktivity, které jinde na světě nezažiješ, a to všechno za směšné ceny.
Ať už hledáš přírodu, kulturu, nebo dobrodružství, Nikaragua má co nabídnout každému, a v tomhle průvodci najdeš spoustu informací a rad, jak si cestu do Nikaraguy co nejlíp zorganizovat.
Rychlé menu
- Proč navštívit Nikaraguu
- Nejlepší doba k návštěvě Nikaraguy
- Doklady a očkování pro vstup do Nikaraguy
- Co dělat a vidět v Nikaragui
- Možné itineráře po Nikaragui
- Doprava po Nikaragui
- Cesta do Nikaraguy: náklady
- Cesta do Nikaraguy: bezpečnost
Sopka Telica, León. Instagram!
Proč navštívit Nikaraguu
- Je to ráj pro milovníky dobrodružství. Ať už jde o surfování v San Juanu, canyoning v Somotu nebo jízdu na prkně dolů po svahu činné sopky u Leónu, Nikaragua nabízí spoustu aktivit, které zabaví i ty nejaktivnější cestovatele.
- Je to extrémně levná země, pravděpodobně nejlevnější v celé Střední Americe! Hostely za 5–6 € na noc, typická jídla za méně než 2 €, extrémně levná doprava. Protože jde o poměrně novou turistickou destinaci, není pochyb, že ceny budou s léty růst; zatím je to ale skutečný nízkorozpočtový ráj!
- Granada a León jsou dva klenoty mezi koloniálními městy, jaké nemají ve Střední Americe obdoby, s výjimkou Antiguy v Guatemale. Navíc právě v Leónu najdeme největší katedrálu v celé Střední Americe.
Nejlepší doba k návštěvě Nikaraguy
V Nikaragui jsou na straně Tichého oceánu, kde leží hlavní turistické destinace, dvě jasně oddělená období:
Období sucha – od prosince do dubna – může být extrémně horké, ale obecně suché a odpovídá hlavní sezóně.
Období dešťů – od května do listopadu – se vyznačuje skoro každodenními srážkami, které jsou ale často soustředěné do odpoledne.
Karibské pobřeží je po celý rok horké a vlhké, přičemž září a říjen jsou obzvlášť deštivé, protože se kryjí s vrcholem tropických bouří.
Hornatá centrální oblast má své vlastní podnebí s občasnými srážkami a nižšími teplotami než zbytek země.
Kráter sopky Cerro Negro.
Doklady a očkování pro vstup do Nikaraguy
Držitelé italského pasu dostanou při vstupu do země turistické vízum na 90 dní (pravidla se liší podle občanství, takže si ověř, jaká platí pro tebe).
Poznámka: Nikaragua je spolu s Guatemalou, Hondurasem a Salvadorem součástí CA-4, dohody mezi těmito čtyřmi zeměmi, která stanoví maximální pobyt 90 dní. Pokud tedy například strávíš 40 dní v Nikaragui, pak pojedeš na dalších 20 dní do Hondurasu a na dalších 20 do Salvadoru, než vstoupíš do Guatemaly, znamená to, že při vstupu do Guatemaly dostaneš vízum jen na 10 dní.
Vízum na dalších 90 dní pro celý region se dá obnovit jednoduše tak, že po souši překročíš hranici do Mexika nebo Belize na severu a do Kostariky na jihu, nebo že přiletíš z jakékoli jiné země letadlem, a to i ve stejný den, takzvaným „visa runem“.
Případně se dá vízum prodloužit o dalších 90 dní na imigračním úřadě v jedné ze čtyř zemí; to se dá udělat jen jednou a cena se liší podle země.
Platí se vstupní poplatek 12 $ a 2 $ při odjezdu.
Nikaragua oficiálně vyžaduje očkování proti žluté zimnici, pokud jsi nedávno (v posledních 11 dnech) byl v rizikové zemi (velká část Jižní Ameriky a střední Afriky). Tahle kontrola se zdá být na uvážení úředníků, ale pokud přijíždíš z některé z těchto zemí, je dobré se nechat očkovat, aby ses vyhnul problémům. Vždy se doporučuje očkování proti hepatitidě A a hepatitidě B.
Pro aktuální informace o vízech a všem ostatním ti doporučuju zkontrolovat cestovní informace ministerstva zahraničí své země (například v Česku – „Cestujeme“ na webu MZV).
Co dělat a vidět v Nikaragui
Nikaragua je největší země Střední Ameriky, ale naštěstí, jak vidíš na mapě, je většina turistických destinací šikovně soustředěná na jihozápadě, takže všechny přesuny jsou poměrně krátké. Pojďme se teď podívat na hlavní destinace, začneme na jihu.
V tomhle průvodci často najdeš zmínky o cenách. Oficiální je místní měna zvaná „córdoba“, zkráceně „NIO“ nebo jen „C“, ale prakticky existuje ještě jedna oficiální měna, americký dolar.
Americký dolar se totiž, trochu jako v Kostarice, přijímá prakticky všude, dá se vybrat z bankomatů a často se používá jako oficiální měna, když jde o ceny turistických aktivit.
Já doporučuju mít u sebe obě měny, protože když jde o dopravu/jídlo a místní podniky, je výhodnější platit v córdobách, protože i když se dolar přijímá, často dostaneš nevýhodný kurz, zatímco za hostely/hotely a organizované výlety je často výhodnější dolar.
Kurz je zhruba 1€ = 41 NIO a 1$ = 37 NIO. Aktuální kurz ti doporučuju zkontrolovat na téhle stránce.
Poznámka: V průvodci několikrát najdeš odkazy na https://www.alltrails.com/. Pokud chceš používat offline navigaci přímo v aplikaci AllTrails, musíš přejít na verzi Pro. Problém ale můžeš obejít tak, že si souřadnice stáhneš z desktopové verze webu ve formátu „Google Earth KML“ a pak je nahraješ do Organic Maps, což je jedna z mých vůbec nejoblíbenějších cestovatelských aplikací.
San Juan Del Sur
Pro ty, kdo přijíždějí z Kostariky, je San Juan del Sur obvykle první destinací v Nikaragui. Je to v podstatě „party town“ s vynikajícími podmínkami pro surfování na okolních plážích.
Co dělat a vidět v San Juanu del Sur
Jak už jsem řekl, San Juan je vynikající místo, kde surfovat a naučit se to; je tu spousta škol a hodně hostelů nabízí lekce surfování, navíc mezi San Juanem a jednotlivými plážemi jezdí sem a tam džípy. Protože nejlepší pláže na surfování jsou mimo San Juan, můžeš rovnou bydlet tam, mezi Playa Marsella a Maderas – tou nejhezčí a nejoblíbenější.
Další velkou atrakcí je rozhodně „Sunday Funday“, tah po barech a několika party hostelech ve městě, který se koná každou neděli. Osobně jsem se ho nezúčastnil, ale potkal jsem lidi, kteří se během své cesty po Nikaragui do San Juanu kvůli téhle akci vrátili několikrát; při cestě po Střední Americe určitě narazíš na někoho v tílku z akce! Vstup stojí 30 $ a nezahrnuje drinky. Tohle je oficiální stránka akce na Instagramu.
Další oblíbenou aktivitou v San Juanu je výstup k miniaturní soše Krista Spasitele, která se tyčí nad zátokou z kopce na sever od města. Z centra je to pěšky asi 20–30 minut, vstup stojí 2 $, ale výhledy na zátoku a přístav jsou opravdu krásné, zvlášť při západu slunce (Google Maps).
Na závěr, pokud budeš v San Juanu v období od července do ledna, s vrcholem v říjnu a listopadu, můžeš navštívit nedalekou rezervaci na pláži La Flor zhruba 18 km jižně od San Juanu, kam se každý rok přicházejí rozmnožovat karety menší a kde je můžeš pozorovat. Vstup do rezervace stojí 200C a dostaneš se tam ze San Juanu autobusem do El Ostionalu.
Budu upřímný, San Juan mě nijak zvlášť nenadchl, je opravdu drahý ve srovnání se zbytkem země a příliš turistický, ale byl to pěkný způsob, jak si rozdělit cestu na sever, když jsem přijel z Kostariky. Pokud tě ale nezajímá surfování/pařby a nejsi tu jen projezdem, doporučuju ho vynechat.
Západ slunce nad zátokou San Juan del Sur.
Ubytování v San Juanu del Sur
Já jsem bydlel v hostelu Casa Oro a doporučuju ho: čistý, levný a dobře zorganizovaný, s výbornou snídaní v ceně. Další skvělou možností je Hostel SaltWater. Pokud ale hledáš party hostel, tři nejznámější jsou: Pacha Mama, Naked Tiger a Casa de Olas. Pacha Mama nabízí svým hostům lístky na Sunday Funday za 15 $.
Doprava do San Juanu del Sur
Pokud přijíždíš ze severu, jeď autobusem do Rivasu, který má časté spoje do Managuy, Masaye a Granady. Až dorazíš do Rivasu, jezdí odtud často spoje do San Juanu del Sur, 15C.
Pokud naopak přijíždíš z Kostariky, po překročení hranice v Peñas Blancas jeď autobusem do Rivasu a požádej řidiče, ať tě vysadí v La Virgen (10C), přejdi silnici a počkej na autobus do San Juanu, který jede z Rivasu (10C). Tohle je zdaleka nejlevnější možnost.
Ometepe
Ometepe je mimořádný ostrov, který vznikl spojením dvou sopečných ostrovů uprostřed jezera Nikaragua. Ostrov je opravdu málo rozvinutý a atmosféra uvolněná.
Co dělat a vidět na Ometepe
Oba ostrovy nabízejí spoustu aktivit: od treků na obě sopky přes výlety na kajaku a kávové výlety až po mnoho dalšího. Můžeš také prostě odpočívat v houpací síti a užívat si výhledy na jezero a sopky.
Sopka Concepción a přistávací dráha na Ometepe.
Prozkoumej ostrov na dvou kolech
Půjčit si skútr nebo motorku je bezpochyby nejpraktičtější způsob, jak ostrov prozkoumat, protože veřejná doprava sice existuje, ale není nijak zvlášť efektivní. Skútry se dají půjčit za 15 $ na den a motorky za 20 $. Za jeden den se dá objet celý ostrov; pokud ale nemáš zkušenosti, dávej pozor: úsek za sopkou Maderas není vyasfaltovaný.
Cestou doporučuju zastavit v „El Pital Chocolate Paradise“, malé restauraci/baru, která na místě vyrábí čokoládu; pokud máš zájem, nabízejí krátkou prohlídku zdarma o tom, jak se čokoláda vyrábí. Ceník není zrovna levný, ale místo je opravdu hezké a výrobky opravdu dobré.
Navštiv Ojo de Agua
Ojo de Agua (Google Maps) není nic jiného než přírodní pramen uprostřed džungle, z něhož později udělali bazén. Místo je malebné a dobře vybavené, i když tu může být plno. Leží u silnice, která spojuje oba ostrovy, a pokud chceš, dostaneš se sem autobusem. Vstup stojí 10 $, ale zahrnuje útratu v restauraci v hodnotě 5 $.
Vylez na sopky
Vylézt se dá na obě sopky, bohužel jsem Nikaraguu navštívil v období dešťů. Během mého pobytu na Ometepe byly vrcholy sopek neustále zahalené v mracích, kromě časných ranních hodin, takže jsem usoudil, že nemá moc smysl lézt nahoru.
Každopádně věz, že výstup na vrchol sopky Concepción není vůbec snadný (je to zhruba 1500 výškových metrů) a zákon vyžaduje průvodce; v průměru lidem trvá túra asi 8–10 hodin. Pokud jdeš ve skupině, túra není moc drahá – mně a třem dalším klukům ji nabídli za 5 $ na osobu. GPS stopu najdeš na AllTrails. Podle nedávných komentářů se dá túra udělat i bez průvodce a dokonce se vyhnout placení vstupného, pokud vyrazíš dost brzy. Přečti si komentáře.
Ke kráteru sopky Maderas se naopak dá vystoupat bez průvodce a je to méně vyčerpávající než u jejího staršího bratra. Je tu pár stezek, ale nejoblíbenější je ta, která začíná v Balgue (je vyznačená v Organic Maps); celá túra by měla trvat zhruba 6 hodin. Stezku najdeš na All Trails. Podle komentářů chtějí místní 3 $ za průchod přes svůj soukromý pozemek.
Sopka Maderas.
Vodopád San Ramón
Na jižním svahu sopky Maderas je vodopád San Ramón (Google Maps), vysoký 64 metrů a určitě jeden z nejpůsobivějších v zemi. Stezka k vodopádu je dlouhá asi 3 km (i ta je vyznačená v Organic Maps), vstup stojí 2 $. Dá se sem dojet autobusem z Moyogalpy, ale na skútru/motorce je to rozhodně rychlejší; i stopem by to bylo nejspíš rychlejší než autobusem.
Ubytování na Ometepe
Hostely jsou hlavně v Moyogalpě a v Balgue. Já jsem spal v takovém obyčejném hostelu v Moyogalpě za 5 $, ale jedna kamarádka bydlela v Hostel Life is Good, takže jsem měl možnost ho vidět – opravdu hezký.
Doprava na Ometepe
Ať jsi kdekoli v zemi, musíš se nejdřív dostat do města Rivas. Z Rivasu se pak musíš dostat do malé vesnice San Jorge, odkud vyplouvá trajekt; ze severní strany terminálu jezdí autobus (7C), nebo můžeš jet taxíkem (20C). Cesta lodí/trajektem stojí 35–50 C podle společnosti/typu plavidla. Odjezdy jsou zhruba každou půlhodinu, takže si moc nedělej starosti. Tady najdeš jízdní řády.
Granada
Granada je nejstarší koloniální město v zemi a pravděpodobně také nejturističtější a nejnavštěvovanější. Ve srovnání se svým věčným rivalem Leónem působí dojmem, že ji v posledních letech pořádně vyčistili: spousta budov je zrekonstruovaných a v centru je spousta barů a restaurací.
Co dělat a vidět v Granadě a okolí
Samozřejmě musíš strávit aspoň půl dne touláním po jejích dlážděných ulicích a mezi barevnými, extrémně fotogenickými budovami; doporučuju vystoupat na hodinovou věž kostela La Merced (Google Maps), odkud je skvělý výhled na město a nedalekou katedrálu; je otevřená pro veřejnost každý den od 10:00 do 18:00, 1 $. V Granadě a okolí je ale spousta dalších aktivit.
Granada s katedrálou v pozadí.
Výlet na Las Isletas
Tohle je jeden z nejoblíbenějších výletů ve městě; je docela standardní a spočívá v návštěvě stovek malých ostrůvků v nedaleké zátoce jezera Nikaragua. Začíná se návštěvou staré španělské pevnosti (Google Maps) postavené na ochranu města před piráty, pak se pluje z ostrůvku na ostrůvek, kde ti ukážou spoustu vil boháčů ze země, navštíví se opičí ostrov a nakonec se výlet končí v jedné z mnoha restaurací na ostrůvcích.
Myslím, že oficiální cena výletu je 10–15 $. Spolu s dalšími lidmi se mi podařilo koupit výlet od chlápka, kterého jsme potkali cestou do přístavu. Po chvíli smlouvání jsme se dohodli na 5 $ na osobu za výlet včetně dopravy do přístavu a zpět, který je 4 km od centra. Doporučil bych udělat totéž a jít rovnou do přístavu bez rezervace přes cestovní kancelář.
Pevnost San Pablo.
Sopka Masaya
Sopka Masaya je jednou z mála sopek na světě, kde můžeš vidět aktivní lávové jezero: až se dostaneš na vrchol sopky, uvidíš, jak láva uvnitř kráteru bublá.
Park se dá navštívit přes den, ale lávu je jasně vidět až večer, a to je tedy nejlepší doba na návštěvu. Problém je, že veřejná doprava večer prakticky neexistuje, a i kdyby se ti podařilo dostat se ke vstupu do parku, musel bys stejně zkusit stopovat, abys vyjel ke kráteru, protože pěšky se nahoru chodit nesmí. Vyplatí se tedy jet s organizovaným výletem, který seženeš asi za 18 $ – vzhledem k tomu, že samotný vstup do parku stojí 10 $ a doprava je z Granady od dveří ke dveřím, to vůbec není špatné.
Po příjezdu ke vstupu do parku musíš počkat, až na tebe přijde řada, protože ke kráteru může najednou vyjet jen určitý počet vozidel. Až budeš nahoře, máš jen asi dvacet minut, než se musí sjet dolů. Podle mě to rozhodně stojí za to.
Kráter sopky Masaya.
Laguna de Apoyo
Tahle laguna kousek od Granady je opravdu výjimečné místo. Vznikla v kráteru dnes už nečinné sopky a je už léta chráněnou oblastí, na jejíchž březích stojí opravdu málo staveb. Působí dojmem, jako bys byl mimo svět, uprostřed přírody. Pokud se rozhodneš strávit tu pár dní, můžeš dojít pěšky do Catariny, malé vesnice na svahu kráteru, odkud si užiješ nádherný výhled. Tady je pěkná vyhlídka.
Je tu pár veřejných přístupů, ale nejhezčí a nejčistší místa mají pod kontrolou hotely a resorty. Nejběžnější způsob, jak lagunu navštívit, je přes Hostel Paradiso, který za 7 $ nabízí přístup na soukromou pláž a používání kajaků a zázemí. Hostel navíc nabízí shuttle z Granady za 6 $. Dá se rezervovat v kterémkoli hostelu ve městě, odjezd v 10:00 a návrat v 16:00.
Hostel je opravdu hezký a postel ve vícelůžkovém pokoji stojí asi 15 $ na noc; vzhledem k tomu, že jednodenní vstup stojí 7 $, doporučuju tu strávit aspoň jednu noc, ale rezervuj včas! Na březích laguny jsou i další opravdu krásná ubytování, třeba Laguna Beach Club. Vřele doporučuju lagunu navštívit a strávit tu aspoň jednu noc.
Laguna de Apoyo.
Sopka Mombacho
Sopka je jen 20 minut od Granady a na vrcholu je rezervace porostlá mlžným lesem. Je tu jen jedna krátká stezka, po které můžeš jít sám, na zbytek potřebuješ průvodce. Pokud to mraky dovolí, jsou odtud skvělé výhledy na Granadu a Isletas pod ní.
Osobně jsem tam nebyl, ale našel jsem tenhle zajímavý článek (v angličtině), který vysvětluje, jak se z Granady dostat ke vstupu do parku a navštívit ho na vlastní pěst zhruba za 6 $, bez organizovaného výletu, který by tě stál minimálně 40 $. Podle toho, co se tam píše, se ale připrav na dlouhý výstup pěšky – pokud si nechceš vzít drahý náklaďák.
Ubytování v Granadě
De Boca en Boca je bezpochyby jeden z nejlepších hostelů, ve kterých jsem kdy byl: levný, čistý, snídaně v ceně, výjimečný personál a nádherná vnitřní zahrada. Rezervuj včas!
Doprava do Granady
Z Managuy jezdí pravidelné spoje z terminálu UCA, 29C, zhruba hodinu a půl. Z Leónu jeď mikrobusem do Managuy UCA a pak tím do Granady.
Ze San Juanu nebo z Ometepe se nejdřív dostaň do Rivasu; z terminálu v Rivasu je 7 odjezdů denně, 34C, dvě a půl hodiny.
Managua
Hlavní město země zpustošila dvě zemětřesení v letech 1931 a 1972. Katedrála Santiago (Google Maps) v historickém centru je jednou z mála historických budov, které druhé zemětřesení přečkaly.
Upřímně, město není vůbec nic výjimečného a nepůsobí zrovna bezpečně. Půl dne stačí, a drž se v oblasti kolem katedrály, je hezká a rozhodně patří k nejbezpečnějším ve městě. Pokud to jde, zkus strávit víc času někde jinde v Nikaragui.
Katedrála Santiago.
Ubytování v Managui
Já jsem strávil jednu noc v Managua Backpackers Inn, skvělém hostelu kousek od terminálu minibusů UCA.
Doprava do Managuy
Ze všech hlavních měst v zemi jezdí přímé autobusy. Dávej ale pozor, protože v Managui není jen jeden terminál. Terminál UCA (Google Maps) obsluhuje hlavně Granadu a León, zatímco Mercado El Mayoreo (Google Maps) obsluhuje karibské pobřeží a sever země.
Bluefields
Pro ty, kdo se chtějí dostat na Kukuřičné ostrovy bez letadla a ušetřit pořádnou hromadu peněz (podrobněji o tom za chvíli), je Bluefields povinnou zastávkou a možná tu budeš muset strávit noc.
Město je opravdu zvláštní: region kolonizovali Angličané, a ne Španělé, obyvatelstvo je směsicí domorodců, potomků anglických a španělských kolonizátorů a osvobozených nebo uprchlých otroků. Nejběžnějším jazykem je kreolština vycházející z angličtiny a spousta lidí mluví španělsky jen jako druhým nebo třetím jazykem a někteří jím nemluví vůbec.
Upřímně, v Bluefields toho moc k dělání není a město rozhodně není hezké, ale určitě je to něco zajímavého k vidění cestou na Kukuřičné ostrovy. Jeden americký sociolog, se kterým jsem se seznámil v hostelu, tu kvůli výzkumu žil už 6 měsíců a označil ho za výjimečné město… všechno je subjektivní.
Já jsem tu musel strávit čtyři dny, než se zlepšilo počasí a mohl jsem jet trajektem na ostrovy, a upřímně jsem byl rád, že ho mám za sebou, i když to byly pěkné dny ve společnosti lidí, kteří se stali mými dobrými přáteli.
Synchronizovaný skok, kterým jsme vyprázdnili bazén.
Ubytování v Bluefields
Hostal Doña Vero – nečekej nic moc, ale hostel je extrémně levný a je tu dokonce „bazén“; paní, které ho provozují, jsou opravdu milé.
Doprava do Bluefields
Do Bluefields se dá letět z Managuy, ale upřímně to nestojí za to a vyplatí se ti letět rovnou na Kukuřičné ostrovy, pokud tedy opravdu nechceš Bluefields navštívit.
Jediným dalším způsobem, jak se do Bluefields dostat, byla kombinace autobusu a pangy (malé motorové lodi) přes El Rama – tuhle cestu jsem absolvoval v červenci 2017 –; teď existuje nová, mnohem výhodnější silnice, která spojuje Managuu přímo s Bluefields.
Autobus odjíždí z Mercado Ivan Montenegro (Google Maps), cesta trvá zhruba 8–9 hodin, 280C. Odjezdy v 6:00, 9:00, 14:00, 21:00. Hlavně autobus v úterý večer ve 21:00, který dorazí do Bluefields akorát na středeční ranní trajekt, se vyplatí rezervovat předem na terminálu nebo i telefonicky na čísle 2253-2879.
Plánuješ cestu? Pokud ještě nemáš pojištění, tady najdeš mého průvodce nejlepšími cestovními pojištěními. Když si ho sjednáš přes odkazy v průvodci, podpoříš tenhle web a nebude tě to stát nic navíc.
Kukuřičné ostrovy (Corn Islands)
Kukuřičné ostrovy jsou skutečný ráj a představují to, co si většina lidí představí pod typickými karibskými ostrovy: fantastické pláže, palmy a křišťálově čistou vodu.
Jsou tu dva ostrovy, velký a malý (Big Corn a Little Corn). Big Corn je turističtější, je tu letiště, spousta resortů a obecně je rozvinutější. Little Corn je naopak oblíbený mezi cestovateli: motorová vozidla jsou tu zakázaná a jediný způsob, jak se pohybovat, je pěšky nebo na kole, atmosféra je extrémně uvolněná a pláže, mírně řečeno, fantastické. Strávil jsem na ostrově týden a vřele ti doporučuju se tam vydat!
Pláž na Little Corn.
Co dělat a vidět na Little Corn
Upřímně toho tu moc k dělání není, kromě lenošení na pláži. Jedinou akcí, kterou „nesmíš vynechat“, je nedělní baseballový zápas, který místní obyvatelé opravdu prožívají.
Jinak tě čeká spousta odpočinku a krajina jako ze snu; nejkrásnější pláží je bezpochyby Otto Beach (Google Maps), kde jsem strávil většinu svých dní. Za 15 $ jsem si zašnorchloval a cpal jsem se čerstvými humry za 5 $ za talíř.
Pokud máš zájem, můžeš si na ostrově udělat potápěčský kurz; měl by stát 300 $, což není špatné, jednotlivé ponory stojí 35 $.
Poznámka: Ostrovy jsou dost odlehlé, a proto jsou dražší než zbytek Nikaraguy, ale navštívit je bez utrácení majlantu je naprosto zvládnutelné. Jediné, co ti doporučuju, je vzít si s sebou dost hotovosti, protože na Little Corn nejsou žádné bankomaty a na Big Corn je jen jeden.
Otto Beach.
Ubytování na Little Corn
S partou lidí, se kterými jsem se seznámil v Bluefields při čekání na trajekt, jsme si vzali celý vícelůžkový pokoj v Three Brothers, 7 $ na osobu na noc; pokud bys měl zájem, je tu ale i spousta soukromých pokojů. Ubytování je opravdu hezké a dobře udržované, s prostornou a dobře vybavenou kuchyní, a pár, který ho provozuje, je opravdu sympatický.
Doprava na Kukuřičné ostrovy
Jak jsem už řekl, z Managuy se dá na Big Corn letět se společností La Costena za 180 $ zpáteční. Nejlevnější způsob, jak se dostat na Kukuřičné ostrovy bez letadla, je bezpochyby autobus Managua – Bluefields, odkud pak jede trajekt, který vyplouvá každou středu v 9:00, pokud to počasí dovolí. Já jsem musel kvůli rozbouřenému moři čekat až do neděle; pokud máš málo času, je trajekt riskantní volba, hlavně v letním období, tak sleduj předpověď počasí.
Každopádně malý trajekt „Rio Escondido“ vyplouvá každou středu v 9:00 a na Big Corn mu to trvá zhruba 5–6 hodin, cena 255 C. Takže celkem asi 32 $ za autobus a trajekt tam i zpět, oproti 180 $ za letadlo. PS: Na trajektu nečekej luxusní cestu. Hlavně pokud moře není klidné, doporučuju vzít si nějaké prášky proti nevolnosti.
Až dorazíš na Big Corn, pokud se rozhodneš pokračovat na Little Corn, jezdí dvě lodě denně v 10:00 a v 16:30 přímo z mola, kam připlouvá trajekt, cena 155C, zhruba 30 minut.
Poznámka: Trajekt se vrací do Bluefields ve čtvrtek v 9:00, takže bys byl „nucený“ strávit na ostrovech týden, ale jsou tu i nákladní lodě, které berou cestující – a to jsem nakonec udělal já; doporučuju se na místě poptat, protože tyhle lodě nemají pevné odjezdy.
León
León je jedno z nejstarších měst Nikaraguy a po získání nezávislosti země se dlouho vedly spory o to, které z měst, León, nebo Granada, se má stát hlavním městem. Spor skončil tak, že se hlavním městem stala Managua, která leží mezi nimi.
I když je Granada lépe zachovalá, i León je nádherné koloniální město a všechny ulice kolem centra jsou hezké a plné historických budov.
Střecha katedrály.
Co dělat a vidět v Leónu
Samozřejmě bys měl strávit aspoň půl dne touláním po ulicích centra, snaž se ale vyhnout nejteplejší části dne, protože je opravdu horko. Vřele doporučuju vylézt na střechu katedrály, která je největší v celé Střední Americe (Google Maps); stojí to pár dolarů, ale jsou odtud skvělé výhledy na město a sopky kolem něj.
Cerro Negro a volcanoboarding
Tohle je bezpochyby nejoblíbenější aktivita v Leónu a, jak napovídá název, jde o jízdu dolů po svahu sopky vsedě na prkně. Výlet začíná ráno kolem 9, kdy pro tebe do hostelu/ubytování přijede shuttle; až dorazíš k úpatí sopky Cerro Negro, dostaneš prkno, pracovní kombinézu, masku a rukavice, které poneseš až na vrchol sopky.
Od úpatí na vrchol je to asi 45 minut pěšky, není to zrovna procházka, ale ani to není tak těžké! Nedávná erupce z roku 1999 je stále dobře vidět a kontrastuje se zelení bujné vegetace, která sopku obklopuje. Užij si výhled, než se postavíš do fronty a sjedeš dolů po svahu sopky.
Sjezd může trvat 20 vteřin stejně jako 2 minuty, podle toho, jak moc se rozhodneš brzdit: je to bezpochyby jedna z nejzábavnějších věcí, které jsem během své cesty po Latinské Americe dělal! Pokud tě ten nápad opravdu děsí, můžeš se rozhodnout sejít dolů pěšky (někteří to tak dělají a upřímně to vypadá stejně zábavně). Cena výletu se pohybuje mezi 20 a 25 $, některé hostely přidávají noc zdarma, pokud si výlet zarezervuješ přes ně, jiné zase nabízejí dvě jízdy, ale v podstatě všichni dělají úplně to samé, tak si vyber nejlevnější výlet, jaký najdeš.
Sjezd!
Sopka Telica
Telica je další sopka kousek od Leónu; její kráter, mírně řečeno obří a neustále kouřící, je dobře vidět i z vrcholu Cerro Negro.
Výlet ke kráteru prodávají místní cestovní kanceláře jako dvoudenní túru, během které se spí ve stanu a kráter se navštěvuje v noci, abys viděl, jak na dně bublá láva, která přes den vidět není. Výlet se prodává asi za 50 $, ale dobrou zprávou je, že pokud máš vybavení na kempování, můžeš to v klidu zvládnout sám za zlomek ceny, nebo ho prostě navštívit za jeden den, jako jsem to udělal já. Tady je, co jsem udělal.
Ze všeho nejdřív ti doporučuju stáhnout si Organic Maps, protože se stezka často rozdvojuje a správný směr není vždycky zřejmý, ale s Organic Maps bys neměl mít žádný problém. Stezku najdeš i na All Trails.
Pokud se rozhodneš navštívit sopku za jeden den, snaž se vyrazit brzy ráno: jdi na terminál v Leónu a jeď autobusem do San Jacinta, cena 12C, časté odjezdy. Jak jsem řekl, stezka je zakreslená v Organic Maps, takže bys neměl mít žádný problém; v případě pochybností se zeptej. Z autobusu vystup na tomhle místě. Možná potkáš i nějakou výpravu s průvodcem a můžeš se prostě rozhodnout jít za ní.
Normálním tempem by ti cesta ke kráteru měla trvat asi tři hodiny a dolů dvě; vezmi si s sebou vlastní jídlo na oběd a aspoň litr vody – je opravdu horko a cestou si nemáš kde nic koupit. Přístup ke kráteru stojí 2 $, túra je opravdu příjemná a ne moc náročná, krajina opravdu působivá.
Kráter sopky Telica.
Las Peñitas a Poneloya
Las Peñitas (Google Maps) a Poneloya (Google Maps) jsou dvě městské pláže, které jsou asi půl hodiny autobusem (10 C), nebo dvacet minut shuttlem, který nabízí spousta hostelů (4 $). Osobně jsem tam nebyl, ale pláže nabízejí skvělé podmínky pro surfování (což není zrovna moje oblíbená aktivita); hodně lidí sem jezdí jen na den, ale je tu i pár hostelů, jako Cabanas Rusticas a Mano a Mano Eco Hostal, kde bys mohl strávit pár dní.
Na závěr sekce o tom, co dělat a vidět v Leónu: Laguna Asososca (Google Maps) je další destinace, kterou místní cestovní kanceláře hojně nabízejí. Je to kráter zaplněný vodou uprostřed přírody, kde se dá koupat. Nejel jsem tam kvůli nedostatku času, ale pokud tě to zajímá, dostaneš se tam autobusem do La Paz Centro, odkud jezdí autobusy do Puerto Momotombo; řekni řidiči, že chceš jet k laguně, od místa, kde vystoupíš, je to asi 45 minut pěšky, stezka je vyznačená v Organic Maps.
Ubytování v Leónu
Poco a Poco Hostel je bez nejmenších pochyb jeden z nejlepších hostelů v Nikaragui.
Doprava do Leónu
Z Managuy doporučuju mikrobusy, které odjíždějí z terminálu UCA, jakmile se naplní, zhruba 2 hodiny, cena 61C. Z Granady a jakékoli jiné destinace na jihu se i tak vyplatí jet přes hlavní město a vzít si minibus, o kterém jsem právě mluvil.
Z Estelí a Matagalpy by teoreticky měly jezdit minibusy jen ráno, jinak se vyplatí jet přes San Isidro.
Výstup na vrchol sopky Cerro Negro.
Estelí
Estelí je město na severu Nikaraguy trochu stranou klasické cestovní trasy. Město leží v nadmořské výšce 844 m, je obklopené horami a po celý rok má příjemné podnebí. Celý region je obzvlášť známý výrobou doutníků vynikající kvality.
Co dělat a vidět v Estelí
Město jsem navštívil jen krátce, takže jediné, co jsem dělal, bylo procházení ulic a hledání jeho četných murálů. Na téhle stránce najdeš mapu.
Kromě toho se můžeš přidat k prohlídce s průvodcem v jedné z továren na doutníky, kterou spousta hostelů nabízí asi za 10 $, nebo si zorganizovat výlet do rezervace Miraflor; přesné informace o tom nemám, ale zdá se, že se tam dá dostat autobusem, který spojuje Estelí s Yalí.
Nedaleký kaňon Somoto, o kterém budu mluvit za chvíli, se z Estelí často navštěvuje s organizovaným výletem (ale je naprosto zvládnutelné to udělat i na vlastní pěst); pokud neplánuješ pokračovat v cestě do Hondurasu, doporučuju mít základnu v Estelí a jet ke kaňonu na jeden den, aniž bys přespával v Somotu.
Ubytování v Estelí
Luna international Hostel je dobrý hostel kousek od centra; snídaně v ceně, kterou podávají v baru na druhé straně ulice, je výborná.
Doprava do Estelí
Z Managuy je několik spojů denně, 2,5 hodiny expresním autobusem, 3,5 běžným. Z Leónu jezdí spoje nijak zvlášť často, poptej se na terminálu; v nejhorším případě jeď autobusem do San Isidra, odkud se pak do Estelí dostaneš snáz.
Somoto
Somoto je klidné město na severu Nikaraguy, nedaleko hranic s Hondurasem, kde je turismus pořád něčím opravdu novým; hlavní atrakcí je tu nedaleký kaňon.
Kaňon Somoto, hluboký až 100 metrů a místy široký jen pár metrů, byl v turistickém smyslu „objeven“ teprve v roce 2006 a od té doby kolem něj vznikl skutečný byznys.
Jak navštívit kaňon Somoto
Hodně lidí se rozhodne svěřit se organizovanému výletu a navštívit ho za jeden den z Estelí; cena se pohybuje od 20 do 30 $ podle délky výletu (nabízejí se výlety, které začínají na různých místech podél řeky) a zvolené společnosti; tohle je společnost se spoustou dobrých recenzí, jsi pryč celý den a v kaňonu strávíš asi 4–6 hodin chůzí, plaváním, skoky ze stěn (nepovinné) nebo prostě sestupem kaňonem po proudu. Je to opravdu zábava a podle mě skvělý způsob, jak strávit den. Výlet obvykle zahrnuje dopravu, průvodce a záchrannou vestu, která se hodí i zkušenějším plavcům, protože se v některých úsecích můžeš prostě nechat nést proudem. Průvodce ti navíc dá nepromokavý vak, do kterého si dáš cenné osobní věci.
Pokud se chceš svěřit průvodci, ale i tak oproti organizovanému výletu něco ušetřit, doporučuju ti dostat se do Somota po vlastní ose; na autobusovém nádraží často čekají průvodci, kteří nabízejí své služby. Pokud by se to nestalo, určitě nějaké najdeš u vstupu do kaňonu – smlouvej o ceně.
Kaňon se ale dá prozkoumat i na vlastní pěst, jak to dělá hodně lidí, a to takhle:
Pokud vyrážíš z Estelí, jeď autobusem v 7:30 do Somota (34C), odkud pak často jezdí spoje do El Espina (10c); pokud už jsi v Somotu, stačí ti samozřejmě jet právě zmíněným autobusem.
Ještě před El Espinem vystup na tomhle místě a jdi po stezce až k řece (oficiální vstup do kaňonu, který je tak 500 m předtím, není vhodný, protože tam okruh končí, při pohledu na mapu je to jasné); až dojdeš k řece, stačí jít podél ní až k výstupu z kaňonu, pak se vrátit na silnici a chytit první autobus do Somota. Celé je to opravdu hodně jednoduché a v klidu se to dá zvládnout po vlastní ose.
V některých úsecích se musí plavat, takže pokud nemáš nepromokavý vak, nenos s sebou věci, které by se mohly zničit; doporučuju vzít si uzavřené boty nebo sandály, ne žabky. V září a říjnu může být kaňon kvůli silným dešťům zavřený.
Poslední úsek řeky před výstupem obsluhují lodě, které stojí pár dolarů, ale v klidu se dá pokračovat pěšky/plavat. Poplatek, který se platí při výstupu z kaňonu, než se vrátíš na silnici, je 2 $.
Pokud jedeš na jeden den z Estelí, poslední autobus ze Somota by měl jet kolem 17:00.
Kaňon Somoto.
Ubytování v Somotu
Jak už jsem řekl, pokud nemíříš do Hondurasu, myslím, že nemá smysl spát v Somotu; navštiv raději kaňon za jeden den z Estelí. Každopádně je tu pár možností ubytování ve městě i v okolí kaňonu; já jsem našel hostel za 5 $ ve městě, ale upřímně si myslím, že jsou i lepší.
Doprava do Somota
Z Managuy jezdí přímé autobusy z terminálu Mercado Mayoreo (Google Maps), jezdí jen párkrát denně, cena asi 4 $, 4 hodiny. Pokud nebudeš mít štěstí, jeď autobusem do Estelí, odkud jezdí spoje do Somota zhruba každou hodinu.
Přechod hranice mezi Nikaraguou a Hondurasem
Pokud ze Somota nebo z Estelí pokračuješ v cestě na sever, máš dvě možnosti:
Pokud chceš jet rovnou do Salvadoru, musíš překročit hranici v El Espinu (časté odjezdy ze Somota), projet Honduras za jeden den a pravděpodobně přespat v San Miguelu v Salvadoru, kousek za hranicí, než budeš další den pokračovat v cestě. Trasa je podrobně popsaná na téhle stránce.
Pokud naopak chceš navštívit Honduras, musíš překročit hranici v Las Manos. Ze Somota nebo z Estelí jeď autobusem do Ocotalu, odkud často jezdí spoje do Las Manos (pohraniční vesnice). Přejdi hranici pěšky a jeď autobusem do Paraísa, odkud jezdí autobusy do Tegucigalpy. Odtud můžeš pokračovat v cestě k ruinám Copánu nebo do La Ceiby, odkud jede trajekt na Bay Islands.
Poznámka: Jel jsem prvním autobusem ve 3:45 ze Somota do Ocotalu a v 6:15 jsem už měl hranici za sebou, abych to zkusil stihnout do La Ceiby včas na odpolední trajekt na Utilu. I když jsem měl s přestupy mezi autobusy štěstí, dorazil jsem stejně moc pozdě a přespal jsem v La Ceibě. Zkrátka veřejnou dopravou se trasa Somoto/Estelí – Utila za jeden den zvládnout nedá.
Přechod hranice mezi Nikaraguou a Kostarikou
Mrkni na článek o Kostarice, kde je to podrobně vysvětlené.
Doporučené itineráře po Nikaragui
Níže uvádím dva itineráře na 2 a 3 týdny; samozřejmě ber to, co následuje, jako inspiraci a uprav si itinerář podle svých zájmů/rozpočtu s ohledem na to, co sis zatím přečetl!
Dvoutýdenní itinerář po Nikaragui
Tenhle itinerář nezahrnuje Kukuřičné ostrovy. Pokud je chceš do svého dvoutýdenního itineráře po Nikaragui zahrnout, doporučuju ti letět a samozřejmě vynechat jednu z dalších destinací uvedených níže. Pokud přiletíš na letiště v Managui během dne, důrazně ti doporučuju přesunout se rovnou do Granady. Z letiště jeď taxíkem na terminál UCA, cena 100C, a pak mikrobusem do Granady, 29C.
Granada (3 noci)
1. den:
Přílet do Nikaraguy. Přesun do Granady.
2. den:
Prozkoumej město, pokud chceš, můžeš se vydat na výlet na Isletas, večer navštiv sopku Masaya.
3. den:
Den u laguny Laguna de Apoyo. Pokud chceš, můžeš tu strávit noc.
Ometepe (3 noci)
4. den:
Přesun na Ometepe.
5. den:
Prozkoumej ostrov na skútru, třeba se zastávkou u Ojo de Agua nebo u vodopádu San Ramón.
6. den:
Sopka Concepción.
León (4 noci)
7. den:
Přesun do Leónu.
8. den:
Cerro Negro a volcano boarding.
9. den:
Den odpočinku v Leónu, nenech si ujít katedrálu.
10. den:
Sopka Telica.
Estelí (3 noci)
11. den:
Přesun do Estelí.
12. den:
Kaňon Somoto.
13. den:
Navštiv rezervaci Miraflor nebo se přidej k prohlídce výroby doutníků.
14. den:
Návrat do Managuy.
Pokud jsi typ člověka, který rád trochu zapaří nebo prostě surfuje, zvaž, jestli nevynechat Estelí a nejet z Ometepe do San Juanu del Sur.
Třítýdenní itinerář po Nikaragui
Když máš k dispozici tři týdny, důrazně ti doporučuju navštívit Kukuřičné ostrovy, a to i po souši; pamatuj ale, že trajekt jezdí jen ve středu, tak si podle toho naplánuj itinerář. Jinak ti doporučuju držet se právě popsaného dvoutýdenního itineráře.
Doprava po Nikaragui
Autobusy v Nikaragui
Autobusy a minibusy jsou rozhodně nejběžnějším způsobem, jak se pohybovat po zemi. Většina autobusů jsou staré žluté školní autobusy, kterým cestovatelé říkají „chicken bus“.
Můžou být opravdu narvané a tvoje zavazadlo může skončit na střeše; navíc je docela běžné, že nastupují lidé, kteří prodávají trochu od všeho, hlavně jídlo, ale i to je zážitek, který patří k cestě a k místní kultuře.
Na dlouhé vzdálenosti se ti, pokud to jde, vyplatí jet „expresními“ autobusy, které zastavují jen na určených místech, a ne všude, kde někdo stojí a čeká. Navíc v tomhle typu autobusu máš přidělené místo a nehrozí, že budeš muset stát.
Obecně je v každém městě jen jeden terminál, což všechno hodně usnadňuje, kromě Managuy, kde jich je nejméně pár. Každý obsluhuje jinou oblast země. Já důrazně doporučuju používat veřejnou dopravu a takzvané „chicken busy“. Obecně je to opravdu snadné a hlavně extrémně levné, ale pokud z jakéhokoli důvodu dáváš přednost turistické dopravě, věz, že hlavní turistické destinace obsluhuje spousta shuttlů, které nabízejí dopravu od dveří ke dveřím; dají se zarezervovat v kterémkoli hostelu/hotelu, jsou mnohem dražší než veřejná doprava, ale rozhodně rychlejší a praktičtější.
Na tomhle webu najdeš jízdní řády a trasy veřejné dopravy – opravdu užitečný zdroj, ulož si ho do oblíbených!
Chicken bus!
Taxi v Nikaragui
Taxíky jsou běžným způsobem, jak se pohybovat po městech, ale i jak urazit delší vzdálenosti, protože jsou extrémně levné, zvlášť když se o ně s někým podělíš.
Pozor na spoustu nelegálních taxíků, hlavně v Managui: nemusí být bezpečné, hlavně pro turisty. V každém případě si cenu dohodni předem, než nastoupíš, abys předešel zbytečným dohadům.
Vnitrostátní lety v Nikaragui
La Costeña je jediná společnost, která nabízí lety po zemi, i když podle mě jedinou destinací, kam má smysl letět, jsou Kukuřičné ostrovy nebo obecně atlantické pobřeží.
Stopování v Nikaragui
Stopování je opravdu běžné, hlavně ve venkovských oblastech a malých vesnicích; v Managui se mu vyhni.
Cesta do Nikaraguy: náklady
Takže kolik stojí cesta do Nikaraguy? Managua není zrovna levné letiště, kam letět, ale s trochou štěstí bys mohl najít zpáteční letenku i za 400–500 €, jen ne v hlavní sezóně. Doporučuju ti přečíst si mého průvodce o tom, jak najít levné letenky. Na místě je při nízkorozpočtovém cestování naprosto zvládnutelné vyjít zhruba s 30 € na den. Přesto bys mohl utratit i mnohem víc, zvlášť pokud rád paříš a jezdíš shuttly místo veřejné dopravy.
Náklady na ubytování v Nikaragui
Hostely a ubytování obecně jsou opravdu levné; postel ve vícelůžkovém pokoji běžně stojí 5–10 $, někdy jsem platil i méně, a často je v ceně snídaně. „Hospedajes“, tedy malé rodinné hotýlky, jsou další extrémně levnou možností se soukromými pokoji, které jsou často levnější než postel v hostelu.
Náklady na jídlo v Nikaragui
Jídlo obecně není nic fantastického, ale bezpochyby je levné. Typické jídlo v místním comedoru – které skoro vždycky tvoří gallo pinto (rýže a fazole) plus kus masa (obvykle kuřete) s malou přílohou (často smaženým plantejnem) – stojí v průměru 60–90C.
Street food je ještě levnější; například quesillos, takové placky plněné sýrem a nakládanou zeleninou, musíš rozhodně ochutnat a stojí i méně než 15C podle místa a velikosti.
Gallo pinto, vejce a tortilly. Typická snídaně.
Náklady na dopravu v Nikaragui
Veřejná doprava je extrémně levná, podle mě nejlevnější v celé Střední Americe; autobusy stojí v průměru 1 $ za každou hodinu cesty. Co se týče turistických shuttlů, i když jsou na evropské poměry levné, počítej s tím, že zaplatíš až 10krát víc než za veřejnou dopravu.
Pokud chceš snížit poplatky za směnu a výběry, tady najdeš mého průvodce nejlepšími kartami na cesty.
Cesta do Nikaraguy: bezpečnost
Je Nikaragua bezpečná? Když jsem zemi navštívil v červenci 2017, byla Nikaragua bezpochyby bezpečným místem, kde by člověk – s trochou zdravého rozumu – neměl žádné problémy, snad s výjimkou hlavního města Managuy.
Země ale v roce 2018 prošla obdobím hluboké politické krize, situace se však zdá výrazně lepší (březen 2019). I tak ti doporučuju zkontrolovat aktuální cestovní informace ministerstva zahraničí své země (například v Česku – „Cestujeme“ na webu MZV).
Plánuješ cestu do Nikaraguy? Mrkni na tyhle články:
Máš nějaké otázky? Aktuálnější informace? Neváhej zanechat komentář nebo mi napiš na Instagram!
Protože už na webu nemám reklamy: pokud ti tento článek pomohl, zvaž, jestli si nesjednáš cestovní pojištění přes některý z odkazů na tomto webu. Podpoříš tím moji práci a tebe to nebude stát nic navíc. Pokud žiješ v EU nebo ve Spojeném království, doporučuju True Traveller. Všem ostatním doporučuju HeyMondo, kde dostaneš slevu 5 %. Děkuju za podporu!
Na dary, pizzu a virtuální pivo 🙂
Líbil se ti tento článek? Připni si ho!
